1. DĚJINY PSYCHOLOGIE. ZÁKLADNÍ PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY.

---------------------------------------------------------------------------------------------------
-------------

·     Na lístky napsat první slovo, které je napadne, když se řekne slovo „psychologie“.

·     Co byste se chtěli v  psychologii dozvědět a naučit a k čemu by vám to mělo sloužit?

---------------------------------------------------------------------------------------------------
-------------

Podmínky ke zkoušce:

A. Témata testu:

1.     Typologie osobnosti: Freud, Jung, behaviorismus, humanitní směry.

2.     Období prenatální a novorozenecké.

3.     Období kojenecké a batolecí.

4.     Období předškolní.

5.     Mladší školní věk.

6.     Období puberty, adolescence a vynořující se dospělosti.

7.     Období dospělosti a stáří.

8.     Piaget, Erikson, Elder.

9.     Kohlberg, Oser.

 Opravné termíny zkoušky – ústní zkoušení:


B. Odborný článek:

Najít kdekoliv nějaké zajímavé psychologické zjištění, k němu najít původní odborný článek o
výzkumu (například z databáze EBSCO), udělat z něho výtah a odprezentovat ho na přednášce 14. 12.
nebo 21. 12. 2016 – 3 minuty. Text prezentace pak poslat na email: cihankova@jabok.cz.

…………….…………….…………….…………….…………….…………….…………..

Psychologie (z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka) je
věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů
a interakcí (souhrnně označované jako psychika) a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat.

·     Cílem psychologie je také získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví,
prostřednictvím psychoterapie jich lze navíc využít i k léčebným účelům.

·     Psychologové se snaží porozumět fyziologickým a neurobiologickým procesům podmiňujícím
jednotlivé psychické funkce.

·     Psychologie se řadí mezi sociální vědy, svým rozsahem se však pohybuje na plynulém rozmezí a
zahrnuje výzkum z věd přírodních (týkající se např. zákonů lidského vnímání a percepce), sociálních
i humanitních věd až po filozofii.


Psychologie zkoumá:

1.     Kognitivní procesy – vnímání, myšlení, paměť, učení.

2.     Emoce.

3.     Konativní procesy – motivace, vůle, jednání, komunikace.


PŘEDVĚDECKÁ ETAPA

ANTIKA

PLATÓN (427-347 př. n. l.)

První propracovanější pokus o rozlišení vrstev psychiky.


Tři složky duše:

1.     Myšlení (je v hlavě – je jedinou nesmrtelnou částí duše).

2.     Vůli (cit se nalézá v hrudi).

3.     Žádostivost (pudovost).


ARISTOTELES (384 - 322 př. n. l.)

·        První „učebnice“ psychologie „O duši“.

·        Duše a tělo jsou podle něj dvě stránky jedné podstaty.

·        Za sídlo duše pokládal srdce.


Za základní funkce duše považuje Aristoteles:

a)     Vyživování a rozmnožování.

b)    Pohyb, vnímání a cítění.

c)     Myšlení a jednání.

STŘEDOVĚKÉ POJETÍ

Svatý AUGUSTIN (354-430)

Chce poznávat jen duši a Boha.

Nehmotná a nesmrtelná duše má tři mohutnosti:

1.     paměť

2.     myšlení

3.     vůle


SCHOLASTIKA

·        Tvořila hlavní proud středověkého filozofického myšlení, odmítala empirické zkoumání a
nezabývala se přírodou, jen teoretickými úvahami.

·        Velké úsilí bylo věnováno problému abstraktních pojmů, kterým se již zabývali Sokrates,
Platón a Aristoteles.


TOMÁŠ AKVINSKÝ (1226 - 1274)

·        Dílo „Suma teologická“ – racionalistický a přísně logický systém.

·        Člověk má nehmotnou a nesmrtelnou duši, která však dokonalosti dosáhne až spojením s
tělem, s kterým tvoří přirozenou jednotu.


