mladí lidé si pritom přejí informace o sexualitě a pohlavním dospívání nejvíce od partnera a od rodičů, tzn. od blízkých osob, s nimiž je pojí hlubší citový vztah. A polovina z nich chce se svými dětmi v budoucnu mluvit o sexuakťe více, než s nimi mluvili jejich rodíce. / Ve třech čtvrtinách byla tématem sexuální výchovy láska a^partnerské vztahy, v polovině hodin se mluvilo o pohlavním dospívání, antikoncepci, pohlavně prenosných chorobách a o pohlavním styku. Bohužel, jen/v necelé třetině hodin bylo tématem nebezpečí sexuálního zneužívání. / Vlastní matka či otec poskytli jako nejdůle^řtější sdělení o sexualitě formu varování pred těhotenstvím nebo pred pohlajmě prenosnými chorobami. Pouze zanedbatelná část považovala za nej důležitější sdělení, že by se měla sexualita spojovat s láskou. / Dvě tretiny respondentů mřéaly, že se mohly v rodině zeptat na tyto otázky, jedna tretina to hodnotila negativně. Pritom je jich naprostá většina přesvědčena o tom, že by se jim mělo/dostávat již ve školním věku úplných a otevřených informací o všech otázkácii pohlavního života. Z porovnání/óbou studií vyplývá, že většina české populace dostává informace o sexualitě ocHvých vrstevníků a že je velmi důležitá a požadovaná sexuální výchova zejménayrodině ave škole. Dmežitost i výbušnost problematiky dokládají diskuse kolem sexuální výchovy ve^kolách a k pripravenému materiálu MSMT v posledním roce. 14.4 Příklady eticky a právně nepřijatelného zacházení se sexualitou v pluralitní společnosti jako jeden z výchozích bodů pro stanovení měřítek zodpovědného utváření sexuality Fenomén komerčního sexuálního zneužívání dětí, označovaný v anglosaské literatuře jako Commercial Sexual Exploitation of Children, predstavuje formu sexuálního zneužívání dětí a obecně se vymezuje jako každé užití dítěte k sexuálnímu účelu za finanční či jinou odměnu. Rozlišují se jeho tri formy, a sice dětská prostituce, dětská pornografie a obchod s dětmi pro sexuální průmysl.652 Stockholmský 652 Srov. Dunovský Jiří, Mitlóhner Miroslav, Helč Karel, Hanušová-Tlačilová Jaroslava: Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě, Praha: Grada, 2005, s. 20-21; Vaničková Eva: Dětská prostituce, Praha: Grada, 2005, s. 25. 386 kongres definoval pojem komerční sexuálni zneužívaní dětí jako použiti dítěte pro sexuálni účely výměnou za peníze nebo za odměnu v naturáhích mezi ditětema zákazníkem, dítětem a prostředníkem nebo dítětem a agentem nebo jinými osobami, které vydělávají na obchodu s dětmi pro tyto účely Zahrnuje tedy v sobě prvek zneužívání i prvek obchodu. Rozlišují se pak již zmíněné tri formy: obchod s dětmi, dětská prostituce a dětská pornografie. Již pred kongresem ve Stockholmu se hovorí o třech formách komerčního sexuálního zneužívání dětí v článku 34 a 35 Úmluvy o právech dítěte:653 je zde rec o závazku států k ochraně dětí pred všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání Objevuje se tedy rozlišení sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. V souvislosti s projednávanou problematikou vykořisťování dětí v prostituci se má ochrana dítěte týkat rovněž využívání dětí k prostituci nebo kjiným nezákonným sexuálním praktikám za účelem finančního obohacování. Uvádí se zatím jen ucel finančního obohacení a zapomíná se na jiné účely, jak je později zahrne kongres ve Stockholmu. Sexuální vykořisťování označují různá ustanovení Římského statutu Mezinárodního trestního soudu za součást válečných zločinů a zločinů proti lidskosti: tento Římský statut Mezinárodního trestního soudu654 zmiňuje i prostituci:655 Vclánku 7 Zločiny proti lidskosti části 2 soudní pravomoc, příslušnost a použitelné právo se v odstavci (1) pod písmenem g) uvádí „znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, přinucené těhotenství, donucená sterilizace nebo každájiná forma sexuálního násilí srovnatelné závažností' a pod písmenem