"Kultura nejen konzervuje, nýbrž i odcizuje.
Patří k ní i piekračováni hranic, zvědavost na cizí,
vypořádání se s ním, soutěž, odpovědi na výzvy zvenčí. II
(B. Loewenstein: My a ti druzí, s. 68)
ETNICKÉ STEREOTYPY A STUDUJÍCÍ MLÁDEŽ
Denisa Drabinová
1. Úvod
Nezbytným vymezením sociální skupiny, jejímiž příslušníky jsme (a jimiž se
cítíme být), od společenství jiných je bipolární označení "my", "naše" a "oni",
"cizí", tedy rozlišení toho, v čem je naše kultura jiná než kultury ostatní. V průběhu
lidské historie existovalo množství nejrůznějších symbolů, značek, určujících hranice
jednotlivých skupin. Takovéto symboly představují v jistém ohledu také
etnické stereotypy, jejichž genezí, funkcí a charakteristickými znaky se budeme
v naší práci zabývat.
Komplexní pohled na sociální stereotypy jako předmět vědeckého zkoumání
vyžaduje interdisciplinární přístup, slučující aspekty filozofické, psychologické,
sociologické, etologické, kulturně antropologické, historické, politologické, lingvistické
atd. Z tohoto pohledu byl koncipován grantový projekt "Školní výuka dějepisu a
překonávání stereotypních obrazů sousedních národů u české mládeže" financovaný
. GA ČR (č.406/98/0637), jehož cílem je postihnout tuto problematiku co nejplastičtěji
a pokusit se o syntézu hlavních přístupů - historického, psychologického a sociologického
využitím spolupráce studentů katedry historie a katedry psychologie a
SOciálnípráce Filozofické fakulty Ostravské univerzity pod vedením doc. PhDr. Blaženy
Gracové, CSc.
Ústředním tématem jedné z částí grantového projektu je kromě zpracování nejnOvější
odborné literatury pojednávající o sociálních stereotypech (jedná se o práce
převážně zahraničních - německých a polských autorů) realizace výzkumu heterostereotypu
Poláka, Slováka, Rakušana, Němce a Mad'ara u české mládeže.
ak Sledujeme rozdíly v stereotypním pohledu na příslušníky sousedních národů jed-
11 mezi žáky základních škol a studenty gymnázií, jednak mezi skupinami
e p?ndentů z různých regionů České republiky. Všímáme si rovněž samotné pohotovostí
k stereotypnímu vnímání (kvantitativní hledisko) a emocionáiního ladění těchto
stereotypů (kvalitativní hledisko).
h Vzhledem ke skutečnosti, že máme k dispozici výsledky obdobných výzkumů
eterostereotypů sousedních národů, prováděných v předchozích letech, a aktuální
výzkum autostereotypu Čecha, uskutečněný paralelně s průzkumem naším, budeme
se v následujících kapitolách věnovat srovnání námi získaných údajů také s těmito
výsledky.
2. Teoretická východiska
2.1. Terminologické vymezení
2.1.1. Definice stereotypu
Adjektivum stereotypní běžně užíváme ve spojeních jako stereotypní činnost,
stereotypní názor apod., označuje něco neměnného, strnulého.
Slovo stereotyp pochází z řečtiny (přeloženo: silný, pevný, masivní) a od konce
19. století se stereotypií označuje technika zhotovování tiskových desek (stereotypů)
v tiskařském řemesle.
Stereotypy jakožto mechanismy lidského vnímání se poprvé zabývá americký
publicista Walter Lippmann ve své studii o masové komunikaci .Public Opinion"
(1922) a stereotypem nazývá "jakékoliv zaujaté mínění, které se může vztahovat
kjednotlivci, věcem, sociálním skupinám, politické situaci, společenským procesům
atd ... J V jeho pojetí stereotyp v podstatě splývá s předsudkem.
Rovněž Gordon Allport (1954) se ve svém díle "Nature of Prejudice" věnuje
problematice terminologické: "stereotyp je silné přesvědčení, související
s kategorií, s níž však nenl identický. Je spíše trvalou představou, jež kategorii provází
'."2
Jako specifický případ kategorizace - chybné soudy o členech vlastní a cizí
skupiny - charakterizuje stereotyp také britský sociální psycholog Henri Tajfe1.3
Německá lingvistka Uta Quasthoff (1973) vychází z dřívějších poznatků psychologie
osobnosti, sociální psychologie a sociologie a nahlíží na stereotyp
z hl.ediska j~kov~dného. Sociální. psycholo~ie dle autorky umístila stereotypy do
rovmy vědome, aniž by však analyticky odděhla vědomí a vyjádření: .Navrhuji nazývat
stereotypem verbální formu vyjadřující přesvědčení, vztohujicí se k sociálním
skupinám. Stereotyp má logickou formu soudu, jenž neoprávněně, zjec::lOdušujícím
I Lippmann, W.: Public Opinion. New York 1922.
2 Al1port chá~e kategorii jako pojem nadřazený skupině elementů (např. jednotlivé domy),
které zahrnuji kombinaci vlastnosti, na jejichž základě jsou elementy ke kategorii
rřiř~zovány (všechny dom~).. . .
Tajfel, H.: Gruppenkonflikr und Vorurteil, Entstehung und Funktion sozialer Stereotypen.
(Bern-Stuttgart- Wien) 1982, s. 43.
6
7
/izujícím způsobem přisuzuje skupině osob určité vlastnosti či způsoby
uenera . I ,. k x ••4
a o , , Lingvisticky Je popsate ny ja o ve/a.
c/rOvant.
Stereotyp je tedy nejčastěj i chápán jako:
a) přesvědčení
b)soud
c) obrazná představa
Na 2. interdisciplinární konferenci k problematice stereotypů v Bad Homburgu
e 1985 vycházeli zúčastnění historikové z definice Quasthoff-Hartmannové,
v roc b '(·k I· d b'I í) v k .rozšířili ji však navíc o stereotypy o razne nt o IVte y pouze ver a 111 ,napr. ankatury.
