Teologická etika pro praxi
ThLic. Ing. René Milfait, Th.D.
Teologická etika pro praxi
Info
Období
zima 2008
Kapitola obsahuje:
1
Studijní text
  • Etika
  • Tři faktory pojmu morálka
  • K pojmu moralita
  • K pojmu morální kompetence
  • Ještě k pojmu morální kompetence

Kapitola obsahuje:
1
Studijní text
  • Vymezení pojmu teologická etika
  • Základní úkoly
  • Základní faktory (momenty) etiky
  • Hranice etické reflexe
  • Shrnutí
  • Role křesťanské víry v etické reflexi
  • Předmět teologicko-etické reflexe
  • Vztah víry a etiky

Kapitola obsahuje:
1
Studijní text
  • K propriu
  • Teologická etika jako etika umožněné možnosti, schopnosti (Könnensethik)
  • Shrnutí
Kapitola obsahuje:
1
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 3. 12. 2008 do 9. 12. 2008.
  • Model horské řeči
  • Prostor uskutečňování horské řeči
  • Preambule horské řeči a řeči na rovine: blahoslavenství

Kapitola obsahuje:
1
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 10. 12. 2008 do 16. 12. 2008.
volné
volné 1

Úvodem k cílům a obsahu ..

Teologická etika pro praxi I

Předmět - přednáškový cyklus nazvaný jako Teologická etika pro praxi I je nabízen studujícím osobám VOŠ sociálně pedagogické a teologické Jabok v Praze a zahrnuje jeden semestr, a to zimní. Je ukončen zkouškou, při níž se vyžadují a hodnotí znalosti nabyté na přednáškách, dále z určené literatury a odevzdaná písemná práce, která se týká teologicko-etické reflexe daného vybraného tématu, které souvisí se studijním programem a souvisejícími okruhy absolventských zkoušek. Zkouška se skládá z písemné a ústní části a obsahuje různý styl otázek (např. definovat, vyjmenovat, interpretovat, reflektovat...) s tím cílem, aby studucící osoby co nejlépe prokázaly způsobilo etické reflexe, aby se připravovaly na absolventské zkoušky a na praxi svého povolání s jeho požadovanou mravní způsobilostí a občanskou angažovaností.

 Vzhledem k velkému rozsahu a obsahu tohoto oboru nám půjde o výběr témat, který je veden snahou o určitou sondu do oboru, o porozumění jeho specifiku ("přidané hodnotě") vůči filozofické etice, cílům a postupům, o způsobilost teologicko-etické reflexe témat spojených se studovanými obory sociální práce a pedagogiky, s výkonem vlastní profese; navazujeme zde dále na znalosti z filozofické etiky, biblistiky, teologie, práva a připravujeme přemostění k předmětu křesťanská sociální etika, který tvoří jednu velkou podstatnou část teologické etiky, resp. křesťanské teologické etiky.

Nyní přistoupíme k bližšímu představení oboru.

 

K postupu a cílům

Budeme se proto zabývat problémem správného, dobrého, smysluplného a přiměřeného lidského jednání a úsudku. Stojíme tedy před etickou otázkou a snažíme se hledat zodpovědná řešení. Tato otázka a problémy s ní spojené je tématem etiky. Teologická etika (dále TE) představuje jeden možný přístup k řešení otázky mravního jednání. Reflektuje - jako teorie praxe pro praxi (teoretická věda s praktickým záměrem)- základní otázku člověka po eticky oprávněném jednání. Chce přispívat k zodpovědným řešením v různých oblastech společenského života. Jako vědecká disciplína chce doprovázet člověka při hledání toho, co je potřeba konkrétně konat, i při hledání mravní kompetence. Své příspěvky přitom nabízí z křesťanské perspektivy, „ve světle evangelia“ (křesťanská víra má vůdčí roli pro mravní úsudek a jednání křesťanů) a současně usiluje
o rozumovost a srozumitelnost svých sdělení (zprostředkovat transparentně a přijatelně i pro ostatní). To s sebou nese možnosti i hranice.