Duše má tři složky:

1.     vegetativní

2.     senzitivní (vzniká společně s tělem)

3.     intelektuální (vštípenou Bohem)


RACIONALISMUS

RENÉ DESCARTES (1596 – 1650): Dualismus

·     Descartes chápe duši jako, myslící neprostorovou substanci (res cogitans) stvořenou Bohem,
kterou má pouze člověk (zvířata duši nemají, fungují jen mechanicky).

·     Duše je naprosto odlišná od těla, které je předmětné, rozprostraněné (res extensa) a podléhá
zákonům mechaniky.

·     „I kdyby tělo neexistovalo, duše by nepřestala být vším, čím je nyní“

·     Rozum je pro Descarta základem poznání, je kritický a pochybující.


EMPIRISMUS

JOHN LOCKE (1632-1704)

·     Používal metodu introspekce.

·     Odmítá Descartovo učení o vrozených idejích a tvrdí, že rozum je při narození tabula rasa,
nepopsaná deska, do které se teprve dodatečně otiskují zkušenostní dojmy.

·     Poznání je celé empirické – „Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech“.

·     Zdůrazňuje vliv prostředí, tvarující lidskou osobnost (behaviorismus).


VĚDECKÁ ETAPA

Osamostatnění psychologie a její další existence jako vědy nastává až na konci 19. století

za historický mezník se považuje založení první psychologické laboratoře v Lipsku v roce 1879
Wilhelmem Wundtem.


EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Nazývána také psychologií elementovou – experimentálními metodami zkoumala základní elementy lidské
psychiky.


WILHELM WUNDT

·     Základní úkol laboratoře – výzkum vnímání, pozornosti, emocí, reakčních dob.

·     Opírá se o dvě metody – introspekci a experiment.

·     Kniha „Základy psychologie“ – výklad předmětu psychologie a výsledky experimentů.

·     Byl přesvědčen, že je nutno nejprve vytvořit systematickou, obecnou a teoretickou psychologii
a potom teprve přejít k psychologii aplikované. Rychlý vývoj psychologie a jejích praktických
poznatků však rychle předstihl tempo budování teoretické základny.


HERMANN  EBBINGHAUS (1850 - 1909)

·     Jako první objektivně studoval paměťové schopnosti a učení.

·     Napsal knihu „o paměti“.


EDWARD BRADFORD TITCHENER (1867-1927) - USA

·     Úkolem psychologie je zjistit elementární složky (momentální procesy) lidské mysli, a to
metodou introspekce.

·     Rozlišil tři základní mentální elementy, a to počitky, představy a pocity.

·     Všechny druhy vědomé zkušenosti vznikají různými kombinacemi těchto základních prvků.


FRANCIS GALTON (1822 - 1911)

·     Rozpracoval metody statistického zpracování výsledků, především metodu vypočítání korelace
proměnných (vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami).

·     Jako jeden z prvních použil metodu dotazníku a testu.

·     Je zakladatelem eugeniky.


REFLEXOLOGIE

Veškeré chování, jednání i řeč a myšlení jsou reflexní děje.


IVAN PETROVIČ PAVLOV (1849 – 1936)

Klasické podmiňování (způsob učení – východisko behaviorismu):

a)  Nepodmíněný podnět – vyvolává reakci organismu sám o sobě (pes sliní, když vidí potravu).

b)  Podmíněný podnět – sám o sobě žádnou reakci nevyvolává, ale spojíme-li jej s nepodmíněným, po
určitém počtu opakování vyvolá i sám, původně neutrální podnět, reakci (pes sliní, když zazní
zvonek, aniž vidí potravu) – musí být čas od času posilován, aby nevyhasl.


BEHAVIORISMUS 1912

·     Americká psychologická škola, vznikla jako reakce na introspektivní psychologii.

·     Behavioristé uvažovali o psychologických jevech v pojmech podnětu a reakce – stimulus –
response (S – R psychologie)

·     Přeceňují roli výchovy, neuznávají vrozené psychické dispozice a zcela vyřazují z úvahy
vnitřní duševní pochody jako vědou nezkoumatelné.


Základní metody: pozorování, experiment, výkonové testy.


