1. DĚJINY PSYCHOLOGIE. ZÁKLADNÍ PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY.


Psychologie (z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka) je
věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů
a interakcí (souhrnně označované jako psychika) a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat.

·      Cílem psychologie je také získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví,
prostřednictvím psychoterapie jich lze navíc využít i k léčebným účelům.

·      Psychologové se snaží porozumět fyziologickým a neurobiologickým procesům podmiňujícím
jednotlivé psychické funkce.

·      Psychologie se řadí mezi sociální vědy, svým rozsahem se však pohybuje na plynulém rozmezí a
zahrnuje výzkum z věd přírodních (týkající se např. zákonů lidského vnímání a percepce), sociálních
i humanitních věd až po filozofii.


Psychologie zkoumá:

1.      Kognitivní procesy – vnímání, myšlení, paměť, učení.

2.      Emoce.

3.      Konativní procesy – motivace, vůle, jednání, komunikace.


PŘEDVĚDECKÁ ETAPA

ANTIKA

PLATÓN (427-347 př. n. l.)

První propracovanější pokus o rozlišení vrstev psychiky.


Tři složky duše:

1.      Myšlení (je v hlavě – je jedinou nesmrtelnou částí duše).

2.      Vůli (cit se nalézá v hrudi).

3.      Žádostivost (pudovost).


ARISTOTELES (384 - 322 př. n. l.)

·         První „učebnice“ psychologie „O duši“.

·         Duše a tělo jsou podle něj dvě stránky jedné podstaty.

·         Za sídlo duše pokládal srdce.


Za základní funkce duše považuje Aristoteles:

a)      Vyživování a rozmnožování.

b)      Pohyb, vnímání a cítění.

c)      Myšlení a jednání.


STŘEDOVĚKÉ POJETÍ


Svatý AUGUSTIN (354-430)

Chce poznávat jen duši a Boha.

Nehmotná a nesmrtelná duše má tři mohutnosti:

1.      paměť

2.      myšlení

3.      vůle


SCHOLASTIKA

·         Tvořila hlavní proud středověkého filozofického myšlení, odmítala empirické zkoumání a
nezabývala se přírodou, jen teoretickými úvahami.

·         Velké úsilí bylo věnováno problému abstraktních pojmů, kterým se již zabývali Sokrates,
Platón a Aristoteles.


TOMÁŠ AKVINSKÝ (1226 - 1274)

·         Dílo „Suma teologická“ – racionalistický a přísně logický systém.

·         Člověk má nehmotnou a nesmrtelnou duši, která však dokonalosti dosáhne až spojením s
tělem, s kterým tvoří přirozenou jednotu.


Duše má tři složky:

1.      vegetativní

2.      senzitivní (vzniká společně s tělem)

3.      intelektuální (vštípenou Bohem)


RACIONALISMUS

RENÉ DESCARTES (1596 – 1650): Dualismus

·      Descartes chápe duši jako, myslící neprostorovou substanci (res cogitans) stvořenou Bohem,
kterou má pouze člověk (zvířata duši nemají, fungují jen mechanicky).

·      Duše je naprosto odlišná od těla, které je předmětné, rozprostraněné (res extensa) a podléhá
zákonům mechaniky.

·      „I kdyby tělo neexistovalo, duše by nepřestala být vším, čím je nyní“

·      Rozum je pro Descarta základem poznání, je kritický a pochybující.


EMPIRISMUS

JOHN LOCKE (1632-1704)

·      Používal metodu introspekce.

·      Odmítá Descartovo učení o vrozených idejích a tvrdí, že rozum je při narození tabularasa,
nepopsaná deska, do které se teprve dodatečně otiskují zkušenostní dojmy.

·      Poznání je celé empirické – „Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech“.

·      Zdůrazňuje vliv prostředí, tvarující lidskou osobnost (behaviorismus).


VĚDECKÁ ETAPA

Osamostatnění psychologie a její další existence jako vědy nastává až na konci 19.století

za historický mezník se považuje založení první psychologické laboratoře v Lipsku v roce 1879
Wilhelmem Wundtem.


EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Nazývána také psychologií elementovou – experimentálními metodami zkoumala základní elementy lidské
psychiky.


WILHELM WUNDT

·      Základní úkol laboratoře– výzkum vnímání, pozornosti, emocí, reakčních dob.

·      Opírá se o dvě metody–introspekci a experiment.

