Mgr. Zdenko Š Širka, Th.D. T322 Teologická etika VOŠ Jabok Hlavní struktura: } }1. Úvodem }2. Opakování – co je to etika? }3. Elementy teologicko-etické reflexe }4. Teologická etika } 1. Úvodem. } }K čemu je etika vůbec? }K čemu je teologická etika, kromě toho, že za ní lze získat kredity? }Jaká je potřeba teologické etiky? Pro sociálního pracovníka? } }Co vlastně znamenají pojmy etika, morálka, mravnost, étos, teologická etika, moralita? }Jaké úkoly, metody, předpoklady a cíle má teologická etika jako vědecká disciplína? } Úvodem. }Vyznačený přístup: } }Kontext křesťanstva – společné kořeny (jiné duchovní tradice?) }Střed – křesťanské poselství }Vztah a rozdíly: teologická etika – křesťanská etika – morální učení církví – církevní etika – morální teologie – filosofická etika }Jaká je role církve/církevního příslušenství? A víry? }Hlavně, jak lze bez existenciální zkušenosti víry interpretovat biblické poselství a argumentovat/vést dialog v pluralitní společnosti? } } Úvodem. } }K zapamatování: } }Etika ≠ morálka nebo morální praxe }Etika = teorie }Lze totiž eticky argumentovat v prospěch zločinu (tj. konat nemorálně) } Úvodem. } }Co je to interdisciplinární charakter etiky? } }Při zkoumání morálky využívá poznatky z jiných vědních oborů: }sociální etika využívá poznatky historie, kulturní antropologie, sociologie, sociální filosofie; }individuální etika využívá poznatky psychologie, sociologie, pedagogiky, antropologie. }Jenom multidisciplinární přístup umožňuje důstojné utváření lidské praxe. } 2. Co je etika? }Předmět etiky – morální jednání (jednání, u nějž uplatňuji nárok na morální kvalitu) }Etika se dotazuje na faktory, které dovolují lidské jednání označit za morální nebo mravně dobré. }Etika přezkoumává legitimitu nároků na morální platnost. }Výstup etické reflexe nestanovuje, které cíle jsou morálně dobré, ale nabízí kritéria, na základě kterých to lze posoudit. }Etika neříká, co je dobré v konkrétní situaci, ale ukazuje, jak to posoudit. }Předmět etiky – morální jednání a hodnocení jednání. } } Co je etika? } }výrazy se slovním kmenem „eth“ (έθ-) pocházejí z řečtiny; }druhá skupina pojmů se opírá o latinské „mos“; }centrální pojem etika pochází od Aristotela. Ten se opírá o dvě slova řečtiny: έθος (ethos) a ήθος (éthos). } Co je etika? }ETHOS }zvyk, přizpůsobení, cvičení nebo obyčej; znamená kolektivní přesvědčení a způsoby jednání skupiny nebo společnosti; } }ÉTHOS }bydliště, navyklý způsob jednání; označuje proto osobní postoj k životu, vědomě žitý základní postoj jedince nebo skupiny, individuální základní postoj člověka, jeho mravní stanovisko (hledisko), podle něhož se snaží vědomě vést svůj život. } }Etika = reflektuje společenské chování i individuální jednání a úsudky lidí z perspektivy toho, co je správné. Co je etika? } }Tři druhy etiky: } }- deontologická etika }- konsekvenční etika (utilitaristická) }- etika charakteru } }- teorie přirozeného zákona }- teorie přirozeného práva Co je etika? } }Funkce etiky: } }deskriptivní: Popisuje a zkoumá morálku a morální jevy, činnost lidí v daném prostředí. }normativní: Vykonává kritickou analýzu platných hodnot, norem, zvyklostí, a hledá způsoby, jak ovlivnit morálku a tak ji zdokonalit. }Kritika normativní funkce? } } Co je etika? }Další dělení etiky (i teologické): } -fundamentální (co, proč) a aplikovaná (jak) - -individuální (mravní subjekt ve vztahu k sobě samému a k druhým) a sociální (život a praxe v rámci struktur, institucí, společnosti) } 3. Elementy etické reflexe. }Morálka. } }obsahově blízko řeckému ethos. Řecký výraz se přeložil do latiny pomocí slova mos a jeho plurálu mores: }mos znamenalo více tradiční chování předků, }mores zase mravy a nemravy, společensky platný vzor jednání. }Pojem morálka tak zahrnuje celek příkazů, zákazů, zvyků a tradic společnosti, které jsou vzájemně uznané a ve společnosti všeobecně závazné. }Atributy: dějinně tradované (předávané), sociálně orientované, konvenčně utvářené a všeobecně uznané způsoby chování a normy společnosti. }Nejedná se o statický útvar: morálka se v průběhu dějin mění. } Elementy