Vytváření aktivizačních programů Techniky interpretace Metody muzikoterapie n nImprovizace nInterpretace nKompozice nPoslechu n nTyto metody existují v mnoha variacích. nPraktikují se v rámci určité procedury. nUvnitř každého procedurálního kroku může terapeut využít mnoho různých technik. nTerapeut může také vyvinout systematický přístup, který závisí na určitých technikách a procedurách, pak mluvíme o modelu. n (Např. analytická MT, Orffova MT apod.) Interpretace nNejedná se o pouhou reprodukci skladeb, ale o kreativní způsob práce se známými písněmi i skladbami. n nCíle hudební interpretace: nrozvíjet senzomotorické dovednosti nposilovat adaptivní chování nzlepšit pozornost a schopnost orientace nrozvíjet paměť npodporovat schopnost empatie a identifikace s druhými nrozvíjet schopnost sdílet myšlenky a pocity nzískat zkušenost s různými interpersonálními situacemi, zlepšit interakční a skupinové dovednosti n Interpretace n Spontánnost klienta je oproti improvizaci omezena, n ale to přináší určité výhody. n Metoda se uplatňuje tam, kde klienti potřebují strukturu k rozvoji dovedností k chování v určitých rolích. n nJsou to především klienti: ns autismem nADHD núzkostní klienti npři potřebě naučit se přizpůsobit a uchovat si svou identitu npři potřebě posílit sebekontrolu a disciplínu n Vokální interpretace nVokální reprodukce jakéhokoliv strukturovanéno hudebního materiálu nebo písně –spojuje –poskytuje anonymitu projevu –možnost odreagování –je prostředkem sdílení tradice, postojů, způsobů myšlení a prožívání –má spirituální a sociokulturní dimenzi n nJe určena především n ndětem a lidem s narušeným řečovým systémem – artikulace, rytmus řeči, dechová kontrola nlidem s mentálním postižením – paměť, rozšiřování slovní zásoby nlidem potřebujícím strukturovat čas – prostřednictvím písně nseniorům – k posílení vlastní identity, k reminiscenci, ke změně nálady nlidem potřebujícím najít v písni emocionální zázemí a podporu n Instrumentální interpretace n nHra na jednoduchý hudební nástroj splňuje řadu cílů: –rozvíjí motoriku –podporuje sebeuvědomění –učí sociálním dovednostem (zvláště při hře ve skupině) – nInterpretovat můžeme nejen notový zápis, ale také: n obrazy, sérii obrázků, figury, barvy, grafy a pod. n – nUrčena především: –klientům s tělesným postižením –Klientům s mentální retardaci n nNácvik probíhá většinou formou –imitace po krátkých úsecích n Hudební produkce nTerapeuticky působí zvláště: –vystoupení před publikem –všechny přípravy s tím spojené. – nPublikum –mohou tvořit pacienti v nemocnici, personál v léčebném zařízení, –členové terapeutické skupiny apod. – nVystoupení pomáhají budovat –sebedůvěru, sebevědomí –disciplínu –zodpovědnost za sebe, případně skupinu –vlastní aktivitu –příležitost k ocenění ze strany blízkého okolí i společnosti – nUrčena především pro sociální rehabilitaci –handicapovaných dětí a mládeže –psychiatrických klientů –pacientů v nemocnicích –seniorů Praktická doporučení k produkci nPředem nacvičit organizaci vystoupení –příchod, odchod, poděkování publiku n nKaždý člen skupiny by měl předem vědět, n jak bude produkce probíhat n nNezapomenout na moderování –krátce skupinu uvést, představit písně n nDomluvit si společné signály pro dorozumívání během produkce – začátky, konce písní atd – signály mohou být verbální, hudební nebo gesty Příklady technik interpretace n1. Identifikace s písní ncíl: zpracování emocí, podpora skupiny nKaždý člen skupiny si vybere píseň, se kterou se může emocionálně identifikovat a kterou si skupina zazpívá. Na zpěv písní navazuje rozhovor. Muzikoterapeut se ptá, proč si jednotliví klienti vybrali dané písně a jakou mají náladu. n n2. Hravé zpívání ncíl: spontánní vyjádření pocitů, rytmus, spolupráce nZnámou písničku zpíváme různými způsoby: npomalu – rychle – sekaně – co nejfalešněji – operně – radostně – smutně – rozzlobeně - s obavou n n3. Štafetový zpěv ncíl: rytmus, spolupráce, soustředění, artikulace nLuskáním udržujeme rytmus a po kruhu zpíváme každý jeden verš známé písně. Můžeme po kruhu měnit směr, podle toho, na jakého souseda se zpěvák otočí. Ve štafetě se můžeme střídat též po dvojicích, nebo střídat zpěv sólo a unisono. Příklady technik interpretace n4. Na playback ncíl: empatie, spolupráce nSkupina se rozdělí do dvojic, které se domluví na písni. Tu pak jeden z nich nehlasně zpívá na mikrofon a druhý sedí před ním na zemi, sleduje pohyby jeho úst a synchronizuje s ním svůj zpěv. Hra vynikne, pokud se synchronizují hráči odlišného typu. n5. Zpěv podle grafické partitury ncíl: hudební tvořivost, souhra nGrafická partitura je postupný sled různých tvarů, nakreslený na tabuli či papíru. Vedoucí ukazuje na partituře její části a hráči přitom zpívají a vydávají zvuky podle toho, jaké pocity v nich pohled na různé části partitury vyvolal. Vedoucí se může i vracet k některým částem. Partituru je možno interpretovat zpěvem, hrou na nástroje i kombinovaně. n6. Na babičku ncíl: komunikace, cit pro sociální funkci zpěvu nJednoho člena skupiny se zavázanýma očima přivedeme k jinému v kruhu, ke komu se posadí a požádá: Babičko, zazpívej mi! Oslovený hráče „vnoučka“ pohladí, (houpe) a zpívá. Když skončí, musí „vnouček“ uhodnout jméno babičky. Když uhodne, babička ho vystřídá, pokud ne, jde k jiné babičce a vše se opakuje. Příklady technik interpretace n7. Písničky s pohybem ncíl: koordinace zpěvu s pohybem nNapříklad píseň „Na tý louce zelený“ či „Hlava, ramena, kolena, palce“ (Šimanovský str. 162). Řadu písní s pohybem lze vymyslet či najít v knize Zdeňka Petržely „Zpíváme si“. n n8. Signály rukou nprůběh melodie, rytmu a dynamiky klienti reflektují pohybem, držením a tvarem rukou n n9. Dirigování nklient či protagonista vede skupinu v průběhu živého provedení hudby použitím gest podle partitury nebo jiného notačního systému