I h I L ik holozi "Psycholog J. Schenk zpracova es o stereotyp v " eXI onu psyc o ogie
(1991) následovně: ..Stereotyp'!e mín~n~ o třídě in~i~idu~, sf;uJJ.,inči ob!ek~li, které
nevychází z nového hodnoceni jednotlivych fenoménů, nybrz piedstavuje sablonovité
způsoby vnimánl a usuzování ." 5 Naproti tomu W. J. Koschnick (1993) ve svém
slovníku sociologických pojmů zužuje pojetí stereotypu pouze na sociální skupiny."
K. Borowczyk píše: "Stereotyp je Specifická projekce skutečnosti, založená na
bezprostřední zkušenosti, vědaJakož i systém hodnocení utvářený kulturně a vycházející
z psychických dispozic. "
V Geistově "Sociologickém slovníku" je stereotyp pojat jako "komplex představ,
které mají příslušníci určitých skupin o sobě samých (autostereotyp) nebo
o příslušnících jiných skupin (heterostereotyp). V prvním případě převládají
pozitivní, ve druhém negativní stereotypy. Stereotypy etnických skupin mnohdy
vznikly jako poměrně rychlé, neuvážené a empirii nepodlcžené zobecnění chování a
jednání některého z členů národa. Zjednodušují a často zkreslují skutečnost. I když
nejsou zcela strnulé, vykazují značnou setrvačnost a konzervativnost a přetrvávají
; ve změněných podmínkách. ,,8
Výše uvedený přehled definic naznačuje, že pojem stereotyp je chápán
v nejrůznějších souvislostech. Vedle pojetí psychologického, sociologického či lingvistického
vznikají rovněž práce historické, politologické, etnologické,
antropologické, které přinášejí další pohledy na problematiku stereotypů.
4 Quasthoff, U.: Soziales Vorurteil und Kommunikation. Eine sprachwissenschaftliche
t-na1yse des Stereotyps. Frankfurt am Main 1973, s. 27-28.
Lexikon der Psychologie. (Hrg. Arnold, W., Eysenck, J., Meil, R.) 3. Bd., Freiburg -Basel
; Wien 1991, s. 2210.
Koschnick, W. J.: Standard Dictionary of the Social Sciences. 2. Bd., Munchen 1993,
s. 16307 •
Borowczyk, K.: Przezwyciezanie upzedzeň i zmiana stereotyp6w etnnicznych rnlodziezy
~zkól poznanskich w warunkach demokratyzacji zycia spoleczncgo. In: W kregu mit6w
~stereotyp6w, Poznaň-Toruň 1993, s. 53.
Geist, B.: Sociologický slovník. 1992, s. 318-319,452-455.
2.1.2. Stereotyp a prototyp
Termíny klišé, piedsudek, nepřátelský obraz, prototyp a stereotyp jsou užívány
často jako synonyma bez důkladnějšího pojmového rozlišení.
Pojmy stereotyp i prototyp se zpravidla označuje něco typického. S rozvojem
kognitivní lingvistiky (psycholingvistiky) ve 20. letech vznikají zajímavé úvahy
také v této oblasti. Eleanor Roschová uvádí: "Prototyp ve smyslu dobrého příkladu
sestává z komplexu prvků, z nichž ládný není bezpodmínečně nutný, a přesto je
komplex dostačující pro vymezení celé kategorie. '" Prvky kategorie mají rozdílný
status ve smyslu lepších či horších příkladů pro onu kategorii. ,,9 Obě kategorie, stereotyp
i prototyp, připouštějí výjimky. Například: "ČeJky jsou pěkné ... - "Je ČeJka
ale je ošklivá. " (nesmyslné by naopak bylo: "Je Češka, ale je pěkná. "). .
St~reotyp. i prototyp)sou zobecněním, které bud' zcela nebo alespoň částečně
odporuje realitě. Hlavní rozdíl mezi těmito příbuznými pojmy spočívá podle
G. Hentschela v tom, že stereotyp zahrnuje emocionálně hodnotící komponenty:
"Stereotyp je (potenciální či reálné) ulití prototypni kategorie s aktualizací nikoliv
lJez~ytných ~"!oc!~nálně h.?dnotících vlastností této kategorie. ,,10 Například: prototyp.
"Ital~ve led! spage? ,stereotyp: "Italové jsou požirači špaget. " (emocionální
~barvem). ,Pr~tl takov~muto, konstatování lze ovšem namítnout, že také emocionalně
~eutralm sou~ m~že být stereo~pem. Rozlišení mezi prototypem a stereotyp~m
~e ted! mo~e ,sp~še v konkrétním kontextu a jedná se spíše o jemné nuance
spojené se sémantickými konotacemi.
2.1.3. Stereotyp a předsudek
Zmínil.i jsmey
se, že již Lippmannova definice z roku 1922 se blíží k chápání
stereotypu J,ako predsudk~: Francouzská lingvistka Sylvaine Marandonová II poukazuje
.na, vyznamovou příbuznost obou pojmů s tím, že předsudek je silněji
emocionálně zabarven než spíše neutrální stereotyp.
y • Henri ~ajf:I~2 uvádí následující příklad: předsudek: "Nesnáším Němce. " vyjad~uJe
postoj vučI.,s~ciální skupině, stereotyp: .iNěmci jsou agresivní. " vyvolává
predstavu vztahujícl se k vlastnostem či způsobům chování sociální skupiny.