k) „jiné nelidské cmy podobného druhu, pomocí nichž se působí úmyslně velké utrpení nebo těžké poškození tělesné neporušitelnosti nebo duševního ci tělesného zdraví." Odstavec (2} 653 Srov. Convention on the Rights of the Child (Úmluva o právech dítěte) přijatá rezolucí 44/25 Valného shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989, v platnost vstoupila dne 2. září 1990 po ratifikaci požadovaným počtem 20 států, pro Československo vstoupila v platnost dnem 6. února 1991 a byla vyhlášena pod č. 104/1991 Sb., in: Mezinárodní dokumenty o lidských právech. Anglicky a česky. Sestavil Vladimír Adamus, Praha: Linde, 2000, s. 313. 654 Srov. Human Rights Watch Pressemitteilungen: Der Internationale Strafgerichtshof, http://www.hrw.org/german/children/icc.htm, http://www.hrw.org/german/justice/icc.html (22. 3. 2012); Römisches Statut des Internationalen Strafgerichtshofes (Auszug), 1998, in: Fritzsche Peter K.: Menschenrechte. Eine Einführung mit Dokumenten, Paderborn: Ferdinand Schöningh, 2004, s. 401-421. 655 Srov. Römisches Statut des Internationalen Strafgerichtshofes (Auszug), 1998, in: Fritzsche Peter K.: op. cit., s. 401, 404, 407, 409. 387 vysvětluje pod písmenem c) pro účely odstavce (1), že „zotročeníznamená vykonáváni všech nebo jednotlivých oprávněni, spojených s vlastnickým právem na osobu, a zahrnuje vykonáváni těchto oprávněni v rámci obchodu s lidmi, zejména obchodu s ženami a dětmi . Článek 8 zařazuje mezi válečné zločiny v odstavci (2) pod písmenem b) „znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, přinucené těhotenstvívc smyslu článku 7 odstavec 2 písmeno £ nucenou sterilizaci nebo každou jmou formu sexuálního násilí, které stejné tak predstavuje těžké porušení Ženevské úmluvy.656 Vyskytují se nám zde pojmy sexuální otroctví, nucená prostituce, sexuální násilí, zotročení jako osobované vlastnické právo na osobu a zvláště se zmiňují děti. Důležitý pohled skýtá mezinárodní dokument ohledně fenoménu CSEC, tedy Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, jenž byl přijat rezolucí Generálního shromáždění OSN a v platnost vstoupil dne 18. ledna 2002.657 V preambuli projevuje znepokojení nad tímto významným a rostoucím mezinárodním fenoménem, rozsáhlou a pokračující praxí sexuální turistiky, vůči níž jsou bezbranné zvláště děti, protože přímo podporuje tyto projednávané jevy. Dále projevuje znepokojení nad rostoucí dostupností dětské pornografie na internetu a prostřednictvím rozvoje dalších technologií. V článku 1 se smluvní strany Protokolu zavazují zakázat prodej dětí, dětskou prostituci a dětskou pornografii podle ustanovení tohoto Protokolu a pro účely tohoto Protokolu se jednotlivé formy definují: „aj Prodejem dětí se rozumí úkon ci transakce, pfi kterém kdokoli, jednotlivec nebo skupina, predá jinému dítě za úplatu ci jmou protihodnotu; bj) Dětskou prostitucí se rozumí využívání dítěte k sexuálním aktivitám za úplatu ci jakoukoli jmou protihodnotu; c) Dětskou pornografií se rozumí jakékoli zobrazování dítěte libovolnými prostředky při skutečných nebo předstíraných zřejmých sexuálních aktivitách ci jakékoli zobrazování pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům." 656 Srov. Úmluva o právním postavení uprchlíků, čl. 3, in: Mezinárodní dokumenty o lidských právech, s. 225. 657 Srov. The two Optional Protocols were adopted by the United Nations General Assembly on 25 May 2000 (General Assembly Resolution A/Res/54/263). Convention on the Rights of the Child, http:www.unicef.org/crc/oppro.htm (20. 8. 2005). ČR tento protokol podepsala dne 26. 1. 2005, ale dosud neratifikovala, srov. GOMBA Pavla: Předmluva. Děti nejsou na prodej, in: Vaničková Eva, Kloubek Martin: Komerční sexuální zneužívání dětí. Manuál pro lékaře, Praha: Česká společnost na ochranu dětí za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR, 2006, s. 5. 