bratr obru EVANGELICKÝ ČASOPIS PRO MLÁDEŽ roč. 49/2008 sjezd /nejen/ evangelické mládeže PROSTĚJOV, 3.-5. ŘÍJNA 2008 PÁTEK 17:00 výtvamo • L. a R. Férový, M. Zajíčková výroba lakrosových holí • M. Šmidt sportovno • J. Vlček 16:00- 19:00 • Čajovna s deskovými hrami 19:30 - 00:00 • PUB (pojdte u náspobeft) • David Šorm 20:00 Zahájení + pobožnost • Filip Keller 20:30 Bitva u Lipan ■ divadlo Polárka 22:00 Zakončeni dne • Jan Jun SOBOTA 9:00 pobožnost • Prostějovská mládež 9:15 Jsme jiní. jsme stejní aneb kdo zabil kvůli klobúčku • Martin Balcar 10:00 Hudební dílna • Ladislav Moravetz Dějiny ČCE očima Medvídka Pú • Jaroslav Pechar V žití tvém pflbejvá dalších let • E. Grollová, D. Michal Návrat do Červeného města {film s diskuzí) • Tomáš Hubáček 10:30 Vzdor tomu věřím •'Jar©1Křivohlavý Až se Tě Tvůj syn zeptá ■ Jiří Tengler O partnerství » Dana Rabiňáková 14:oV Hudebnidílna instrumentální (OSO plus) • Ladislavy Moravetz Jak se stát evangelíkem ■ Radka Včelná Výtvarná dílna diakonie ČCE s klientem • PetrHéjl Křesťan a psycholog v jednom těle • Jaro Křivohlavý Moje zápisky z války • Jiří Tomeš , Homo:emó-skino-squotto sapiéns • MikiErdinger Staré a nové hříchy ^upgrade nebo remake I 14:00 14:30 A já bych tolik chtěl... • Tomáš Řehák Procházka po městě s průvodcem Z církve jsem vyšel, sektami prošel... • LAMPA ■ 21:30 • Čajovna s deskovými hrami Fotbal, volejbal Basketbal • David Šorm 16:00 Bouře nebo klidná plavba • Ivan Ryšavý Vzpomínky na SO.leta • Petr Jankovský Partnerství aneb ORTel na celý život • Marie a Jiří Ortovi Písně, písničky a víry • Tomáš Najbrt Písničky z Bratrstva • Ben Skála Divadelničení • účastníci divadelního kurzu 16:30 Fotbal, volejbal, basketbal 18:00 - 00:00 • PUB (pojďte u nás pobejt) • David Šorm 18:30 Bazén 19:00 Citadela Miroslav • Částek 20:00 dražba loga Sjezdu 20:30 koncert * Timudej 22:30 zakončení dne+pobožnost • Roman Mazur Horolezecké stěna v 11:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00 a 18:00 Denní modlitby v 7:30, 13:30 a 22:30 Zpovědnice probíhá během celého Sjezdu a po Denních modlitbách NEDĚLE 9:30 bohoslužby • H. Chroustova, M. Fér 49/2008 ČÍSLO VII Fwd:Re: GENEIr ZE Bratrstvo, evangelický časopis pro mládež. Vydává Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Redakční kruh řídí Filip Keller. Grafická úprava Štěpán Bartošek, technická redakce Jitka Čechová Adresa redakce a administrace: Jungmannova 9, 111 21 Praha 1, e-mail: bratrstvo@evangnet.cz, tel: 224999273 Stránky na internetu: http://bratrstvo.evangnet.cz Celoroční předplatné 200,- Kč, jednotlivé číslo 20,- Kč. Vychází 10« ročná. Tiskne Sprint servis. Praha 6. Přidělené registrační číslo MK ČR 5092. ODPUŠTĚNI Hinduismus a násilí | Seznamujeme rodiče | Když je míč šišatý ODPUŠTĚNÍ I VZAL SI BOAZ RUT... Jaroslav F. Pechar 1 p^?1™ téma Kdo má rád happy end, tak ten se dnes dočkal. Příběh ale dost jasně ukázat, že ke šťastným koncům se člověk nedostane podle hesla: Kdo si počká, ten se dočká. Přicházely obtíže a Rút je překonávala. Pravda - metodami někdy dost podivnými. Jako by vpředjímce Pavlova: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. (Gal 5,13) Tak i Rút šla až na kraj toho, co může člověk dělat, když je v nouzi. Nebylo to ale pro prosazování sebe, protože kdyby přestala hledět na svou tchýni, tak