5. PŘEDNÁŠKA    -   3.10.2010

Fundamentální etika II

  

A) Ctnost

 

Je zdatnost, schopnost, dobrá vlastnost či trvalá dispozice konat dobro – viz definice dobra – navzdory překážkám. Tento termín se snaží vyjádřit nutnou souvislost vztahu rozumu a smyslu.

Zpravidla je ctnost považována za vlastnost získaná cvičením a lze ji opět ztratit.

 

Klasický pojem ctnosti (4 kardinální ctnosti podle Platóna)

Platónovy ctnosti odpovídají složkám (mohutnostem) duše

-        Rozum  .... vede k moudrosti, teoreticky, dozráním

-        Vznětlivost  ... pomocí moudrosti vede k vztahu k pravému dobru

-        Dychtivost .... vedená ke statečnosti a postupuje k uměřenosti.

-        Spravedlnost … ctnost, která je svorníkem všech ostatních

 

Aristoteles

-  Rozlišení rozumových ctností -  neměnných a měnitelných a mravních (etických) ctností

-        Jde o charakteristiku aplikovanou ve 3.osobě.

-        U mravních ctností rozlišovat střed, vyváženost ctností (Viz též nauka o "středu" - rozuměj snaha o vyrovnanost jednotlivých ctností)

 

Literatura ke studiu: Etika pro sociální práci (et. teorie), Thompson (kap.Aristoteles),  Anzenbacher Úvod do etiky,  str. 129,  Příkazský – kap 8..

Vacura in Fischer. ˇuvod do filosofie pro pomáhající profese.

 

 

 

B) Štěstí a smysl

Aristoteles – štěstí je to, že se člověk ve svém jednání  řídí ctnostně, tj rozumem. Toto jednání je spojeno s blažeností. Vycházejícím ze smyslu dobra.

 

Smysl je definován jako

1)     Přírodně animální – ve smyslu přírodní žádostivosti (hédonismu)

2)     Humánní – ve smyslu svobody, vztahu k mravnímu dobru: podle kvality morality se soudí i kvalita lidství.

3)     Dále ve smyslu

-        ohledu na druhé ... a ohledu na sebe  ve smyslu kultivace vlastních schopností 

 

Anzenbacher, který vychází z Kanta, Akvinského  a Aristotela,  dává jako podmínku štěstí a smyslu nutnost dosáhnout ho v rovině humanity, a to v míře odpovídající ohledu člověka na dobro druhých za pomoci rozumu a svědomí, a odhlédnutí od vlastních potřeb....

 

Thompson kap 6.   Anzenbacher  Úvod do etiky,  kap 7

 

 

C) Pojem povinnosti

 

Základ povinnosti

Existuje řada koncepcí, které stanoví základ povinnosti bez výslovného zřetele k Bohu, i když v celkové souvislosti eventuálně uznávají, že Bůh je posledním a nejvyšším základem povinnosti.

I kdybychom uznali, že něco je povinné v závislosti na něčem jiném, není možné, aby všechno bylo povinné v závislosti na něčem jiném. Musí existovat něco, co je povinné samo  o sobě. Tedy existuje-li povinnost, nutně existuje něco, co je povinné svou vlastní povahou.

Takovou skutečností, která je povinná sama sebou, je samotné mravní dobro uvažované jako hodnota (tj.vnitřní kvalita skutku).

( a to na základě prvního principu mravního řádu: Dobro je nutno konat a zla je nutno se varovat.

Mravní povinnost se zakládá bezprostředně na hodnotě.

Literatura ke studiu: :Více viz např. kapitola o etice E Kanta (ANzenbacher Úvod do filozofie, Thompson)

 

D) Mravní chyba

Rozhoduje předmět skutku i okolnosti skutku v tom, jaký bude mít etický dopad.

V lidském skutku rozlišujeme jednak jeho předmět, jednak okolnosti, které jsou s tímto předmětem spojeny.

Předmětem skutku rozumíme to, co jednající dělá.  

Okolnosti se týkají místa, času, osob, způsobu jednání, úmyslu, užitých prostředků.

V mravně dobrém skutku je předmět v souladu s normou mravnosti, v mravně špatném skutku je s ní v rozporu.

Některý předmět skutku je špatný sám o sobě, např. vražda,  pomluva, podvod.

 

 

 

 

E) Pojem sankce

 

Sankce je odměna nebo trest za zachovávání nebo překročení zákona.

Přirozená sankce záleží v odměnách a trestech, které vyplývají ze samotné povahy skutku  shodného nebo neshodného se zákonem.  Pozitivní sankce záleží v odměnách a trestech, které nevyplývají ze samotné povahy skutku, ale jsou stanoveny svobodným rozhodnutím zákonodárce. Např. zákon stanoví výši peněžní pokuty nebo délku vězení.

 

1. Trest jako naplnění spravedlnosti

2. Trest jako prevence

 

Literatura ke studiu:   Anzenbacher, Úvod do filozofie, 1991, str. 263-265.

 

F)  Kontrolní otázky k zamyšlení

•        Příklady, kdy rozhoduje zad se jedná o etické nebo ontologické dobro?

•        Stačí říci „to je vražda“? Nebo „to je vražda, to se nedělá“? Vysvětlete.

Platí, že některá jednání  jsou vždy špatné samy o sobě?