V   S KÝM V KLINICKÉ PSYCHOLOGII SPOLUPRACUJEME: OSOBNOST, RODINA/SKUPINA, OBEC
Maladaptaci;,: vztahujeme k představě o žádoucí adaptaci; ta však má více rovin. Z hlediska přežití (rozmnožování) „nepochybně existují některé moderní typy chování, jež jsou neadaptivní (záměrné a dlouhodobé požívání antikoncepce vylučující všechny možnosti početí, užívání drog a moderní stravovací návyky, což jsou pouze některé příklady z mnoha), protože mají velmi nedávný historický původ". „Jako obecné pravidlo bychom měli používat přístup prohlašující za maladaptivní teprve takový rys, pro jehož adaptivní vysvětlení byly vyčerpány všechny možnosti."'"'
Přes zpochybnění špatných či dobrých strategií se v současnosti klinická pozornost soustřeďuje na vyhýbavé zvládání. Má se za to, že za určitých okolností je pro zvládajícího rizikem; pojí se s internalizací problémů283 nebo sebeobviňováním284.
DeWall (2007) představuje šest kroků teorie úniku (od sebe), založené na souslednosti myšlení, prožívání a chování: Osoba zažije něco těžkého, co ji dostane do situace, která je „pod její úroveň"; obviňuje sebe, nikoli situaci; uvědomuje si, že v daných souvislostech působí jako neschopná, nepřitažlivá či vinná; uvědomuje si, jak je její situace vzdálená od kýžené, a prožívá negativní emoce; snaží se z nepříjemného prožitku uniknout, vyhýbá se hlubším myšlenkám; to může vyústit v nezdrženlivost a následné nepatřičné chovám.
Jednotlivé kroky na sebe navazují, pokud jeden chybí, k problémovému chování nedojde. Teorii úniku autor aplikuje na sebevražedné pokusy, masochistické sexuální chování (kdy uspokojení plyne z emočního nebo fyzického poškozování), zneužívání alkoholu. „Téměř všechna tato chování přinášejí bezprostřední úlevu, avšak dlouhodobě mívají nepříznivé důsledky."
Zvládat se člověk učí zvládáním. Každá (ohrožující) zátěž, kterou projde, ho vybaví informací o tom, jaká strategie uspěla a co lze použít příště. Narazí-li na situaci, kdy na požadavky prostředí jeho dosavadní způsoby, jak zvládat ohrožení, nestačí, nastává krize, mocná příležitost k učení. Vkrizi se člověk pokouší zvládnout situaci pokusem a omylem; dělá „chyby". Chyba v sobě leckdy skrývá nový způsob, jak dostat situaci pod kontrolu. Měřítkem úspěšného zvládání - např. traumatizující události - může být pociťovaná úleva, pocit osobní hodnoty, schopnost užívat si kontaktů s lidmi a podávat vyrovnaný výkon.285
chcete ptát na návod, jak zjišťovat .adaptivní' a .maladaptivní' složky, protože žádný takový návod nemám. Dívám se na každou škálu zvlášť, abych zjistil, v jakém vztahu je k ostatním proměnným."
281 Z lat. mulus - špatný, chybný; ad-aptare   vhodné připojovat, přizpůsobovat
282 Barrettová, Dunbar a Lycctt (2007, s. 41 a 42); toto pravidlo patří do kontextu evoluční teorie.
283 Steele, Forehand a Armisteadová (1997).
284 DeWall (2007).
285 Shalev a Ursano (2003).
12 OSOBNOST
12.8.5 Bio-psycho-sociálně-spirituální souřadnice pro porozumění jedinci v jeho situaci
V souvislostech zacházení s neštěstími jsme vytvořili285 bio-psycho-sociálně-spiri tuální287 „růžici" potřeb, hodnot, sil, zdrojů a strategií zvládání. Zde pro stručnosl uvedu příklad, jak nám nákres pomáhá poměrně rychle se orientovat v možných (předpokládaných, opomenutých, vyjádřených apod.) potřebách protějšku (i vlast nich) a udržovat se stále v pokud možno celostním vnímání situace.
Do středu umístíme jedincovu situaci - zde např. situaci babičky po roce od nehody, při níž byl na přechodu pro chodce při procházce s ní zabit její pětiletý vnuk, jehož měla hlídat.
Poté vypisujeme do oblastí těla, jáství, vztahů a ducha potřeby, které lze předpokládat. Další společně zjišťujeme a promýšlíme.
Tělo
Fungovat - spát, jíst, být výkonná Dovolit si pečovat o sebe
Vztahy
Obnovit vztah s rodiči vnuka (poničený mým vnímáním mé viny; poničený mým vnímáním jejich neštěstí) Obnovit vztah s mým mužem (vzdálili jsme se mým mlčením)
Nastolit spravedlnost (soud s viníkem ještě neskončil) Dovolit si radost při kontaktu s lidmi Začít vzpomínat i na to hezké
rok po smrti vnuka
Jáství
Plánovat - věřit, že věci lze i předvídat Dovolit si těšit se na něco Mít dál i chvíle samoty
oo
Duch
Odpustit (sobě i viníkovi) Zažít odpuštění Znovu uvěřit v řád a spravedlnost Věřit, že je mu ..tam" dobře
286 Spolupracovníci z Psychosociálního intervenčního týmu ČR a z lektorského týmu o. s. Rafael s inspiracemi z Glassera (1999), Boffeye (1993), McLeodové s Panasiukovou (1997, 2000), Cloningera a kol. (1993).
287 Také Řiháková (2007) rozřazuje lidské motivy do čtyř okruhů - na motivy sebezáchovné, stimulační, sociální a individuálně psychické (hledání životního smyslu, obrana sebepojeti, potřeba svobodně se rozhodo vat a jednat). U prvních dvou okruhů předpokládá vrozený základ. Podpořeni evolučním pohledem sc domníváme, že vrozený základ mají všechny. Hledání životního smyslu řadíme spíše do okruhu duchovního.
440
441