1. DĚJINY PSYCHOLOGIE. ZÁKLADNÍ PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY. Psychologie (z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka) je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí (souhrnně označované jako psychika) a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat. · Cílem psychologie je také získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví, prostřednictvím psychoterapie jich lze navíc využít i k léčebným účelům. · Psychologové se snaží porozumět fyziologickým a neurobiologickým procesům podmiňujícím jednotlivé psychické funkce. · Psychologie se řadí mezi sociální vědy, svým rozsahem se však pohybuje na plynulém rozmezí a zahrnuje výzkum z věd přírodních (týkající se např. zákonů lidského vnímání a percepce), sociálních i humanitních věd až po filozofii. --------------------------------------------------------------------------------------------------- ----------- DĚJINY PSYCHOLOGIE I když je psychologie poměrně mladým vědním oborem, její dějiny sahají do daleké minulosti. Již v mýtech nejstarších civilizací nalézáme témata, která jsou vlastní i současné psychologii. Jaká je motivace lidského chování? Co ovlivňuje partnerské vztahy? Kde se nachází lidská duše? PŘEDVĚDECKÁ ETAPA EGYPT · Centrem duševního života je srdce, duch má primát nad tělem a je nesmrtelný (po smrti žije v říši mrtvých). · Lidská duše se skládá z animální nižší duše (je vázaná na krev a uniká z těla spolu s krví), duchovní duše (životní síly) a božského ducha (nesmrtelného). INDIE · Zen-buddhismus – sebezdokonalování se prostřednictvím poznávání sebe sama, které vrcholí ve stavu osvícení, v němž se hroutí konvenční pravdy jako umělé konstrukce reality. · Koncentrace mysli spolu s regulací dýchání a určitými polohami těla (spojení psychiky a fyziologie) slouží dosažení nadvědomí (rozšířeného vědomí). ANTIKA PLATÓN (427 – 347 př. n. l.) · Ostře vyhraněný dualismus je jedním z hlavních rysů Platónova nazírání na člověka (tělo a duše) i světa (rozlišování dvou říší – hmotný svět smyslově vnímaných jevů a nadsmyslový svět nehmotných idejí). · Duše je odrazem ideje života. Je s ní spojena svou rozumovou složkou, která je netělesná a nesmrtelná. „Pádem do zrození“ se duše stává součástí smyslového světa a tělo ji znečišťuje pudovými žádostmi. · Všechno učení a poznávání je vlastně rozpomínáním duše na nazírání idejí během své existence před narozením. Smyslové podněty zaznamenávají napodobeniny ideálních vzorů a mohou tedy evokovat vzpomínky na ně. Tři složky duše: a) Vyšší – rozumová milující vědění. b) Střední – vznětlivá milující vítězství a čest. c) Nižší – žádostivá chtivá zisku. Jedná se o první propracovanější pokus o rozlišení vrstev psychiky. ARISTOTELES (384 – 322 př. n. l.) · Jeho spis „O duši“ je prvním pokusem o systematický popis psychiky. Tělo je nástrojem duše, ta je pak jeho účelem a smyslem. Prvním, základním stupněm duševna je duše vyživovací (vegetativní), kterou mají rostliny (pouze výživa, růst a rozmnožování). U zvířat přistupuje další složka – duše vnímavá, pociťující. Pouze u člověka jako třetí složka přistupuje duše myslící (rozum, duch). · Myšlení je vyšší poznávací proces vycházející z nižšího procesu (vnímání). Je založeno na soudech následně ze sebe vyplývajících. Jeho významnou etapou je vytváření obecných představ, tedy akt abstrakce. · Rozlišuje trpný rozum (který pracuje s pojmy odvozenými od vjemů, čili do jisté míry trpně vytvořenými od smyslů) a činný rozum, který je nesmrtelný a věčný. · U zvířat je hybným činitelem pohybu pud. První etapou je vjem či představa předmětu. Následuje pocit libosti či nelibosti a z něj vyplyne akce. U člověka platí totéž, obohaceno