Mgr. Zdenko Š Širka, Th.D.
T322 Teologická etika 1
VOŠ Jabok

Hlavní struktura:
}
}1. Biblické východisko
}2. Terminologie
}3. Etické implikace
}4. Imago Christi
}5. Celistvé pojetí člověka

1. Biblické východisko.
}Genesis 1,26‒27:
}
}„I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými
rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po
zemi.‘ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a
ženu je stvořil.“

Biblické východisko.
}Genesis 9,6:
}„Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl
obrazem Božím.“
}
}Žalm 8:
}Co je člověk, že na něho pamatuješ,
}syn člověka, že se ho ujímáš?
}Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu,
}korunuješ ho slávou a důstojností.
}Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou,
}všechno pod nohy mu kladeš:
}všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby,
}i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
}Hospodine, Pane náš,
}jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! “

Biblické východisko.
}Biblická antropologie zprávy o stvoření.
}Základní otázky: Kdo jsem? Jak mám žít?
}Etické otázky: Co znamená, že je člověk stvořen k Božímu obrazu?  Do jaké míry tím obrazem zůstal
po hříchu? Co to znamená pro důstojnost člověka? A co pro jeho chování na zemi?
}
}Zpráva o stvoření ≠ vědecké podání technologie stvoření
}= svědectví o tom, kdo a proč stvořil svět a člověka v něm.
}≠ metafyzicko-ontologické spekulace, = etický rozměr

Biblické východisko.
}Kanonický kontext.
}
}Kontext – příběh o  stvoření
}Jeden moment: otázka Boha jako stvořitele
} - Bůh zná člověka před stvořením, je jeho záměrem
}Druhý moment: otázka člověka
} - zásadní výpověď o významu, tajemství a určení člověka. Člověk má účast na božském způsobu bytí
}

Biblické východisko.
}Jak je člověk člověkem?
}
}Člověk je zde člověkem hlavně prostřednictvím toho, co má společného s Hospodinem Bohem.
}Je jako celý člověk partnerem Boha.
}Není to vázáno na žádné vlastnosti, atributy, ctnosti, zvláštní obdarování či úspěchy…
}I zloděj je bližní.
}

Biblické východisko.
}Boží rozhodnutí.
}
}Boží vztah k člověku jako předpoklad sebeporozumění člověka – pojem obrazu a podoby se objevuje
nejprve ve slovech vlastního Božího projednání a rozhodnutí:
}osobní rozhodnutí a zvláštní tvůrčí akt Boží („učiňme člověka“, „k našemu obrazu“ či „v našem
obraze“ či také „ve stínu“, tedy v Boží blízkosti).
}

Biblické východisko.
}Stvořené bytí.
}
}Člověk tak vděčí za své stvořené bytí pouze stvořitelskému oslovení.
}Jeho stvořené bytí tedy není výsledkem rozhodnutí vlastní svobody a uděleného povolení od druhých.
}Vstupuje do bytí jako povolaný Bohem a trvání tohoto stvořitelského povolání ho udržuje v jeho
existenci.
}Bůh volá člověka k bezprostřednímu vztahu, jenž člověka činí protějškem božského Ty a konstituuje
jej v jeho lidském bytí osob.

Biblické východisko.
}Důsledky:
}
}člověk je určen k tomu, aby zacházel s ostatním stvořením jako zodpovědný zmocněnec a správce, ne
svévolně, protože jeho právo a závazek vládnout jsou zobrazující / každý člověk je cenný;
}výraz ‚podoba‘ chce zdůraznit blízkost, důvěrný a přátelský vztah a příbuznost, ale také poukázat
na rozdílnost.
}

Biblické východisko.
}
}Co znamená být člověkem? Etický rozměr:
}
}pohled na jednotu těla a duše (psychosomatická jednota),
}jedinečnost člověka oproti jiným tvorům,
}  a) slobodná bytost
}  b) má mandát „vládnout“
}  c) re-prezentuje Boha na zemi
}  d) důstojnost člověka
}stvoření jako dar a úloha.

Biblické východisko.
}Přikázaní lásky jako důsledek:
}
}láska k bližnímu není odpovědí na nějaké tělesné, duševní či mravní hodnoty člověka (viz a srov.
později ideu lidské důstojnosti); milovat nejen ctnostné a moudré, ale i zlé a nerozumné,
neinteligentní (příklady dopadů: pachatelé, lidé s postižením, lidé v kómatu, kojenci, adresáti
pomoci...)
}
}Tato transcendentní důstojnost člověka znamená nezadatelná (nezcizitelná) práva a obrovskou
zodpovědnost.
}
}

Biblické východisko.
}Morální důsledky z daru stvoření:
}
}Hledat a nacházet způsoby jednání, které Stvořitel vepsal do člověka:
}Zodpovědná svoboda a její vázanost na Stvořitele
}Důstojnost, vděčnost, důvěra, vzájemné vztahy
}Tvůrčí utváření světa s vazbou na Stvořitele
}Úcta k lidskému životu a jeho ochrana
}Svatost jako podstatný atribut Boha se může stávat vlastností člověka; to, co je lidské, se může
stávat svatým…
}

