7. KOGNITIVNÍ SMĚRY GEORGE ALEXANDER KELLY (1906 – 1967) Osoba je vědec – vytváří pracovní hypotézy o realitě, jejich pomocí se snaží anticipovat a určovat běh událostí. Nejen vědci, ale všichni lidé usilují o předvídání vývoje, porozumění události, pomocí predikce snižují nejistotu, neurčitost. Podle této analogie jsou lidé orientováni spíš na budoucnost, každé chování je v podstatě anticipační. Teorie osobního konstruktu se zaměřuje na psychické procesy umožňující organizovat a porozumět událostem. Osobní konstrukt je šablona k vnímání a zpracování reality. Pokud daný konstrukt spolehlivě předvídá, osoba si ho ponechá, není-li hypotetická predikce potvrzena, je revidován, případně vyřazen. Neustálé testování pohledu na realitu, všechny názory jsou pomíjivé. Člověk prostředí aktivně zpracovává, ne že by na něj jen pasivně odpovídal – úsilí o dávání smyslu všemu možnému. Člověk musí volit, který svůj konstrukt použije pro danou událost – volí ten konstrukt, který učiní situaci co nejvíce srozumitelnou. Osobnost se skládá z organizovaného systému konstruktů, znát něčí osobnost znamená poznat, jak konstruuje osobní zkušenost. Sociální vztahy a osobní konstrukty – lidé se sobě podobají do té míry, do jaké shodně konstruují své zkušenosti, je to důsledek společenství – pro lidi téže kultury mají události podobný psychický význam, setkání s jiným – kulturní šok – úsilí porozumět, jak druzí vnímají realitu. Role Construct Repertory Test – k odhadu závažných osobních konstruktů. Člověk dostane seznam 20 – 30 definic rolí osob, které pro něho mají specifický význam (oblíbený učitel, dobrý kamarád,…) – každé má přiřadit konkrétní jméno (na koho to nejvíc sedí). Tato jména jsou figury, pak se vyberou tři figury a člověk má říci, v čem se dvě z nich podobají a čím se liší od třetí (bratr a otec jsou klidní, na rozdíl od matky, která je temperamentní – dimenze konstruktu – klidný – temperamentní). Poznání, jak člověk kategorizuje a diferencuje dané osoby. --------------------------------------------------------------------------------------------------- ---- RYSOVÁ A FAKTOROVÁ TEORIE – RAYMOND B. CATTELL (1905 – 1998) Rysová a faktorová teorie osobnosti zkoumá osobnost pomocí analýzy a popisu vlastností chování. Cattell usiloval o to dospět k empiricky podložené analýze složek osobnosti, k čemuž používal statistický postup, tzv. faktorovou analýzu. Jeho metodologie přináší cenné podklady pro tvorbu osobnostních dotazníků, je kritizována za to, že není moc použitelná při interpretaci dynamických procsů v lidském životě. Cattell přistupuje k osobnosti popisně a základními prvky umožňujícími popis jsou rysy – vlastnosti vyvozené z pozorovatelného chování příznačného pro danou osobu. Rysy jsou hypotetické mentální struktury odvozené z chování, které osobu predisponují jednat shodně napříč rozmanitými okolnostmi a časem – reflektují tedy stabilní a predikovatelnou charakteristiku osobnosti. TŘÍDĚNÍ RYSŮ: · Obecné, společné rysy – abstrakce z konkrétního chování – zobecněné pojmy k popisu chování, které se vyskytuje u velkého množství lidí – extraverze/ introverze, submise, sebeúcta. · Jedinečné rysy – sdíleny jen malým množstvím lidí – například zájem o adrenalinové sporty. · Povrchové rysy – poznatelné pozorováním chování – například neklid, nesoustředění, tiky – může dát dohromady rys neuroticismu – je tedy charakteristickým trsem zjevných elementů. · Pramenné rysy – zdroje, příčiny pozorovatelných vlastností chování; faktory určující konzistenci chování, našel jich šestnáct (16 PF – personality factors) – například dominance, emocionálnost, vřelost, citlivost, důvěřivost, otevřenost změně, perfekcionismus, tenze – každý rys má jinou sílu, jiný vliv na chování. 