·      Kniha „Základy psychologie“ – výklad předmětu psychologie a výsledky experimentů.

·      Byl přesvědčen, že je nutno nejprve vytvořit systematickou, obecnou a teoretickou
psychologii a potom teprve přejít k psychologii aplikované. Rychlý vývoj psychologie a jejích
praktických poznatků však rychle předstihl tempo budování teoretické základny.


HERMANN EBBINGHAUS (1850 - 1909)

·      Jako první objektivně studoval paměťové schopnosti a učení.

·      Napsal knihu „o paměti“.


EDWARD BRADFORD TITCHENER (1867-1927) - USA

·      Úkolem psychologie je zjistit elementární složky (momentální procesy) lidské mysli, a to
metodou introspekce.

·      Rozlišil tři základní mentální elementy, a to počitky, představy a pocity.

·      Všechny druhy vědomé zkušenosti vznikají různými kombinacemi těchto základních prvků.


FRANCIS GALTON (1822 - 1911)

·      Rozpracoval metody statistického zpracování výsledků, především metodu vypočítání korelace
proměnných (vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami).

·      Jako jeden z prvních použil metodu dotazníku a testu.

·      Je zakladatelem eugeniky.


REFLEXOLOGIE

Veškeré chování, jednání i řeč a myšlení jsou reflexní děje.


IVAN PETROVIČ PAVLOV (1849 – 1936)

Klasické podmiňování (způsob učení – východisko behaviorismu):

a)   Nepodmíněný podnět –vyvolává reakci organismu sám o sobě (pes sliní, když vidí potravu).

b)   Podmíněný podnět –sám o sobě žádnou reakci nevyvolává, ale spojíme-li jej s nepodmíněným, po
určitém počtu opakování vyvolá i sám, původně neutrální podnět, reakci (pes sliní, když zazní
zvonek, aniž vidí potravu) – musí být čas od času posilován, aby nevyhasl.


BEHAVIORISMUS 1912

·      Americká psychologická škola, vznikla jako reakce na introspektivní psychologii.

·      Behavioristé uvažovali o psychologických jevech v pojmech podnětu a reakce – stimulus –
response (S – R psychologie)

·      Přeceňují roli výchovy, neuznávají vrozené psychické dispozice a zcela vyřazují z úvahy
vnitřní duševní pochody jako vědou nezkoumatelné.


Základní metody: pozorování, experiment, výkonové testy.


JOHN BROADUS WATSON(1878 - 1958)


EDWARD CHACE TOLMAN (1886-1959)

·      Teorie kognitivních map je založena na hypotéze, že chování organismu je ovlivněno
předchozími (ne)úspěchy (tzn. odměnami či tresty) i poznávací zájmem, který není vyvolán žádným
specifickým stavem (hlad, žízeň …) a neustále se prosazuje jako snaha organismu orientovat se
v prostředí.


BURRHUS FREDERICK SKINNER (1904-1990)

·         Teorie operantního podmiňování.


PSYCHOANALÝZA

HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE


SIGMUND FREUD (1856 – 1939)

Topografický model: vědomí, předvědomí, nevědomí.

Složky osobnosti: Id, Ego, Superego


ANNA FREUDOVÁ (1895-1982)

Dílo: „Já a obranné mechanismy“, 1936,

Spolu s MELANIÍ KLEINOVOU (1882-1960) spoluzakladatelka dětské psychoanalýzy.



ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE

CARL GUSTAV JUNG (1875 – 1961)

·      Osobní a kolektivní nevědomí.

·      Archetypy (praobrazy, které zůstávají v různých dobách a kulturách nezměněny)


INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE

ALFRED ADLER (1870 – 1937)

·      Každý člověk je nedělitelná jednota, individuum, které funguje jako celistvá bytost.

·      Jeho teorie kladla důraz na začlenění člověka do společnosti.

·      Důležitým cílem lidského vývoje je úsilí o převahu, sklon k dokonalosti v určité oblasti
vyvolané pocity méněcennosti, které mohou vystupovat v kterémkoli věku.

·      „Psyché má svůj cíl – získání nadřazenosti.“

·      Toto úsilí může mít zdravou podobu(sebezdokonalování) nebo nezdravou podobu(rozmazlené dítě,
zanedbávané nebo nechtěné dítě).


KULTURNÍ PSYCHOANALÝZA (NEOPSYCHOANALÝZA)

Zaměřena na mezilidské vztahy –na lidské chování mají nejzásadnější vliv sociální faktory
prostředí.

