Teologická etika pro praxi II.
Svědomí v bibli?
11.3 Svědomí v bibli
Léb či lébáb – srdce
Jedním z centrálních pojmů bible je hebrejské slovo léb či lébáb, které se překládá pomocí slova srdce. Tento pojem symbolizuje nitro člověka, centrum jeho těla, vnitřní podstatu člověka, bezprostřední orgán nefeš i ruach.[1] Doložit lze toto tvrzení například těmito biblickými texty: „Nitro, mé nitro! Jak se chvějí! Srdce se mi svírá, srdce mi buší, nemohu mlčet“ (Jer 4,19); „Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo“ (Ž 38,11) Toto nitro zná dobře Bůh, před nímž jsou lidská srdce otevřená, protože on ví o jejich tajemstvích. Srdce tak může být plné strachu, klidné, tiché, bojácné, sklíčené, povýšené či arogantní. Srdce může po něčem silně toužit, může se taky radovat, z nenaplněných nadějí může onemocnět a naopak radostné srdce podporuje zdraví.[2] Opět je možno doložit některými konkrétními citacemi: „Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života“ (Př 13,12); „Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha“ (Př 15,13); „Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti“ (Př 17,22)
V bibli je ale srdce hlavně místem rozumu, tajných plánů, úvah, rozhodnutí, srdce zpracovává a uspořádává vnější dojmy a širokost srdce chválí vzdělanost člověka. Srdce je sídlem praktické moudrosti, osobního rozhodování a jednání člověka. Označuje zdroj uvědomělé činnosti a vědomého rozhodnutí, organizovanou sílu nefeš, životní energii, osobní lidský život ve všech jeho projevech, celou lidskou osobnost s jejím charakterem. Naopak se vyjadřuje obava z bezcitnosti lidského srdce, z citového chladu a z bezmyšlenkovosti, nerozumu nebo hlouposti a nerozvážnosti, když tedy někdo ztratí rozum, je nerozumný a naivní.[3] Toto zjištění se opírá například o tato biblická místa: „Ale Hospodin vám nedal srdce, aby chápalo, ani oči, aby viděly, ani uši, aby slyšeli, až do tohoto dne“ (Dt 29,3); „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem…“ (1 Král 3,9); a tato prosba je pochválena a proto vyslyšena: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce…“ (1 Král 3,11-12); „Bůh dal Šalamounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na mořském břehu…“ (1 Král 5,9); „Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu“ (Př 10,13); „Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval v Izraeli nařízením a právům“ (Ezd 7,10); „Efrajim je jako nerozumná holubice, snadno se dá zlákat. Volají k Egyptu, chodí do Asýrie“ (Oz 7,11); „Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy“ (Ž 22,27); „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce“ (1 Sam 16,7); „Hospodin zástupů, soudce spravedlivý, ty zkoumáš ledví i srdce, kéž spatřím tvůj soud nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor“ (Jer 11,20). Člověk je tedy otevřen osobnímu Bohu i v nejtajnějších hnutích srdce a mysli a tím taky hlubinám svého nitra, nově tak může vnímat sebe sama a poznávat, že Bůh je milosrdný a odpouštějící.[4] Vystihuje to i text žalmu: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, z dálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mne zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě“ (Ž 139,1-5).
Pomatenost, duševní narušenost či ztřeštěnost ve spojitosti se slovem srdce zobrazuje egyptský reliéf, na němž padá na zem nepřítel ze strachu z kráčející královské sfingy a ztrácí své srdce, které drží ve své levé ruce, čímž opustilo své místo, a proto se říkalo v Egyptě o nepřátelích, že už nemají srdce ve svém těle.[5] Falešné žádosti, smilství a jiné nepravosti srdci člověka škodí, ono pak hrubne, zatvrzuje se, vadne, ztrácí životnost, energii, duševní i duchovní schopnosti.[6] Vystihuje to například citace tohoto biblického místa: „Budou jíst, a nenasytí se, budou smilnit, a nerozmohou se, protože opustili Hospodina a hleděli si smilstva, vínem a moštem omamují srdce“ (Oz 4,10-11).
