Novozákonní antropologie
Apoštol Pavel se nejvíce ze všech novozákonních autorů zabýval antropologií. Apoštol Pavel
sice někdy mluví dualisticky o "vnitřním a vnějším člověku" (2Kor 4, 16) nebo o fyzickém a
psychickém člověku (1Kor 15, 42nn), ale typická je pro něj následující antropologie:
- Sóma - živé tělo = osoba jako celek. Bez těla není člověka, křesťanskou nadějí není
nesmrtelnost duše, ale těla vzkříšení. Sóma nikdy neoznačuje mrtvolu. V těle se ztělesňuje i
hřích, samo tělo však není ani hříšné ani zdrojem hříchu.
- Sarx - "maso" (Podobně viz starozákonní básar). Pojem označuje tělo s důrazem na
pozemskost, tělesnost, slabost, hříšnost - ovšem ani sarx není zdrojem hříchu, pouze zdrojem
žádostí (Gal 5,16). Sarx také znamená vázanost, omezení svobody Řím (8,12). Mezi sóma a
sarx není někdy rozdíl, jindy označují různá hlediska.
- Psyché - duše (srov. starozákonní nefeš). Označuje sídlo vůle a nálad, nebo život jako celek
(Řím 16,4), vnitřní život křesťana (2Kor 1,23), někdy totéž jako sarx: pozemský život.
Protikladem duše není tělo, ale duch (1Kor 2,13-15).
- Nous - "rozum" - sídlo myšlení a rozhodování. Umožňuje i poznání Boží vůle (Řím 12,2).
- Pneuma - duch, třeba odlišit od Božího Ducha. Označuje též vědomí já.
Nejde tedy o to, že by se člověk skládal z nějakých částí, ale že má vztah k Bohu, k bližnímu
a k sobě.