 

K prezentaci tohoto oboru patří
Ø        představení jejího charakteru
Ø        analýza základních témat a pojmů teologicko-etické reflexe a objasnění jejich vzájemného vztahu
Ø        vysvětlení křesťanské víry jako horizontu etické reflexe
Ø        vypracování struktury mravního rozhodování
Ø        upozornit na východisko, kterým je člověk ve své socialitě jako subjekt mravního jednání
Ø        orientace v příkladech dnešního světa, jeho problémů a situací a oblastí (biomedicínská etika, lidská práva...)

Džungle pojmů

 

Co vlastně představuje teologická etika? Nač se zaměřuje a jak pracuje? Jaké má základní zdroje (prameny, východiska)?

Někdo si asi říká, že "to bude mít něco společného s teologií, křesťanstvím a etikou"...

Pro to, abychom mohli dojít k určitému vymezení, potřebujeme zopakovat nějaké pojmy a udělat si v nich pořádek: myslíme tím pojmy, s nimiž se setkáváme v každodenním životě, při studiu, v dokumentech týkajících se studované profese a její praxe, v médiích, v literatuře...A sice tuto někdy "džungli" pojmů:

morálka, mravnost, moralita, étos, etika, teologická etika, křesťanská etika, křesťanská sociální etika...

Budeme přitom vycházet z nejčastějšího užívání těchto pojmů, jak s ním setkáme v oboru etika a teologická etika:

nejprve si každý zkusí odpovědět sám na to, jak by tyto pojmy vysvětlil druhým. Dále pak nabídneme jejich obsah a důvod rozlišování - tak tedy...

Etika
Tři faktory pojmu morálka
K pojmu moralita
K pojmu morální kompetence
Ještě k pojmu morální kompetence

Etika

Obsah není zveřejněný.
Džungle pojmů Tři faktory pojmu morálka

Tři faktory pojmu morálka

Obsah není zveřejněný.
Džungle pojmů K pojmu moralita

K pojmu moralita

Obsah není zveřejněný.
Džungle pojmů K pojmu morální kompetence

K pojmu morální kompetence

Obsah není zveřejněný.
Džungle pojmů Ještě k pojmu morální kompetence

Ještě k pojmu morální kompetence

Obsah není zveřejněný.

Základní aspekty teologicko-etické reflexe

Vymezení pojmu teologická etika
Základní úkoly
Základní faktory (momenty) etiky
Hranice etické reflexe
Shrnutí
Základní aspekty teologicko-etické reflexe Vymezení pojmu teologická etika

Vymezení pojmu teologická etika

Obsah není zveřejněný.

Základní úkoly

Obsah není zveřejněný.
Základní aspekty teologicko-etické reflexe Základní faktory (momenty) etiky

Základní faktory (momenty) etiky

Obsah není zveřejněný.

Hranice etické reflexe

Obsah není zveřejněný.

Shrnutí

Obsah není zveřejněný.

Horizont smyslu. Teologická etika

 

3 Horizont smyslu. Teologická etika
Teologická etika musí jako vědecká disciplína podat informaci o svém sebe-chápání. Vychází zásadně z toho, že také na začátku 21. století je křesťanská víra racionálně obhajitelná a že může být zdůvodněna jako základ teologicko-etické reflexe. Tento přístup ale nepopírá, že se praxe víry křesťanského náboženství často vyznačovala vymezováním a odsuzováním, fanatismem a intolerancí a že je také dnes stále v tomto nebezpečí. Tyto způsoby jednání ale zásadně odporují křesťanskému poselství: napomáhat člověku a podporovat ho v tom, aby se stával (stále více) skutečným člověkem.
 
 
 
Teologická etika se chápe jako etika v horizontu křesťanské víry.

A budeme se proto dále ptát:


Role křesťanské víry v etické reflexi
Předmět teologicko-etické reflexe
Vztah víry a etiky
Horizont smyslu. Teologická etika Role křesťanské víry v etické reflexi

Role křesťanské víry v etické reflexi

Obsah není zveřejněný.
Horizont smyslu. Teologická etika Předmět teologicko-etické reflexe

Předmět teologicko-etické reflexe

Obsah není zveřejněný.

Vztah víry a etiky

Obsah není zveřejněný.