se mohla mít dobře mnohem dříve. Lidé to viděLi a Bóazto shrnul do slov: „Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá!" (3,11). A nejen to. Není to jen milosrdenství, ale i fakt, že Rút netahá do Izraele pohanské praktiky svého rodného Moábu, ale že se řídí zákony platnými v Izraeli. Tedy obecně řečeno - Rút poslouchá izraelského Boha. Rút pro řešeni své a Noeminy existenční nouze použila řešení na první pohled až neslušné - přilehnout ke spícímu Bóazo-vi. Když člověk slyší, že Rút vlezla cizímu chlapovi do postele, tak se mravokárcům zježí všechny chlupy na těle. Ale není to tak jednoduché, že by nalíčená a navoněná Rút Bóaze svedla ajemu pak (jako slušnému člověku) nezbylo, než si jí vzít. Rút opravdu požádala Bóaze o sňatek, ale Bóaz měl stále šanci odmítnouta i ta její žádost nesla podstatné rysy klasického židovského zásnub-ního obřadu. Protože se Rút nechala i v tak obtížné životní situaci omezit ve výběru možných řešení oněmi dvěmi pomyslnými hranicemi - tedy tím, že to nedělala jen pro své dobro a že stáLe kladla důraz na poslušnost Božím řádům - tak pisatel její jednání hodnotí v konečném součtu kladně. A my tato dvě její omezení, která v okamžiku, kdy platí obě zároveň, opravňují použít i takovéto řešení, známe jako „dvojpřikázání lásky" k Bohu i k lidem. Vždyť toto „dvojpřikázání" sám Ježíš shrnul slovy: „To čiň a budeš živ." Takhle jedná i Bóaz - stále se snaží vyvažovat svoji touhu pomoci s Bohem stanovenými pravidly pro život. Proto ta štrapáce s bezejmenným příbuzným. Tomu aLe záhy došlo, že pomáhat bližním není zas takjed-noduché - a raději z toho všeho vycouval. 0 pole by asi stál, ale přivést si domů další manželku, to už by byla dost silná káva. Nemuselto být lakomec. Je snadné si docela lidsky představit tu situaci, když by přišel domů a jen tak by mezi řečí manželce oznámil, že si vzal druhou manželku. I když mnohoženství nebylo v té době nic neobvyklého, asi by to klidu v domácnosti nepřidalo, protože to, že to vždycky neklapalo, víme třeba z příběhů o Jákobovi. Ne, když si to pořádně promyslel, tak vidí, že on této možnosti opravdu nevyužije. 1 vzal si Bóaz Rút a stala se jeho ženou. A byla svatba, jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli a žili spolu šťastně a jestli neumřeli, žijí spolu dodnes. Tak nějak se to píše v pohádkách, jako by svatbou skončily všechny starosti a začínalo období sladkého užívání si trvalých radovánek, ale nechť. Tenhle příběh ale tady ještě nekončí. Dobré příběhy nekončí ani smrtí těch, kteří v nich hráli hlavní roli. Ale o tom příště. ■ ODPUŠTĚNI S LÁSKOU Pavel Jun Žiljsem kLidným životem spořádaného farského dítěte. (I když...) Ale to se měnívalo - o prázdninách. Jezdívali jsme k babičce na samotu do lesů, kde žili také tři bratranci. As nimi se užilo tolik dobrodružství! Pamatuji si, že jsme například jednou vypouštěli sousedům rybník. To se dělá snadno! Připlížíte se zezadu od lesa, vytáhnete ze stavidla jedno prkýnko, pak druhé,.., voda začne odtékat, vyndáteještějedno prkýnko a voda už se valí. Ale...! Voda se valí- a pak už není snadno dát prkýnka zpátky! Dobře si pamatuji ten pocit hrůzy - že se nám vodu nepodaří zastavit. Že všechna voda vyteče! A všechny ryby v rybníku leknou! A sousedi večer přijdou a...! Odpuštění jako od-pouštění