o korekci rozumem dle okolností úspěšnou či ne (vůle). Praktický rozum na rozdíl od smyslové žádosti vyhodnotí budoucí dopad uspokojení žádosti, a je proto schopen zvolit z hlediska budoucnosti cennější variantu jednání. STŘEDOVĚK SVATÝ AUGUSTIN (354 - 430) · Augustin je představitelem křesťanské introspekce – obrátil pozornost křesťanů od abstraktních metafyzických spekulací k problémům člověka. · Hledal Boha a našel jej pouze v sobě samém – rozhodl se tedy, že chce poznávat pouze Boha a duši. · Dualismus – člověk se skládá z těla a nehmotné, nesmrtelné duše. Duše proniká a oživuje tělo, je východiskem existence člověka, je v ní obsažen celý svět, tedy i Bůh. · Tři mohutnosti duše – paměť, myšlení a vůle. · Zdůrazňoval nutnost sebereflexe – vnitřní psychický život každého člověka je východiskem poznání sebe sama. · Jen uvnitř sebe je možné nalézt Boha, člověk hledá Boha celou svou podstatou (tělem i duší). Díky smyslům ho nachází v přírodě (přírodní krásy), a potom „v rozlehlém království vlastní paměti“ (vnitřní zkušenost vedoucí k transcendentálním zážitkům). TOMÁŠ AKVINSKÝ (1226 – 1274) · Vrchol scholastiky – Suma teologická – „encyklopedie“ teologie, včetně pojednání o metafyzice lidské duše. · Člověk byl stvořen Bohem, zaujímá místo mezi přírodou a duchovním světem – tvoří jednotu těla a ducha (mezi andělem a zvířetem). Lidský život probíhá v napětí mezi rozumem a smysly – v hledání rovnováhy mezi přirozeným a nadpřirozeným. · Duše je nehmotná, nesmrtelná a dokonalosti dosahuje až spojením s tělem, s nímž tvoří přirozenou jednotu, sama o sobě je neúplná. Tři složky duše: a) Vegetativní (vyživující) b) Senzitivní (cítící) – úkolem smyslů je poznávání, smysly jsou úzce spojeny s city. c) Intelektová (rozumová) – nejvyšší forma, která ovládá tělesnou hmotu. Rozum a vůle jsou nejvyšší složky duše, rozum je nadřazený vůli, jeho úkolem je rozpoznávání dobra a zla. Svoboda je poznaná nutnost – svoboda vůle souvisí s rozumností člověka. RACIONALISMUS RENÉ DESCARTES (1596 – 1650): Dualismus · Descartes chápe duši jako, myslící neprostorovou substanci (res cogitans) stvořenou Bohem, kterou má pouze člověk (zvířata duši nemají, fungují jen mechanicky). · Duše je naprosto odlišná od těla, které je předmětné, rozprostraněné (res extensa) a podléhá zákonům mechaniky. · „I kdyby tělo neexistovalo, duše by nepřestala být vším, čím je nyní.“ · Kritický a pochybující rozum je pro Descarta základem poznání. EMPIRISMUS JOHN LOCKE (1632 – 1704) · Používal metodu introspekce. · Odmítal Descartovo učení o vrozených idejích a tvrdil, že rozum člověka je při narození tabula rasa, nepopsaná deska, do které se teprve dodatečně otiskují zkušenostní dojmy. · Poznání je celé empirické – „Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech“. · Zdůrazňoval vliv prostředí, které tvaruje lidskou osobnost (předchůdce behaviorismu). VĚDECKÁ ETAPA Osamostatnění psychologie a její další existence jako vědy nastává až na konci devatenáctého století za historický mezník se považuje založení první psychologické laboratoře v Lipsku v roce 1879 Wilhelmem Wundtem. EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE Nazývána také psychologií elementovou – experimentálními metodami zkoumala základní elementy lidské psychiky. WILHELM WUNDT (1832 –1920) · Základní úkol laboratoře – výzkum vnímání, pozornosti, emocí, reakčních dob. · Opíral se o dvě metody – introspekci a experiment. · Napsal knihu „Základy psychologie“ – výklad předmětu psychologie a výsledky experimentů. · Byl přesvědčen, že je nutno nejprve vytvořit systematickou, obecnou a teoretickou psychologii, a potom teprve přejít k psychologii aplikované. Rychlý vývoj psychologie a jejích