KAREN HORNEYOVÁ (1885 – 1952)

·      Základní zdroj úzkosti dítěte není v něm samotném, ale v jeho okolí –rozpory z dospělého
světa dítě matou, to se pak cítí bezmocné a osamělé.

·      Základní úzkost: „Pocit osamocenosti a bezmocnosti vůči potenciálně nepřátelskému světu.“

·      Vztahy dítěte s druhými lidmi: Pohyb k lidem, proti lidem, od lidí.


EGOPSYCHOLOGIE

MARGARET MAHLEROVÁ (1897-1985)

Longitudinální sledování normálního i patologického vývoje dítěte.



ERIK H. ERIKSON (1902-1994)

Propracoval vývojová stadia.


TVAROVÁ PSYCHOLOGIE (GESTALTISMUS, CELOSTNÍ PSYCHOLOGIE)

·      Tvarová psychologie prosazuje zásadu tzv. celostnosti (gestalt– celek, struktura, útvar).

·      Vystupuje proti orientaci psychologických laboratoří na vyčleňování jednoduchých elementů
prožívání a chování (např. reflexy) a z nich pak skládat větší celky.

·      Kladl důraz na odlišnost kvality celku jako pouhého součtu (sumy) jednotlivých kvalit.
„Celek je víc než suma částí a celky nelze vždy vykládat z částí“.


BERLÍNSKÁ ŠKOLA

Max Wertheimer, Kurt Koffka, Kurt Lewin, Wolfgang Köhler


LIPSKÁ ŠKOLA

Felix Krueger, Friedrich Sander


MAX WERTHEIMER(1880 - 1943)

·      Zkoumal fenomén zdánlivého pohybu u stroboskopického efektu - fí fenomén (iluze pohybu), kdy
podněty vyskytující se současně nebo rychle po sobě jsou vnímány jako celek (tvar), který se nedá
převést na součet částí.


HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE

·      Vznikla na počátku 60. let v USA v souvislosti s prohlubující se krizí behaviorismu.

·      Hlavními zakladateli jsou Carl Ransom Rogers a Abraham Harold Maslow.

·      Za cíl humanistické psychologie se nepovažuje jen léčba duševních poruch, ale také pomoc
zdravým lidem v jejich osobnostním rozvoji a dosažení štěstí.



CARL RANSOM ROGERS (1902 – 1987)

Person Centred Approach – nedirektivní psychoterapie.


ABRAHAM HAROLD MASLOW (1908 – 1970)

Hierarchie lidských potřeb.


VIKTOR FRANKL (1905 – 1997)

·      Problémy a duševní onemocnění vznikají tam, kde schází smysl.

·      Odtud pramení název logoterapie, z řeckého logos– smysl.


KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE

·      Vzniká v druhé polovině dvacátého století.

·      Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako systém zpracování informací. Zkoumá
takové procesy, jako je smyslové poznávání, představivost, fantazie, myšlení, včetně usuzování,
rozhodování a řešení problémů, paměť a učení; její výzkum také zahrnuje schopnost abstrakce, řeči a
pozornosti.

·      Zaměřuje se rovněž na matematické zpracovávání informací uložených v mozku, na počítačové
programování a umělou inteligenci, používá se počítačová metafora analogie mezi lidským mozkem a
počítačem. Ukazuje se ale, že průběh zpracování informace v lidské mysli a v počítači je odlišný.
Lidská paměť informace spontánně třídí a zpracovává.

·      Za rozhodující jsou v kognitivní psychologii považovány poznávací procesy, kterými se
vytváří vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa

·      Člověka chápou jako aktivního tvora, který je schopen informace použít k sebereflexi, kterou
promítne do hodnotového systému zdokonalování, sebevýchovy, seberealizace.


ULRICH RICHARD GUSTAV NEISSER – zakladatel kognitivní psychologie.

Mezi kognitivní behavioristy lze zařadit i Edwarda Chace Tolmana (1886-1959), který první aplikoval
kognitivní mapy (neboli mentální mapy).


GEORGE A. KELLY(1905 – 1967)



DĚJINY PSYCHOTERAPIE

PSYCHOANALYTICKÁ PSYCHOTERAPIE – HLUBINNÉSMĚRY

Založená Sigmundem Freudem.

·         Analytická psychologie (Jung).

·         Individuální psychologie (Adler).