Mluvíme letos o konfliktech, začali jsme už konečně mluvit o tom „co s nimi", co se dá dělat s tím, když se hranice s druhými lidmi začnou podobat trhlinám nebo dokonce bojovým frontám. Posledně jsme mluvili o „smlouvě". Teď máme mluvit o odpuštění. Vypadá to jednoduše. Tojejako když vytáhnete prkýnka ze stavidla rybníka... Odpustit - to je od-pustit - to je pustit (prostě) dál, pryč. Prostě jen necháte to, co mělo v sobě velké napětí- odplavat. To musíjítsamo. Rychle se to řekne a často i udělá: tohle nemohu a nebudu snášet, tohle musí pryč, tohle musí zmizet z mého života, kvůli tomuhle vidím rudě, poutá to mojemyšLenky a krade mi to čas, tak na tohle už mysLet nebudu, na tohle zapomenu, tohle nechám být... Od-pustit - to se zdá být stejně prosté jako vypustit rybník. Od-pustit zlé, neztratit Tebe Ale... Je vtom ale jedna naprosto zásadní potíž. Ta potíž nenívtom, že to nemusí jít snadno (prkýnka ve stavidle rybníka se někdy pod tlakem vody vzpříčí a musíteje těžko páčit). Na něco se opravdu těžko zapomíná. Hlavní potíž je jinde: jak to udělat - abych pustil to zlé, aby zmizelo to napětí, které se nashromáždilo mezi námi, ale - aby mi to neodneslo Tebe! Jakto udělat?! Abych při od-pouštění neztratil Tebe? Odpuštění pouze s láskou Jde o to, proč se od-pouštění děje a kdo při něm asistuje. Proč my jsme vlastně tenkrát ten rybník vypouštěli...? No, tenkrát to prostě jen tak někoho napadlo. Připadlo nám to jako dobrý nápad. (Dnes vůbec nechápu proč). To je rozhodující: proč se od-pouštfa kdo přitom asistuje. Při od-pouštění nesmí asistovat hněv, uraženost, a strach z (emocionální) bolesti! „Ab-solvo te"... „propouštím tě... rozvazuji to, co tě svazovalo", to se nesmí říci se vztekem, urazeností a strachem z bolesti. Jen pak má odpuštění svůj dobrý smysl. A pak je potřeba něco jako „hlubinně prostorové vidění", jak ho má Bůh. (Bůh se prý dívá srdcem a k srdci). Říká se tomu láska: ta dokáže odlišit - to, co se stalo... - a Tebe. Láska znamená, že si uchovám zásadní radost ztoho, že jsi Ty, že se té radosti nechci vzdát... i když život s Tebou také někdy (hrozně) bolí a je plný napětí. Při od-pouštění musí být láska. Tohle je Láska: Touha - Tebe přidržet-a zlé odpustit. Tedy: Při odpouštění musí asistovat láska. Tohle je láska: Touha - tebe přidržet - a zlé odpustit. A patří k tomu ochota nést bolest. (Taky proto je dnes tolik samoty, že bolest se nenese... a s bolestí se od-plavuje i ten druhý.) ■ strana 4 bratrstvo — roč. 49/2008/5 — bratrstvo — roč. 49/2008/5 — strana 5 ODPUSTENÍ - A TO JE JAKO CO? Bohdan Pivoňka A taková nechápavá reakce by mohla přijít od kteréhokolivz vězeňských klientů, protože odpuštění a vina jsou ve vězení emočně značně zatížené pojmy. Začněme vinou, protože pouze tam, kde si je člověk vědom jejího rozměru a svíravého napětí, lze trochu zlověstné atmosféry „odpustit", povolit zatažený ventil, umenšit přetlak; jinak není odpouštět co, chybí proto podklady i účel! Většina vězeňské populace si svíra-vé napětí viny nepřipouští. Nemohu odpovědně konstatovat, zda o vině ví, či nikoliv: to bych už byl zase v pokusu srdeční introspekce, náležející přece jen Jednomu. Důvody nevnímání, prezento-vanéignorance,jsou Lidsky pochopitelné. Ten první, nej rozšířenější, se dá vyjádřit omluvným a vyhýbavým: „Já nic, já