praktických poznatků však rychle předstihl tempo budování teoretické základny. HERMANN EBBINGHAUS (1850 – 1909) · Jako první objektivně studoval paměťové schopnosti a učení. · Napsal knihu „O paměti“. EDWARD BRADFORD TITCHENER (1867 – 1927) – USA · Úkolem psychologie je zjistit elementární složky (momentální procesy) lidské mysli pomocí introspekce. · Rozlišil tři základní mentální elementy, a to počitky, představy a pocity. · Všechny druhy vědomé zkušenosti vznikají různými kombinacemi těchto základních prvků. FRANCIS GALTON (1822 – 1911) · Rozpracoval metody statistického zpracování výsledků, především metodu výpočtu korelace proměnných (vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami). · Jako jeden z prvních použil metodu dotazníku a testu. · Je zakladatelem eugeniky. WILLIAM JAMES (1842 – 1910) Publikace: Principles of psychology (1890) The Varieties of Religious Experience (1902) · Uznával existenci nesmrtelné duše, ale považoval za nevhodné zavádět tento pojem do psychologie. · Zabýval se hodně vědomím (stream of consciousness) – vědomí je proud do sebe uzavřených stavů – žádný z nich se dvakrát neopakuje. Domníval se, že naše „normální“ vědomí je jen jednou z možností vědomí – experimentoval se změněnými stavy vědomí (pokusy s rajským plynem) a hledal jejich souvislost s náboženskými prožitky. · Rozlišil I a me – I (poznávající, čisté ego), me (poznávané). · S Carlem Langem vytvořili teorii emocí, kdy tvrdili, že emoce jsou vyvolány tělesnou reakcí člověka – a nikoliv, že tělesná reakce člověka je vyvolána emocí, kterou cítí (bojíme se, protože se třeseme). REFLEXOLOGIE Veškeré chování, jednání i řeč a myšlení jsou reflexní děje. IVAN PETROVIČ PAVLOV(1849 – 1936) Klasické podmiňování (způsob učení – východisko behaviorismu): a) Nepodmíněný podnět – vyvolává reakci organismu sám o sobě (pes sliní, když vidí potravu). b) Podmíněný podnět – sám o sobě žádnou reakci nevyvolává, ale spojíme-li jej s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolá i původně neutrální podnět, reakci (pes sliní, když zazní zvonek, aniž vidí potravu) – musí být čas od času posilován, aby nevyhasl. BEHAVIORISMUS (1912) · Americká psychologická škola, která vznikla jako reakce na introspektivní psychologii. · Behavioristé uvažovali o psychologických jevech v pojmech podnětu a reakce – stimulus – response (S – R psychologie) · Přeceňovali roli výchovy, neuznávali vrozené psychické dispozice a zcela vyřazovali z úvah vnitřní duševní pochody, protože se podle nich nedají vědeckými metodami zkoumat. · Základní metody: pozorování, experiment, výkonové testy. JOHN BROADUS WATSON(1878 – 1958) EDWARD CHACE TOLMAN (1886 – 1959) · Teorie kognitivních map je založena na hypotéze, že chování organismu je ovlivněno předchozími (ne)úspěchy (tzn. odměnami či tresty) i poznávacím zájmem, který není vyvolán žádným specifickým stavem (hlad, žízeň …) a neustále se prosazuje jako snaha organismu orientovat se v prostředí. BURRHUS FREDERICK SKINNER (1904 – 1990) · Teorie operantního podmiňování. PSYCHOANALÝZA HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE SIGMUND FREUD (1856 – 1939) Topografický model: vědomí, předvědomí, nevědomí. Složky osobnosti: Id, Ego, Superego ANNA FREUD (1895-1982) Dílo: „Já a obranné mechanismy“ (1936) Spolu s MELANIÍ KLEIN (1882 – 1960) vytvořila dětskou psychoanalýzu. ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE CARL GUSTAV JUNG (1875 – 1961) · Osobní a kolektivní nevědomí. · Archetypy (praobrazy, které zůstávají v různých dobách a kulturách nezměněny). INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE ALFRED ADLER (1870 – 1937) · Každý člověk je nedělitelná jednota, individuum, které funguje jako celistvá bytost. · Jeho teorie kladla důraz na začlenění člověka do společnosti. · Důležitým cílem lidského vývoje je úsilí o převahu, sklon k dokonalosti v určité oblasti vyvolaný pocity méněcennosti, které mohou vzniknout v kterémkoli věku. · „Psyché má svůj cíl – získání nadřazenosti.