! " # $ $ % &
' $ " ( ) # *
+ % , # (./
# $ 0 " 1
/ #% $ $#2 / 2 # "#3
• 2 ! " # $ 4 2
# $ ( 4 %
. 5 #3 4 "
2 % / (
• !+ & & % 2 '+
• ' ## ( 6 0*
7 % 8 $ % "# "# % #( 1 9
0* $ # 1 . % # % / 2 # $
#2 # # % ( # # $ 3 4 %
'+ 5 2 % % #( % (
( / 2 ( 8 # % "
# (
• ) & 4 ( #2 $ % #
% 5 (
0 1 . # 3% 2/ ( 2/ #
$# % / / # $ $# % ( #2
#"
• # 4 # %
4 #( % &
• ( #( / 2 % 2 2
) 4 : : # %
% ( / 2 $ 2 % $#
• # ( # 4 (
#% 2 ( 2 % / # $ 5 # #
% $ 2 #
• * & " % # ( ( 5 2
#2 % # # " 2 % # # "#
# # 2 / % # (
• !+ + %
%
• 4 '# # / # 2
$ 6 # 2 2 . ; 3 # 2 < $# . 3
• & 4
(% $ # $#
( $# $
• $# 2 " # % / 2 # " "
8 # % ( " #
& ,
• / 2
• ( (% ( ( (
• # ( "# # # (
• '+ + <
=
- +
# # !+ 2 - ;
" , $ / # $ ( " >
; " " $
! ) $ 2 # 2 ! ; %
" $ % 2 2 (
% $ / $ / ( ( ( 2
$ 2 2 $ ( (? . ( # # % /
#% # ( # / # ( $ ( # ( # " ( #
$# / 3 2 / "# # # # #
#% # # $#
. # + ) *
@ ;
• # / 2 # A ( ! # $
.! 2 % B2 # ( B2
% ( 3 2 ( / 2
/ 8 2 % $ #( $
• ( ( 2% # #
$ / ( #2 8
• * $ 2
# # # #( 2 " 2 .!
"# $ ,( 2 $ / 3 C # (
#(% $ 2 ( ( ( ( D %
C % "
• ( " $ # 2
+ % 2 % / ( #2 / 2 (
2 2 . E%F G H I% F G J%I 3
- *
• # # "# / # # /
/ $# % $ / "# # $
• ( ( 2 .* =% J6 K3%
& % ( 2L- 0< % 8
8 1
• / 2 % # " 8
8 ( M # % (
" ) % $# # $
• ' "# # " #
& .* K%=N6=K3 $# ; $# / # <
% ( A # # 2 / $
• " $ 2 ( (
$ # "# # #
$ $
• ! % 2 O # # J% 6K % $ C $
2 # / 2 . 3 !2 $ # =%
J6 K% ) # / 2 2 / 8 08
8 2 1? !2 $ B J% 6= , B # =% 6J
/ # (%
Matouš 5
• 1Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
• 2Tu otevřel ústa a učil je:
• 3„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
• 4Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
• 5Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
• 6Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
• 7Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
• 8Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
• 9Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
• 10Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
• 11Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli
mně.
• 12Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i
proroky, kteří byli před vámi.
• 13Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než
aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
• 14Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
• 15A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
• 16Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v
nebesích.
• 17Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž
naplnit.
• 18Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná
čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
• 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království
nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království
nebeském vyhlášen velkým.
• 20Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků
a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
• 21Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
• 22Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje
svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
• 23Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
• 24nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a
přines svůj dar.
• 25Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal
soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
• 26Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
• 27Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘
• 28Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
• 29Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul
jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
• 30A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul
jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.
• 31Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘
• 32Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji
do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.
• 33Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu
přísahy své.‘
• 34Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
• 35ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město
velikého krále;
• 36ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
• 37Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.
• 38Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘
• 39Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře,
nastav mu i druhou;
• 40a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.
• 41Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
• 42Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
• 43Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
• 44Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
• 45abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť
posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
• 46Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
• 47A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
• 48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Matouš 6
• 1Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého
Otce v nebesích.
• 2Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na
ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
• 3Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,
• 4aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
• 5A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích,
aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
• 6Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci,
který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
• 7Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro
množství svých slov.
• 8Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.
• 9Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
• 10Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
• 11Náš denní chléb dej nám dnes.