16 PF Questionnaire Podle původu se rysy dělí: · Konstituční rysy – získány dědičností a biologickými a fyziologickými podmínkami tělesné existence. · Rysy utvářené prostředím – formovány vlivy prostředí. Dynamika osobnosti má zdroj v DYNAMICKÝCH RYSECH, které jsou dvojí: 1. ERGY – konstituční, fyziologické rysy – primární potřeby, pudy – sexualita, družnost, prosazení se, rodičovská péče. 2. SENTIMENTY – intrapersonální, jsou to hodnoty (vztahují se k věcem, které jedinec pokládá za důležité) – manželství, domov, náboženství – JÁský sentiment je nejdůležitější – zahrnuje sebeuvědomění, sebehodnocení, touhu po sebevládě, uchování vlastní hodnoty. Postoje – vnější projevy sentimentů a ergů – tendence jednat v určité situaci určitým způsobem. --------------------------------------------------------------------------------------------------- ---- HANS JÜRGEN EYSENCK (1916 – 1997) Úkolem psychologie je predikce chování, klíčem je faktorová analýza, byl empirik – výzkum začíná hypotézou, která se potvrzuje. Kladl větší důraz na genetické vlivy, které podle něj primárně determinují rysy a typy. Hierarchický model struktury osobnosti: a) Superrysy – například extraverze, mají největší vliv na chování. b) Jednotlivé rysy – jsou zahrnuty v superrysech (sociabilita, živost) Habituální odezvy, které jsou odvozeny z množství specifických odezev – například podání ruky a zdravení ostatních jsou specifické odezvy, které společně tvoří habituální odezvu na pozdrav druhých, pokud to koreluje s dalšími odezvami jako je hovornost a společenskost, tvoří to rys sociability – pokud to dále koreluje s aktivitou a asertivitou vytváří to superrys extraverze. Dvě základní dimenze rysů: 1. Extraverze – introverze. 2. Neuroticismus – emoční labilita – stabilita. Jejich kombinací vznikají čtyři typy osobnosti. Později formuloval ještě jeden rys – psychoticismus – síla EGA. · Vysoký skór psychoticismu – egocentrismus, impulzivita, necitlivost vůči druhým, obtížně vycházejí s druhými, genetické predispozice k psychotickým onemocněním. Eysenck's personality Inventory (EPI). --------------------------------------------------------------------------------------------------- ----- PĚTIFAKTOROVÝ MODEL OSOBNOSTI (BIG FIVE) Pojem psychická vlastnost osobnosti (rys osobnosti) není v rámci různých přístupů k jejich zkoumání jednotně nahlížen. Vlastnosti osobnosti mohou vyjadřovat zobecnění pozorovaných projevů člověka (například za agresivního je označen člověk, jenž se v různých situacích chová útočně). Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince. Vlastnosti jsou však také pojímány jako vnitřní determinanty chování poukazující na nějaké psychofyzické dispozice stojící za nimi. Dispozice jsou nejčastěji definovány jako vrozené nebo získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem. Lexikální hypotéza vychází z předpokladu, že nejpodstatnější individuální rozdíly jsou uchovány v jazyce. Čím jsou jednotlivé rozdíly významnější, tím častěji se uplatňují v každodenní komunikaci a jsou zachyceny jako jednotlivá slova. Podstatou lexikálních studií je nejdříve