muzikant". Vždy se dá osobní „nehoda" na někoho či na něco svést. „Vytáh na mě kudlu, tak co jsem měl dělat?" „Kdyby to neudělal, moh bejt naživu". „Vlastně ani nevím, co se stalo...." Jeden takto nevinný: „Chodiljsem si k faráři pucovat, vždycky mně pomohl, nevím, co ho tentokrát popadlo, že prý mně nepučí. A najednou se všechno kolem nějak zamotalo, měljsem tmu před očima - a on tam ležel. Nebyl mrtvěj, eště žil asi 14 dní, svědčil proti mě ... já ho přece nechtěl zabít, ale on si to způsobil sám...!" I druhý důvod zlehčení viny je logický. Víte, jak se žije s vinou? Jsme poměrně hodní, slušní - a i tak nám vzpomínky na to, co jsme zbabrali, dají dost zabrat. Aspoň mně. Teď si představte, že toho máte na svědomí víc. Svědomí, prevít, přece jen žije, i když ne naplno, potajmu a občas zákeřně „zezadu" vyběhne... Jedinou obranou je skutek výrazně zlehčit, ne-li popřít. Podobně, jak jsem o tom mluvil před chvílí: „Vlastně se tak moc nestalo. Vlastně by mně mohl poděkovat"(jiný člověk mordýř o jiném farářovi), „chtěl bejtsvatej, tak sem mu k tomu pomoh..." A teď hovořte o odpuštění, když ani vina není jasná! Že by měl on někomu odpustit? Proč? Nepotřebuje to, už si to vyřídil. Pěstmi různého kalibru - a ostatní si zajistí v base, tam vládne přísný řád druhého života (jevtzv. prizonizace), kdo se vzepře, hned to pocítí. Že se proti někomu provinil? Kdo o tom rozhodne? Nějaký soud? A soudci, víte jací jsou: pan Krejčíř a další jsou dokladem, že věci stojí jinak. Jiná autorita? Politici? Dovolte abych se zasmál. Bůh? Kde? „A jak mě mohL nechat udělat teda to, z čeho mě viní a zač tady sedím?" (konkrétní případ). Že by měl odpustit někdo jemu? Kdo se o to prosí? - a následuje výčet toho, co jeho manželka/milá/družka/syn/dcera udělali proti němu, jak se na něm podepsali, jak jsou nevěrní/neteční/nevděční, když jim chtěl zajistit budoucnost. Že někoho obral o majetek? Co je to majetek? Z nedávného rozhovoru ve věznici, vypráví odsouzený, přítomný při besedě s místním kaplanem za přítomnosti hlavního kaplana: „Přijdu k vám domů a máte na stole krásný zlacený pohár; vy vidíte svůj pohár; já vidím zlatý pohár, který patří tomu, kdo ho má." Že někomu ublížil? A to je jako co? „Vždyť to byl lump, dřív nebo později by tak dopad stejně!" Že někomu vzal nejen majetek, ale i blízkého člověka. Lidi? Většinou mlčení, jistá zarputilost, měnící se v rozpačitost: na to se „v akci" nemyslí. Mysl páchajících je krátkozraká, upřená na jednu věc, na cíl, kteréhoje nutno dosáhnout, okolí je buď „v mlze" (doslova podle některých trestaných), nebo jako pouze v „bočním vidění". Že někomu vzal to, na čem život druhého spočíval, že jej zbavil štěstí, radosti, Lásky - takové poznání se rodí teprve ve vztahu, když s ním někdo se zájmem hovoří, když se od něho neodtáhne, když se třeba vedle všeobecně humanistických motivů nenápadně ozve hlas víry... Ale to už bychom se dostali k teologii. Odpuštění je tudíž v naší společnosti slovem snad nejméně frekventovaným: není na to doba, nejsou lidi. Je čas akce, útoku, agrese, ale i dynamického pohybu zpět, obrany, obhajoby, cíleného úhybu a zpětného výpadu. Je čas vrácení facky, nikoliv nastavení druhé tváře. I pro odpuštění nám chybí senzorium. Obzvlášť v našem geoprostoru. Zatímco v některých okolních - řekněme tradičně „západních"- zemích se stává základním kriteriem výkonu trestu otázka vyrovnání pachatele s poškozenými a jeho odvaha požádat je za odpuštění(pokud je ještě koho žádat, jinak i obecnězástupně jiné, třeba představitele obce či veřejnosti), je u nás tato otázka „mediace ve výkonu trestu" popelkou. Obecným trendem je „zavřít prevíty až zčernaj", nechat je jejich osudu a maximálně zajistit, aby svůj skutek dostatečně „vyplatili" odškodným ve prospěch postižených. 