9. He~ts~hel. G.: Stereotyp und ~rot~typ: Oberlegungen zur begriff1ichen Abgrenzung vom
linguistischen Standpunkt. In: Historische Stereotypenforschung Oldenburg 1995 s 15-16
10 Tamtéž, s. 35. '. . .
II Exner, G.: Karikaturen als Quellen der historischen Stereotypenforschung Wien 1995
s. 15. . .
12 Tamtéž.
8
Allportl3 doplňuje Tajfla tvrzením, že stereotypy slouží k odůvodnění a
OOrdon
dlnění předsudku: "Nesnáším Němce, protože jsou agresivní. II
osp~e Peuckertl4
zdůr~uje af~ktivně-emocion,ální dimenzi předsu~ku. protikladu
k gnitivní (orientačm) funkci stereotypu. S tímto názorem polemizuje B. Six",
~:bO~předsudek zahrnuje také složky kognitivní a naopak stereotyp obsahuje prvky
afe~~:~o práci se přidržíme rozlišení uváděného H. Tajflem a G. Allportem, po'f
ajícího stereotyp jako představu nebo obraz sociální skupiny a předsudek jako
~toj více či méně vystavěný na základě tohoto obrazu.
2.2. Hlavní znaky stereotypu
Z přehledu základních definic stereotypu (viz kapitola 2.1.1.) je zřejmé, že tyto
(v rozdílné míře) přinášejí výčet charakteristických znaků a vlastností stereotypu.
Pokusili jsme se shrnout nejzákladnější znaky, které uvádí většina autorů. Opírat se
budeme o užší vymezení stereotypu jako mechanismu vnímání sociálních skupin
(sociální stereotyp).
a) Generalizace
Stereotypy často představují r.eoprávněnou generalizaci ojedinělých zkušeností,
dojmů, které mohou být v rozporu se skutečností. Jsou nedokonalými soudy z
psychologického hlediska se v procesu generalizace uplatňují chyby hodnocení,
např. haló efekt, logická chyba atd. Negativní zkušenost s příslušníky jiné sociální
skupiny (např. krádež) je zpravidla zobecněna a připisována kvalitám a schopnostem
celé této skupiny, v případě kladné zkušenosti je příčina spatřována v okolnostech
(vnější atribuce).
b) Rezistence
Stereotypy vykazují značnou odolnost vůči změnám i vůči protikladným osobním
zkušenostem. Ačkoliv nejde o jev zcela statický (podléhají jisté reinterpretaci a
rekonstrukci), je jeho proměnlivost dlouhodobou a obtížnou záležitostí.
c) lracionalita
Stereotyp je bud' zcela v rozporu se skutečností, nebo jí odpovídá pouze zčásti.
Vždy se však jeví jako zcela pravdivý.
d) Emocionální obsah
Stereotypy jsou emocionálně podbarveny. Autostereotyp (stereotyp vlastní
skupiny) zaujímá převážně kladné emocionálně hodnotící stanovisko, naproti tomu
h~terostereotyp (stereotyp skupiny jiné) připisuje příslušníkům "cizí" sociální skuPIny
vlastnosti negativní a významově má blízko k předsudku."
-
9
Silněji emocionálně zabarveny jsou etnické stereotypy v regionech přímého
kontaktu sociálních skupin (např. na Těšínsku), se zvětšující se vzdáleností roste
neutralita postojů. Důležitou roli přitom hraje vzájemné potýkání se v historii a současnosti
(opakované konflikty, kriminalita atd.).
d) Komplementarita
Autostereotyp a heterostereotypy se často vzájemně doplňují. Pokládají-li například
Češi Poláky za .mepoiádné nepoctivce", považují sami sebe za "pořádné
a čestné ".17
e) Kulturně-společenský charakter
Stereotypy odrážejí společenské jevy a jsou výrazem kolektivního myšlení.
Vyvozují se z tradice, jsou přenášeny intergeneračně, motivace jejich utváření je
společensky podmíněna. Mohou být jak součástí nereflektovaných lidových moudrostí,
tak vykalkulovanými elementy ideologických systémů."
f) Komičnost
Mnohé stereotypy jsou komické. Protivník nebývá jen strašlivý, démonický,
bývá mnohdy také směšný, hloupý, je ho možno snadno přelstít. Zesměšnění protivníka
je taktickým tahem v konfliktu sociálních skupin. Stereotypy tak často
nabývají podobu karikatur, nejrůznějších popěvků, objevují se v anekdotách a vtipech
apod.
g) Existuje bezprostřední souvislost mezi stereotypy a určitými sklony jedince
k utváření rigidních emocionálních postojů vůči realitě. (viz kapitola 2.4.).
2.3. Funkce stereotypu
Walter Líppmann" připisuje stereotypu dvě základní funkce:
1. psychickou - stereotypy představují předem dané obrazy, které jsou jednotlivci
zprostředkovány kulturou a společností často dříve, než získá s objektem
vlastní zkušenost, slouží k ekonomizaci poznávání světa ve smyslu a priori strukturovaného
vnímání. Percepci komplexního světa napomáhají uspořádat přehledně
a ekonomicky,
2. společenskou - stereotypy jsou užívány k obhajobě sociální pozice
v nejširším slova smyslu.
Dorota Piontek ve své studir" uvádí následující tři aspekty sociálních stereotypů:
poznávací, emocionální a pragmatický.
16 Geist, B.: c.d., 318-319,452-455.
11 Jaworski, R.: Osteuropa als Gegenstand der historischen Stereotypenforschung.
ln: Geschichte und Gesellschaft, 13. Jg., 1983, s. 73.