388 Téma prodeje dětí se dále rozvíjí takto: Nabízení, předávání či přijímání dítěte jakýmikoli prostředky za účelem „sexuálního vykořisťováni dítěte: nabízení, získávání, zprostředkovávání ci poskytování dítěte k dětské prostituci; výroba, distribuce, šírení, dovoz, vývoz, nabízení, prodej ci držení dětsképor-nograne... k vyse uvedeným ucelum . U dětské prostituce se v souladu se Stockholmským kongresem a na rozdíl od Úmluvy o právech dítěte hovorí o úplatě ci jakékoli jiné protihodnotě. Nejnovější Konvence Rady Evropy o ochraně dětí pred sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním659 vyzývá účastnické státy, aby stanovily ve svém zákonodárství jako trestné cíny v souvislosti se sexuálním zneužíváním dětí sexuální aktivity s dítětem, které nedosáhlo zákonného věku pro sexuální aktivity. Jinak se dítětem myslí dle Úmluvy o právech dítěte každá lidská bytost mladší 18 let. Sexuální aktivity jsou pak přiblíženy výrazy nucení, použití násilí nebo hrozby, zneužití důvěry, autority nebo vlivu na dítě, a to i samozřejmě uvnitř rodiny, využití zvláštní bezmoci dítěte, a to zejména na základě mentálního ci tělesného postižení nebo vztahu závislosti (cl. 18). U vykořisťování dětí v prostituci se připomíná (cl. 19 odst. 2), že se jedná o používání dítěte pri sexuálních aktivitách, které jsou nabízeny nebo zaslibovány za peníze nebo jiný druh úhrady ci protihodnoty, a to bez ohledu na to, zda dojde k naplnění této nabídky, slibu nebo protihodnoty vůči dítěti ci tretí osobě. Dále se konvence věnuje i vykořisťování dětí v pornografii (napr. pornografický materiál, který vizuálně zobrazuje: a) nezletilou osobu zapojenou do explicitně sexuálního chování; b) osobu, která se jeví jako nezletilá, zapojenou do explicitně sexuálního chování; c) realistické obrazy ukazující nezletilou osobu zapojenou do explicitně sexuálního chování). Kromě toho zavádí jako pojem a doporučuje jako trestný cín „Corruption of children" („Unsittliches Einwirken aufKinder'1) úmyslné jednání, které spočívá v tom, že někdo podněcuje ze sexuálních důvodů dítě, jež nedosáhlo věku zákonného sexu, aby bylo přítomno u sexuálního zneužívání nebo sexuálního vykořisťování, i když se ho nemusí samo účastnit. 658 Srov. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, http://www.detskaprava.cz/nactileti/download/op2.pdf (22. 3. 2012). 659 Srov. http://conventions.coe.int/Treaty/EN/rreaties/Html/201.htm (22. 3. 2012) 389 I když je cenné, že se zde rozlišují pojmy mravnost, morálka a etika, přece jen může čtenář bohužel nabýt dojmu, že se mravnost týká pouze oblasti pohlavnídj^zíanů. Takové vymezení neodpovídá pojmu mravnost, jak je používána v^«t1plíně filozofická i teologická etika.I v novém trestním zákoníku se Wařfo ochraně mravnosti, nicméně už se dále nedozvíme, co se mravnostij^Tumí. Vedle trestního zákoníku ctěme v různých dokumentech i o mra>»ím ci morálním vývoji dítěte. Těžko se však dopátráme interpretace a^prffeíižení toho, v čem onen mravní vývoj spočívá. Ovšem pro koncmpj^rnia naplňování zodpovědné sexuální výchovy a etické výchovy vůbec a^ťlvisejícího mravního rozvoje je dost zásadní, abychom věděli, o cem mluvíter©4áskou, resp. přikázáním lásky. Jednotlivé normy v této oblasti mají být proto nesenymc64^čováním takto vymezeného jednání. Rozumíme odmítání rozkoše či zboží jako absolutních principů, které mají sexualitu utvářet a určovat. Kresťanský étos spatřuje tradične jedínbskiémísto pro uskutečňování vícevrstevna-tosti a mnoharozmernosti lidské sexuality, proN^várení sexuálních vztahů a pro rozvoj společenství života a lásky muže a ženy v manzeistyL V manželství jsou vztahy spojeny s trvalostí a výlučnostia^j«vOtevren důvěrný prostor pro vzájemné darování a přijímání, pro bezpečí, věrnost a pro^o^né zodpovedné přijetí dítěte, jestliže to dovoluje zdravotní stav manželů. Nepřehlížejí a nevylučují se možné těžkosti a vývoj v oblasti sexuálního soužití. I v oblasti man- 680 Srov. „Sexualität als Leben spendende Kraft". Positionspapier der KirchenVolksBewegung Wir sind Kirche zur Sexualethik, 2008, in: http://www.wir-sind-kirche.de/files/844_PositionSexualet-hik2.pdf (15. 