Ježíš šel touto riskantní cestou, což jej umožňuje
vykládat různými způsoby (existuje 40 000
křesťanských denominací!)
Ježíš nikdy neřekl „musíte mít pravdu!“, ani to, že
mít pravdu je důležité…
Spíše chtěl, aby člověk byl čestný a pokorný =
možná jediná forma pravdivosti…
Dějiny náboženství ukazují, že se zpravidla
zabývalo jen „třetími“ věcmi, jen ty dávají pocit

Dva proudy
Apofatická + katafatická cesta = biblická víra
Jsou spolu jako sluneční a lunární světlo, světlo a tma;
Ježíš je spíše lunárním učitelem, trpělivým vůči tmě a
růstu, jeho opakem je „Lucifer“
Všechny věci jsou směsí světla a tmy, „jen Bůh je
dobrý“ (Mk 10,18)
Jedině poezie je proto dostatečně vhodným jazykem
pro náboženství, protože se nesnaží definovat
zkušenost, nýbrž ji zprostředkovat (stejně tak i liturgie).

Poušť a vrchol hory
Spiritualita tmy: jeskyně, exodus, exil, břicho
velryby…
Spiritualita světla: hora Sinaj, Choreb, Tábor, Hora
blahoslavenství
Tradice pouště: nepřítomnost, mlčení, nevědění…
Tradice hory: přítomnost, mluvení, poznávání…
Obě tradice jsou důležité a vzájemně se potřebují
a doplňují!
Mojžíš na Sinaji x Ježíš na hoře proměnění, epifanie

Přebytek informací a neschopnost je zpracovat x
požadavek jistoty: živná půda náboženského (i
jiného) fundamentalismu… (na vše je odpověď,
bez ohledu na to, jak se k ní dospělo)
Velká spiritualita naopak hledá rovnováhu mezi
protiklady, hledá pravý střed.
Cesta: poctivé a pokorné hledání způsobu vlastního
poznávání a naslouchání. Jen tak dojdeme k
moudrosti svým vlastním způsobem, kdy vnější
autorita bude ukotvena vnitřní autoritou.
Setkání mezi vnitřním Vědoucím (modlitba) a

Modlitba jako proces
Cestám vědění a nevědění se učíme modlitbou
(slovy i kontemplací)
„Nikomu o tom neříkejte“ (mesiášské tajemství) lze
chápat i takto: dokud neprojdete tajemstvím
proměny od falešného já k pravému já, budete svoji
zkušenost zneužívat a chybně interpretovat
Židovství, křesťanství a islám vzaly na sebe velké
riziko, když svou zkušenost vložily do slov. Stejně
tak Bůh svým vtělením (J 1,14).
Cena: ze slov se stala modla a monoteistická

Jak poznání modlitbou souvisí s
utrpením
V Bibli je třeba číst to, co je „mezi řádky“, s pokorou a
trpělivostí, oproštěni od vlastních představ
Určité pravdy potřebují světlo, které objevíme jen
prostřednictvím tmy, v momentech utrpení, zlomení nebo
smrti, ne pouhým čtením knih
Ježíšovo učení je mnohem více „cestou tmy“ než „cestou
světla“…
Ex 13,17-18 Skutečným cílem je cesta sama, skrze
zkoušky, přírodu a vztahy.

JHWH
Jen kdo žil a miloval, trpěl a zakoušel neúspěchy, a
znovu žil a miloval, je schopen číst Písmo způsobem
pokorným, inkluzivním, přinášejícím ovoce.
Čte-li Písmo člověk neiniciovaný živote, upraví si ho na
rozumovou záležitost a vidí v něm jen soubor předpisů.
Jen Bůh může vyslovit své jméno (Ex 3,14).
JHWH jsou pokusem napodobit dýchání, jedinou věc,
kterou děláme od narození až do smrti. Boží tajemství
lze přijmout s takovou svobodou, s jakou dýcháme. Bůh
je přístupný jako náš vlastní dech.