© Ing. Martin Řepa, 2017 martin.repa@seznam.cz www.dluhonomie.cz
Pracovní list č. 5
Ekonomie - ekonomické chování
Užitek
je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby statků a služeb. Ekonomická teorie
předpokládá, že se racionálně chovající spotřebitel snaží svůj užitek maximalizovat. Jak se však
ukazuje, nemusí to být vždy pravda (behaviorální ekonomie).
Mezní užitek
je užitek z dodatečně získané jednotky daného statku či služby. Vyjadřuje, o kolik vzroste celkový
užitek, pokud se množství spotřebovávaného statku zvýší o další jednotku.
Náklady ušlé příležitosti (angl. opportunity costs)
Každé rozhodnutí je volbou ze dvou a více variant. Pokud se rozhodneme pro jednu z nich,
vzdáváme se všech ostatních. Náklady ušlé příležitosti jsou náklady (cena) druhé nejlepší možné
varianty, pro kterou jsme se nerozhodli.
Tržby
jsou finančním vyjádřením výsledků podnikatelské činnosti, tedy to, co se objeví na faktuře za naše
výrobky nebo služby a co chceme, aby nám zákazník zaplatil.
Náklady
jsou finančním vyjádřením spotřeby zdrojů, tedy všeho, co využíváme k tomu, abychom něco
vyrobili nebo poskytli nějakou službu.
Platí, že pokud
tržby > náklady …............ výsledek hospodaření je zisk
tržby < náklady ………...... výsledek hospodaření je ztráta
"Každé hospodaření, které vykazuje pasivum (ztrátu), je úpadkem mravním."
Tomáš Baťa
výsledek hospodaření = tržby – náklady
© Ing. Martin Řepa, 2017 martin.repa@seznam.cz www.dluhonomie.cz
Ekonomické chování
1. Zásada celkového užitku (zisku)
Určitou činnost bychom měli vykonávat jen tehdy, je-li užitek (tržby) z ní větší nebo alespoň stejný
jako náklady na ní vynaložené.
2. Zásada nákladů ušlé příležitosti
Měli bychom zvažovat všechny možné varianty a rozhodnout se pro tu nejlepší. Aby to bylo
možné, musíme znát tržby a náklady jednotlivých variant.
3. Zásada mezního užitku
Ve vykonávání určité činnosti bychom měli pokračovat jen do té doby, pokud dodatečný (mezní)
užitek z této činnosti je větší nebo alespoň stejný jako dodatečné (mezní) náklady s touto činností
spojené.
Behaviorální ekonomie
je obor ekonomie, který se zabývá dopady sociálních a emocionálních faktorů na ekonomické
rozhodování jednotlivců a institucí za předpokladu omezené racionality.
1. návnady (srovnávání)
Když se rozhodujeme, porovnáváme věci mezi sebou (malé auto by mělo být levnější než velké). Proto si
necháme často předhodit „návnadu“, která naše rozhodnutí významně ovlivní.
2. kotvy (vtisknutí)
První zkušenost se nám „vtiskne“ do paměti a od té doby k ní všechno vztahujeme. I kdybychom získali další
zkušenost, která je od té první zcela odlišná.
3. stádní chování (zvyky)
Abychom při rozhodování nemuseli vše znovu „vymýšlet“, používáme postupy, které se nám v podobné
situaci dříve osvědčily. Čím častěji to děláme, tím více se to stává zvykem. A už ani nepřemýšlíme nad tím,
proč to děláme a zda by to nešlo udělat jinak a lépe.
4. zdarma
„Nula“ není jen číslo. Je to podnět, který vyvolává emoce a využívá podvědomého strachu ze ztráty (když to
nic nestojí, nemohu přeci nic ztratit, mohu jen získat...). V ekonomice ale není nic zadarmo, protože všechny
zdroje něco stojí. Proto za „zadarmo“ nakonec zaplatíme mnohem více, než kdybychom si to koupili.
Zapamatujte si, že...
1. Naše ekonomické chování není zdaleka tak racionální, jak si myslíme.
2. Když nepoužívám vlastní rozum, většinu ekonomických rozhodnutí za mě udělá někdo jiný.
3. V ekonomice není nic zadarmo. A pokud ano, tak se to může pěkně prodražit.