Máte zapnutý náhled celé osnovy, zpět na běžné zobrazení.
Načítání a prohlížení osnovy může být v závislosti na množství obsahu pomalejší.
-
Etika
-
Tři faktory pojmu morálka
-
K pojmu moralita
-
K pojmu morální kompetence
-
Ještě k pojmu morální kompetence
-
Vymezení pojmu teologická etika
-
Základní úkoly
-
Základní faktory (momenty) etiky
-
Hranice etické reflexe
-
Shrnutí
-
Role křesťanské víry v etické reflexi
-
Předmět teologicko-etické reflexe
-
Vztah víry a etiky
-
K propriu
-
Teologická etika jako etika umožněné možnosti, schopnosti (Könnensethik)
-
Shrnutí
-
Model horské řeči
-
Prostor uskutečňování horské řeči
-
Preambule horské řeči a řeči na rovine: blahoslavenství
Úvodem k cílům a obsahu ..
Teologická etika pro praxi I
Předmět - přednáškový cyklus nazvaný jako Teologická etika pro praxi I je nabízen studujícím osobám VOŠ sociálně pedagogické a teologické Jabok v Praze a zahrnuje jeden semestr, a to zimní. Je ukončen zkouškou, při níž se vyžadují a hodnotí znalosti nabyté na přednáškách, dále z určené literatury a odevzdaná písemná práce, která se týká teologicko-etické reflexe daného vybraného tématu, které souvisí se studijním programem a souvisejícími okruhy absolventských zkoušek. Zkouška se skládá z písemné a ústní části a obsahuje různý styl otázek (např. definovat, vyjmenovat, interpretovat, reflektovat...) s tím cílem, aby studucící osoby co nejlépe prokázaly způsobilo etické reflexe, aby se připravovaly na absolventské zkoušky a na praxi svého povolání s jeho požadovanou mravní způsobilostí a občanskou angažovaností.
Vzhledem k velkému rozsahu a obsahu tohoto oboru nám půjde o výběr témat, který je veden snahou o určitou sondu do oboru, o porozumění jeho specifiku ("přidané hodnotě") vůči filozofické etice, cílům a postupům, o způsobilost teologicko-etické reflexe témat spojených se studovanými obory sociální práce a pedagogiky, s výkonem vlastní profese; navazujeme zde dále na znalosti z filozofické etiky, biblistiky, teologie, práva a připravujeme přemostění k předmětu křesťanská sociální etika, který tvoří jednu velkou podstatnou část teologické etiky, resp. křesťanské teologické etiky.
Nyní přistoupíme k bližšímu představení oboru.
K postupu a cílům
Budeme se proto zabývat problémem správného, dobrého, smysluplného a přiměřeného lidského jednání a úsudku. Stojíme tedy před etickou otázkou a snažíme se hledat zodpovědná řešení. Tato otázka a problémy s ní spojené je tématem etiky. Teologická etika (dále TE) představuje jeden možný přístup k řešení otázky mravního jednání. Reflektuje - jako teorie praxe pro praxi (teoretická věda s praktickým záměrem)- základní otázku člověka po eticky oprávněném jednání. Chce přispívat k zodpovědným řešením v různých oblastech společenského života. Jako vědecká disciplína chce doprovázet člověka při hledání toho, co je potřeba konkrétně konat, i při hledání mravní kompetence. Své příspěvky přitom nabízí z křesťanské perspektivy, „ve světle evangelia“ (křesťanská víra má vůdčí roli pro mravní úsudek a jednání křesťanů) a současně usiluje
o rozumovost a srozumitelnost svých sdělení (zprostředkovat transparentně a přijatelně i pro ostatní). To s sebou nese možnosti i hranice.
Džungle pojmů
Co vlastně představuje teologická etika? Nač se zaměřuje a jak pracuje? Jaké má základní zdroje (prameny, východiska)?
Někdo si asi říká, že "to bude mít něco společného s teologií, křesťanstvím a etikou"...
Pro to, abychom mohli dojít k určitému vymezení, potřebujeme zopakovat nějaké pojmy a udělat si v nich pořádek: myslíme tím pojmy, s nimiž se setkáváme v každodenním životě, při studiu, v dokumentech týkajících se studované profese a její praxe, v médiích, v literatuře...A sice tuto někdy "džungli" pojmů:
morálka, mravnost, moralita, étos, etika, teologická etika, křesťanská etika, křesťanská sociální etika...
Budeme přitom vycházet z nejčastějšího užívání těchto pojmů, jak s ním setkáme v oboru etika a teologická etika:
nejprve si každý zkusí odpovědět sám na to, jak by tyto pojmy vysvětlil druhým. Dále pak nabídneme jejich obsah a důvod rozlišování - tak tedy...
