Teologická etika pro praxi II.
Svědomí, přikázání lásky a evangelium
11.8 Svědomí, přikázání lásky a evangelium
Lk 10,25-37: kdo jednal jako bližní - zaměřuje se na situační poznání bližního skrze individuální svědomí. Všeobecná otázka kdo je můj bližní se mění.
Jde o to, aby posluchači podobenství poznávali a objevovali ve vazbách svého života vůli svého Otce, komu mají být nyní bližním, protože nejvíce potřebuje jejich pomoc.
Mt 25,14-30: záměr odkrýt jedinci darované možnosti a postavit jeho vlastní schopnosti do služby Božího království, k čemuž mu je dáno svědomí jako nezbytné vodítko.
Blahoslavenství a antiteze horské řeči (Mt 5-7) se taky svým provokujícím způsobem řeči orientují na to, aby posluchačí mohli jasně slyšet Ježíšův nárok a aby ho odhalovali ve svém myšlení a jednání kvůli orientaci na Boží vůli.
Jednotlivé antiteze mají jako východisko každodenní sporné otázky lidského soužití;
zachycují konflikty, jak mohou vznikat ve všech oblastech života, a koncipují jako kontrastní obraz stav, v němž se stává skutečností "větší" spravedlnost (Mt 5,20) pod nárokem nedílné lásky.
Tak ukazují jednotlivé antiteze paralelní shodu mezi starým chováním, které se mění, a novým stavem, který má dostat podobu v jednání posluchačů.
Přesto nejsou etické směrnice horské řeči splnitelné na způsob přikázání Dekalogu, která zvláště ve své prohibitivní formě vyznačují spodní hranici, jak se táhne podle základních požadavků spravedlnosti. Požadavky horské řeči staví člověku před oči spíše otevřené hranice, k nimž se může jen vždy přibližovat novými kroky, aniž by je zcela dosáhl nebo dokonce nechal za sebou.
Ježíšovy (a tím rané církve) mravní směrnice, které Mt sestavuje v řadě antitezí, zvou tedy k naplnění, ale ne tak, že je možno každý jednotlivý krok odečíst na papíře, ale tak, že to, co požadují v nových kontextech života, se musí nově objevovat ve svobodné pohotovosti svědomí.
Cesta, která má za cíl dokončenost a jejíž směr a radikalita je jasně vyznačena prostřednictvím jednotlivých směrovek (jako světelné stopy), které jsou osvětleny cílem.
Jednotliví lidé jsou na různých cestách a etapách svého života na cestě ke stejnému cíli tím, že mají naplňovat přikázání lásky a Ježíšovy příkladné požadavky tak, jak to odpovídá jejich dané situaci a jejich daným možnostem.
Blahoslavenství a antiteze horské řeči jsou přitom závazné orientační body pro křesťanské svědomí, které se prostřednictvím nich zbystřuje a orientuje na vlastní cíl křesťanského života.
Svědomí křesťanů dostává díky evangeliu měřítko a koncipuje obraz podoby vlastního života podle příkladu Ježíšova životního modelu.
Srov.Veritati splendor 16; GS 16
Následující