• 12A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
• 13A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
• 14Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
• 15jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.
• 16A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem
ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
• 17Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,
• 18abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který
vidí, co je skryto, ti odplatí.
• 19Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.
• 20Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a
nekradou.
• 21Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
• 22Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.
• 23Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká
bude potom tma?
• 24Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k
jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
• 25Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na
sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
• 26Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec
živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
• 27Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
• 28A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –
• 29a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
• 30Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece,
neobleče tím spíše vás, malověrní?
• 31Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
• 32Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
• 33Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
• 34Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního
trápení.
Matouš 7
• 1Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
• 2Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh
naměří vám.
• 3Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
• 4Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém
vlastním oku!
• 5Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku
z oka svého bratra.
• 6Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a
roztrhají vás.
• 7Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
• 8Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
• 9Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?
• 10Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu?
• 11Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v
nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!
• 12Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i
Proroci.
• 13Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je
těch, kdo tudy vcházejí.
• 14Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
• 15Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
• 16Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
• 17Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
• 18Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
• 19Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
• 20A tak je poznáte po jejich ovoci.
• 21Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli
mého Otce v nebesích.
• 22Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém
jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
• 23A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte
nepravosti.‘
• 24A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil
svůj dům na skále.
• 25Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť
měl základy na skále.
• 26Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil
svůj dům na písku.
• 27A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho
pád byl veliký.“
• 28Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;
• 29neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.
Křesťanská etika: Etické důrazy Nového zákona
I. předpoklad veškeré etiky (kde to celé začíná)
- Křesťanská etika je založena a podmíněna Boží iniciativou: Kristovo vtělení (ztotožnění s člověkem a
lidskou situací), smrt a vzkříšení jako uskutečnění a též potvrzení Boží záchrany (1Kor 15,17-19)
- Kristus tak přináší Boží království, které jako nová skutečnost vstupuje do pozemské reality; Kristova
událost je tedy přelomem věků (v kosmickém, univerzálním, ale též osobním smyslu) – (2 Kor 5,16-21; Kol
1,19-20; Ř 3,24-26; aj.)
- etika je potom důsledkem této Boží iniciativy; jedná se o konkrétní živou podobu následování Krista v
životě jednotlivce, nikoliv systém etických norem, které člověk “dotazníkovou formou” plní. (být
křesťanem je prostě být člověkem v souřadnicích Ježíšových – (Ef 4,13; 2Kor 3,18; Gal 5,6)
- Pro NZ typické neustálé napětí: starý svět, tento čas, stará přirozenost (Ř 7,15-25) X nový věk, eschaton,
moc hříchu zlomena (Ř 6,1-2)
II. Ježíšova etika – Marek
- Kristova cesta utrpení jako podmínka uskutečnění Božího království (3 předpovědi)
=>požadavek následování (“Vezmi na sebe svůj kříž”,Mk 8,34) X nestačíme na to (Mk 14,50)
III. Ježíšova etika – Matouš
1. jádrem je kázání na hoře (Mt 5-7)
- vztah k Zákonu: ano, ale v původním smyslu jako směřování ke skutečnému životu, nikoli prázdné
zákonictví (Mt 5,17-20);
- spory o pojetí Zákona mezi Ježíšem a farizeji (sobota, svátky, rozvod, čisté a nečisté, aj.)