ze slovníků vybrat slova používaná pro popis osobnosti, redukovat je a pomocí faktorové analýzy vlastnosti uspořádat. Francis Galton (1884) zformuloval lexikální hypotézu a shromáždil asi tisíc slov používaných k vyjádření vlastností osobnosti. Gordon Allport a Henry Odbert (1936) pak sestavili soupis osobnostně relevantních slov v angličtině. Celkem 18 000 osobnostně relevantních slov bylo rozděleno nejprve do 1 600 rysů. Lewis R. Goldberg je faktorovou analýzou rozdělil do 40 škál a Paul T. Costa a Robert R. McCrae z nich roku 1995 vytvořili pětifaktorový model. Goldberg zavedl pro označení těchto pěti faktorů pojmenování Big Five. Jeho záměrem nebylo poukázat na to, že všechny individuální rozdíly mohou být redukovány pouze na pět dimenzí, ale chtěl spíše zdůraznit, že pět dimenzí popisuje osobnost na nejvyšší úrovni abstrakce, a že každá dimenze obsahuje množství dalších specifických charakteristik. CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH RYSŮ 1. EXTRAVERZE Důležitým aspektem extraverze je sociální zaměření, které je charakteristické spíš šířkou než hloubkou vztahů. Extraverti mají tendenci navazovat vztahy s mnoha lidmi, ale tyto vztahy budou spíše povrchní. Dobré ladění, dostatek energie a společenskost obvykle vyvolává pozitivní zpětnou vazbu, a proto bývá extraverze spojena s popularitou a společenskou úspěšností. Pro extraverty je typické, že se ve svém okolí snaží prosadit, jsou soutěživí, nedělá jim potíže vyrovnávat se s různými sociálními požadavky. Jejich větší asertivitu a soutěživost lze chápat jako jeden z možných způsobů potvrzení významu, jaký pro ně mají ostatní lidé i jejich vlastní pozice, kterou mezi nimi zaujímají. Extraverze zahrnuje i určitý energetický náboj, bývá spojena s tendencí k aktivitě, občas až impulzivního charakteru, s pohotovostí k bezprostřednímu reagování, ale i s omezenější regulací vlastního jednání, s nižší zodpovědností, neopatrností a bezstarostností. Významnou součástí extraverze je pocit pohody. Extravertovaní lidé mají sklon k pozitivnímu emočnímu prožívání a obvykle bývají šťastnější než introverti. Potřeba příjemných zážitků se projevuje i selektivitou paměti, extraverti mají tendenci pamatovat si spíše příjemné než nepříjemné události, což potvrzuje jejich větší zaměřenost na odměnu, tj. na cokoli, co může vyvolat příjemný pocit. Vzhledem ke zvýšenému sklonu extravertů účastnit se aktivně jakéhokoliv společenského dění získávají takoví lidé i větší zkušenosti a díky nim se u nich také více rozvinou mnohé sociální dovednosti. Introverze je spojena se samotářstvím a s tendencí distancovat se od společenského dění. Introverti nemají příliš velkou potřebu sociálního kontaktu, jejich odtažitost může být jedním z důvodů, proč je ostatní lidé hůře chápou. Porozumět introvertovi je obtížnější, takový člověk vyvolává u ostatních nejistotu, a proto bývá obecně hůře přijímán, ale jeho vztahy s nejbližšími lidmi, pokud vůbec vzniknou, budou hluboké a trvalé. Introverti nebývají ani příliš soutěživí, mimo jiné i proto, že pro ně názor ostatních mnoho neznamená, mívají malou potřebu společenského sebeprosazení. Bývají klidnější, preferují rutinu a stabilní životní styl, jsou přemýšlivější, zodpovědnější, odmítají zbytečné riziko. Pro emočně stabilní introverty je typická vážnost a střízlivost, intenzita jejich emočních prožitků, ať pozitivních či negativních, bývá redukovaná. Někteří introverti mohou ovšem prožívat velmi intenzivně, ale obvykle svoje pocity nedávají najevo (i tím se liší od extravertů). 