Teologická etika pro praxi II.
Platnost a funkce svědomí
11.7 Platnost a funkce svědomí
Autonomní a tvůrčí svědomí:
nepochopení - že se především projevuje zralé, citlivé a zodpovědně utvářené svědomí ve schopnosti poznat pro sebe výjimky, kde se ostatní drží pouze toho, co se přikazuje.
Není primárně orgánem, který dispenzuje, ale individuální závaznou instancí, které je uloženo pokračující objevování možností vlastního jednání.
Jde v první řadě o odhalování horizontu, o poznání úkolu,
ne o fixování hranic nebo zamítnutí mravních nároků.
Primární funkce svědomí tak nespočívá v tom odsunout rámy obrazů a měnit rámcové podmínky morálního jednání, ale
ve vyplňování uvolněné plochy obrazu, v domalování obrazu prostřednictvím zodpovědného vedení života v souladus vlastními ideály a cíli.
Naléhavosti a požadavky, které přitom vznikají, se nedají přiměřeně pojmout pomocí všeobecně platných etických norem;
primárním úkolem svědomí je je objevovat, uznávat a naplňovat
způsobem odpovídajícím vlastním možnostem.
Ve svědomí se projevuje péče o morální integritu osoby, která podrobuje své vlastní vedení života a mravní jednání přezkoumávajícímu soudu.
V tomto úsudku ale nejde jen o co možná neúplatnější bilanci předchozího jednání;
spíše se zkoumání svědomí zaměřuje na odhalování nových možností jednání, která mohou jedinci na základě individuálních daností a způsobilostí (schopností) připadnout.
Za hranicemi všeobecné etiky, které se projevují v uznání morálních norem, se tvůrčí svědomí ukazuje především ve schopnosti, spontánně, jistě a spolehlivě poznat to, co se mi ukládá.
Zkrátka: ve své základní a nejdůležitějsí funkci pro morální život působí svědomí jako sensorium, které jedinci naznačuje, co má konat hic et nunc - ne proto, že vše toto musí konat, ale protože může.