·         Kulturní psychoanalýza (Horneyová).


Metoda volných asociací – snaha odhalit obsahy nevědomí, které ovlivňují chování člověka – také
rozbor snů a parataxí – člověk leží a vypráví terapeutovi, jaké myšlenky mu běží hlavou.


Jung a další už používali více metodu rozhovoru, pacient už neležel, ale seděl proti terapeutovi –
významnou součástí byla opět analýza snů.

Terapie byla velmi intenzivní (třikrát i víckrát týdně) a velmi dlouhá (deset i více let).


KOGNITIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOTERAPIE

·      Vychází z předpokladu, že u většiny psychických problémů dojde ke zlepšení tím, že se
identifikují a změní chybné a porušené představy, myšlenky a chování.

·      Nejlepší volba u fobií a obsedantně-kompulzivních poruch.

·      Pomocí systematického rozhovoru a strukturovaných behaviorálních úkolů pomáhá klientovi
hodnotit a měnit zkreslené myšlenky a dysfunkční jednání.

·      Krátkodobost a časová omezenost (maximálně 20-30 sezení).

·      Zaměření na přítomnost, nepátrá se po příčinách poruch.

·      Zaměření na konkrétní ohraničené problémy.

·      Směřování k rychlé soběstačnosti klienta.


Techniky:

·      Naučený optimismus–vědomí vlastní zdatnosti, přesvědčení či očekávání, že jedinec je schopen
situace a úkoly zvládnout a dosáhnout žádoucích výsledků.

·      Zvládání situací a řešení problémů – řešení problémů na několik kroků (popis problému,
vymyšlení různých řešení, praktické zkoušení přijatého řešení).

·      Nácvik obtížných situací – záměrné vystavování se obtížným situacím a cvičení se v jejich
zvládání tak, aby je klient uměl zvládat, i když se vyskytnou neplánovaně.


HUMANISTICKÁ PSYCHOTERAPIE

·      Přístupy podtrhující jedinečnost každé osobnosti.

·      Úkolem psychoterapie je podporování osobního růstu.

·      Důležitá je seberealizace, uskutečňování individuálních hodnot a životního poslání.

·      Základní význam má vztah klienta a terapeuta, základní metodou je terapeutický rozhovor.

·      Martin Heidegger – existenciální filozofie.

·      Edmund Husserl – fenomenologická metoda.


PERSON CENTERED APPROACH (PCA)

Carl Rogers


EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZA A LOGOTERAPIE

Rolo May, Viktor Emil Frankl


DASEINANALÝZA (Dasein – bytí zde, pobyt)

Ludwig Binswanger, Medard Boss

·      Chce pomoci pacientovi pochopit a uskutečňovat jeho existenci.

·      Hledá se způsob existence pacienta, který je snesitelným způsobem bytí ve světě.

·      Prostředkem je vztah k pacientovi, který má ráz komunikace jedné existence s druhou.


GESTALT PSYCHOTERAPIE

·      Forma expresivní terapie, zaměřená na přítomnost a na prožívání a vyjadřování emocí.

·      Autorem je FRITZ PERLS.

·      Neurotici mají špatný kontakt s vnějším světem i se svým tělem a nedovedou se též otevřeně
projevit, problémy vznikají z nedostatečného uvědomování si pocitů.

·      Gestalt terapie se snaží zvýšit klientovo uvědomování, terapeut tu není proto, aby klientovi
něco vysvětloval, ale proto, aby dal klientovi příležitost prožívat.

·      Důraz na odpovědnost pacienta za vlastní myšlenky a emoce.

·      Často se používá systematických cvičení – například místo „nemohu“ má říkat „nechci“.


Prázdná židle

Pacient si má v představě na prázdnou židli před sebou posadit různé části svého já, nebo svého
těla nebo různé osoby ze svého života, s nimiž si potřebuje něco vyřídit.


SYSTEMICKÁ TERAPIE 1982

STEVE DE SHAZER

·      Rodinná terapie: rodina jako systém, je nutno měnit nejen pacienta, ale celý jeho systém,
tedy většinou rodinu.

·      Terapeut je zahrnut do problémového systému klientů a společně s ním tvoří terapeutický
systém.

·      Významným prvkem léčby je zahrnutí kontextu (životní situace klienta, kultury). Dalším
vymezením může být: s minimem prostředků dosáhnout maximální změny (změna druhého řádu je především
změnou myšlení klientů, od níž se odvíjí vše další).