Srdce znamená také místo duchovního bohatství. Rozumný člověk si bere k srdci Boží slovo, vrývá si ho do paměti, přijímá jej do sebe. Srdce je představováno jako nepopsaná tabule, jež se potom popisuje trvale důležitými pokyny, které mají být nesmazatelné. V srdcích lidí se rovněž uchovávají vzpomínky, paměť a její tajemství, srdce jsou skrytým vnitřním místem přemýšlení, kde člověk provádí i nejtajnější úvahy a spřádá různé plány, mluví ke svému nebo ve svém srdci. A to, co někdo pak říká, nemusí souhlasit s tím, jak smýšlí ve svém srdci. Proto se může stát, že takovým stylem chování nechá někdo oklamat či zneužít, ale Bůh vidí za tuto fasádu a zná pochody v nitru člověka.[7]
Tyto nálezy vycházejí například z těchto biblických míst: „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat“ (Dt 6,6-7); „Zase mu vytýkala: Jak můžeš říkat: Miluji Tě, když tvé srdce není při mně! Už třikrát jsi mě obelstil a neprozradils mi, v čem je tvá veliká síla. Když ho po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, otevřel jí své srdce dokořán…“ (Sd 16,15-17a); „Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci“ (Lk 2,51); „Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu“ (Ž 28,3); „A sám Bůh, který zná lidská srdce, se za ně postavil…“ (Sk 15,8a); „Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí“ (2 Kor 3,3).
Přestože se nevyskytuje v hebrejském znění Prvního zákona slovo, které bychom překládali pojmem svědomí, lze rozumět významu slova srdce také ve smyslu svědomí: „A potom měl David výčitky svědomí, že dal lid sečíst“ (2 Sam 24,10; srov. 1 Sam 24,6); „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha“ (Ž 51,12). Ten, jenž stvořil lidské srdce tak, že reaguje na vinu, je v něm činný. A srdce-svědomí reaguje na vinu i před špatným činem:[8] „I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velkým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak zsinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit, ty však máš nad ním vládnout“ (Gen 4,4b-7). Po vraždě bratra je Kainovo zoufalství obrovské, protože si uvědomuje, že vykonal něco nezvratně zlého a s katastrofálními následky. Je tak konfrontován s Bohem i se zodpovědností za druhé, je si vědom závažnosti svého činu.[9]
Jak už to u biblických textů bývá - a je to důležité pro hermeneutiku těchto textů -, je možno v pozadí vzniku zaznamenat vliv okolních představ. A silné spojení významu srdce a svědomí se objevuje v egyptských představách o podsvětí:[10] mrtvý člověk musel podle těchto představ složit před bohy při vstupu do podsvětí náročnou zkoušku vážení srdce. Konkrétně se jednalo o zvažování srdce na vahách před bohyní správného řádu. Ilustrace z knihy mrtvých zobrazuje mrtvého člověka s pery oné bohyně a s amuletem v podobě srdce, který symbolizuje ochranu před soudem mrtvých. Ve tvaru srdce je také tarovací kámen vah, který visí na peru bohyně, jež symbolizuje spravedlnost. Bůh mrtvých zobrazený s hlavou šakala váží srdce. Zprávu o výsledku předává bůh zapisovatel, jenž má hlavu ptáka ibise, soudci mrtvých Osirisovi. Při špatném výsledku čeká na srdce žrout mrtvých, který má zase hlavu krokodýla. A takové druhé smrti se Egypťané báli. Podle knihy mrtvých konal mrtvý člověk na základě pevně stanoveného formuláře negativné vyznání hříchů v tom smyslu, že prohlašoval popořadě, že to a to nespáchal (např. nezabil jsem, nenabádal jsem k zabití, nepřivedl jsem nikoho k pláči, neublížil jsem, nevydal jsem křivé svědectví). Srdce zde přesně ví o činech svého