“ · Toto úsilí může mít zdravou podobu (sebezdokonalování) nebo nezdravou podobu (rozmazlené, zanedbávané nebo nechtěné dítě). KULTURNÍ PSYCHOANALÝZA (NEOPSYCHOANALÝZA) Zaměřena na mezilidské vztahy – na lidské chování mají nejzásadnější vliv sociální faktory prostředí. KAREN HORNEY (1885 – 1952) · Základní zdroj úzkosti dítěte není v něm samotném, ale v jeho okolí – rozpory z dospělého světa dítě matou, to se pak cítí bezmocné a osamělé. · Základní úzkost: „Pocit osamocenosti a bezmocnosti vůči potenciálně nepřátelskému světu.“ · Vztahy dítěte s druhými lidmi: pohyb k lidem, proti lidem, od lidí. EGOPSYCHOLOGIE MARGARET MAHLER (1897 – 1985) Longitudinální sledování normálního i patologického vývoje dítěte. ERIK H. ERIKSON (1902 – 1994) Osm vývojových stadií života. TVAROVÁ PSYCHOLOGIE (GESTALTISMUS, CELOSTNÍ PSYCHOLOGIE) · Tvarová psychologie prosazovala zásadu tzv. celostnosti (gestalt– celek, struktura, útvar). · Vystupovala proti orientaci psychologických laboratoří na vyčleňování jednoduchých elementů prožívání a chování (např. reflexy), z nichž pak skládali větší celky. · Kladla důraz na odlišnost kvality celku jako pouhého součtu (sumy) jednotlivých kvalit. „Celek je víc než suma částí a celky nelze vždy vykládat z částí“. BERLÍNSKÁ ŠKOLA Max Wertheimer, Kurt Koffka, Kurt Lewin, Wolfgang Köhler LIPSKÁ ŠKOLA Felix Krueger, Friedrich Sander MAX WERTHEIMER (1880 – 1943) · Zkoumal fenomén zdánlivého pohybu u stroboskopického efektu - fí fenomén (iluze pohybu), kdy podněty vyskytující se současně nebo rychle po sobě jsou vnímány jako celek (tvar), který se nedá převést na součet částí. HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE · Vznikla na počátku 60. let 20. století v USA v souvislosti s prohlubující se krizí behaviorismu. · Hlavními zakladateli jsou Carl Ransom Rogers a Abraham Harold Maslow. · Za cíl humanistické psychologie se nepovažuje jen léčba duševních poruch, ale také pomoc zdravým lidem v jejich osobnostním rozvoji a dosažení štěstí. CARL RANSOM ROGERS (1902 – 1987) Person Centered Approach – nedirektivní psychoterapie. ABRAHAM HAROLD MASLOW (1908 – 1970) Hierarchie lidských potřeb. VIKTOR FRANKL (1905 – 1997) · Problémy a duševní onemocnění vznikají tam, kde životu schází smysl. KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE · Vzniká v druhé polovině dvacátého století. · Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako systém zpracování informací. Zkoumá takové procesy, jako je smyslové poznávání, představivost, fantazie, myšlení, včetně usuzování, rozhodování a řešení problémů, paměť a učení; její výzkum také zahrnuje schopnost abstrakce, řeči a pozornosti. · Zaměřuje se rovněž na matematické zpracovávání informací uložených v mozku, na počítačové programování a umělou inteligenci – používá počítačovou metaforu analogie mezi lidským mozkem a počítačem. Ukázalo se však, že průběh zpracování informace v lidské mysli a v počítači je odlišný. Lidská paměť informace spontánně třídí a zpracovává. · Za rozhodující jsou v kognitivní psychologii považovány poznávací procesy, kterými se vytváří vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa · Člověka chápe jako aktivního tvora, který je schopen informace použít k sebereflexi, kterou promítne do hodnotového systému zdokonalování, sebevýchovy, seberealizace. ULRICH RICHARD GUSTAV NEISSER – zakladatel kognitivní psychologie. Mezi kognitivní