etické reflexe. }Původ morálky: } }1. náboženský přístup: odvozuje z nadpřirozena }2. biologizující: považuje ji za evoluční pokračování pudů a instinktů člověka }3. sociálně-historický: odmítá oba názory – morálka je kulturní způsob regulace chování / působí proti pudům a umožňuje společenskou kooperaci. Elementy etické reflexe. }Moralita: }Výchozí otázka: }Proč by měl být člověk vůbec jednat morálně, a ne nemorálně? }Etice jde o odpověď s konečnou platností, za níž už se nemůže smysluplným způsobem jít zpátky pomocí žádné další otázky. A při této odpovědi se odvolává na to, co je bezpodmínečné (nepodmíněné), tedy čemuž už nepředchází nic jako jeho podmínka. }Jestliže nejsou nadčasové zákony, podle čeho má pak skupina nebo společnost rozhodovat, které hodnoty a normy zachovat, a které se již překonaly a je třeba je nahradit? Podle jakého měřítka se má takový individuální a kolektivní vývoj posuzovat? } Elementy etické reflexe. } }Pokud chce etika poskytnout dostatečné odůvodnění morálky, musí se odvolat na to, co je bezpodmínečné (nepodmíněné), co platí s konečnou platností, co zaručuje její normativní nárok. }Odpověď -> } } Elementy etické reflexe. } }Soudy o morálkách potřebují vztažnou veličinu, a každá morálka potřebuje princip, na němž se zakládá: bázi, základ. A tento poslední důvod, který už nelze dále vztahovat k dalšímu důvodu, který je nepodmíněný, tento tedy princip každého morálního systému označuje etika moralitou. }Hovoří se proto o nejvyšším kritériu, o poslední praktické zásadě, kterou nelze odvozovat z nějaké všeobecné normy a která funguje jako kánon dedukce, odůvodnění, ospravedlnění a kritiky podřízených norem. Elementy etické reflexe. } }Moralita - princip všech morálek, legitimuje morálku jako morální morálku. }Moralita znamená formální kvalitu konkrétních morálních norem. }Pojmy moralita a morálka proto na sebe navzájem odkazují: morálka se může ospravedlnit jen s ohledem na princip morality tím, že prokáže své materiální normy jako výrazové formy bezpodmínečného nároku svobody, tak jako je princip morality při naplnění svého nároku odkázán na morálku, v níž se konkretizuje. }Každá morálka se musí nechat měřit (testovat) podle výše uvedeného měřítka. Platnou morálku, resp. morální pravidlo lze zpochybnit nebo negovat na základě morality. } Elementy etické reflexe }Mravnost. } }Mravnost je individuální postoj a zodpovědnost, který je zavázán bezpodmínečnému mravnímu nároku. }jedna věc je nárok morálky, druhou věcí je individuální nárok: zda pravidla morálky vyhovují a dostačují přesvědčení jedince; }etika vyjadřuje tento individuální nárok pomocí pojmu mravnost; }mravnost ≠ morálka. Každá morálka dostává ospravedlnění (oprávnění) nebo odmítnutí právě před bezpodmínečným nárokem mravnosti. Elementy etické reflexe } }Morálka – morální chování jako konání nebo nekonání, které se orientuje podle společensky platných norem. }Mravnost – mravní jednání jako reflektované jednání, které jedinec chce a svobodně volí. }Etická reflexe se vztahuje na obé. } Elementy etické reflexe Elementy etické reflexe. }Étos. } }Označuje spojení individuálních a společenských momentů; }Označuje celek (souhrn) morálního chování a jednání lidí ve společnostech a zahrnuje mravy, obyčeje, tradice, zvyklosti a přesvědčení o tom, co je a co není morální/mravní. } }Étos označuje způsoby života jedince nebo skupiny (povolání), které jsou utvářeny určitými základními postoji a určitou racionalitou. } Elementy etické reflexe. }Také se hovoří o étosu skupiny povolání (např. lékaře, sociálního pracovníka) – způsoby vytvořené určitými postoji a racionalitou (odborní a morální kompetence). } }Étos sociálních pracovníků: }- Mezinárodní etický kodex sociální práce (2004) }- Etický kodex sociálních pracovníků ČR (2006) }- Doporučení rady Evropy o sociálních pracovnících (2001) } Elementy etické reflexe. }Morální kompetence. } }Morálně kompetentní je ten, kdo je schopen a připraven zodpovědět své jednání na základě sebeurčení jako směřované podle etických principů a postojů. }Morálně kompetentní je ten, kdo učinil moralitu principem své praxe. }Jako morální se označí jednaní, jež vychází z morality, i když se v nějakém případě taková konkretizace dostane do konfliktu s normami nějaké platné morálky. Bude-li jednat morálně/mravně ze své morální kompetence, bude způsobilý doložit důvody svého konání/nekonání a hlavní důvod bude spočívat v moralitě. Elementy etické reflexe. } }Etika: vědecká disciplína praktické filosofie, která se systematicky a metodicky zabývá individuální a společnou lidskou praxí z hlediska morální kvality. 