pána, vystupuje na soudu mrtvých jako vševědoucí svědek a musí za určitých okolností vypovídat proti svému pánovi. Srdce rovněž zůstávalo při balzamování v mumii a kvůli velkému strachu ze soudu se dávaly amulety a psaly zapřísáhání, jak to dokumentuje i tento text z papyru z 15. století před Kristem: „Ó vy bohové, kteří uchopíte jejich srdce a celé srdce vytrhnete, a vaše ruce nově formují srdce člověka podle toho, co učinil. Mějte slitování a odpusťte mu nyní. Nevytrhávejte ze mě mé srdce. Nenechte ho nově formovat podle všech zlých věcí, které proti mně lidé říkají. Ke mně, ty mé srdce. Jsi mým vlastnictvím, já jsem tvůj mistr, patříš mi. Neodpadej ode mě, já jsem pán, jehož máš poslouchat, i když v podsvětí…“[11]
V této souvislosti můžeme srovnat pojetí Izraelitů, jejichž Hospodin byl Bohem života a živých, dává nové srdce již zde v tomto životě, a samotného si ho připomínali jako Boha se srdcem a s tím souvisejícími prožitky:[12] „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem. Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu…“ (Ez 11,19-21); „Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ez 36,25-27); „Můj vlastní lid se zdráhá vrátit ke mně, když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne (…) Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí.“ (Oz 11,7-8); „Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.“ (Pís 8,6)
Nahlížení fenoménu svědomí skrze starozákonní pojem léb a lébab tedy ukázalo, že je srdce středem člověka, že se v něm rodí poznání i rozhodnutí, že v něm sídlí dobré i zlé myšlenky, že v něm člověk mluví k sobě samému, je zde se sebou samým konfrontován, soudí zde své úmysly a jednání, vnímá zde tedy mravně závazné hodnoty, které se uskutečňují jen tehdy, když kotví v lidském nitru a jsou přijaty za vlastní.[13] Toto pojetí a tuto zkušenost vyznává i osoba, jež vyslovuje tato slova: „Ústa spravedlivého pronášejí moudrost a jeho jazyk vyhlašuje právo. Má ve svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají“ (Ž 37,30).
Starozákonní učitel moudrosti radí jako pravý přítel: Dej na radu vlastního srdce, nad něž nemáš nic spolehlivějšího. Lidské nitro může sice mnohdy zpozorovat víc, než sedm strážců, kteří sedí na vysoké věži, ale především pros Nejvyššího, aby řídil tvou cestu v pravdě“ (Sír 37,13-15). Člověk tak má ve svém zájmu nechat působit ve svém nitru Boží slovo a tím si utvářet vlastní srdce a nechat si i darovat účinnou směrnici pro svůj život. Srdce je podle pojetí SZ místem setkání s Bohem, ozývá se v něm bezprostřední mravní požadavek, individuální odpovědnost před Bohem.[14]
[1] Srov. SCHROER Silvia / STAUBLI Tomas: Die Körpersymbolik der Bibel, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1998, 46-47; NOVOTNÝ Adolf: Biblický slovník, Praha: Kalich, 1956, 958.
[2] Srov. SCHROER Silvia / STAUBLI Tomas: op. cit., 47.
[3] Srov. tamtéž, 47-49; NOVOTNÝ Adolf: Biblický slovník, op. cit., 959.
[4] Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé (Vydala Německá biskupská konference 1995), České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, 87.
[5] Srov. tamtéž, 48.
[6] NOVOTNÝ Adolf: Biblický slovník, op. cit., 959.
[7] Srov. SCHROER Silvia / STAUBLI Tomas: op. cit., 49-50.
[8] Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé, op. cit., 87.
[9] Srov. tamtéž.
[10] Srov. SCHROER Silvia / STAUBLI Tomas: op. cit., 50-53.
[11] Tamtéž 53.
[12] Srov. tamtéž 55-56.
[13] Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé, op. cit., 88.
[14] Srov. tamtéž.