- blahoslavenství (Mt 5,1-12): vyhlášení revoluce hodnot v rámci Božího království
- antiteze (Mt 5,21-42): “Slyšeli jste, že bylo říkáno starým..”; zpřísnění požadavků Zákona
(laťka ještě výš); zabití, cizoložství, rozvod, přísaha, odplata, láska k nepřátelům
- vrchol - “Buďte tedy dokonalí jako...Otec.” (Mt 5,48)
- přístup k druhým (Mt 7,1-5): nikoli soudit, ale nejprve zamést před vlastním prahem
- závěr: 2 alternativy, jak pojmout život (dvě cesty, dva stavitelé, dva stromy, dva učedníci) - (Mt 7,13-27)
- posun zvenku do nitra, srdce člověka (viz antiteze)
- od sebe-ospravedlnění ke spravedlnosti pro dobro těch okolo (nejde o moje dobré svědomí, moje dobré
vysvědčení před Bohem, nýbrž o růst království Božího – tedy o růst pravého života)
- všechno shrnuto ve zlatém pravidlu (Mt 7,12) a dvojpřikázání lásky (Mt 22,37-40)
2. další důrazy: pravidla soužití Božího lidu (Mt 18)
- milost předchází poslušnost - člověk nad pravidla, láska nad zákon, odpuštění nad spravedlivý
trest!!!(podobenství o nemilosrdném služebníku - Mt 18,21-35)
- každý člověk je jedinečný a rovnocenný a nesmírně milovaný (o ztracené ovci Mt 18,10-14)
- osobní zodpovědnost za vliv na druhé, za postoj k nim (Mt 18,5)
- pravá pokora, nikoliv chvástavost a nikoliv sebeponižování (“jako děti” -Mt 18,1-5)
IV. Ježíšova etika – Lukáš + Skutky
- výrazný důraz na Boží péči a pozornost k chudým a utlačovaným (ženy, nemocní, vdovy, pohané): Ježíš
se s nimi kamarádil; role Marie při narození Ježíše (Lk 1); o milosrdném Samařanovi (Lk 10,25-37);
boháč a stodoly (Lk 12,13-21); boháč a Lazar (Lk 16,19-31); o soudci a vdově (Lk 18,1-8)
- Skutky: společný majetek prvních křesťanů (Sk 2,44 - 45)
- jednota Židů a Pohanů (univerzalita – spasení v Kristu je otevřeno pro všechny: hlavně Sk 10 – Petr a
Kornélius a 15,7 - apoštolská rada)
IV. Pavlova etika
- situační dopisy psané v kontextu osobního vztahu s adresáty, nikoli pastýřské listy s “právní”
normativitou (spíš naléhavá doporučení než příkré rozkazy; Ř 12,1; 2 Kor 5,20)
- autorita vyplývající z víry v Krista a osobní zkušenosti s ním (tedy základem věrouky i etiky je Ježíš
sám, se kterým se apoštol setkává na nejhlubší rovině své bytosti)
- to odráží i struktura Pavlových listů (nejprve učení plynoucí z živé víry, až potom důsledky pro život –
tedy pareneze, etické pokyny)
- zdroje etického poznání: Zákon, přirozené poznání (pohanská moudrost, svědomí – Ř 1,19-20; Ř 2,14-
15; 1 Tim 1,5), Ježíšovo učení; to vše ve světle vzkříšení (2 Kor 4,13-15; Ř 8,11; Ř 8,34)
- důraz na osobní zodpovědnost jednotlivců i sborů (Ř 15,14)
- napětí mezi indikativem (prohlášením) X imperativem (výzvou): dar X požadavek, víra X skutky:
indikativ Boží milosti je však vždy první: (Ř 3,21-30; 1Kor 4,7); současná existence starého a nového
světa – stále můžeme zůstat bez Boha (1 Kor 10,12); imperativ ne jako podmínka spasení, ale jako jeho
důsledek, k němuž se
můžeme stále blížit (Ef 4,13; Ga 5,25; 2 Kor 3,18)
- svoboda a láska (Ga 5,13) – od hříchu, zákona, model, lidí; nikoli jako příležitost k
prosazování sebe; láska jako onen cíl, první ovoce Ducha (Ga 5,22-23), největší z Trojice (1Kor
13,13), naplnění Zákona (Ga 5,14)
- konkrétní sféry aplikace: muž a žena, otrok a svobodný, Židé a Pohané,ohled na druhé, stát, charita, aj.
V. literatura k dalšímu studiu:
Literatury ke studio NZ je samozřejmě mnoho. Pro širší rozhled viz: http://web.etf.cuni.cz/ETFKNZ-14.html
Následující tipy slouží k vytvoření základního ucelenějšího obrazu NZ etického směřování.
Yancey, P., Ježíš, jak jsem ho neznal, Praha 2002
Křesťanská revue, ročníky 2010, 2011 – věnované výkladu a úvahám vyplývajícím z Ježíšových
blahoslavenství v Kázání na hoře.
Bonhoeffer, D., Etika, Praha 2007
Kolektiv autorů, New Dictionary of Christian Ethics and Pastoral Theology, jednotlivá relevantní hesla,
Leicester 1995