J 2016

O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého

SVOBODOVÁ, Zuzana

Základní údaje

Originální název

O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého

Název česky

O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého

Název anglicky

On Passivity of Men towards the World in the Context of the Accidental

Vydání

Envigogika: Charles University E-journal for Environmental Education, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, 2016, 1802-3061

Další údaje

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Organizační jednotka

Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Klíčová slova česky

nahodilost; příčina; pohyb; pasivita; subjekt; zranitelnost; dobro; Aristotelés; Lévi-nas; etika

Klíčová slova anglicky

accident; cause; motion; passivity; subject; vulnerability; good; Aristotle; Levinas; ethics

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 20. 9. 2016 14:31, doc. PhDr. Zuzana Svobodová, Ph.D.

Anotace

V originále

Článek „O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého“ představuje přístup k na-hodilosti jako jeden z ukazatelů způsobu vztahu člověka ke světu. Nahodilost, o níž dle Aris-totela nemůže sice být věda, je tímto myslitelem nikoli ignorována, ale přijímána a pro mož-nost pohybu, změny a růstu vysoce oceňována. Věda se sice zabývá tím, co je zpravidla, nikoli tím, co zpravidla není, tedy nahodilým, nicméně člověk ve svém jednání je nahodilému vystaven. Zejména v pomáhajících profesích je třeba hledat přístupy k člověku a ke světu přirozené, tedy za vědeckou realitou, které budou pečovat o druhé ve světě jako v domově člověka, nikoli jednat s objekty ve vědecké realitě.

Česky

Článek „O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého“ představuje přístup k na-hodilosti jako jeden z ukazatelů způsobu vztahu člověka ke světu. Nahodilost, o níž dle Aris-totela nemůže sice být věda, je tímto myslitelem nikoli ignorována, ale přijímána a pro mož-nost pohybu, změny a růstu vysoce oceňována. Věda se sice zabývá tím, co je zpravidla, nikoli tím, co zpravidla není, tedy nahodilým, nicméně člověk ve svém jednání je nahodilému vystaven. Zejména v pomáhajících profesích je třeba hledat přístupy k člověku a ke světu přirozené, tedy za vědeckou realitou, které budou pečovat o druhé ve světě jako v domově člověka, nikoli jednat s objekty ve vědecké realitě.

Přiložené soubory