JOHN BROADUS WATSON (1878 - 1958)


EDWARD CHACE TOLMAN (1886-1959)

·     Teorie kognitivních map je založena na hypotéze, že chování organismu je ovlivněno
předchozími (ne)úspěchy (tzn. odměnami či tresty) i poznávací zájmem, který není vyvolán žádným
specifickým stavem (hlad, žízeň …) a neustále se prosazuje jako snaha organismu orientovat se
v prostředí.


BURRHUS FREDERICK SKINNER (1904-1990)

·        Teorie operantního podmiňování.


PSYCHOANALÝZA

HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE


SIGMUND FREUD (1856 – 1939)

Topografický model: vědomí, předvědomí, nevědomí.

Složky osobnosti: Id, Ego, Superego


ANNA FREUDOVÁ (1895-1982)

Dílo: „Já a obranné mechanismy“, 1936,

Spolu s MELANIÍ KLEINOVOU (1882-1960) spoluzakladatelka dětské psychoanalýzy.



ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE

CARL GUSTAV JUNG (1875 – 1961)

·     Osobní a kolektivní nevědomí.

·     Archetypy (praobrazy, které zůstávají v různých dobách a kulturách nezměněny)


INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE

ALFRED ADLER (1870 – 1937)

·     Každý člověk je nedělitelná jednota, individuum, které funguje jako celistvá bytost.

·     Jeho teorie kladla důraz na začlenění člověka do společnosti.

·     Důležitým cílem lidského vývoje je úsilí o převahu, sklon k dokonalosti v určité oblasti
vyvolané pocity méněcennosti, které mohou vystupovat v kterémkoli věku.

·     „Psyché má svůj cíl – získání nadřazenosti.“

·     Toto úsilí může mít zdravou podobu (sebezdokonalování) nebo nezdravou podobu (rozmazlené
dítě, zanedbávané nebo nechtěné dítě).


KULTURNÍ PSYCHOANALÝZA (NEOPSYCHOANALÝZA)

Zaměřena na mezilidské vztahy – na lidské chování mají nejzásadnější vliv sociální faktory
prostředí.

KAREN HORNEYOVÁ (1885 – 1952)

·     Základní zdroj úzkosti dítěte není v něm samotném, ale v jeho okolí – rozpory z dospělého
světa dítě matou, to se pak cítí bezmocné a osamělé.

·     Základní úzkost: „Pocit osamocenosti a bezmocnosti vůči potenciálně nepřátelskému světu.“

·     Vztahy dítěte s druhými lidmi: Pohyb k lidem, proti lidem, od lidí.


EGOPSYCHOLOGIE

MARGARET MAHLEROVÁ (1897-1985)

Longitudinální sledování normálního i patologického vývoje dítěte.



ERIK H. ERIKSON (1902-1994)

Propracoval vývojová stadia.


TVAROVÁ PSYCHOLOGIE (GESTALTISMUS, CELOSTNÍ PSYCHOLOGIE)

·     Tvarová psychologie prosazuje zásadu tzv. celostnosti (gestalt – celek, struktura, útvar).

·     Vystupuje proti orientaci psychologických laboratoří na vyčleňování jednoduchých elementů
prožívání a chování (např. reflexy) a z nich pak skládat větší celky.

·     Kladl důraz na odlišnost kvality celku jako pouhého součtu (sumy) jednotlivých kvalit. „Celek
je víc než suma částí a celky nelze vždy vykládat z částí“.


BERLÍNSKÁ ŠKOLA

Max Wertheimer, Kurt Koffka, Kurt Lewin, Wolfgang Köhler


LIPSKÁ ŠKOLA

Felix Krueger, Friedrich Sander


MAX WERTHEIMER (1880 - 1943)

·     Zkoumal fenomén zdánlivého pohybu u stroboskopického efektu - fí fenomén (iluze pohybu), kdy
podněty vyskytující se současně nebo rychle po sobě jsou vnímány jako celek (tvar), který se nedá
převést na součet částí.


HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE

·     Vznikla na počátku 60. let v USA v souvislosti s prohlubující se krizí behaviorismu.

·     Hlavními zakladateli jsou Carl Ransom Rogers a Abraham Harold Maslow.

·     Za cíl humanistické psychologie se nepovažuje jen léčba duševních poruch, ale také pomoc
zdravým lidem v jejich osobnostním rozvoji a dosažení štěstí.


CARL RANSOM ROGERS (1902 – 1987)

Person Centred Approach – nedirektivní psychoterapie.


ABRAHAM HAROLD MASLOW (1908 – 1970)

Hierarchie lidských potřeb.


VIKTOR FRANKL (1905 – 1997)

·     Problémy a duševní onemocnění vznikají tam, kde schází smysl.

·     Odtud pramení název logoterapie, z řeckého logos – smysl.


KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE

·     Vzniká v druhé polovině dvacátého století.

·     Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako systém zpracování informací. Zkoumá takové
procesy, jako je smyslové poznávání, představivost, fantazie, myšlení, včetně usuzování,
rozhodování a řešení problémů, paměť a učení; její výzkum také zahrnuje schopnost abstrakce, řeči a
pozornosti.

·     Zaměřuje se rovněž na matematické zpracovávání informací uložených v mozku, na počítačové
programování a umělou inteligenci, používá se počítačová metafora analogie mezi lidským mozkem a
počítačem. Ukazuje se ale, že průběh zpracování informace v lidské mysli a v počítači je odlišný.
Lidská paměť informace spontánně třídí a zpracovává.

·     Za rozhodující jsou v kognitivní psychologii považovány poznávací procesy, kterými se vytváří
vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa

·     Člověka chápou jako aktivního tvora, který je schopen informace použít k sebereflexi, kterou
promítne do hodnotového systému zdokonalování, sebevýchovy, seberealizace.


ULRICH RICHARD GUSTAV NEISSER – zakladatel kognitivní psychologie.

Mezi kognitivní behavioristy lze zařadit i Edwarda Chace Tolmana (1886-1959), který první aplikoval
kognitivní mapy (též mentální mapy).


GEORGE A. KELLY (1905 – 1967)



DĚJINY PSYCHOTERAPIE

PSYCHOANALYTICKÁ PSYCHOTERAPIE – HLUBINNÉ SMĚRY

Založená Sigmundem Freudem.

·        Analytická psychologie (Jung).

·        Individuální psychologie (Adler).

·        Kulturní psychoanalýza (Horneyová).


Metoda volných asociací – snaha odhalit obsahy nevědomí, které ovlivňují chování člověka – také
rozbor snů a parataxí – člověk leží a vypráví terapeutovi, jaké myšlenky mu běží hlavou.


Jung a další už používali více metodu rozhovoru, pacient už neležel, ale seděl proti terapeutovi –
významnou součástí byla opět analýza snů.

Terapie byla velmi intenzivní (třikrát i víckrát týdně) a velmi dlouhá (deset i více let).


KOGNITIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOTERAPIE

·     Vychází z předpokladu, že u většiny psychických problémů dojde ke zlepšení tím, že se
identifikují a změní chybné a porušené představy, myšlenky a chování.

·     Nejlepší volba u fobií a obsedantně-kompulzivních poruch.

·     Pomocí systematického rozhovoru a strukturovaných behaviorálních úkolů pomáhá klientovi
hodnotit a měnit zkreslené myšlenky a dysfunkční jednání.

·     Krátkodobost a časová omezenost (maximálně 20-30 sezení).

·     Zaměření na přítomnost, nepátrá se po příčinách poruch.

·     Zaměření na konkrétní ohraničené problémy.

·     Směřování k rychlé soběstačnosti klienta.


Techniky:

·     Naučený optimismus – vědomí vlastní zdatnosti, přesvědčení či očekávání, že jedinec je
schopen situace a úkoly zvládnout a dosáhnout žádoucích výsledků.

·     Zvládání situací a řešení problémů – řešení problémů na několik kroků (popis problému,
vymyšlení různých řešení, praktické zkoušení přijatého řešení).

