Rozvoj sociálních dovedností prostřednictvím hudby a muzikoterapie Hudba - základní dispozice člověka n nHudba od počátku utvářela společenství a spojovala. nByla nejstarším komunikačním prostředkem lidstva. n nZákladní lidskou dispozicí bylo a je transformovat prožívanou skutečnost do zvuků a rytmů, pohybu a obrazu, a tak je zpracovávat. –pohyb a tanec –rytmus a hudba –kresba a obraz nSpojení těchto technik našlo svůj výraz už v pravěkém rituálu. n n n Rituál a jeho sociální funce n nRituály umožňují sdílet s ostatními životní situaci, naladění, směřování. n nKonstituují jistotu, řád, zprostředkovávají záchytné body v kontaktu s druhými. n nKoncentrují síly, sjednocují skupinu. n nUmožňují přijatelnou abreakci, přinášejí psychosomatické uvolnění n Hudba jako neverbální komunikace n Nositelem neverbální komunikace v hudbě je: n melodie nrytmus nharmonie nbarva zvuku nvýraz – – Sdělujeme jimi: – nJak vnímáme sami sebe, nJak vnímáme druhé nJaké prožíváme emoce nJaká je naše životní situace • Význam neverbální komunikace nNeverbální komunikace •Může být přímější než komunikace verbální •Může verbální komunikaci nahradit •Může verbální komunikaci nastartovat •Může odstraňovat překážky v komunikaci verbální •Může verbální komunikaci učinit přiměřenou •Může být zdrojem důležitých informací o druhém Verbální reflexe nPokud prožitky neverbální komunikace n reflektujeme verbálně – vstupují do vědomí – můžeme je dále zpracovávat. n n Při reflexi se pokoušíme vyjádřit: –Co jsme pozorovali –Jaké pocity nás provázely –Jaký význam naše prožitky mají –Co si o nich myslíme n Metody komunikace hudbou nImprovizace nInterpretace nKompozice nPoslech n nTyto metody se propojují a existují v mnoha variacích. nPraktikují se v rámci určité základní jednotky. nUvnitř každé základní jednotky lze využít různé techniky. Hudební improvizace ve skupině n nOdráží se v ní •zkušenosti ve vztazích s druhými •typické postoje ve skupině • nImprovizace ukazuje na specifické skupinové procesy. n Každá skupina je jedinečná. n n nPři improvizaci vznikají ve skupině různé typy n hudebního přenosu. n nHudební přenos se využívá n k reflexi vlastního prožívání n k vyvolání procesu dynamického učení Improvizovaný hudební dialog nUmožňuje nvyjadřovat své pocity vůči druhým mimoslovně nověřit si reakci, jakou moje prožívání a jednání vyvolává nlépe a nově vnímat partnera dialogu nhledat přiměřené vyjádření dané situaci nnásledně umožní pojmenovat své pocity vůči druhému n nJe vhodný při řešení konfliktů a napětí nv rámci skupiny nve vztazích jednotlivců s důležitými lidmi mimo skupinu n n n Hudební improvizace a její sociální funkce nCíle hudební improvizace n n nodstranit strach z komunikace, z toho že můj vstup bude nevhodný numožnit vzájemné poznání a sdílení nreflektovat vlastní komunikační strategie ve skupině nvnímat zároveň sebe i druhé nměnit svůj obraz o sobě díky zrcadlení jiných nřídit vlastní chování n Hudební interpretace pro sociální rozvoj nNejedná se o pouhou reprodukci skladeb, nale o kreativní způsob práce se známými písněmi i skladbami. n nCíle hudební interpretace: n nposilovat adaptivní chování nzlepšit pozornost a schopnost orientace ve skupině npodporovat schopnost empatie a identifikace s druhými nrozvíjet schopnost sdílet myšlenky a pocity nzlepšit interakční a skupinové dovednosti n Interpretace a skupinová produkce nPříprava na vystoupení posilují sociální dovednosti • adaptaci a přizpůsobivost • empatie – nRealizace vystoupení buduje •sebedůvěru •komunikační aktivitu •zodpovědnost za sebe a za skupinu •dává příležitost k ocenění – nUrčena především pro sociální rehabilitaci •handicapovaných dětí a mládeže •psychiatrických klientů •pacientů v nemocnicích •seniorů n Kompozice pro sociální rozvoj nSdílení pocitů, myšlenek a zkušeností ve skupině se děje prostřednictvím: nVariací na písně –měníme slova nebo verše známé písně –doplňujeme nový text do hudebního schématu nKontaktní písně –text a melodie kontaktní písně by měl obsahovat •jména členů skupiny •jméno klienta, kterého chceme podpořit – Kompozice pro sociální rozvoj nSdílení pocitů, myšlenek a zkušeností ve skupině se děje: n nInstrumentálním doprovodem k písni –Klient či skupina komponuje jednoduchý instrumentální doprovod k písni – nInstrumentální skladbou –Klient či skupina komponuje vlastní instrumentální skladbu na jednoduché nástroje –Výslednou skladbu je možno nahrát n Poslech hudby spojený s pohybem n nHudba podporuje komunikaci skrze pohyb a tanec: n nPoslech hudby je v mozku přímo propojen s centrem pohybu n nPohyb je zkušenost sama se sebou, reflexe stavu mysli, n a jako takový je prostředkem komunikace. n nTělo a mysl se navzájem ovlivňují, navzájem na sebe působí. n nHudba se stává významným prostředníkem mezi myslí a tělem. n Poslech spojený s výtvarným vyjádřením nVyjádření prostřednictvím nčmárání nbarvy a jejich kombinací ntvaru a linie kresby n n nSymbolickou kresbou, malbou, artefaktem nlze komunikovat vlastní či společné téma n nemoce nmyšlenky nživotní situace n n Podmínky práce ve skupině §vytvářet bezpečné prostředí, §atmosféru důvěry – §přizvat své vnitřní dítě, hrát si, §dovolit si být svobodný, otevřený – §zajímat se o své pocity, uvědomovat si je, §mít odvahu je vyslovovat Pravidla práce ve skupině 1.Respektujeme projev a prožívání druhých. 2.Žádný projev ve hře nehodnotíme jako dobrý nebo špatný. 3.Ve skupině komunikujeme všichni společně. 4.Při neverbálních aktivitách nemluvíme. 5.Vše, co se zahraje a řekne, zůstává ve skupině. Průběh práce ve skupině 1.Navázání kontaktu. 2. 2.Rozehřívací fáze – jednoduchá hra s rytmem, melodií, písní. 3. 3.Uvedení hlavní aktivity (aktivit) – co, proč a jak budeme dělat. 4. 4.Organizace a průběh aktivity (aktivit) 5. 5.Reflexe – každý může v souvislosti s právě ukončenou činností vyjádřit libovolné pocity, dojmy, myšlenky. n Doporučená literatura n nŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie : ve výchově, sociální práci a klinické praxi [Šimanovský, 2001]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2001. 246 s. : i. ISBN 80-7178-557-1. n nGerlichová, Markéta. Muzikoterapie v praxi. Praha: Grada 2020. ISBN: 978-80-271-1791-8Kantor,Jiří. Lipský, Matěj. Weber, Jana. nZáklady muzikoterapie. Vyd. 1.: Grada 2009, 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9 nMuzikoterapie :východiska, koncepty, principy a praxe. Edited by Jaroslava Zeleiová. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 254 s. ISBN 9788073672379. nMORENO, Joseph J. Rozehrát svou vnitřní hudbu :muzikoterapie a psychodrama. Translated by Hana Loupová. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 128 s. ISBN 8071789801.