18 Geist, B.: c.d., 318-319.
19 Lippmann, W.: c.d.
10
--
'vací funkce. Podobně jako u Lippmanna je stereotyp prostředkem ko.a)
~ozn~hopování reality. Řadí se zde rovněžfunkce komunikativní - stereotyp
gnitIV?I~O; komunikačního aktu, bez ohledu na kvalitu (t.j. pravdivost) informace.
je noslt~ e ocionální funkce. Jde jednak o funkci stabilizačni (upevnění ernocionálb)
:jŮ posílení pocitu bezpečí), jednak racionalizační (slouží k potvrzení
nich poSti lidského jednání), a dále funkci obrannou, jež souvisí s oběma předchos~~vnospředstavuje
obranu vůči příslušníkům "cizí" sociální skupiny a jejich
zlml a . d břl . d ' . š '"'ům ve smyslu "my Jsme o n, ti ruzi JSou patní .
postoJ) Pragmatická funkce. Stereotypy jsou využívány k politické propagandě, je
irni operováno podle konkrétních politických potřeb (rozlišení "přítel - nepřítel").
;;:.eotypy se stávají podkladem a nástrojem ideologické argumentace, naopak
'd:ologie (každá ideologie má skupinový charakter) napomáhá vzniku a upevňování
Itereotypních obrazů. Neopomenutelná je taktéž funkce integrační, protože stereo:Wy
se stávají významným prvkem společenské integrace, vymezují vlastní
skupinu, spojují její příslušníky v společně přijímané "my" v opozici vůči cizímu
oni" a napomáhají ztotožnění se s postoji a hodnotami vlastní skupiny.
" Z dalších autorů, zabývajících se funkcí sociálních stereotypů, jmenujme např.
polského autora Z. Chlewiňského", který rozlišuje funkci orientace ve složitém
společenském světě, upeviíování pocitu bezpečí, zachování předvídatelnosti, funkci
manipulační a funkci kanalizace agrese, dále úvahy J. Bartmiňskéhor', zmiňujícího
funkci predmětově-popisnou. subjektivně hodnotící, akceptující a kritickou.
S. Marandonováf podtrhuje funkci orientační a psychologickou zdůrazněním rozdílu
mezi utvářením a potvrzováním vlastní identity.
2.4. Faktory ovlivňující utváření stereotypu
Mechanismus vzniku a upevňování stereotypu, jeho proměn v čase a postupné
reinterpretace, je multifaktoriálně podmíněný a velice komplikovaný. Jen zřídka lze
vysledovat celou genezi konkrétního stereotypu a pojmenovat všechny činitele, jež
se na vývoji onoho stereotypu podílely. Přesto však můžeme konstatovat, že nejdůležitějšími
skupinami faktoru v procesu utváření stereotypních obrazů jsou faktory
psychologické a sociální. Mimo tyto můžeme zmínit také faktory fyziologické, přič~mž
zohledníme především teorii 1.P. Pavlova, zahrnující fungování vyšší nervové
čannosti.
-~p-.-------------------------------------------------------, lontek, D.: Stereotyp: Geneza, cechy, funkcje. In: W kregu mit6w i stereotyp6w, 1993,
ó>.35-40
21 •
22 BoksZéÚlski,J.: Stereotypy a kultura. Wroclaw 1997, s. 23.
BartmilÍski, J.: Nasi sasiedzi W oczach student6w. In: Narody i stereotypy, Krak6w 1995,
s.26023 •
Exner, G.: c.d., s. 12.
11
Experimentální výzkumy" prokázaly, že tvoření dynami~kýc? stereotypu
v centrálním nervovém systému je fyziologickou potřebou., Jakakol,lv ~m,~na, v:
stavbě stereotypu je obtížná a je provázena značným nervovym "vysllemm , ~Imz
je mj. vysvětlován jev trvalosti stereotypu, jeho odolnosti VŮ~,i~něnám. p~namlcké
stereotypy automatizují mnoho činností člověka a usnadňuji jinak složité operace
CNS v jeho interakci s vnějším prostředím. " .. ,
Psychologický aspekt v procesu stereotypie vyjadřuje podíl osobnosti a jejích
individuálních rysů na způsobu, jakým konstruování stereotypu probíhá.
Z psychologických teorií jsou na tuto problematiku aplikovány zejména tři následující
koncepce.
a) Teorie kognitivni disonance L. Festingera. Kognitivní disonance je definována
jako" stav napěti, který vzniká tehdy, jestliže je jedinec konfrontován se dvěma
poznávacími elementy (myšlenkami, názory ...), jež si navzájem odporuji .••25. Podle
Festingera v takovémto případě vyvstává motivace redukovat onen rozpor, disonanci
(nesoulad), vyvolávající psychický "diskomfort" (určitý stav napětí a
úzkosti). Redukce může probíhat několikerým způsobem. V případě nemožnosti
změnit rozporuplnou skutečnost dochází k emocionálnímu "uchopení" informace
z vnějšího prostředí, která je přijímána selektivně v souvislosti se subjektivním přesvědčením
člověka. Informace jsou často racionalizovány negací věrohodnosti
a objektivity informačního zdroje apod. Jinou cestou redukce disonance je popření
jednoho z kognitivních elementů (případně obou) či akceptace pouze těch elementů,
které se shodují s osobními postoji daného jedince. Redukce disonance pak vede
k interiorizaci soudů, vykazujících znaky stereotypu. Vztah redukce kognitivního
"nesouladu" a stereotypu není jednostranný. Stereotyp je důsledkem redukce tohoto
vnitřního konfliktu a sám se stává nositelem informace, jež může být postavena do
protikladu k informaci jiné, odporující zvnitřnělému postoji.
b) Teorie autoritativní osobnosti. Jedním z tvůrců této koncepce byl.