1 hlediska vězeňského kaplana je to zoufale málo.... Takže: vězení samo o sobě nikoho nenapraví. Obrat může následovat, když dotyčný má důvod chtít něco změnit. Aby změnit něco chtěl, potřebuje zjistit, že něco základního nenív pořádku. Že není s člověkem něco v pořádku, k tomu vede víra, zároveň ovšem s ujištěním, že existuje cesta ven z pokaženého života. Tohle ujištění může člověk přijmout, když ho má někdo rád, tj. když mu někdo naznačí, že jej to neotravuje s ním hovořit, že to třeba za to stojí, že to i pro něj něco znamená. Přes tenhle Lidský zájem, běžně ve vězeňských podmínkách nemyslitelný, Lze naznačit, kde je jeho původ. Tak se pomalu i lidé v kriminále dostávají ke skutečnosti odpuštění. Že je potřeba s ním počítat. Že je potřeba odpuštění znovu zavést do mysLi a do srdce. Když se pak jako protržená hráz provalí všechno to zapírané, nevnímané, zakrývané, tušené, najednou je toho tolik, že jsou z toho i zkušení pastoři naměkko. A ti do té doby bohorovní zjišťují, že je jim tolik co odpouštět, a najednou je jasno, netřeba vysvětlovat, snad jen modlit se a děkovat. ■ Ilustrace Ema Medková strana 6 bratrstvo — rač. 49/2008/5 — bratrstvo — roč. 49/2008/5 — strana 7 ODPUŠTĚNI Ptali jsme se v Brněnském seniorátu. —„ CO BYSTE (SI) NEDOKÁZALI ODPUSTIT? Martin Bursík, ministr životního prostředí |e toho víc. Například neodkážu pochopit, že se někteří lidé nazajímajío své děti. Sobě bych to samozřejmě neodpustil, ale je to úvaha čistě hypotetická - rozhodně bych se toho nedopustil. Nebo kdybych nějak ublížil mámě. Ale těžko bych si odpouštěl i mnohem menší prohřešky: třeba kdybych přišel nepřipravený na jednání a zavinil tím něco zlého. Vůbec nejhůř se odpouštějí zlé úmysly. faro Křivohlavý, psycholog Řekl mi jeden ateista: „Kdybyste věděli, vy křesťané, jakou ohromnou moc máte v odpouštění, byli byste šťastnými lidmi". V přátelství a manželství je odpouštění kriticky důležitým momentem úspěchu. Vím, jak to je těžké. Musel jsem odpustit jak gestapu, tak StB, strano a vládě i řadě dalších mocipánů - a bylo toho hodně - abych mohl dál žít v pokoji. S odstupem let mohu říci: „Vyplatilo se to". Karolína Kamberská, folkové duo Sestry Steinovy Vlastně nevím, co je pravé odpuštění. Některé lidi mám moc ráda, ale přesto nedokážu nikdy úplně zapomenout na některé křivdy nebo pomluvy z minulosti - tak nevím, odpustila jsem jim, nebo ne? Znamená odpustit „zapomenout"? Myslím, že je strašně důležité přiznání, uvědomění, že se něco stalo. Pokud problém zůstane popřený, může mezi lidmi strašit navěky. íjáček, kamarád medvídka Pú Stokorcový les je moc malý na to, aby si v něm lidé neodpouštěli. Když tu chceme žít pohromadě, je potřeba odpustit i Tygrovi, že je takový skákavý, ať už si o tom Králíček myslí cokoliv. Milena Černá, ředitelka Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové |ako je nekonečný řetěz dávání darů, tak je nekonečný řetěz odpuštění. Oba vytvářejí kruhy, do nichž je možné vstoupit a užívat si dobrého svedomia čisté radosti. Neodpustit znamená připravit si velké trápení. Dříve jsem říkávala, že bez pokání není odpuštění. Že člověk, který způsobí druhému bolestivou křivdu, má uznat svoji vinu a prosit o odpuštění. Dnes vidím bezpodmínečné odpuštění jako základ křesťanské víry. 1. Nedokážu (nebo je hodně těžké) odpustit člověku, který ubližuje s úmyslem ublížit a o mé odpuštění se neprosí. 2. Zatím se mi nestalo, že bych nedokázala něco odpustit. Znám ale jednoho kluka, kterému jednou řekl jeho taťka něco dost hnusného a on mu to nikdy neodpustí. Prostě mu to nedokáže odpustit. 3. Nedokázala bych odpustit, kdybych se někomu s něčím svěřila pod záminkou totální mlčenlivosti a ta dotyčná osoba by to někomu řekla. Nebo bych neodpustila někomu, kdo by ublížil mé rodině, mým přátelům nebo mně. 4. Nedávno se mi stalo, že moje nejlepší přítelkyně mně a mým kamarádkám lhala, že byla nemocná, ale přitom chodila za školu. A když se konečně odhodlala přijít do školy, dívaly jsme se na ni skrz prsty. Dokonce kvůli mně přešla i na jinou školu, jinak bych nedokázala odpustit ani kdyby mě někdo podvedl nobo ošklivě pomlouval. 5. Nedokázal bych si odpustit to, kdybych něco ukradl, někoho zabil nebo bral drogy. 6. Asi bych nedokázala odpustit někomu, kdo by udělal něco strašného a vůbec jjy toho nelitoval. Naopak by se tím vychloubal. 8. Těžko říct. Modlíme se „odpusť nám...jako i my odpouštíme" takže bychom asi měli dokázat odpustit všechno (i když třeba ne hned). Otázka příště: „S čím se nedokážete smířit?" Odpovědi na adresu: bratrstvo@evangnet.cz s předmětem VOXPOPULI do 20.9.2008 HŘÍCHY VĚTSINEZ BOZI SLITOVANÍ? Sestro moje," řekl kněz tiše... /.../ „Tak hříšná nejsi, dítě, abys zapomínala, že stejně, jako dovede Bůh zbavit Lidské tělo malomocenství, může očistit tvou duši od hříchu -" „Ach,já nevím," vzlykaLa Kristina.../.../ Bála jsem se, když jsem stála s Erlendem před dveřmi kostela a kněz nás oddával - bála jsem se, když jsem s ním šla dovnitř na svatební mši - se zlatou korunou na rozpuštěných vlasech, protožejsem se neodvažovala přiznatsvou hanbu otci, se všemi svými hříchy neodpuštěnými - já, já jsem se ani neodvažovala pravdivě se vyzpovídat svému faráři. Ale kdyžjsem tu chodila v zimě a byla jsem den za dnem ošklivější, protože Erlend se vůči mně nechovaltak jako dřív - vzpomínala jsem na dobu, kdy ke mně chodit večer do komůrky na Skogu-" „Kristino -" kněz se pokoušelzvednoutjí obličej - „na to teď nesmíš myslit -! Uvědom si, že Bůh tě vidí ve tvém žalu a v tvé lítosti. Obrať se k milostivé Panně Marii, která se slituje nad každým zarmouceným „Cožpak nechápeš - vždyťjsem dohnala člověka, aby si vzal život -" „Kristino," napomenul ji kněz přísné, „odvažuješ se být tak pyšná a myslit si, že tvé hříchy jsou větší než boží slitování? /.../ Také tobě si troufám slíbit boží odpuštění v té chvíli, kdy o ně poprosíš-jen když se vzdáš své pýchy a uvěříš, žejeho láskaje větší nežtvoje nenávist -" UNDSETOVÁ, Sigrid. Kristina Vavřincova. Praha: Lidová demokracie, 1963. Vydání čtvrté. 366 s. ISBN 33-153-63 strana 8 bratrstvo — roč. 49/2008/5 — bratrstvo — roč. 49/2008/5 — strana 9