behavioristy lze zařadit i Edwarda Chace Tolmana (1886-1959), který první aplikoval kognitivní mapy (též mentální mapy). GEORGE A. KELLY (1905 – 1967) --------------------------------------------------------------------------------------------------- ---------- DĚJINY PSYCHOTERAPIE PSYCHOANALYTICKÁ PSYCHOTERAPIE – HLUBINNÉSMĚRY Založená Sigmundem Freudem. · Analytická psychologie (Jung). · Individuální psychologie (Adler). · Kulturní psychoanalýza (Horney). Metoda volných asociací – snaha odhalit obsahy nevědomí, které ovlivňují chování člověka – také rozbor snů a parataxí – člověk leží a vypráví terapeutovi, jaké myšlenky mu běží hlavou. Jung a další už používali více metodu rozhovoru, pacient už neležel, ale seděl proti terapeutovi – významnou součástí byla opět analýza snů. Terapie byla velmi intenzivní (třikrát i víckrát týdně) a velmi dlouhá (deset i více let). KOGNITIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOTERAPIE · Vychází z předpokladu, že u většiny psychických problémů dojde ke zlepšení tím, že se identifikují a změní chybné a porušené představy, myšlenky a chování. · Nejlepší volba u fobií a obsedantně-kompulzivních poruch. · Pomocí systematického rozhovoru a strukturovaných behaviorálních úkolů pomáhá klientovi hodnotit a měnit zkreslené myšlenky a dysfunkční jednání. · Krátkodobost a časová omezenost (maximálně 20-30 sezení). · Zaměření na přítomnost, nepátrá se po příčinách poruch. · Zaměření na konkrétní ohraničené problémy. · Směřování k rychlé soběstačnosti klienta. Techniky: · Naučený optimismus – vědomí vlastní zdatnosti, přesvědčení či očekávání, že jedinec je schopen situace a úkoly zvládnout a dosáhnout žádoucích výsledků. · Zvládání situací a řešení problémů – řešení problémů rozdělené na několik kroků (popis problému, vymyšlení různých řešení, praktické zkoušení přijatého řešení). · Nácvik obtížných situací – záměrné vystavování se obtížným situacím a cvičení se v jejich zvládání tak, aby je klient uměl zvládat, i když se vyskytnou neplánovaně. HUMANISTICKÁ PSYCHOTERAPIE · Přístupy podtrhující jedinečnost každé osobnosti. · Úkolem psychoterapie je podporování osobního růstu. · Důležitá je seberealizace, uskutečňování individuálních hodnot a životního poslání. · Základní význam má vztah klienta a terapeuta, základní metodou je terapeutický rozhovor. PERSON CENTERED APPROACH (PCA) Carl Rogers EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZA A LOGOTERAPIE Rolo May, Viktor Emil Frankl DASEINANALÝZA (Dasein – bytí zde, pobyt) Ludwig Binswanger, Medard Boss · Chce pomoci pacientovi pochopit a uskutečňovat jeho existenci. · Hledá se způsob existence pacienta, který je snesitelným způsobem bytí ve světě. · Prostředkem je vztah k pacientovi, který má ráz komunikace jedné existence s druhou. GESTALT PSYCHOTERAPIE · Forma expresivní terapie zaměřená na přítomnost a na prožívání a vyjadřování emocí. · Zakladatelem je FRITZ PERLS. · Neurotici mají špatný kontakt s vnějším světem i se svým tělem a nedovedou se otevřeně projevit, problémy vznikají z nedostatečného uvědomování si pocitů. · Gestalt terapie se snaží zvýšit klientovo uvědomování, terapeut tu není proto, aby klientovi něco vysvětloval, ale aby dal klientovi příležitost prožívat. · Důraz na odpovědnost pacienta za vlastní myšlenky a emoce. · Často se používá systematických cvičení – například místo „nemohu“ má říkat „nechci“. Prázdná židle Pacient si má v představě na prázdnou židli před sebou posadit různé části svého já, nebo svého těla nebo různé osoby ze svého života, s nimiž si potřebuje něco vyřídit. SYSTEMICKÁ TERAPIE (1982) STEVE DE SHAZER · Rodinná terapie: rodina jako systém, je nutno změnit nejen pacienta, ale celý jeho systém, tedy většinou rodinu. · Terapeut je zahrnut do problémového systému klientů a společně s nimi tvoří terapeutický systém. · Významným prvkem léčby je zahrnutí kontextu (životní situace klienta, kultury apod.). · Koncept tak zvané zázračné otázky: „Představte si, že by se jedné noci, zatímco budete spát, stal zázrak – a vaše problémy, se kterými jste sem přišel, by se vyřešily. Podle čeho byste to zjistil? Co by bylo jinak? Jak by se o tom dozvěděla osoba XY, aniž byste se jí slovem zmínil? Kdo by si toho všiml jako první? Podle čeho?