Etika pro sociální práci

Týden 9 - přednáška dne 2. 11. 2011

6. přednáška 

 

Téma 3 -  Zdroje mravního vědění z pohledu různých oborů

 

Mravní vědění z pohledu (vývojové) psychologie

Cílem je se seznámit s možnou odpovědí na otázku odkud člověk (dítě, dospělý, já, klient atd.) ví, že je eticky správné, či dobré například mluvit pravdu, nebo nepropít sociální dávku, či neukrást sociálnímu pracovníku mobil z jeho stolu?

Dále postihnout - jak se bude lišit odpověď na tyto otázky z pohledu jiných oborů.

Vystihnout, v jakém specifickém smyslu na tuto otázku odpovídá psychologie, a jak naopak psychologický přístup tuto otázku řešit nemůže.

 

 

 

Legislativa (etika a právo)

Zde je nutné se zamyslet nad východiskem pro tvorbu zákonů. Legislativa je výsledkem snahy u ukotvení vybraných zásad jednání, které společnost považuje za tak závažné, že chce jejich dodržování vyžadovat pod pohrůžkou sankcí. Řada těchto zásad je etické povahy. Lze říci, že legislativa je do určité míry kodifikovaný étos společnosti. Avšak ne každá etický významaná úvaha je součástí legislativy,. Dále i například zákonem stanovený etický soud, že krádež je trestná, je ještě třeba podrobnit interpretaci (tzn.právnímu výkladu), než je aplikován na konkrétní příklad a na jeho základě je pak někdo za krádež odsouzen (viz např. Heinzovo dilema - Kohlberg). Platí tedy, že mravní vědění lze opřít o legislativu - že legislativa je zdrojem mravního vědění, avšak do určité míry, neboť i ustanovení zákonů je třeba ještě posuzovat z etického hlediska. Může se stát, že některé ustanovení zákona, apliované na konkrétní příklad, nemusí být eticky správné. Je proto třeba hledat i jiné zdroje mravních norem, než je legislativa.

 

Lidskoprávní přístup (etika a lidská práva)

viz. Učebnice Etika pro sociální práci (Fischer, Milfait)

 

Medicína (medicínská etika)

Zdrojem mravních norem je východisko, které odpovídá cílům lékařské profese - tedy obnova zdraví člověka. Je tedy závislá i na definici zdraví člověka (např. dle WHO - Světové zdravotní organizace) a na způsobech, kterými je lze s pomocí lékařské vědy pomáhat u člověka udržovat.

 

Náboženství  (náboženská etika)

Příklady zdrojů mravních norem:

Bible, Korán či jiné posvátné či klíčové texty; učitelské úřady konkrétních církví, teologická literatura vydávaná církvemi a nábož. společnostmi, ústní a životní tradice, předávaná společnostmi. Náboženská zkušenost (může být individuální). Zde však je vždy třeba zvážit, nakolik jsou mravní normy, získané z náboženského zdroje, obecně přijatelné a vymahatelné. Jako kritérium správnosti norem je proto třeba zapojit i jiné zdroje mravnhé vědění, zohlednit širší kontext pro jejich posouzení (např. zapojit společenskou diskusi, konfrontovat konkrétní mravní normy s historickou zkušeností, s odbornými grémii atd.) . Existují zde však paradoxní případy, kdy individuální náboženská zkušenost a etická výzva, která z ní vyplývá, je těžko v širším kontextu přijatelná (např. životy svatých, mučedníků,  atd.). Srov., např. příběh Abraháma a Izáka (S.Kierkegaard Bázeň a chvění )

Sociální práce

např. Etický kodex, legislativa, vzdělávací systém, zkušenost z praxí a "napodobování", příklady dobré praxe, založené na přijatelných řešeních etických dilemat, vůbec i pojetí profese sociální práce sebou nese hodnoty a praktiky, které jsou i z hlediska etiky inspirativní (např. snaha o uschonění klienta, o jeho nezávislost na službě, o nejlepší zájem dítěte...  Nejedná se však (resp. nemělo by se jednat) o poslední zdroje mravních norem.

 

Filosofie  (základy a povaha mravního vědění)

viz. další přednáška