4. Teologická etika. }Vztah mezi náboženstvím a etikou/morálkou: } }- autonomní – etika je na náboženství nezávislá, principy odvoditelné rozumem či zkušeností }- heteronomní – morálka závisí na náboženských přesvědčeních, ne pouze na rozumu a zkušenosti }- teonomní – morálka vychází se stejného zdroje jako náboženství. } }Pozitiva? Teologická etika. }Teologická etika = etika v horizontu křesťanské víry, spojuje etiku s horizontem křesťanské víry a křesťanského života. / Etická reflexe, která pracuje na základě křesťanského poselství a křesťanské biblicky založené víry. } }Teologická etika = vědecká reflexe morálně-mravního úsudku a jednání člověka v horizontu křesťanské víry, spojuje otázku smyslu jednání, mravního požadavku a základních podmínek vědecké reflexe s horizontem křesťanské víry a života. } Teologická etika. } }Jaký specifický přínos má víra pro etickou reflexi? } }reprezentuje určitý pohled na člověka a svět; }otevírá základní představu o tom, že a za jakých předpokladů se může lidský život vydařit (solidarita, pomoc slabým); }je uskutečňováním života, které umožňuje kritiku individuálního jednání nebo kritiku struktur stávajících společenských poměrů (nasazení za spravedlnost); }orientuje pohled na konkrétní morální problémy a motivuje ke kritickému úsudku a jednání. } Teologická etika. }Proprium teologické etiky. } }vyznačuje se rozhodnutím pro osobu Ježíše Krista a pro porozumění člověku, které s tím jde ruku v ruce, a pro specifický horizont smyslu. Tyto oba momenty odlišují teologickou etiku od jiných etik. }křesťanské chápání člověka: víra, že jsou lidé Bohem stvořeni a milováni a že je volá k zodpovědnosti za jejich jednání. Tím se formulují dvě podstatné charakteristiky člověka: rovnocennost (rovnoprávnost) a jedinečnost. } Teologická etika. } }Proprium teologické etiky proto představuje: } }rozhodnutí pro osobu Ježíše Krista jako rozhodnutí pro }určité chápání člověka (rovnost, jedinečnost); }určitý horizont smyslu (Bůh volá jako stvořitel člověka k zodpovědnosti za tento svět). } Teologická etika. }Rozvinutí propria: } }Každý člověk je sám o sobě originální a nenahraditelný, ale není povýšen nad ostatní. }Z tohoto chápání člověka a zaslíbené spásy vyrůstají opce jednání, jako jsou: }solidarita člověka s člověkem, }pomoc utlačovaným a slabým, }ochrana lidské důstojnosti, }zasazování se o spravedlnost, }ochrana všeho živého a }kritický odpor proti každé ideologii. } Teologická etika. } }Etické implikace víry: }Rozdělení víry na systematické výpovědi a etické důsledky? }Nehumánní křesťanská etika? }Bůh lásky – kategorický imperativ lásky }Boží etika paradigmatem lidské etiky Teologická etika. } }Význam křesťanské víry pro křesťanskou mravnost: }Ježíšovo poselství o Božím království jako měřítko křesťanského jednání. }Role Ježíšova působení pro mravní jednání. } }Role křesťanské víry v teologicko-etické reflexi: }Motivovat k mravnímu jednání, }orientovat ho a orientovat v něm }a korigovat jej. } } Teologická etika. }Shrnutí: } }TE reflektuje jednání za nároku víry (pod nárokem evangelia). Ten se konstituuje ne skrze specifické normativní směrnice, ale prostřednictvím rozhodnutí pro osobu Ježíše Krista. }TE se ptá na dobrý život a správné jednání v perspektivě křesťanské víry a promýšlí důsledky pro tento život. Ty plynou z toho, že se otázka po jeho posledním cíli zodpovídá ve světle určité představy o lidském naplnění, a sice představy převzaté z biblického zjevení (sebesdělení Boha lidem lidským způsobem a lidmi hlásaným). } } }Případné otázky, konzultace, dodatečné informace na sirka@jabok.cz }