“ PSYCHOTERAPIE ZAMĚŘENÁ NA TĚLO (BODY-PSYCHOTHERAPY) · Tento přístup začal už ve 30. letech 20. století pracemi Wilhelma Reicha, znovu se oživil v 90. letech 20. století a na začátku 21. století. · Základním předpokladem, z něhož psychoterapie zaměřená na tělo vychází, je skutečnost, že tělo odráží celost osoby. Tělo neznamená pouhou schránku oddělenou od mysli; obě složky jsou funkčními a interakčními aspekty lidské bytosti jako celku. · Klient je během terapie doprovázen k uvědomění si svého těla. Zjišťuje, jak fyzický stav ovlivňuje jeho myšlenky, emoce, představivost, vědomí a jednání. A naopak se učí vnímat, jak psychické procesy ovlivňují jeho fyzické zdraví. · Terapie se zaměřuje na propojování tří základních životních procesů: pohybového, prožitkového a mentálního. Stres způsobuje blokády a napětí na všech třech úrovních. V terapii se proto vedle rozhovoru klient setká i s postupy zaměřujícími se na práci s dechem, s pohybem, s představami atd. · Proces spojování duševně-tělesných projevů slouží k obnovení rytmického a harmonického charakteru základních životních aktivit, a k prohloubení většího kontaktu se sebou, s druhými a se světem. --------------------------------------------------------------------------------------------------- ----- PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY 1. Základní disciplíny – zaměřené na teoretické poznatky. 2. Aplikované disciplíny – snaží se o praktickou aplikaci obecných teoretických přístupů. ZÁKLADNÍ DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE a) Obecná psychologie – přináší obecné poznatky o psychice člověka, studuje kognitivní složky, emoce a konativní složky psychiky. b) Psychologie osobnosti – zabývá se strukturou, vývojem a dynamikou osobnosti. c) Sociální psychologie– zabývá se vlivem společenských faktorů a společenské interakce na lidskou psychiku. d) Vývojová psychologie – studuje vývoj lidské psychiky, tedy změn psychiky od početí do smrti. e) Psychopatologie – studuje chorobné změny psychických jevů. APLIKOVANÉ DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE a) Klinická psychologie – stará se o diagnózu, terapii a prevenci duševních poruch. b) Poradenská psychologie – napomáhá v lepší orientaci při složitějších životních situacích, usiluje o optimalizování rozvoje lidské osobnosti. c) Psychologie zdraví – osvěta zdraví a zdravého životního stylu. d) Forenzní (soudní) psychologie – zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem (např. přístup k výslechu svědků) a zajišťuje odborné posudky v soudních záležitostech. e) Pedagogická psychologie – zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vzdělávání a vyučování. f) Psychologie práce– otázky bezpečnosti práce, pracovního kolektivu, studuje vliv pracovního prostředí na pracovní výkon. g) Psychologie trhu – zkoumá trh, rozhodování spotřebitelů a úzce souvisí s psychologií reklamy. h) Psychologie umění – zkoumá vliv umění na psychiku člověka, jeho prožívání uměleckých děl. i) Psychologie sportu – zabývá se vlivem psychiky na výkonnost sportovce. j) Psychologie náboženství – studuje lidskou víru z hlediska jejího vlivu na psychiku.