3. 2012) 681 Srov. Fraling Bernhard: op. cit, s. 251-252. 400 14.11 Shrnutí: primát lásky, pozitivní a negativní etická norma, výhled Lidská sexualita může podporovat lidské zrání a vzájemné obohacování, vnímání a uskutečňování určitých hodnot, ale chybný výklad jejího smyslu působí naopak odlid-štení, rozpor se sebou samým a s tím, co je v človeku lidské, a tak se dotýká mravního řádu. Zacházení se sexualitou také souvisí s předchozími rozhodnutími, s postojovými životními vzorci a odpovídá tomu, zda se pohlavní určení muže či ženy integruje do osobního uskutečňování života, zda se chápe jako služba realizaci lidské lásky a zda je někdo schopen lidským způsobem milovat telesne a vidět i v tele druhého osobu.697 Sexualita umožňuje prostřednictvím vytváření společného života v telesné, duševní a duchovní oddanosti partnerů uskutečňování sociálního rozmeru jejich existence, jež může transcendovat do služby životu v plození a výchove detí. Rodiče proto mohou jako matka a otec prožívat společnou základní formu mravní zodpovednosti za jejich díte. Sexualita tak dostává kromě vzájemného obohacení a do- IV/ o / ' /1 / / (MS plněni partneru novy existenciami vyznám. Princip vzájemnosti se může i v oblasti sexuality zneužít egoismem, jenž degraduje osobu na pouhý objekt, i nesprávne pochopeným totálním altruismem, který je nakonec sebedestruktivní a maří skutečnou lásku. Tento princip vzájemnosti staví na schopnosti človeka vést zodpovedne svůj život a poznávat, co je dobré pro nej i pro jeho bližní, ovšem opet se ale může někdo odvolávat na tzv. svobodu a zneužívat ji tím, že výhradne a bezohledné hledá jen svůj prospech. Může to vyjádřit i pohled na sexualitu jako na rozsáhlé médium komunikace, jež slouží jako řeč tela vzájemnému poznání, porozumení a sdílení. Trefne tento smer úvahy vystihuje biblické pojetí, které označuje pohlavní spojení muže a ženy výrazem: „Ipoznal člověk svou ženu... "(Gen 4,1). Tím se konstatuje, že pohlavní spojení je více než vykonání soulože a že zahrnuje porozumení celému človeku s účastí tela, duše, ducha a všech smyslů. Proto lze na pohlavnost nahlížet jako na médium, v nemž se mohou lidé vzájemné otevírat a bezprostředním způsobem si porozumět. Setkávají se i ve své zranitelnosti a křehkosti a mohou zakoušet nehu 693 697 Srov. Fraling Bernhard, s. 138-139. 698 Srov. Schockenhoff Eberhard: Sexualität. IV. Theologisch-ethisch, in: LThK 9, s. 520. 699 Srov. Hämmerl Alfons: Glück in der Liebe. Christliche Sexualethik nach menschlichem Maß, in: Gruber Hans-Günter und Hintersberger Benedikta (Hrsg.): Das Wagnis der Freiheit. Theologische Ethik im interdisziplinären Gespräch. Johannes Gründel zum 70. Geburtstag. Würzburg: Echter, 1999, s. 258-260. 406 Proto je možno přikročit ke stanovení pozitivní a posléze negativní základní normy sexuální etiky. Nejprve pozitivně formulované hledisko: Sexuální vztahy musí odpovídat étosu lidské důstojnosti, který normativně rozvíjí vzájemnou úctu muže a ženy, v jejímž rámci si oba projevují respekt jako subjekty a nositelé osobní důstojnosti i v oblasti pohlavního společenství. Intenzita a výrazová forma sexuálního vztahu musí k tomu, aby byla považována za mravne dobrou a přiměřenou, odpovídat skutečnému vztahu partnerů a stupni jeho závaznosti. Proto se také zdůrazňuje pro eticky zodpovednou integraci lidské sexuality pozitivní norma monogamie, jak se může vyjadřovat úctou a verností v manželství. Z tohoto důvodu znamená vlastní úkol morální výchovy ve zrání k partnerské vernosti a schopnosti lásky mezi osobami využití sexuální energie k rozvoji vlastní identity a k společnému utváření svobodné