Th. W. Adorno, který na základě výzkumů zjišťoval typické rysy osobnosti
inklinující k vnímání vnějšího i vnitřního světa ve stereotypních kategoriích. Dospěl
k závěru, že takovémuto typu osobnosti odpovídá osobnost autoritativní a
osobnostní charakteristiky jako např. konformismus, nekritické přijímání autorit
vlastní sociální skupiny, agresivita vůči těm, kteří porušují konvenční normy,
nedostatek tolerance vůči slabým, sklony k neopodstatněnérnu kritizování,
podezíravost. Autoritativní osobnost přejímá daná dogmata, "hotový" pohled na
svět. Stereotyp se zde stává prostředkem vnímání reality"
c) Teorie frustrace a agrese. Život autoritativní osobnosti často provází
frustrace a agrese. J. Dollard27
upozorňuje na nutnost saturace potřeb biologických
24 Piontek, D.: c.d., s. 25.
2S Tamtéž, s. 26.
26 Tamtéž, s. 27.
27 Tamtéž.
12
tch a vznik frustrace při jejich nedostatečném uspokojení. Frustrace je
i "ultu~lhlavním zdrojem agrese vůči objektům znemožňujícím realizaci potřeb,
náSle~ně je agrese přenesena na objekt náhradní, slabší v porovnání s původním
ptfp~ n frustrace. Stereotyp v tomto procesu slouží k zmírnění eventuálních pocitů
~roJem ~ených s agresivitou vůči konkrétnímu objektu.
"lnY'ss:'c~álnípodmínky v ~~~,e~u ster~,ot~pie spo~ív~jí v to~~ ž~ od nej~tlejšího
, . ou J'edinci, bytosti ZIJICIv sociálním prostředí a v sociálních vztazích, prodětstvl
JS 'h " 'dl h ddnictvím výchovy vště~?vany. ,vz~rce ~ ovam, normy, p,ravI, a ~ .0 noty
stře., I 'skupiny, do níž patří, Sociální skup ma permanentně působí na jedince ve
SOCla nt . v ,. .,.. šlení
I dynamického ovlivňování procesu vnimam a my em.
smY~~kY tvořící "společné vědění" vycházej íjak z tradice, tak z ak~u~lní~o výv,?je
, olečnosti. Skupinová identita - obraz sebe sama - a obraz cizího JSou vždy
dane sp , . . k "I" ětlo" trn ". . t k tztaženy na sebe navzájem ja o "vpravo a "v evo ,,,sve o a" a, JSou o on~,
ojmové dvojice, které člení prostor naší zkušenosti.i" Ambivalentní obraz
b I sama je podobnými polarizacemi zpevněn tak, že jsou záporné vlastnosti
se e , , h d h' I" 29 P dl Lvlastní skupiny odštěpovány do obrazu meněcennyc "ru yc 1. o e oewensteina
jde o j~si druh psychohygieny: 'v, v, •
Etologové o soudí, že strach z Cizího, sklon k vytváření uzav.reny~h ,skupm
a agresivní reagování na "vetřelce" je možno považovat za sklony univerzální a vrozené.
.
Kritéria při utváření obrazu skupin jsou poměrně proměniivá, hranice "přítelnepřítel"
je snadno propustná." Významný podíl na utváření stereotypů nese, a v~domě
s nimi pracuje, ideologická a politick~. propaga~da, šířená masov~ě-~omum:
kačními médii. Využívá selektivního výběru informací, argumentace přizpůsobené
emocionálním postojům adresátů, sugesce.
Bohatým zdrojem stereotypních označení jsou nejrůznější turistic~~ průvod~e
a reklamní slogany cestovních kanceláří. Zhuštění informací o ~říS~UŠ~ICIC??uvšte:
vovaně země do přehledu "typických vlastností" má pragmatický Cli učinit zemi
turisticky jedinečnou a zajímavou. .
Možnost vědomého působení v oblasti stereotypů přináší ovšem rovněž POZItivní
možnost odbourávání nepřátelských heterostereotypů, předev.ší~ p~ostřednictvím
školní výuky (viz kapitola 2.7.). Není nutno usilovat o eliminaci všech
stereotypů, spíše upozornit na to, že daný soud může mít charakter stereotypu,
a tento prostý fakt si uvědomit.
-------------------------: Loewenstein, 8.: My a ti druzI. Dějiny, psychologie, antropologie. Doplněk) 992, S. 66.
30 Tamtéž, S. 67.
li Tamtéž, S. 64.
Tamtéž, S. 59-60.
13
2.5. Historické stereotypy
Historické stereotypy jsou specifickou formou percepce světa a lidí
v minulosti, tvoří určitý most mezi dějinami mentalit, politickými dějinami a dějinami
interkulturních kontaktů a jsou součástí interdisciplinárního kulturněhistorického
bádání.
Předpokladem pro to, aby byl stereotyp relevantním předmětem zkoumání, je
přijetí teze, že vnímání světa není identické se světem samým, nýbrž že i toto vnímání
je historickou realitou a tudíž zároveň historii ovlivňujícím faktorem."
K základním otázkám zkoumání historických stereotypů se řadí především to:
1. do jaké míry se uplatňoval vliv historických stereotypů, resp. jejich geneze
a existence, na vnější projevy chování, na formování a proměny společnosti,
2. nakolik jsou stereotypy, jejich užívání a sociální funkce, důsledkem a výsledkem
intraspolečenských potřeb (potřeba integrace, hledání identity) nebo
"kolektivního strachu" vůbec.
H. Hahn33 rozpracoval tři hlavní tematické okruhy výzkumu historických stere-
otypů:
I. Závislost utváření stereotypu a "nation-building" (chápáno jako stálý proces).
Jde zde o snahy překonat partikulámí (regionální, náboženské, sociální atd.)
a nadnárodní identity, či je alespoň minimalizovat, ve prospěch dominance identity
národní. Autor poukazuje na potřebu vytvoření (vyčlenění) sociální skupiny národ
(vůči kategorii "my" je nutno postavit "oni"). Dějiny jsou často využívány
k ospravedlnění autoutostereotypů -a heterostereotypů. Předmětem zájmu jsou tedy
dějiny ve stereotypech.