Biblické východisko.
}Žalm 8:
}
}„Co je člověk, že na něho pamatuješ?“ (Ž 8,5a)
}Hospodin se ve svém jednání váže na člověka a skutečnost, že jej zahrnuje do svého působení,
určuje úkol a postavení člověka ve světě.
}Hospodin (ú)činně přistupuje k člověku, zabývá se jím, a obsahem tohoto přístupu je požehnání a
spása.
}

Biblické východisko.
}   ověnčit, opatřit korunou / učinit korunou (vrcholem) znamená trvalý stav
}
}věnec či koruna cti, důstojnosti, zmocnění je přijatá a prožitá zkušenost záchrany, vysvobození, a
tedy odůvodněním nově získaného života
}Univerzální koncept proti ponižování, krutému a nelidskému zacházení – člověk bez této důstojnosti
je doslova svlečen ze svého lidského bytí.
}

2. Terminologie.
}Metafora obrazu.
}
}Hebr. Celem = obraz, socha
}Hebr. Demut = podobenství, podoba
}„Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“
}Metafora převzata z mimobiblické teologie království.
}
}

Terminologie.
}Egyptská tradice.
}
}Socha – funkce krále reprezentovat boha.
}Socha panovníka na hranici říše: zde tedy vládne on –
}Člověk svou existencí na zemi jakoby vymezuje teritorium, které patří Bohu, „zde vládne Bůh, tady
to vše patří Bohu“.

Terminologie.
}Asyrská tradice.
}
}Dvojí akt stvoření: normální a královský člověk.
}
}Tedy:
}Sochy bohů a kultické obrazy byly také považovány za obrazy boha a potud byly způsobem zjevení a
mediem božské moci na zemi;
}Podoba označuje podobný charakter toho, co je zobrazeno, s jeho vzorem.
}

3. Etické implikace.
}Zvrat v biblickém podání
}
}demokratizace, královská kvalita se v biblických textech připisuje celému lidstvu (každému
člověku) a tak se podpořila univerzalizace metafory královské sochy.
}

Etické implikace.
}Důsledky univerzalizace:
}
}Přítomný čas pro stvoření: i současného člověka musí Hospodin utvářet, tvořit, aby se stával
skutečným člověkem a nesl jeho podobu.
}Svěřený úkol: zobrazovat Boha, a tak o něm vypovídat.
}Naslouchat jeho výrokům a žít je.
}Každý člověk je Bohem specificky osloven/žehnán, to v něm může probouzet životodárné síly.
}
}

Etické implikace.
} Zodpovědnost zasazovat se za důstojnost a práva druhých
}
}K vyznávanému a žitému zaslíbení o člověku jako obrazu a podobě Boží patří i zasazovat se za
důstojnost člověka v různých oblastech.
}Také královská spravedlnost a ochrana slabých, vnímání odpovědnosti za druhé.
}Královský pár (člověk jako muž a žena) má zrcadlit bližním obraz Boží ve spravedlnosti a
milosrdenství a vnímat tak jejich životní zájmy.
}Při zkušenostech s násilím se může člověk rozpomínat na to, že byl Stvořitelem Bohem původně
zamýšlen lepší, pokojnější řád, a tak si uvědomit důstojnost a úkol člověka.
}
}

Etické implikace.
}Neztratitelnost daru obrazu.
}Jakkoli může být způsob lidského života znetvořen, deformován a zkreslen a jakkoli ho mohou
utvářet deformující a zraňující sociální i tělesně-emocionální praktiky (srov. např. pachatele,
bezdomovce), člověk nemůže být zbaven lidské důstojnosti. Tím vším chce toto pojetí člověka a jeho
důstojnosti přispět k nenáboženským kontextům humánní politiky a právní kultury.
}zásadní a základní rovnost všech lidí – Všichni  totiž byli stvořeni k Božímu obrazu a
prostřednictvím Ježíše Krista mají „totéž božské povolání a určení“.

Etické implikace.
}
}Nikdo tak před Bohem neztrácí svou důstojnost za žádných okolností.
}Tato Boží opce pro člověka a zejména pro lidi, jejichž důstojnost je porušena, představuje
existenciální základ pro prosazování myšlenky lidské důstojnosti,
}pro spravedlivé, pečlivé a solidární vzájemné setkávání lidí a
}pro zásadu opce pro chudé, tzn. zejména ponížené, pro ty, kdo jsou zbaveni svých práv.
}

4. Imago Christi.
}Ježíš Kristus jako symbol pravého lidství.
}vrcholný obraz Boha, podle něhož může člověk poznat, jak nalezne sebe sama, svou identitu, a sice
tím, že se účastní na tomto novém stvoření, že zakouší své znovuzrození
}všichni jsou proto povoláni k tomu, aby se uskutečňovali jako lidé
}zároveň mají účast na naději, že budou vysvobozeni z násilí a lidsky nedůstojných podmínek
}Následování Ježíše Krista jako stávání se více člověkem (imago Christi), zabezpečení osobní
důstojnosti a svobody.