Proprium křesťanské teologické etiky

K propriu
Teologická etika jako etika umožněné možnosti, schopnosti (Könnensethik)
Shrnutí

K propriu

Obsah není zveřejněný.
Proprium křesťanské teologické etiky Teologická etika jako etika umožněné možnosti, schopnosti (Könnensethik)

Teologická etika jako etika umožněné možnosti, schopnosti (Könnensethik)

Obsah není zveřejněný.

Shrnutí

Obsah není zveřejněný.

Dekalog

5 Dekalog (Desatero)

Jedním z pojmů, s nimiž se můžeme setkat v rámci úvah i každodenních debat o křesťanské etice, je tzv. Desatero. Nesmíme ale zapomínat na základní skutečnost, že starozákonní desatero nemůže přece tvořit proprium a základní východisko křesťanské etiky! A už vůbec ne v podobě, jíž často začíná: "V jednoho Boha věřiti budeš!" Chce zde někdo přikazovat víru v Boha či hrozit nějakým bohem? To by bylo nemravné a hlavně neodpovídalo smyslu a postavení Dekalogu v knihách a celku Starého zákona.

Proto si nejprve dva základní texty, které se v tomto smyslu za desatero přikázání označují, najdeme v bibli a pozorně přečteme a srovnáme: tak tedy Ex 20,1 nn. a Dt 5,6 nn. Hermeneuticky poctivě si texty zasadíme do celku první části bible, dále pěti knih Mojžíšových a jednotlivých odkazovaných knih (tzn. Ex a Dt).

I proto, že je pro křesťanskou etiku a mravnost základním pramenem smysl biblických textů, provedeme odpovídající porozumění textům dekalogu dle původního záměru autorů. Jako základní zdroj nám poslouží tato kniha (povinná literatura pro náš kurz): BENEŠ Jiří: Desítka. Desatero aneb deset slov o Bohu a člověku, Praha: Návrat domů, 2008.

A navážeme tak, že si ještě uvědomíme:

Teologicko-etická interpretace Dekalogu

Význam proomia (úvodu, předmluvy): nezbytné uvedení Dekalogu (Dt 5,6; Ex 20,2) se necituje v NZ; předávaná přikázání Tóry se považují v NZ sice za platný výraz Boží vůle a za spolehlivý orientační bod Ježíšova etického požadavku. Ztrátou je, když se oddělují od základního vyznání Izraele o Hospodinově dějinném osvobození: ztrácejí tak rozhodující předznamenání toho, co dělá Tóru podobou záchrany, cestou spásy a návodem (směrnicí) k životu.
Zákon není jednoduše jen cestou spásy, protože k němu patří i dialektika zaslíbení a ohrožení – proto vzít vážně tuto základní teologickou strukturu starozákonního étosu i z křesťanského hlediska. Bez této první výpovědi nelze porozumět smyslu Dekalogu.
Zákon neměl být protivníkem milosti, ale původní podobou spásné Boží náklonnosti ke svému lidu a tak prvním výrazem jeho trvalé blízkosti u lidí, která se může prokázat v nové smlouvě i bez zákona a na konec (dle Ježíšova osudu) proti zákonu. Kvalifikace zákona jako podoby záchrany v NZ se musí zpřesnit:
Bezpodmínečně poskytnutá spása je spojena s úkolem osvědčit dar v odpovídajícím jednání.
Původní teologická osobitost zákona: lze ji odečíst od úvodní věty Dekalogu – Hospodin zde jednoduše nevystupuje s autoritou božského zákonodárce, ale jako zachránce svého lidu. Život podle přikázání svého Boha jen jako odpověď na přijatý dar, jako výraz darovaného požehnání.
Zákon a jeho směrnice jsou středem velkého požehnání, které Hospodin zaslibuje svému lidu;
A zároveň i výzvou pro lid, aby toto požehnání zachovával a stále znovu obnovoval.
Už pro starozákonní étos a jeho etické pokyny platí: Bůh dává před tím, než požaduje. Požaduje jako ten, kdo se před tím prokázal jako Bůh osvobození.
Fundamentální pospolitost starozákonního étosu: vzájemnost daru a úkolu, shoda jednajícího s přijatou spásou, umožnění jednání, milostiplnou a charakter požadavku etického jednání.
Společné předznamenání, základní teologická struktura každé biblické etiky: smlouva a zákon, záchrana a Tóra, spása a přikázání.
Uvnitř této základní struktury se pak posouvají akcenty, když se etika více motivuje eschatologicky v době prolamující se Boží vlády. Východisko ale zůstává stejné.
Úvodní Boží řeč v Dekalogu popisuje teologický horizont zaslíbení a příslibu, v němž je třeba vykládat etické jednání člověka z biblické perspektivy.
Úkol pro rozhovor židovské a křesťanské etiky.
 