·     Nácvik obtížných situací – záměrné vystavování se obtížným situacím a cvičení se v jejich
zvládání tak, aby je klient uměl zvládat, i když se vyskytnou neplánovaně.


HUMANISTICKÁ PSYCHOTERAPIE

·     Přístupy podtrhující jedinečnost každé osobnosti.

·     Úkolem psychoterapie je podporování osobního růstu.

·     Důležitá je seberealizace, uskutečňování individuálních hodnot a životního poslání.

·     Základní význam má vztah klienta a terapeuta, základní metodou je terapeutický rozhovor.

·     Martin Heidegger – existenciální filozofie.

·     Edmund Husserl – fenomenologická metoda.


PERSON CENTERED APPROACH (PCA)

Carl Rogers


EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZA A LOGOTERAPIE

Rolo May, Viktor Emil Frankl


DASEINANALÝZA (Dasein – bytí zde, pobyt)

Ludwig Binswanger, Medard Boss

·     Chce pomoci pacientovi pochopit a uskutečňovat jeho existenci.

·     Hledá se způsob existence pacienta, který je snesitelným způsobem bytí ve světě.

·     Prostředkem je vztah k pacientovi, který má ráz komunikace jedné existence s druhou.


GESTALT PSYCHOTERAPIE

·     Forma expresivní terapie, zaměřená na přítomnost a na prožívání a vyjadřování emocí.

·     Autorem je FREDERICK PEARLS.

·     Neurotici mají špatný kontakt s vnějším světem i se svým tělem a nedovedou se též otevřeně
projevit, problémy vznikají z nedostatečného uvědomování si pocitů.

·     Gestalt terapie se snaží zvýšit klientovo uvědomování, terapeut tu není proto, aby klientovi
něco vysvětloval, ale proto, aby dal klientovi příležitost prožívat.

·     Důraz na odpovědnost pacienta za vlastní myšlenky a emoce.

·     Často se používá systematických cvičení – například místo „nemohu“ má říkat „nechci“.


Prázdná židle

Pacient si má v představě na prázdnou židli před sebou posadit různé části svého já, nebo svého
těla nebo různé osoby ze svého života, s nimiž si potřebuje něco vyřídit.


SYSTEMICKÁ TERAPIE 1982

STEVE DE SHAZER

·     Rodinná terapie: rodina jako systém, je nutno měnit nejen pacienta, ale celý jeho systém,
tedy většinou rodinu.

·     Terapeut je zahrnut do problémového systému klientů a společně s ním tvoří terapeutický
systém.

·     Významným prvkem léčby je zahrnutí kontextu (životní situace klienta, kultury). Dalším
vymezením může být: s minimem prostředků dosáhnout maximální změny (změna druhého řádu je především
změnou myšlení klientů, od níž se odvíjí vše další).

·     Koncept tak zvané zázračné otázky: „Představte si, že by se jedné noci, zatímco budete spát,
stal zázrak – a vaše problémy, se kterými jste sem přišel, by se vyřešily. Podle čeho byste to
zjistil? Co by bylo jinak? Jak by se o tom dozvěděla osoba XY, aniž byste se jí slovem zmínil? Kdo
by si toho všiml jako první? Podle čeho?“


PSYCHOTERAPIE ZAMĚŘENÁ NA TĚLO (BODY-PSYCHOTHERAPY)

·     Tento přístup začal už ve 30. letech 20. století pracemi Wilhelma Reicha, znovu se oživil v
90. letech 20. století a na začátku 21. století.

·     Základním předpokladem, z něhož psychoterapie zaměřená na tělo vychází, je to, že tělo odráží
celost osoby. Tělo neznamená pouhou schránku oddělenou od mysli; obě složky jsou funkčními a
interakčními aspekty lidské bytosti jako celku.

·     V psychoterapii zaměřené na tělo se uplatňuje specifický terapeutický přístup, který zahrnuje
techniky dotyku, pohybu a dýchání. V psychoterapii zaměřené na tělo jde o proces spojování
duševně-tělesných projevů sloužící k obnovení rytmického a harmonického charakteru základních
životních aktivit, k prohloubení většího kontaktu se sebou, s druhými a se světem.