Imago Christi.
}Ježíš Kristus jako krajní cíl a nejvyšší naplnění lidského života.
}
}V Ježíši Kristu lze spatřovat krajní cíl a nejvyšší naplnění lidského života, vzor pravého
lidského bytí a tedy porozumění tomu, co může pro všechny lidi znamenat život ve svobodě, lásce,
spravedlnosti a solidaritě.
}Kdo věří v Krista, stává se Boží dcerou a synem. Toto přijetí za dceru a syna ho proměňuje a
uděluje mu způsobilost následovat cestu Krista.
}Nový zákon lásky, milosti, ospravedlnění, svobody.
}
}

Imago Christi.
}Mt 25,34–40:
}
•34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je
vám připraveno od založení světa.
•35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách,
a ujali jste se mne,
•36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a
přišli jste za mnou.‘
•37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo
žíznivého, a dali jsme ti pít?
•38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
•39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
•40 Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých
nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Imago Christi.
}
}Základní východiska křesťanské etiky:
}následovat Krista,
}podobat se mu,
}nechat se proměňovat k Jeho obrazu,
}žít jako nové stvoření.
}
}

Imago Christi.
}
}Theosis = Slovo theopoiésis je odvozeno od slovesa theopoieó (činím bohem), kterým raní křesťanští
autoři označovali prohlášení za boha a splynutí s bohem v pohanském i křesťanském prostředí.
}Zbožštění lidské přirozenosti Krista a cíl (telos) věřícího křesťana.
}Čeština má s pojmem „zbožštění“ problémy.
}Ježíš Kristus je prototypem zbožštěného člověka. Ježíšovo zbožštění se uskutečnilo po jeho
zmrtvýchvstání a tak je očekáváno i u lidí, kteří budou vzkříšení z mrtvých.
}

Imago Christi.
}Biblické doklady theosis
}„Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny
svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť
spravedlivým i nespravedlivým.“ (Mt 5,44n)
}„Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby
vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal
nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: ,Abba, Otče!‘ Už tedy nejsi otrok, ale syn a
jako syn také dědic skrze Boha.“ (Ga 4,4-7)
}
}

Imago Christi.
}Apoštol Pavel zdůrazňuje nový stav v Krista věřícího člověka, který se svou vírou stává Božím
synem a tím pádem i dědicem Božích zaslíbení. Zbožštění věřícího člověka je implicitně obsaženo v
seslání Kristova Ducha do lidského srdce.
}V osobě Ježíše Krista – Nového Adama došlo k obnovení Božího obrazu v člověku a tím, že se Bůh
stal člověkem, bylo lidem dáno více než při stvoření. Zbožštěním lidské přirozenosti skrze Boží
Logos byla pro člověka obnovena cesta k Božímu podobenství, ale zároveň i darována možnost
zbožštění. Tohoto daru se člověk účastní skrze Ducha Svatého, který zůstává a působí v Církvi.

5. Celistvé pojetí člověka.
}
}Otázka člověka => problematiky vztahu duše a těla
}Aplikace: prostituce / zneužívaní dětí
}Následky tělesné a psychické / týkají se celého člověka.
}
}Platon: to sóma séma (tělo je vězením duše) / dualita
}
}Biblická antropologie ≠ dualismus duše a těla
}Přináší novou dimenzi: duchovno
}Obraz člověka v biblickém pojetí je holistický či syntetický a vztahový. Duše není častí člověka,
ale jedním aspektem a výrazovou formou.
}

Celistvé pojetí člověka
}
}Důsledky dualistického štěpení:
}
}Tělo se stává automatem
}Štěpení na duši a tělo
}To, co se páchá na těle, má následky na psychice
}
}Co s tím sociální pracovník?
}

Celistvé pojetí člověka
}Starozákonní antropologie (aspekty):
}
}básar/tělo: člověk jako hříšný a slabý
}nefeš/duše: živé tělo, život, duše v těle
}ruach/duch: celý člověk, duchovní dimenze
}léb/srdce: centrum rozhodování, rozumný člověk

Celistvé pojetí člověka
}Novozákonní antropologie:
}
}sóma/živé tělo: osoba jako celek, bez těla není člověka
}sarx/maso: (viz basar) tělo s důrazem na tělesnost, hříšnost
}psyché/duše: život jako celek, sídlo vůle a nálad
}nous/rozum: sídlo myšlení a rozhodování
}pneuma/duch: vlastní vědomí.
}
}Aspekty, ne skládačka!

}
}Případné otázky, konzultace, dodatečné informace na sirka@jabok.cz
}