zvolených životních cílů v manželství a rodine; vyjádríme-li toto negativné, nesmí se partner oddělovat od oddanosti a zneužívat jako pouhý prostředek k účelu uspokojení vlastních potřeb, nesmí tedy chybět respekt k partnerovi i k jeho sexuální identite a k jeho sebeurčení.700 Pritom je treba připomenout, že veškeré negativní zkušenosti z dětství a predčasné formy sexuality a jejich prípadná fixace na krátkodobý zážitek mohou zpožďovat či dokonce blokovat vývoj k schopnosti lásky mezi osobami.701 Práve v problematice komercionalizace sexu v prostituci s dětmi se potvrzuje, že nelze sexualitu omezovat jen na určité telesné zóny a zapomínat na to, že se dotýká lidského srdce, doslova stredu človeka, že musí zůstat spojena s upřímnou a pravdivou láskou, jež požaduje důvěru a věrnost a potrebuje jako fundament rovnoprávné partnerství mezi dvěma lidmi. I v oblasti sexuality jde o plne vydarený život človeka a jeho štěstí. Láska a sexualita souvisí s opravdovou vzájemnou péčí, s poskytováním opory, se soudržností, s bezpečím, jistotou a lidskou vřelostí. Svévolným a násilným narušením tak intimní sféry tak zranitelných a celkově nezralých lidských bytostí, jak se tomu děje v případech sexuálního zneužívání, umírá důvěra poškozené osoby dítěte. To zase I / / v- . 1/ i vv 1/ v/// i- 702 braní životu lásky a neumožňuje se plne prozívaní sexuality.' 700 Srov. Schockenhoff Eberhard: Sexualität. IV. Theologisch-ethisch, in: LThK 9, s. 521-522. 701 Srov. tamtéž, s. 522-523. 702 Srov. Küng Hans, Rinn-Maurer Angela: op. cit., s. 162-164. 407 Spoluautorka kresťansky interpretované 4. instrukce projektu světový étos upozorňuje na skutečnost, že se v oblasti sexuality zvláště ukazuje, jak mohou lidé žít tragicky mimo své vlastní určení. Sexualitou jako darem Božím se pohrdá a pokri-vuje se. Zejména pro mladistvé je těžké najít zralý vztah k vlastnímu tělu a každé narušení vývoje v tomto směru má závažné důsledky. Proto jsou sexuální ataky dospělých vůči dětem nejen opovrženíhodné jako násilné činy, ale mají také strašné psychické a sociální následky. Spolu s narušením intimní sféry umírá i důvěra člověka a bez důvěry není možná láska a bez lásky se zase nemůže sexualita plně prožívat. Láska jako dar Boží a láskyplná blízkost s druhým člověkem, jež se poznává a pro- V/ / • 1 1 / V / V- /V/ V V / 1 V / T) V/I 1 / V / 1/ 1 1 / živa jako vlastni určeni, pnnasi stesti a naplněni, oozi bezpodmínečné a láskyplne ano chce člověka nést i v těchto situacích. Toto Boží ano nemaže následky lidské slabosti, ale omezuje je. Prasklina v zrcadle zůstává, ale nemůže ho úplně zničit. Žádné lidské poblouznění nic nemění na tom, že je partnerský vztah dvou lidí jedinečným Božím darem. Někteří však demonstrují sexuálními projevy a činy svou moc a prevahu. Lidská exualita a dvojpohlavnost náležejí k dobrému stvořitelskému aktu, mají spojovat dvě osoby, rozkoš jako správně zasazenou součást lze považovat za životní sílu. Primát mezi principy pro lidsky důstojné utváření patrí přikázání lásky. Přikázání nebude přehlížet, ale naopak rozlišovat různé situace, rozměry a významy, hlediska, kontexty, citlivě vnímat ponižující a ničivé praktiky a připomínat i po- v i i v v / /v / / i v/.i o 703 trebu odpustem, smírem a nových začátku. 44.12 Právo na zodpovědnou sexuální výchovu K zafeta^n^ím sexuálním právům tak patrí právo na dostatečnou sexuální výchovu, která vytváří př&ápoklad pro naplnění kvality života, týká se dětí i dospělých. Tohoto procesu by se měTy>4c^stnit všechny společenské instituce. Samozřejmě primární právo a povinnost maj ír&dj^e dítěte. S tím souvisí i právo na široké, objektivní a faktické informace o lidské sexu^lo^ě, která pak vytváří predpoklad pro správné rozhodování v oblasti sexuálního života. Když se mluví v rámci sexuální výchovy o sexu a sexualitě, m^slí.