IV KLINICKÉ PSYCHOLOGII SPOLUPRACUJEME: OSOBNOST, RODINA/SKUPINA, OBEC
Tyto hodnoty se uvádějí v kruhovém grafu, nejsou však protikladné; do protikladu se dostávají na základě motivačního konfliktu256. Předpokládá se, že se mění strukturovaným způsobem: Následuje-li člověk jednu hodnotu (např. dobrotivost), zvyšuje se důležitost hodnot příbuzných (zájem o veškerenstvo) a snižuje se důležitost hodnot protichůdných (vlivu a výkonu).757
Hodnoty zachovávající a hodnoty otevírající se změně připomínají Higginsovu teorii regulačního těžiště253. Autor překračuje hedonistické biologické pojetí averze a apetence, které předpokládá, že lidé obecně se vyhýbají nebo brání podnětům odporným (bolesti) a přibližují se podnětům slibujícím potěšení a příjemnost. Vychází přitom ze své teorie self a z řízení kýženými koncovými stavy a ukazuje, jak se lidé dělí na ty, kdo usilují o výkon, výsledky, (kariérní) růst a zlepšování, a ty, kdo dávají přednost jistotám, bezpečí a odpovědnosti759. První skupina touží využít každou příležitost, jež vede ke kýženému cíli, druhá skupina se snaží na cestě k cíli neudělat chybu.
Dělítko růst versus bezpečí se promítá i do hodnocení (špatné) zkušenosti: např. „něco jsem se naučil/a" versus „doufám, že se to už znovu nestane".260
Hodnoty se propojují s cíli a se způsoby jejich dosahování a samozřejmě s hodnocením. Připomeňme si, že tkví v cítění761 a že sebehodnocení tvoří „emoční aspekt já"267. Jejich ohrožení či zpochybnění obvykle vzbuzuje velké emoční reakce. Tohoto signálu se využívá v krizové intervenci, kde je jádrem úspěchu dobře rozpoznat spouštěč krize, tedy ohroženou hodnotu.
12.8.3 Síly a zdroje
Rozlišení mezi vnitřními silami a vnějšími zdroji263 dává vodítka pro směr žádoucí podpory. Psychologické pomáhání se více zaměřuje na oblast sil; podpora a aktivace zdrojů je tradičním uměním sociální práce.__
256 Motivace se považuj! 7.1 protichůdné, je-li jejich výsledkem opačné chován! a usuzováni. Slučitelnost motivací se projeví shodným chováním a usuzováním. Motivační (hodnotový) konflikt najdeme napf. v situaci, kdy mdřízený nařídí cosi, s Srn pracovník nesouhlasí; ten může buď poslechnout (a vyjde vstříc hodnotám bezpečí a přizpůsobení na úkor svého vlivu), nebo neposlechnout (a prosadí hodnoty sebeřizení na úkor zachování stabilit,'). (Bardi a kol., 2009)
257 Bardi a kol. (2009).
258 Regulátory focus; Edward Tory Higgins (nar. 1 946), severoamerický profesor psychologie a řízení; o regulačním těžišti viz např. Croweová a Higgins (1997).
259 Prumotion versus prevention focus.
260 McAdams a ťalsová (2006, s. 214); evoluční základ těchto motivačních systémů spatřují v rozdílu extra-verze a neuroticismu podle .Velké pětky"; s využitím Cloningerovy teorie můžeme připomenout rozdíl mezi „hledáním nového" a „vyhýbáním se poškození".
261 Mathews a Smith (1921).
262 Blatný v: Blatnýa kol. (2010).
263 Neboli mezi „statky zevními" (např. voda, vzduch) a „statky vnitřními", „jako jsou zdraví, síla, nadání, pile atd." Viz Horáček (1901). Heslo Národní hospodářství. Oitúv slovník naučný, XVII. díl, s. 1047-1050.
12 OSOBNOST
Pomůckou pro určování sil může být otázka: Kdyby daný člověk nic neměl a byl by trvale upoután na lůžko, co by ho drželo při životě? Odpověď bývá formulována jako vlastnost - ctnost264 (např. „odpovědnost", „věrnost") nebo stav („zlost" či jiné posilující emoce). Další inspirace pro pojetí sil nabízí pozitivněpsychologický přehled charakterových sil a ctností Petersona a Seligmana (2004)765, teorie cha-rakteru266 či logoterapeutické „postojové hodnoty" (to, jak se člověk staví ke svým omezením, životním překážkám a ke své konečnosti).
Na rozdíl od zdrojů nelze síly zcizit, mohou se však oslabit. „Na to nemám sílu" je vyjádření, které na jedné straně vybízí k podpoře ega267, na druhé straně může člověka chránit před sebezničením.
Zdroje obsahuje naše (především mezilidské)2Sř prostředí. Umožňují nám mít vliv,269 který je rovněž zdrojem a vytváří příležitost někam patřit. Antonovsky7™ mezi obecné zdroje odolnosti (rezistence) řadí např. peníze, znalost, zkušenost, tradice.
Profesionální pomoc - zvláště v chronických stavech či podmínkách - může člověka, jemuž se pomáhá, invalidizovat, činit ho závislým, stát se jeho hlavním zdrojem. Proto od počátku pátráme po jeho vlastních oporách, i těch, které nejsou v tu chvíli funkční a jež je třeba aktivizovat: od blízkých lidí (rodiče, kamarádi, spolužáci, sousedi apod.) přes koníčky, spolky, peníze po instituce. Chráníme tak i sami sebe před setrvalým zúžením světa na „on/a nikoho (jiného než mě) nemá".
12.8.4 Strategie zvládání ohrožující zátěže (copingové"1 strategie]
Předcházející podkapitoly patřily podstatným jménům, tato se vyznačuje slovesy; zachycuje ne/činnosti, jimiž člověk zvládá zátěž, ohrožení a nároky na něj kladené. Strategiemi zvládání odpovídá na potřeby a odpověď tvaruje podle hodnot.
264 „Ctnosti jsou ideální obsahy nebo tendence k dosažení nejvyššího stavu dobra, tj. dokonalosti člověka v morálním a osobnostním smyslu; jako takové iniciují vývoj hodnot" (Cakirpaloglu, 2010)
265 Viz též Šlehačková v Blatný a kol. (2010).
266 Viz např. vývojové pojetí E. H. Eriksona a na temperamentové výbavě založené pojetí Cloningera a kol.
267 Viz vnímanou vlastní zdatnost, ego-zpúsobilost, houževnatost-tvrdost apod. v kapitolách sedmé části.
268 Viz sociální oporu, sociální kapitál.
269 Viz např. CSDH (2008).
270 Znalost a zkušenost bychom mohli zařadit mezi sily; dále viz např. I.indsfrom a Erikssonová (2006) a pod-kap. 21.5 o salutogenezi.
271 Coping z angl. cope - vyrovnávat se s něčím, zvládat něco - nepůsobí v doslovném překladu „zvládací" či „vyrovnávací" ani česky, ani srozumitelně. Pro stručnost se proto někdy ponechává původní anglický tvar.
436
437