I
V   S KÝM V KLINICKÉ PSYCHOLOGII SPOLUPRACUJEME: OSOBNOST, RODINA/SKUPINA, OBEC
Intrapsychické pojetí obranných mechanismů přispívá k porozumění lidskému chovám a prožívám. Objasní rozštěpený černobílý svět u člověka s křehkým egem či poruchou osobnosti a obhájí nevědomý „sebeklam" všedního dne, díky němuž se vesměs nezabýváme myšlenkou na něco tak reálného, jako že nás každou chvíli může cokoli z okolí lhostejné zahubit. Obecně lze obranné mechanismy považovat za způsob, jakým si organismus přiměřeně ke svým možnostem dávkuje bolest.214
Obranné mechanismy se nadále zkoumají. Výzkumné výsledky „svědčí o přítomnosti obranných postojů a operací v mysli, ale ne vždy ve shodě s psychoanaly-tickými teoriemi"215. Zájem se zaměřuje na kolektivní obrany, na „sociální obranné systémy" institucí, které své členy chrání před úzkostí, a v krajní podobě (zvrtnou-li se do rigidních obranných formací) je zbavují svobody.21b
Ochrana jedincovy sebeúcty se zkoumá též v evolučním kontextu. Sebeúcta - ve smyslu rozpoznání vlastní síly a postavení v porovnání s ostatními - fylogenetický odpovídá schopnosti udržet si vlastní zdroje. Chce-li se zvíře v situaci znemožněného úniku vyhnout ohrožení, volí často strategii odpojení217 (odvrátí hlavu, pohled, zavře oči). K tomuto chování se přirovnávají některé obranné mechanismy ega, neboť mají stejnou funkci - zamezit vstupu bolestného emočního obsahu do vědomí.218
Ochrana ega se propojuje s tématy hranic a vlastnictví.
1Z.8 Dynamické porozumění člověku v dané situaci: vývojové
souřadnice, potřeby, hodnoty, síly, zdroje, strategie zvládání (coping) a souřadnice bio-psycho-sociálně spirituální
Pohlaví a věk, tedy vývojové úkoly, krize a souvislosti života muže a ženy, tvoří základní souřadnice pro porozumění člověku obecné. Chceme-li rozumět konkrétnímu muži a konkrétní ženě v konkrétní životní situaci, odhadujeme a zjišťujeme jeho/její potřeby, hodnoty, síly, zdroje a strategie zvládání (ohrožující) zátěže. Dostáváme se tím na úroveň jedincových charakteristických adaptací - motivačních, sociálně-kognitivních a vývojových,219 které se projevují v souvislostech jeho životní cesty v daném čase, místě a/nebo sociální roli.
214 Ketolová (2006).
215 Mahler (2009, s. 194); viz též podkap. 12.2.1.
216 Tamtéž.
217 Z angl. cut-off.
218 Viz Kaščáková (2007, s. 96 a 97). Zmiňuje též evolučnčbiologkkou domněnku, že strategií odpojení v situaci znemožněného úniku může být u lidí depresivní chování.
219 McAdams a Palsová (2006).
T
12 OSOBNOST
Jde o porozumění dynamické (situační), nikoli statické.220 Máme před sebou člověka, který se chová předvídatelně do té míry, do jaké rozumíme jeho aktuální situaci a jeho cílům v ní, tedy v tu chvíli aktivovanému motivačnímu či akčnímu systému (včetně jeho zkušeností). Potřeby v dané situaci můžeme předpokládat, avšak bez porozumění tomu, jak jsou vpletený do hodnot (ctností, sil atd.), jsme vždy znovu překvapováni: Pro někoho např. bude důležitější ohrozit svůj život než žít s vinou, že nepomohl. (Koneckonců i Maslowova hierarchie potřeb informuje především o tom, že její tvůrce si vážil seberealizace.)
Dynamické porozumění druhému vychází z vyprávění a vnímání včetně objevování souvislostí, nikoli z „odběru anamnézy" či užití testové baterie. Vyvádí psychologa z pracovny do terénu a uvádí ho do vztahu partnerství.
Jsme lidé v akci221; v dennodenních změnách a nárocích života sledujeme své cíle způsobem odpovídajícím našim hodnotám. V sociálně-ekologických souvislostech našich životů klademe sobě i svým protějškům otázky, o nichž McAdams s Palsovou (2006) tvrdí, že zajímají všechny pomáhající včetně psychoterapeutů a poradců: Co chce/me? Čeho si váží/me? Jak si opatřuje/me to, co chce/me, a jak se vyhýbá/me tomu, čeho se obává/me? Jak přemýšlí/me o problémech, kterým čelí/me, a jak je zvládá/me? Za čím v životě jde/me? Jaké psychosociální úkoly má/me před sebou v současné životní fázi?
12.8.1 Vývojové otázky a vývojové souřadnice: od stadií k cestě
Znalosti o (psychosexuálním, morálním atd.) vývoji jedince bývají považovány za specifický přínos psychologie vědám o člověku. Klinická psychologie se pokouší porozumět vývojové cestě nemocného člověka, příp. hledat souvislosti, v nichž se jeho vývoj odchýlil od běžného nebo jím samým chtěného.
Vývojové stupínky v průběhu života
Psychologie se tradičně zabývala utvářecími roky dětství. Leckteré osobnostní charakteristiky však dosahují vývojového vrcholu v pozdějších obdobích života.222
Pojetí celoživotního vývoje představili ve svých pracích zhruba ve stejné době (byť každý z jiné perspektivy) dva muži zabývající se vývojem dětí a dospívajících. Americký pedagog Robert James Havighurst (1900-1991) popsal ve čtyřicátých
220 Statické porozumění člověku („on nějaký je, lotr/hrdina / hodný člověk, a takový byl a bude") se lépe učí a snáze ho chápeme („máme se čeho chytit"); pravděpodobně odpovídá potřebě srozumitelného a předvídatelného světa.
221 Viz Mrkvička (1971).
222 Míliova v: Blatný a kol. (2010).
426