Teologická etika pro praxi II.
Příklad svědomí v totalitním státě
11.2 Svědomí v totalitním státě
Příklad: Franz Jägerstätter (1907-1943): věrnost vlastnímu svědomí vede k jednání, které překračuje všeobecné očekávání společenské morálky a musí ji dokonce odmítnout;
nejvyšší státní i církevní autority ho upozorňovaly na přikázanou starost o svou rodinu a na jeho údajné morální povinnosti vůči národu a vlasti, aby ho tím zlomily, zůstal věrný svému svědomí.
Často si připomínal Mt 6,24: "nikdo nemůže sloužit dvěma pánům"; Sk 5,29: "člověk musí více poslouchat Boha než lidi"; Mt 7,13n. o dvou cestách mu dávalo sílu jít ve věrnosti svému svědomí úzkou a strmou cestou;
rozhodné ano pro JKr ho přiměje k zamítnutí lehčí cesty v dané situaci vyznání, i když tato cesta - jako pro velký počet jiných mužů jeho generace - zůstala otevřená podle zásad všeobecné morálky.
I když se nedá odůvodnit etická povinnost odporu až k oběti vlastního života, musel si a své rodině tuto cestu podložit. Chápal rozhodnutí jako volbu mezi Bohem a bůžky (božstvem), Kristem a satanem, pravdou a lží.
Svému biskupovi, který upomínal na církevní nauku o spravedlivé válce a na povinnost vojáka bránit svou vlast, dal tuto odpověď:
Hitlerova válka je nespravedlivá útocná válka a jeho vládnoucí režim barbarství, které může vést jen do záhuby.
Rozhodnutí pro Krista a věrnost svědomí mu daly odvahu říci ne režimu bezpráví, který pohrdá člověkem.
Současná morální filozofie: supererogatorní konání (záslužný nadvýkon či symbolické jednání), které přesahuje míru požadovanou právem a morálkou nebo povinnou v určitém společenství.
Měřítko dobra a zla zůstává pevné, i když nenašlo odezvu ve veřejné morálce zfalšované duchem tehdejší doby.