2. Stereotypy se stávaly politickým nástrojem, byly vědomě včleňovány do politických
ideologií (totalitaristické systémy užívají stereotypů nejvíce). Vědecky se
zkoumá způsob šíření stereotypů, jakož i podmínky a situace, za jakých jsou užívány.
Tématemjsou stereotypy v dějinách.
3. Zjištění role stereotypů v kulturním transferu. Stereotyp je pojímán jako
integrační faktor jednotlivých národních kultur v nadnárodní kulturní pojem.
Oblastmi zkoumání jsou: interkulturní učení, literatura, kulturní vztahy, jazykové
kontakty, zkušenost turismu (didaktika cestování), mediálně vědecké otázky.
Je bohužel velmi obtížné na základě převážně písemných pramenů detailněji
rekonstruovat myšlenky lidí, analyzovat genezi emocí, jejich působení a funkci.
Proto se historikové musí nezřídka omezit pouze na holý popis jednotlivých stereotypů,
v opačném případě často sklouznou k neverifikovatelným spekulacím.
Pojem historické vědomí bývá často zaměňován s historickým věděním společnosti.
Prvnímu jmenovanému se významově blíží historická zkušenost, hovoří se
32 Hahn, H.: Stereotypen in der Gcschichte und Geschichte im Stereotyp. In: Historische
Stereotypenforschung, Oldenburg 1995, s. 192.
33 Tamtéž, s. 192-205.
14
6ž O historických obrazech, sémanticky příbuzných historickým stereotypům
1'0\'11 také rezistentní vůči změnám, silně emocionálně pod barveny).
(jSOUHistorická zkušenost představuje "poučení z minulosti", víru v to, že víme, jak
.iny vypadaly a, jak je má'.ll.e jednoznačně a s "konečnou platností" posoudit
d!~notit. poučeni z minulosti Jako něčeho uzavřeného vede k chápání historie steI
ftlpním způsobem. Následně je také naše percepce současnosti determinována
reo·" . ký . b
t!Plito histortC rm o razy.
Naproti tomu pojímání historické zkušenosti jako stálého procesu, nepřetržitého
osvojování si no~c!1 z.kuše.no~tí a zpochybňování zkušeností starých směřuje
k posunu od strnulých historickych obrazů k dynamicky utvářenému historickému
.34
vldoml.
2.6. Národní a etnický stereotyp
Národní stereotypy slouží všem členům společnosti jako společné hodnotové
soustavy vztahů, umožňující konstruovat vnitřní a vnější svět, posilují spojitost
člem1 společnosti, sounáležitost a rozlišení: "naše" společnost je jiná. Uplatňují se
k doložení loajálnosti vůči vlastnímu národu a odůvodňují stavění se do role "nbětnfbo
beránka" v období krizí. V konfliktních obdobích se pak stereotypní označení
vyostřují v silně negativně zabarvené obrazy." .
Podle T. Szaroty se představitelé určitého národa pomocí negativních heterostereotypů
léčili z vlastních komplexů méněcennosti."
Historikové a sociologové upozorňují na rozdíly mezi národním stereotypem
a národním charakterem, jenž je významově blízký národní identitě (totožnosti) _
duchu, étosu dané společnosti. Národní charakter formují motivace vlastní členům
společenství, odhalující společnou kulturu a zvyky. Vysvětluje, co znamená být
~:~m3~onkrétní skupiny, vidět svět z její perspektivy a pochopit její hodnoty a
ice.
. Rudolf Jaworskí" nahlíží na vztahové systémy národních stereotypů v několika
rOVInách:
• Ž .1. Historická perspektiva - spočívá ve sledování funkčních proměn stereotypu
J~.Jsou zajímavé zejména v prostoru středovýchodní Evropy (multinacionálnf
, Ischzone", kde se střetává více než patnáct národností v úzkém společenském a
geografickém prostoru mezi uzavřenými německými a ruskými jazykovými oblast;-----------------------lS
TalUntéž,s. 204.
okszarísk· Z16 S I, .: c.d., s. 109.
Na·
larota
, T.: Stereotypy narodowe jako temat badaň historycznych w Polsce. In: Dzieje
l7 ~n:;;~ze, XXV~I-~995, 2, s. 4: . . .
SUIlka g,. J., Villain-Gandossi, Ch .. Rola 1 znaczerue stereotyp6w narodowych w stol.J
ch m.JC(dzynarodowych: podejšcie interdysciplinarne. In: Narody i stereotypy, 1995.
aWorskJ, R.: c.d., s. 65-76.
15
mi). Promísení různých etnik, jazyků, kultur a náboženství je zde "ideální" živnou
půdou pro pěstování národních stereotypů, zřetelných černobílých kontrastů
v nepřehledném národnostním složení tohoto území.
2. Kontinentální perspektiva - je srovnání nejen jednotlivých národů, nýbrž
také větších etnických skupin (Slované, Germáni) či vzdálenějších oblastí Evropy
v linii západ-východ. sever-jih (transnacionální stereotypy). Docházet může rovněž
k posunům stereotypních obrazů, např. německý sociální psycholog Koch-Hillebrecht
říká: "Francouzskému obrazu Německa odpovídá zhruba německý obraz
Ruska.,,39
3. perspektiva regionální Jaworského vychází z poznání, že jeden národ (národnost,
etnikum) je charakterizován obdobně ze strany příslušníků několika jiných
národů a že jeden stereotyp je užíván ve stejné době na mezinárodní úrovni. Důležitá
je přitom geografická, politická a společenská blízkost či distance národních
kultur (vzdálenější kultury mají o sobě navzájem jen neurčité, přibližné představy
bez vyhraněnějšího emocionálního obsahu, naproti tomu mnohonárodnostní území,
politická nadvláda a bezprostřední hospodářská a sociální konkurence vytvářejí ideální
podmínky pro koncentraci stereotypů).