Dekalog jako rozvinutí přikázání lásky
Dekalog se v celém NZ nikdy necituje celý.
Ježíšovo hlásání: příležitostně ohlasy jednotlivých přikázání (Mt 5,21; 5,27; 5,33; 15,19; 19,18).
Mk 10,11-22, resp. 10,19: nejpodrobnější, volně přetvořená a velmi volně přijatá citace Dekalogu. Známé směrnice jsou potvrzeny i relativizovány. Stále platný popis Boží vůle, ale už nestačí v situaci nastávající Boží vlády. Ježíšovým požadavkem překonány: aby mohl být svobodný pro následování Ježíše Krista (vrcholně zjevená Boží vůle).
Za antitezemi horské řeči je podobně kritické zhodnocení: jednotlivá přikázání jen jako převýšené východisko (Ježíšovými novými přikázáními překonané).
Vedle této eschatologické relativizace Dekalogu ale v NZ i tendence potvrzení (zejména list Řím; jinak ale Gal 5,14): materiální explikace (výklad) nového přikázání lásky. Láska zahrnuje jednotlivá přikázání a stává se vlastním motivem jednání – v této funkci nahrazuje přikázání lásky úvodní formuli dějin spásy v pojetí Dekalogu.
Jednotlivá přikázání mají ale ve svém novém zasazení důležitý úkol: ukázat na materiální oblasti života, v nichž má být činná láska. Jsou pro Pavla nezbytnými obsahovými konkretizacemi přikázání lásky (srov. Řím 13,8-9).
Takže: teologické porozumění Dekalogu v křesťanství – dvě protichůdné tendence:
Přikázání relativizována hlásáním Božího království x Pavlova etická pareneze (nabádání) s obnovené potvrzení jako materiální rozvinutí přikázání lásky;
Jedna linie poukazuje na dějiny působení horské řeči,
Druhá vede k tomu, že Dekalog nabývá samostatného ranku jako základní etický vzor pro celé lidstvo.
V druhé linii ale důležitá otázka vnitřní systematiky Dekalogu a problému jeho materiální neúplnosti:
Vyzývající nedostatečnost a přetvářející dynamika nacházejí ve shrnutí přikázání v jednom Ježíšově přikázání jen předběžný závěr, který opět odkazuje nad sebe. Požadavek lásky se neomezuje na dodržování přikázání, i když jsou nezbytné jako jeho materiální rozvinutí a konkretizace.
I obsahově požaduje láska více než jen dodržování hranic vyznačených v Dekalogu; mnohé oblasti života (jednání vůči slabým a chudým, postoj k sobě samému) jsou jen v něčem zahrnuty či nejsou vůbec zmíněny.
Dekalog není proto úplným shrnutím všech etických přikázání, protože tam chybí podstatné oblasti jednání a úkoly lásky.
 