2. NEUROTICISMUS Neuroticismus vyjadřuje míru, v jaké člověk vnímá okolní svět jako zdroj ohrožení či alespoň stresujících zkušeností, s tím souvisí i sklon k negativnímu emočnímu prožívání a neúčelným způsobům reagování. Dominantním aspektem neuroticismu je sklon k různým negativním emočním prožitkům (úzkosti, smutku, studu, vině, ale i hněvu a zatrpklosti či zoufalství a beznaději). Důsledkem nervozity, náladovosti a zranitelnosti, která je typická pro vysoký neuroticismus, bývá napjatý, úzkostný a někdy dokonce hostilní vztah k jiným a leckdy i k sobě samému. Takoví jedinci nejsou spokojeni s ničím, ani sami se sebou, mají zvýšenou tendenci o všem pochybovat. Osamělost a méně uspokojivé vztahy s lidmi, charakteristické nejistotou, nedůvěrou a různými výkyvy jsou důsledkem jejich převládajícího negativního emočního ladění, sociální neobratnosti i sklonu k nepřiměřenému reagování. Emoční stabilita je charakteristická klidem a vyrovnaností, zvýšenou odolností k zátěžím a schopnosti relativně rychlé opětovné stabilizace. Emočně stabilní lidé jsou uvolnění, zbytečně se netrápí běžnými problémy, ale nemusí to znamenat, že prožívají i více pozitivních emocí, to záleží na míře jejich extraverze, respektive na kombinaci neuroticismu a extraverze. Obvykle mají dobré vztahy s lidmi, jsou jimi akceptováni a jsou schopni si udržet dostatečně velkou sociální síť. Mívají přiměřené sebehodnocení a dosahují výkonů odpovídajících jejich schopnostem, které nejsou limitovány nízkou sebedůvěrou a zbytečnými obavami ze selhání. 3. SVĚDOMITOST Svědomitost vyjadřuje vztah k práci a k povinnostem. Charakterizuje ji míra kontroly impulzivity, schopnost odložit uspokojení ve prospěch vzdálenějších cílů. Zodpovědnost, plánovitost, systematičnost, ale i pečlivost charakterizuje způsob, jakým lidé přistupují k plnění svých povinností. Konvenčnost se v tomto případě odráží v postoji ke společenským normám a v plnění určitých očekávání. Lidé s vysokou úrovní svědomitosti respektují pravidla, uvažují a jednají v souladu s obecně platnými požadavky a hodnotami. Sami sebe vidí jako spolehlivé, principiální a poctivé. Jejich opatrnost se projevuje v důkladném zvažování jakýchkoli rozhodnutí, která ovšem, jakmile je přijmou, bývají stabilní. Nezodpovědnost a nedisciplinovanost je opakem svědomitosti. Lidé s nízkou hodnotou svědomitosti nedokáží nic dělat systematicky, nejsou cílevědomí a vytrvalí. Mají spíš sklon reagovat bez rozmyslu, podle svých aktuálních preferencí a momentální nálady. Vzhledem k tomu není udivující, že nebývají profesně úspěšní, leckdy ani sociálně akceptovaní, a jejich spolupracovníci, přátelé i příbuzní k nim mívají určité výhrady. Nedostatek sebekontroly a neschopnost sebeovládání se projevuje i větším sklonem k abúzu alkoholu či jiných drog, nezodpovědnost bývá častou příčinou různých nehod. 