4. Perspektiva specifické konstelace se projevuje jako vztahový rámec "nepřítel
mého nepřítele musí být zákonitě můj přítel" (příkladem je frankofilie v 19. století opozice
vůči Habsburkům).
Národní stereotypy nejsou zpravidla jednoznačné, nýbrž zahrnují jak pozitivní,
tak negativní aspekty (např. "Češi jsou vtipní" oproti" Češi jsou omezení" - součást
"klasického" stereotypu českého švejkovství).
Národní auto- a heterostereotypy se doplňují (např. polaritní označení ..Němci
jsou výbojní" a ..Češi jsou mírumilovní") a vzájemně ovlivňují (vidí-li jeden národ,
resp. jeho příslušníci v druhém národu svůj sebeobraz, je mu sympatický a negativní
či sporné momenty velkoryse přehlíží, např. polské sympatie ke Slovákům,
vnímaným jako "bratrům" s podobnými vlastnostmi).
Etnický a politický rozměr pojmu národ se váže s koncem 18. století. Tehdy
vzniká, zčásti slučováním různorodých symbolických postav, stere016'Pů, předsudků,
regionálních vzpomínek, vysoce emotivní společenská ideologie.
Utváření národních stereotypů ve střední Evropě sahá do středověku, kde
v něrnecko-západoslovanskérn prostoru jsou přibližně' od 12. století v českých a
polských kronikách do ložené antiněmecké formulace (podobně nalezneme stereotypní
prvky ve středověkém tabulae populorum - v lidových pořekadlech,
žertovných verších a písních).V novověku jsou častým zdrojem stereotypů zprávy
z cest apod.
V 19. století už stereotypy nejsou pouhým označením "cizího" a statickým
ohraničením, nýbrž součástí státních ideologií národních států. Byly včleňovány do
39 Tamtéž, s. 76.
40 Loewenstein, B.: c.d .• s. 72.
16
sivní zahraniční a národnostní politiky, sloužily k odůvodnění právního vyčte.~
a sociální diskriminace (osud evropského židovství)."
n6P120. století dosáhlo vrcholu ve zneužívání stereotypů (silně rasisticky zaměřeh)
v období nacismu - v tezi o východním podčlověku ("Untermensch"). Po roce
PÝ~sbylo hlásáno "porozumění národů" v socialistických státech, přesto bylo vyu-
19 b k' h" t ty o
žf"áno spousty "ne ratrs yc s ereo pu.
Konkrétní stereotypy sousedních národů
Tradiční obraz Německa a Němců v českém prostředí představuje Němce jako
esivního, výbojného, rozpínavého a povýšeneckého "dědičného nepřítele", neu:e
ohrožujícího svého mír~mi~ov~~~o sous.~?a.42 Tento ~tereoty~ ,pře~rváv.~
~ména li starší generace, mezt mládeží je však již oslaben a významnější roh hrají
:učasné zkušenosti s německými turisty doma a z pobytů v zahraničí.
Na německé straně pak se vzdáleností od východních hranic, kde je stále aktuálnl
a otevřená sudetská otázka, narůstá lhostejnost a poměrně značná nevědomost
ve vztahu k společenskému dění v zemích bývalého východního bloku (ekvivalent
ke slovnímu spojení "španělská vesnice" tvoří výraz "bohmischer Dorf' pro označení
něčeho neznámého). .
Nepopíratelně větší sympatie jsou v České republice pociťovány k Rakousku
(v červnu 1995 byl poměr sympatií a antipatií k Rakušanům 82:3 a k Němcům
48:23, průzkum byl proveden IVVM). M. Kunštát vidí v aktuálním českorakouském
bilaterálním vztahu nejvýrazněj~ím prob~émem ~Iergii n~ oteví~án~
sudetoněmecké otázky (sudetských Rakušanu) v České republice a pOCIt ohrozem
atomovými elektrárnami a strach z rostoucí prosperity ČR na straně rakouské.Ý
Český obraz Poláka není negativní, je ovšem jaksi zamlžený ve srovnání
s vyhraněnějším obrazem Němce.44 Heterostereotyp Poláka v českém prostředí je
ovlivněn zkušenostmi z tržišť (,,šmelinář". ..kšeftai", ''t,ašerák ". ..le~ivý "). jak~
t~e pochopitelné je nazíráno přehnané národní cítění." Regionem nejmtenzlv?ějšlch
kontaktů je Těšínsko, kde polské averze a pocity křivdy vůči Čechům SIlně
PřeVládají nad spíše kladnými postoji z české strany.
. Poláci oceňují u Čechů pozitivně vztah k práci, pohostin nust, přátelskost (zejl1léna
u Moravanů), uznávají hospodářskou sféru ČR, na rozdíl od sféry p~litické:
kde odsuzují přílišný sklon ke kompromisům, poddajnost až zbabělost. Pruměrny
--41 --------.--
Jaworski R' d 67410 , .. c.. ,S. . .
4/1 racová, B.: Stereotypy Čechů a Poláků a studujfcí mládež regionu. In: Regionální revue,
43 996, s. 48.
S/~n§tát, M.: Historické stereotypy v česko-rakouských vztazích. In: Dějiny a současnost,
44 V 4, s. 44-46.
4S o:!:nta,J.: Polska i Polacy w oczac ~Mw. In: Dzieje Najnowsze, 2/1995.
oVá, B.: c.d., s. 50. ~
--:;.
e, KNIHOVNA ~
~
17
Čech je maloměšťácký .Pepiczek", .Szwejk", který pojídá knedlíky a pije pivo,
dobrosrdečný, avšak bez vyšších zájmů."
Bližší je Polákům obraz Slováka (pohostinný, katolík, miluje svou zemi, rád si
vypije). Mezi Poláky je rozšířena představa, že by Slováci raději žili v jednom státě
s Poláky než s Čechy."