BIOSYNTÉZA

DAVID BOADELLA v 70 letech 20. století.

·     Biosyntetická terapie se zaměřuje na propojování tří základních životních procesů:
pohybového, prožitkového a mentálního. Stres způsobuje blokády a napětí na všech třech úrovních. V
terapii se proto vedle rozhovoru klient setká i s postupy zaměřujícími se na práci s dechem, s
pohybem, s představami.

·     Klient je během terapie doprovázen k uvědomění si svého těla. Jak fyzický stav ovlivňuje jeho
myšlenky, emoce, představivost, vědomí a jednání. A naopak se klient učí vnímat, jak psychické
procesy ovlivňují jeho fyzické zdraví.


PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

1.  Základní disciplíny – mají nejobecnější charakter, jsou teoretické.

2.  Aplikované disciplíny – zkoumají psychické jevy, které se projevují v souvislosti s určitou
praxí a snaží se o praktickou aplikaci obecných teoretických přístupů.


ZÁKLADNÍ DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE

a)  Biologická psychologie – zkoumá vzájemné vztahy mezi tělesnými a psychickými procesy.

b)  Obecná psychologie – přináší obecné poznatky o psychice člověka, studuje kognitivní složky,
emoce a konativní složky psychiky.

c)  Psychologie osobnosti – zabývá se strukturou, vývojem a dynamikou osobnosti.

d)  Psychopatologie – chorobné změny psychických jevů.

e)  Sociální psychologie – zabývá se vlivem společenských faktorů a vzájemné společenské interakce
na lidskou psychiku.

f)    Vývojová psychologie – studuje vývoj lidské psychiky, změny psychiky od početí do smrti.


APLIKOVANÉ DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE

Výčet aplikovaných oborů psychologie není úplný. Psychologové působí ve většině sfér lidské
činnosti.

a)  Klinická psychologie – stará se o diagnózu, terapii i prevenci duševních poruch.

b)  Poradenská psychologie – napomáhá v lepší orientaci při složitějších životních situacích,
usiluje o optimalizování rozvoje lidské osobnosti.

c)  Psychologie zdraví – osvěta zdraví a zdravého životního stylu.

d)  Forenzní (soudní) psychologie – zájem o chování a prožívání lidí v situacích regulovaných
právem (např. přístup k výslechu svědků) a zajišťuje odborné posudky v soudních záležitostech.

e)  Psychologie náboženství – studuje lidskou víru z hlediska vlivu na psychiku.

f)    Pedagogická psychologie – zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy,
vzdělávání a vyučování.

g)  Psychologie práce – otázky bezpečnosti práce, pracovního kolektivu, studuje vliv pracovního
prostředí na pracovní výkon.

h)  Psychologie trhu – zkoumá trh, rozhodování spotřebitelů a úzce souvisí s psychologií reklamy.

i)    Psychologie umění – zkoumá vlivy umění na psychiku člověka, jeho prožívání uměleckých děl.

j)    Psychologie sportu – zabývá vlivem psychiky na výkonnost sportovce.


SOUČASNÁ TÉMATA VÝZKUMŮ:

Obecná psychologie a psychologie osobnosti:

·        Paměť.

·        Motivace.

·        Inteligence.


Vývojová psychologie:

·        Vývoj morálky.

·        Dospívající mládež.

·        Změna charakteru partnerských vztahů a rodiny.


Sociální psychologie:

·        Vliv médií na lidské chování.

·        Násilí – domácí násilí, šikana, násilí na pracovišti.

·        Vliv sociálních sítí na lidské interakce.

·        Proč a jak pomáháme druhým.

·        Změna postojů.


Psychopatologie:

·        Psychosomatické nemoci.

·        Poruchy osobnosti.

·        Sebevražda.

·        Stres.

·        Deprese.

·        Demence.

·        Posttraumatická stresová porucha.

·        Poruchy příjmu potravy.