·      Koncept takzvané zázračné otázky: „Představte si, že by se jedné noci, zatímco budete spát,
stal zázrak – a vaše problémy, se kterými jste sem přišel, by se vyřešily. Podle čeho byste to
zjistil? Co by bylo jinak? Jak by se o tom dozvěděla osoba XY, aniž byste se jí slovem zmínil? Kdo
by si toho všiml jako první? Podle čeho?“


PSYCHOTERAPIE ZAMĚŘENÁ NA TĚLO (BODY-PSYCHOTHERAPY)

·      Tento přístup začal už ve 30. letech 20. století pracemi Wilhelma Reicha, znovu se oživil v
90. letech 20. století a na začátku 21. století.

·      Základním předpokladem, z něhož psychoterapie zaměřená na tělo vychází, je to, že tělo
odráží celost osoby. Tělo neznamená pouhou schránku oddělenou od mysli; obě složky jsou funkčními a
interakčními aspekty lidské bytosti jako celku.

·      V psychoterapii zaměřené na tělo se uplatňuje specifický terapeutický přístup, který
zahrnuje techniky dotyku, pohybu a dýchání. V psychoterapii zaměřené na tělo jde o proces spojování
duševně-tělesných projevů sloužící k obnovení rytmického a harmonického charakteru základních
životních aktivit, k prohloubení většího kontaktu se sebou, s druhými a se světem.


BIOSYNTÉZA

DAVID BOADELLA v 70 letech 20. století.

·      Biosyntetická terapie se zaměřuje na propojování tří základních životních procesů:
pohybového, prožitkového a mentálního. Stres způsobuje blokády a napětí na všech třech úrovních. V
terapii se proto vedle rozhovoru klient setká i s postupy zaměřujícími se na práci s dechem, s
pohybem, s představami.

·      Klient je během terapie doprovázen k uvědomění si svého těla. Jak fyzický stav ovlivňuje
jeho myšlenky, emoce, představivost, vědomí a jednání. A naopak se klient učí vnímat, jak psychické
procesy ovlivňují jeho fyzické zdraví.



PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

1.    Základní disciplíny – mají nejobecnější charakter, jsou teoretické.

2.    Aplikované disciplíny – zkoumají psychické jevy, které se projevují v souvislosti s určitou
praxí a snaží se o praktickou aplikaci obecných teoretických přístupů.


ZÁKLADNÍ DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE

a)   Biologická psychologie– zkoumá vzájemné vztahy mezi tělesnými a psychickými procesy.

b)   Obecná psychologie– přináší obecné poznatky o psychice člověka, studuje kognitivní složky,
emoce a konativní složky psychiky.

c)    Psychologie osobnosti– zabývá se strukturou, vývojem a dynamikou osobnosti.

d)   Psychopatologie–chorobné změny psychických jevů.

e)    Sociální psychologie– zabývá se vlivem společenských faktorů a vzájemné společenské interakce
na lidskou psychiku.

f)    Vývojová psychologie– studuje vývoj lidské psychiky, změny psychiky od početí do smrti.


APLIKOVANÉ DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE

Výčet aplikovaných oborů psychologie není úplný. Psychologové působí ve většině sfér lidské
činnosti.

a)   Klinická psychologie– stará se o diagnózu, terapii i prevenci duševních poruch.

b)   Poradenská psychologie– napomáhá v lepší orientaci při složitějších životních situacích,
usiluje o optimalizování rozvoje lidské osobnosti.

c)    Psychologie zdraví– osvěta zdraví a zdravého životního stylu.

d)   Forenzní (soudní) psychologie– zájem o chování a prožívání lidí v situacích regulovaných
právem (např. přístup k výslechu svědků) a zajišťuje odborné posudky v soudních záležitostech.

e)    Psychologie náboženství– studuje lidskou víru z hlediska vlivu na psychiku.

f)    Pedagogická psychologie– zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy,
vzdělávání a vyučování.

g)   Psychologie práce– otázky bezpečnosti práce, pracovního kolektivu, studuje vliv pracovního
prostředí na pracovní výkon.

h)   Psychologie trhu– zkoumá trh, rozhodování spotřebitelů a úzce souvisí s psychologií reklamy.

i)     Psychologie umění– zkoumá vlivy umění na psychiku člověka, jeho prožíváníuměleckých děl.

j)    Psychologie sportu– zabývá vlivem psychiky na výkonnost sportovce.