4. PŘÍVĚTIVOST (VSTŘÍCNOST) Přívětivost zahrnuje sociálně žádoucí vlastnosti a prosociální tendence v mnohem větší míře než jakákoli další dimenze. Projevuje se na úrovni vztahů s lidmi, v lásce i přátelství, ve spolupráci s ostatními a v jejich ochotě je podporovat, jakož i v úsilí udržet tyto vztahy klidné a nekonfliktní. Takoví lidé mají rádi pohodu v sociálních interakcích a kladou důraz na vzájemnou pomoc a porozumění. Přívětivost má i etický aspekt, který se projevuje poctivostí, čestností, altruismem a nesobectvím. Emoční aspekt přívětivosti charakterizují vztahové emoce: vřelost, laskavost a empatie. Pro pochopení této vlastnosti je důležitý i sklon k určitému způsobu sebeprezentace, potřeba vyvolat co nejlepší možný dojem. Lidé s vysokou hodnotou přívětivosti bývají pozitivně akceptováni a milováni, snadno získávají partnera, bývají dobrými rodiči a mívají dostatek přátel. Důvodem je jejich přístup k lidem, citová vřelost a schopnost vcítění, ale i schopnost řešit problémy s ohledem na potřeby jiných. Nepřívětivost a nedostatek ohleduplnosti je na druhé straně tohoto spektra. Takoví jedinci bývají chladní, neempatičtí, mnohdy i konfliktní a agresivní. Nedokáží si udržet, a leckdy ani navázat, trvalejší a hlubší vztahy s lidmi. Běžné konflikty řeší radikálně a bez ohledu na druhé. Jsou to lidé, jimž nelze důvěřovat a nelze od nich očekávat pomoc nebo oporu, což je důvodem, proč nebývají ostatními příliš akceptováni. 5. OTEVŘENOST KE ZKUŠENOSTI Kognitivní otevřenost vymezuje vztah k různým podnětům a z nich vyplývajícím zkušenostem, ovlivňuje jejich hodnocení a převažující způsob zpracování, a nakonec i sklon k případnému experimentování s těmito poznatky. Jde o potřebu získávat nové zkušenosti smyslového, kognitivního či emočního charakteru, které mohou mít charakter představ, pocitů, idejí či hodnot. Důležitým aspektem otevřenosti je vztah k autoritě, obecně platným normám i ke společnosti a jejím požadavkům, který souvisí s ochotou podřídit se jim, či naopak se sklonem k jejich zpochybnění a potřebou zaujmout k nim vlastní postoj. Sebehodnocení v oblasti inteligence souvisí s dalšími aspekty kognitivního charakteru, jako je vnímavost, imaginativnost či ochota vyrovnávat se s novými poznatky, které život přináší. Není překvapující, že otevřenost ke zkušenosti souvisí s inteligencí. Lze říci, že čím má člověk vyšší inteligenci, tím je pravděpodobnější, že bude otevřený i novým zkušenostem a výzvám. Takový člověk se tolik nebojí, že by něco nepochopil či nezvládl, protože ani v minulosti takové potíže příliš často neměl. Rigidita, konzervatismus a ulpívání na dříve získaných poznatcích a stereotypech uvažování je protipólem otevřenosti novým zkušenostem. Takovým lidem stačí zafixovaná dogmata, nemají potřebu je měnit. Nejsou zvídaví a nové nekonvenční úvahy odmítají. Osvojená rutina jim vyhovuje a jejich omezenost jim nevadí. Často i proto, že pro ně představuje určitou jistotu, jejíž zpochybnění by vyvolalo úzkost. --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------- GORDON W. ALLPORT (1897 – 1967) Eklekticismus – Allport vybíral určité myšlenky z různých psychologických teorií, stavěl vedle sebe často opačné přístupy, mezi nimiž hledal střední cestu. Byl ovlivněn humanismem a gestalt psychologií. Usiloval o poznání lidského chování a úctu k jedinci – upřednostňoval idiografický (zaměřený na konkrétního jednotlivce) přístup ke studiu osobnosti, avšak svoji teorii vyvažoval (všeobecně převládajícím) přístupem nomotetickým. Dispoziční přístup k osobnosti předpokládá, že nejsou dva lidé stejní – každý jedná konzistentním a přitom odlišným způsobem, než jiný. PROPRIUM (latinsky svůj vlastní): funkce JÁ tvoří dohromady proprium, proprium má vysvětlit rozvíjející se zážitek JÁ jedince a procesy vývoje osobnosti. Je to pozitivní, kreativní, o vývoj usilující a vpřed se pohybující