Etika
Tři faktory pojmu morálka
K pojmu moralita
K pojmu morální kompetence
Ještě k pojmu morální kompetence
Základní aspekty teologicko-etické reflexe
Vymezení pojmu teologická etika
Základní úkoly
Základní faktory (momenty) etiky
Hranice etické reflexe
Shrnutí
Horizont smyslu. Teologická etika
A budeme se proto dále ptát:
Role křesťanské víry v etické reflexi
Předmět teologicko-etické reflexe
Vztah víry a etiky
Proprium křesťanské teologické etiky
K propriu
Teologická etika jako etika umožněné možnosti, schopnosti (Könnensethik)
Shrnutí
Dekalog
5 Dekalog (Desatero)
Jedním z pojmů, s nimiž se můžeme setkat v rámci úvah i každodenních debat o křesťanské etice, je tzv. Desatero. Nesmíme ale zapomínat na základní skutečnost, že starozákonní desatero nemůže přece tvořit proprium a základní východisko křesťanské etiky! A už vůbec ne v podobě, jíž často začíná: "V jednoho Boha věřiti budeš!" Chce zde někdo přikazovat víru v Boha či hrozit nějakým bohem? To by bylo nemravné a hlavně neodpovídalo smyslu a postavení Dekalogu v knihách a celku Starého zákona.
Proto si nejprve dva základní texty, které se v tomto smyslu za desatero přikázání označují, najdeme v bibli a pozorně přečteme a srovnáme: tak tedy Ex 20,1 nn. a Dt 5,6 nn. Hermeneuticky poctivě si texty zasadíme do celku první části bible, dále pěti knih Mojžíšových a jednotlivých odkazovaných knih (tzn. Ex a Dt).
I proto, že je pro křesťanskou etiku a mravnost základním pramenem smysl biblických textů, provedeme odpovídající porozumění textům dekalogu dle původního záměru autorů. Jako základní zdroj nám poslouží tato kniha (povinná literatura pro náš kurz): BENEŠ Jiří: Desítka. Desatero aneb deset slov o Bohu a člověku, Praha: Návrat domů, 2008.
A navážeme tak, že si ještě uvědomíme:
Teologicko-etická interpretace Dekalogu
A můžeme to, co jsme se dosud o Dekalogu zde dozvěděli, srovnat s textem Katechismu katolické církve (1995). Podívejme se taky na to, jak tento katechismus nadepisuje svou část o morálce. Ano, důležité a základní termíny: Život v Duchu svatém; následování Ježíše Krista; cíl: stále se více připodobňovat Ježíši Kristu.
Tzv. Magna charta křesťanské mravnosti
6 K tzv. Magně chartě křesťanské mravnosti
Na základě pojednání o Dekalogu přejdeme k jeho - můžeme říci - radikalizované paralele v Novém zákoně. Rozhodujícím měřítkem a zrcadlem křesťanské etiky a mravnosti je a musí být osoba Ježíše z Nazaretu, přijatá jako Kristus. V něm a něm (jeho slovech, postojích, smýšlení, konání a nekonání, pojetí Boha a víry) se vrcholně a nepřekonatelně ukazuje, co znamená úplně vydařené lidské bytí, co znamená být skutečně člověkem. V Ježíši Kristu se dle křesťanského pojetí živý Bůh jedinečně, vrcholně a neopakovatelně projevuje, sebesděluje, vyslovuje. Osoba Ježíše Krista nám živého jednajícího Boha vrcholně, neopakovatelně a jedinečně interpretuje (srov. např. Jan 1,18). Jeho cesta a dílo ale neskončily, ale pokračují dále v dějinách: On jako Vzkříšený po hrůzách justiční vraždy nevinného (a zde nejčistšího nejpravdivějšího člověka) ukřižováním stále působí - na základě zásahu Boží spravedlivé rehabilitace - svým Duchem ve svých svědcích a prostřednictvím nich. Boží sebesdělování tedy pokračuje a očekává své završení, kdy se vše ukáže a odhalí v plné nahotě (rozuměj pravdě). Tato skutečnost nabízí základní naději přes všechnu snahu o spravedlivé humánní uspořádávání našich světů a přes veškeré utrpení a zápas o důvěru a naději. V biblických zprávách se neřeší všechny problémy lidské praxe a veškeré aktuální etické výzvy (např. neznali v té době transplantaci orgánů, prenatální diagnostiku atd.). Přesto lze najít základní východiska a intence pro osvícení těchto otázek.
Otevřme tedy bible a najděme si nejprve Mt 5-7 a následně Lk 6. V prvním případě se hovoří o tzv. horské řeči (či taky kázání na hoře) a ve druhém případě o tzv. řeči na rovině. Oba texty lze porovnat. Nemůžeme zde interpretovat celé oba texty, ale pohlédneme na celek a vybereme zejména tzv. preambuli obou úryvků, totiž tzv. blahoslavenství.