Lidská svoboda
8.6 Lidská svoboda
Seznámení s fenoménem komerčního sexuálního zneužívání dětí a zde zejména s jeho formou prostitucí ukázalo, že pachatelé děti různě svádějí, obelhávají, celkově manipulují, ovládají, zabraňují jim v rozhodování a jednání, činí si z nich a jejich sexuality zboží. Děti jsou tak instrumentalizovány a je jim jako věcem připisována určitá cena. Také byla řeč o dětech, které vstupují do prostituce samy a dobrovolně, ať už na základě prožitého týrání, zanedbání či zneužití v rodině či blízkém okolí nebo kvůli tlaku okolí a snaze si vydělat na jisté věci
a tak si kompenzovat nějaké nedostatky. Děti jsou rovněž, jak jsme viděli, do prostituce prodávány svými rodinami kvůli ekonomické a sociální situaci. Proto se řekne, že je svoboda takových dětí omezována či jsou jí zbaveny, ale mluví se i dobrovolnosti. Je pak složitější otázkou, nakolik se jedná o skutečně svobodné rozhodnutí při silných vlivech traumatických zážitků, nenaplněných základních životních potřebách a sociální či ekonomické situace.
o pedofily v úzkém slova smyslu, ale osobnosti, které si komerčními sexuálními praktikami kompenzují nedostatky své osobní zralosti, vztahových schopností s dospělými partnery či své zážitky z dětství. I když jim zcela přisuzujeme vinu z hlediska práva i etiky, nevylučujeme tím otázku, jak jsou tyto lidé skuteční svobodní a co nám vše pomáhá porozumět svobodě člověka. Zaměřili jsme se v této souvislosti i na mravní kompetenci jedince.
a označuje se pomocí ní důvod možnosti a nevyhnutelnosti člověka utvářet svůj život, své vztahy k sobě samému, ke světu i k sociálním souvislostem. Morálně-mravní význam svobody spočívá v tom, že je, jak jsme se dozvěděli při definování mravnosti, předpokladem mravnosti, zodpovědnosti, připočtení něčeho (imputace) i nutnou (i když ne dostačující) podmínkou toho, že se člověk stává objektem morálních soudů a sociálních reakcí. Svoboda je darem i úkolem zároveň a tvoří takto jádro sebeporozumění člověka jako mravního subjektu.[1]
a jako faktum rozumu. Proto je člověk konstituován jako svobodná bytost a svoboda není veličinou o sobě a v sobě, ale je vždy vztažena ke svobodě (či svobodám) druhých. Jako něco bezpodmínečného ji lze ale pouze předpokládat, přestože tvoří základ humánních výkonů jako jsou mravnost, právo či komunikace. Toto bezpodmínečné v člověku se pak považuje za důvod závaznosti toho, co se eticky požaduje.[2]