lidská podstata. Vývoj popsal Allport v OSMI FUNKCÍCH PROPRIA: 1. TĚLESNÉ JÁ (sense of one´s body) – počitky a pocity, které mají původ v organismu, prostřednictvím pocitu těla poznává kojenec první stránku JÁství – hlavně zrakem, který nejvíce pomáhá odlišení moje tělo a okolí (pokus se slinami, když je vyplivneme do skleničky, tak už je pak nedokážeme zase vypít – co nám dříve připadá naše a přirozené, stává se nechutným a cizím). Tělesné JÁ je kotvou pro sebeuvědomění v celém průběhu života, většina lidí si to ale neuvědomuje, dokud nepřijde nemoc nebo bolest. 2. IDENTITA JÁ (self-identity) – závisí na kontinuitě v čase – například na pamatování si myšlenek z předchozího týdne a vědomí, že patří téže osobě, důležitým zakotvením je přechod dítěte na své vlastní jméno – uvědomuje si, že je stejnou osobou navzdory změnám ve vývoji. 3. SEBEUPLATNĚNÍ (self-enhancement) – podle Allporta je to nejnápadnější vlastnost propria, sebeláska může mít přední místo v povaze člověka, aniž by musela vládnout, rozvíjí se ve věku kolem 2 – 3 let – zkoumání okolí, hrdost na svůj výkon, autonomie, špatně snáší zahanbení – sebeúcta (self-esteem). 4. ROZRŮSTÁNÍ JÁ (self-extension) – identifikací s jiným člověkem, skupinou nebo posláním jedinec zvětšuje rozsah své sebe-angažovanosti, angažovanost v abstraktních ideálech je později znakem zralé osobnosti, věk 4 – 6 let – dítě se vymezuje vůči druhým a zároveň se s nimi identifikuje (máma, táta, sestra, pes patří k němu), učí se významu pojmu můj a všechno moje je chráněno před okolím, zejména před jinými dětmi. 5. SEBEOBRAZ (self-image) – obsahuje reálné JÁ (jak se člověk vnímá) a ideální JÁ (kým by se rád stal), věk 5 – 6 let – dítě zná očekávání okolí, začíná rozlišovat dobré – špatné, vrstevníci s ním zacházejí jinak, než rodiče, a dítě chce do jejich skupiny zapadnout, nevěří dosud svému hodnocení a je velmi konformní. 6. RACIONÁLNÍ ŘEŠENÍ (rational coper) – stránka propria označující zdroj uvažování a zvládání problémů v jedinci, věk 6 – 12 let – uvědomování si vlastního uvažování, počátky introspekce. 7. SNAŽENÍ PLYNOUCÍ Z JÁ (propriate striving) – tato stránka propria má vztah k motivaci – sjednocení osobnosti – plánování zájmů, řešení problémů, adolescence – volba kariéry a cílů, s přibývající zralostí si člověk utváří jednotné cílové zaměření, vyvíjí pravé snažení, předtím se jeho snažení týkalo jeho vlastního JÁ jen okrajově. 8. POZNÁVAJÍCÍ JÁ (self as knower) – vzniká jako konečný a nevyhnutelný postulát – JÁ je konečnou instancí poznávání a řízení, vznik sebeuvědomění, hodnotové orientace a životní filosofie, schopnost být k sobě objektivní, vhled a humor – vhled je shoda mezi tím, jak se člověk vnímá sám a tím, jak ho vnímají druzí, humor pak schopnost člověka smát se věcem, které miluje (včetně sebe), a přitom je stále milovat. Atributy psychologicky zralého dospělého člověka: a) Široké vědomí JÁ, aktivní, autentická účast EGA na aktivitách, přiměřená sebeláska. b) Schopnost vroucích sociálních interakcí. c) Důvěrnost – intimita – hluboká láska nezatížená přivlastňováním nebo žárlivostí. d) Tolerance rozdílů (soucit), respekt a uznání druhým. e) Jistota a sebedůvěra, schopnost snášet vlastní nedostatky a frustrace. f) Vnímání reálného stavu věcí (ne podle vlastních přání), úsilí o relevantní a reálné cíle. g) Náhled na sebe a humor. h) Sjednocená životní filosofie, mít konzistentní systém hodnot.