Předmětem pohrdání a vtipkování je na obou stranách národní jazyk." Nejoblí.
benějším sousedem Čechů jsou Slováci (tradičně největší sympatie získávají na
Ostravsku oproti zdrženlivějším Pražanům). Josef Alan vidí jistou asymetrii
v česko-slovenských vztazích, kdy na slovenské straně působí vlivy kultury vázané
na náboženství a národní solidaritu (slovenský ideokratismus), zatímco v Čechách
(s výjimkou jižní Moravy) se prosazují hodnoty spíše pragmatické."
Marián Timoracký konstatuje, že Češi se v dějinách vymezovali vůči německé
kultuře, docházelo k vzájemnému ovlivňování a obohacování. Naproti tomu Slováci
se potýkali se dvěma kulturami - maďarskou a českou. V prvním případě šlo o srněřování
proti mocensko-politické rcřevaze Mad'arů, ve vztahu k Čechům byla
příznačná koexistence a spolupráce. o
Pro mnohé Čechy je Slovensko dodnes "exotickou krajinou" s Tatrami, slivovicí,
brynzovými haluškami a typickým folklorem. Obraz .Jiolopupkára "
(urostlého mládence s holým břichem a valaškou, notujícího si slovenskou lidovou
píseň)" inspiroval nejednoho spisovatele, malíře či režiséra.
Slováci si na sobě cení nejvíce pohostinnosti, pracovitosti, upřímnosti, pro Čecha
je slovenská národní povaha tvořena vlastnostmi spíše negativními (výbojností,
nacionalismem, zakomplexovaností) ..52
Češi přistupují k hodnocení vlastního národního charakteru kritičtěji - vyčítají
si závistivost, podřizování se, zbabělost, nejednotnost, neschopnost odhodlat se
k odporu v době národního útisku. Pozitivně vnímají pracovitost, šikovnost a tradiční
švejkovský smysl pro humor (švejkovství je pevně zakořeněno v českém autoi
heterostereotypu). .
Slovenský heterostereotyp Čecha se podobá pohledu polskému: vychytralý, povýšený,
lenivý, poživačny, chamtivý, kladně je přijímána především kulturnost a
smysl pro humor. 53 .
46 Tamtéž, s. 51.
47 Godlewski, P.: Polskie widzenie Slowak6w. In: Dzieje Najnowsze, 2/1995, s. 153.
48 Gracová, B.: c.d., s. 53.
49 Gál, F.: Dnešní krize česko-slovenských vztahů, SLON, Praha 1992, s. 5.
so Tamtéž, s. 67.
51 Tamtéž, s. 71.
S2 Tamtéž, s. 74.
S3 Tamtéž, s. 77-78.
18
7
Moderní pojetí evropanství
2•.
O. léta představuj~véru evro~~ns~í ve smyslu integrace ~~ltiku1t~rního konti-
9 oblasti hospodarské, politické a kulturně-společenske. 1 zerruch Evropské
~Pl v rozvíjí nový vědní obor - výchova k evropanstvi, jehož cílem je formování
u~~ se í evropské identity, jež by neměla znamenat překonání existence jednotli~e~árodních
společností ve prospěch univerzálního transnacionalismu (či
.,yc . naIismu), nýbrž utváření evropského vědomí na základě respektování zásad
anacl~_CI'e svobody, solidarity a tolerance a eliminace rasismu, nacionalismu a
dertlOl'I" ,
xenofobie.. ,. b k" ž . b' k kreti . bSamotný pojem evropanstvi je a stra CI, je mUSI ýt on etízována, a y
ohl být stanoveny výchovné a výukové cíle a vytvořeny učební osnovy a mate",lá1y.t
Odbourávání nepřátelských, útočných heterostereotypů a předsudků,
~čleňujících vlastní skupinu jako .Jepší" než skupiny jiné, je smysluplným úkolem
evropské výchovy. Východiskem pro možnost cíleného působení ve prospěch tolerance
je důkladné poznání ostatních kultur (neboť neznámé je nejčastějším zdrojem
xenofobie a nedůvěry), chápání historických a společenských souvislostí a objektivní
pohled na vzájemné vztahy.
Nedílnou součástí výchovy k evropanství je výuka dějepisu a dalších společenskovědních
disciplín na všech typech škol, Vznikají pokusy o sepsání dějin Evropy,
postihujících evropskou historii synteticky z globální, nikoliv pouze národní perspektivy."
Pedagogové jsou vzděláváni v oblastech interpretace dějinných událostí
a vztahů, protože právě způsob výkladu učiva je ve výchovném procesu často určující
a měl by odpovídat zásadám moderní evropské výchovy.
3. Výzkum
3.1. Předmět a cíle výzkumu
Teoretická část této práce je zaměřena na pojetí, genezi a funkce sociálních st~:
~otypti, přičemž zvláštní pozornost je věnována stereotypu národnímu. Zdůraznili
Jsme aktuální význam utváření nového evropského vědomí v rámci evropské integrace,
zejména u mladé generace. Právě proto se předmětem našeho výzkumu staly
stereotypní obrazy sousedních národů u studující mládeže.
Zajímavé by bylo jistě obohacení výzkumu o heterostereotypy také geograficky
~Zdálenějších evropských národů, neboť fyzická a kulturní blízkost a vzájemné
ontakty nejsou vždy "totožné" (k dispozici bychom měli pro srovnání výsledky
~--------------------OeKrejčí, J.: Die Suche nach einer neuen nationalen und europaischen Identitat bei
$$ Ulschen, Tschechen und Polen. Peter Lang, Frankfurt am Main 1995, s. 121.
Dějiny Evropy. Napsáno dvanácti evropskými historiky. Argo, Praha 1995.
19