Dekalog jako základní řád spravedlnosti
Láska a spravedlnost ne jako dva soupeřící principy, ale vzájemnost jako milost a svoboda, zjevení a rozum. Jako zjevení nezahlazuje světlo přirozeného rozumu a milost neničí lidskou svobodu, tak působí láska ve spravedlnosti a prostřednictvím spravedlnosti; její jednání jsou určitým způsobem konkrétní podobou, v níž láska vykonává své vlastní dílo.
Jsou dvěma koncentrickými kruhy, které zahrnují všechna jednotlivá přikázání v jedné úžeji pojaté závorce a v širším horizontu:
Všechna přikázání Dekalogu mají za cíl lásku, ale bezprostředně se týkají jednání spravedlnosti, v nichž se musí prokázat láska, když nechce mezi předposledními věcmi (záležitostmi) zničit na cestě ke svému cíli řád – člověk nemůže milovat svého bližního a zároveň ho obelhávat jako manžela, krást mu majetek, poškozovat jeho čest a nebo mu dokonce usilovat o život.
Proto můžeme konstatovat: Dekalog je Magnou Chartou spravedlnosti pod nárokem lásky.
Deset přikázání chrání „velká dobra života“, která člověk dostal od Boha: svůj život, manželství, svobodu, dobrou pověst, vlastnictví, prostě nenahraditelné základy života, které se musejí stále chránit před zásahem druhých, aby se neničil fundamentální řád lidského soužití.
V tomto omezení na uznání nezbytných základů života našeho bližního spočívá silná stránka formulací Dekalogu.
 

A můžeme to, co jsme se dosud o Dekalogu zde dozvěděli, srovnat s textem Katechismu katolické církve (1995). Podívejme se taky na to, jak tento katechismus nadepisuje svou část o morálce. Ano, důležité a základní termíny: Život v Duchu svatém; následování Ježíše Krista; cíl: stále se více připodobňovat Ježíši Kristu.

Tzv. Magna charta křesťanské mravnosti

6 K tzv. Magně chartě křesťanské mravnosti

Na základě pojednání o Dekalogu přejdeme k jeho - můžeme říci - radikalizované paralele v Novém zákoně. Rozhodujícím měřítkem a zrcadlem křesťanské etiky a mravnosti je a musí být osoba Ježíše z Nazaretu, přijatá jako Kristus. V něm a něm (jeho slovech, postojích, smýšlení, konání a nekonání, pojetí Boha a víry) se vrcholně a nepřekonatelně ukazuje, co znamená úplně vydařené lidské bytí, co znamená být skutečně člověkem. V Ježíši Kristu se dle křesťanského pojetí živý Bůh jedinečně, vrcholně a neopakovatelně projevuje, sebesděluje, vyslovuje. Osoba Ježíše Krista nám živého jednajícího Boha vrcholně, neopakovatelně a jedinečně interpretuje (srov. např. Jan 1,18). Jeho cesta a dílo ale neskončily, ale pokračují dále v dějinách: On jako Vzkříšený po hrůzách justiční vraždy nevinného (a zde nejčistšího nejpravdivějšího člověka) ukřižováním stále působí - na základě zásahu Boží spravedlivé rehabilitace - svým Duchem ve svých svědcích a prostřednictvím nich. Boží sebesdělování tedy pokračuje a očekává své završení, kdy se vše ukáže a odhalí v plné nahotě (rozuměj pravdě). Tato skutečnost nabízí základní naději přes všechnu snahu o spravedlivé humánní uspořádávání našich světů a přes veškeré utrpení a zápas o důvěru a naději. V biblických zprávách se neřeší všechny problémy lidské praxe a veškeré aktuální etické výzvy (např. neznali v té době transplantaci orgánů, prenatální diagnostiku atd.). Přesto lze najít základní východiska a intence pro osvícení těchto otázek.

Otevřme tedy bible a najděme si nejprve Mt 5-7 a následně Lk 6. V prvním případě se hovoří o tzv. horské řeči (či taky kázání na hoře) a ve druhém případě o tzv. řeči na rovině. Oba texty lze porovnat. Nemůžeme zde interpretovat celé oba texty, ale pohlédneme na celek a vybereme zejména tzv. preambuli obou úryvků, totiž tzv. blahoslavenství.

Model horské řeči
Prostor uskutečňování horské řeči
Preambule horské řeči a řeči na rovine: blahoslavenství

Model horské řeči

Obsah není zveřejněný.
Tzv. Magna charta křesťanské mravnosti Prostor uskutečňování horské řeči

Prostor uskutečňování horské řeči

Obsah není zveřejněný.
Tzv. Magna charta křesťanské mravnosti Preambule horské řeči a řeči na rovine: blahoslavenství

Preambule horské řeči a řeči na rovine: blahoslavenství

Obsah není zveřejněný.
volné

volné

Obsah není zveřejněný.
volné 1

volné 1

Obsah není zveřejněný.