Sociální psychologie
SOCIÁLNÍ POZNÁVÁNÍ
Co je sociální poznávání?
Sociální percepce člověka člověkem
porozumění tomu,
jakým způsobem si člověk vytváří dojmy o charakteristikách a rysech jiných lidí, jakým způsobem
vnímá jejich emoce
jakým způsobem interpretuje jejich chování.
Utváření dojmu o jiné osobě
Specifika sociálního poznávání
 Lidé záměrně ovlivňují své prostředí, usilují o jeho kontrolu z hlediska svých cílů.
 Sociální poznávání má vzájemný charakter, formuji si dojem o druhém člověku a on zase o mně.
 Lidé se mění v čase a okolnostech obvykle více, než je to v případě jiných objektů.
 Přesnost našich poznatků o lidech je těžší posoudit než přesnost poznatků o jiných objektech.
 Lidé jsou vnímáni jako kauzální zdroje v porovnání s jinými nesociálními objekty.
 těsné propojení s jinými psychickými jevy (emocemi, motivací, hodnotami, normami, přesvědčeními atd.)
obou osob ve srovnání s poznáváním nesociálním.
Determinanty ovlivňující proces formování dojmu
Na straně posuzovatele
očekávání
Projekce
Přenos
Stereotypy
Předsudky
Centrální a periferní rysy
Implicitní teorie osobnosti
Efekt shovívavosti
Na straně posuzované osoby i posuzovatele
krátkodobé psychické stavy
Determinanty ovlivňující proces formování dojmu
Na straně posuzované osoby
 Efekt primárnosti
 Efekt novosti
 Efekt rozptýlení
 Nápadnost chování a fyzická nápadnost
 Halo efekt
Proces formování dojmu
Spojitý model procesu formování dojmu
Fiske a Neuberg
 a) počáteční kategorizace dané osoby s využitím existujících kategorií.
 b) pozornost na získání dalších informací, pokud je osoba pro percipienta důležitá.
 c) potvrzení počáteční kategorizace.
 d) rekategorizace (pokud ji nelze potvrdit)
 e) Když je proces rekategorizace neúspěšný, percipient využívá plně
individualizovaný postup založený na integraci jednotlivě získávaných informací.
 f) Nakonec se percipient může rozhodnout pokračovat v procesu poznávání dané
osoby při následujících setkáních. Cyklus se tak může opakovat.
Atribuční procesy
Za co můžeme?
 dispoziční (interní) atribuce
 situační (externí) atribuce
K čemu je atribuce dobrá?
Atribuční teorie
 Teorie odpovídajících závěrů
 Kovariační teorie
 Distinktivnost
 Konsenzus
 Konzistentnost
 Atribuční tendence
 základní atribuční chyba
 tendence k sebeochranným atribucím
 egocentrickou tendencí.
 tendence nápadnosti
Kognitivní heuristiky
 Heuristika reprezentativnosti
 Heuristika dostupnosti
 Efekt falešného konsenzu
 Heuristika zakotvení a přizpůsobení
 Efekt rámování
Sociální schémata
 Schéma osoby
Prototypy/mentální obrazy
 Schémata sebe sama
Identita/hodnota
 Schémata událostí
Scénáře
 Schémata sociálních rolí
 Schémata pro sociální skupiny
 Stereotypy
Autostereotypy
Heterostereotypy
Předsudky
Etnocentrismus
 Priming