^tím „celýkomplex různých jevů, činností, slov, které se jakkoli týkají lidské tělesnosúlts&qjality", 703 Srov. Merks Karl-Wilhelm: Von der Sexual- zur Beziehungsethik. In: Konrad Hilpert (Hg.): Zukunftshorizonte katholischer Sexualethik, s. 34-35. 408 Empowerment přístup v oblasti podpory sexuality a partnerských vztahů osob s lehkou a středně těžkou mentální retardací ľSJ Úvodem ^\Kdoje milován, může růst beze strachu, je schopen být sám sebou a osvqjit si jazyk k dorozumívání, a především dokáže rozvinout schopnostmilovat druhé. "m V této kapitole si predstavíme koncept podpory osob s mentálním postižením v oblasti sexuality a partnerskývh vztahů. Na počátku v krátkosti predstavíme téma sexuality, identifikujeme problém&^é oblasti pri naplňování sexuálních práv osob s mentálním postižením a některé myifc které s tímto tématem souvisí. Je nutné věnovat se samotné diagnóze mentální retardace pro vymezení cílové skupiny a získání teoretického vhledu možných dopachä^této diagnózy na život jedince. Následne se budeme zabývat empowerment prístupsm jakožto základním východiskem pro jakoukoli efektivní spolupráci s lidmi s mentálním postižením zohledňující jejich lidsko-právní status osoby. Legislativní rámecstito kapitoly tvorí Úmluva o právech osob s postižením z roku 2006, budeme se jí ventsvat po uvedení do tématu sexuality osob s mentálním postižením. 15.2 Sexualita osob s mentálním postižením Pod pojmem sexualita si obvykle každý z nás predstaví neco trochu jiného. Tento pojem tak podléhá velkému množství rozličných výkladů. Zatím, co někteří redukují sexualitu pouze na sexuální praktiky, jiní jí přisuzují dalekosáhlý význam. My si z celého výčtu predstavíme pouze jednu definici, která je pro naše téma zcela dostačující. Dana Štěrbová tento pojem definuje jako souhrn postojů, predstav a vztahů k jiným lidem, který zahrnuje naše predstavy o muži, žene, ale i o sobe samém. Součástí sexuality je naše sexuální chování, očekávání, prípadné úspechy či neúspechy, které se následne zrcadlí do našeho sebevědomí.716 715 VANIER, Jean, s. 163. 716 Viz ŠTĚRBOVÁ, Dana. Sexualita osob s mentálním postižením, s. 26. 416 Osoby s mentálním postižením čelí pri naplňování svých sexuálních práv velkému množství překážek. Bariéry pramení především ze společenské predstavy, že osoby s mentálním postižením jsou tzv. „večnými dětmi", které pravdepodobne nikdy nedozrají do mentálního veku vhodného pro uplatnení svých sexuálních práv. Na základe tohoto pohledu jsou klasifikováni jako osoby mentálne nezralé pro sexuální vztahy, partnerství, manželství či rodičovství. Předpokládá se, že jsou na úrovni vývojové mladších detí bez ohledu na jejich fyzický vek a životní zkušenosti. Společnost vnímá jako žádoucí, aby i jejich sexualita byla projevována a prožívána na úrovni dítěte mladšího veku. S touto problematikou se navíc pojí rada mýtů. Kupříkladu tvrzení, že osoby s mentálním postižením mají zvýšený nebo naopak snížený sexuální pud. Dalším mylným předpokladem je, že účinnou metodou pro utlumení jejich sexuální aktivity je vhodná fyzicky náročná práce či s tím související tvrzení, že sexuální chování těchto osob vzniká pouze v důsledku málo podnetného prostredí. Mezi poslední dva mýty, které se spojují se sexualitou osob s mentálním postižením, patrí tvrzení, že sexualita daného človeka je rovněž nejakým způsobem postižená nebo že součástí plnohodnotného intimního vztahu musí být pohlavní styk.717 „Porozumět sexualitě osob s mentálním postižením znamená nehledat rozdílnosti ci zvláštnosti, ale naopak objevovat a respektovat souvislosti lidského bytí. "m Pro predstavu si uvedeme hlavní prekážky, se kterými se osoby s mentálním postižením potýkají pri snaze naplňovat svá sexuální práva. Patrí sem: nedostatek príležitostí k seznámení, nedostatek soukromí, nesrozumitelnost informací z oblasti sexuality, malá míra podpory ze strany okolí, ale především celková nedůvěra v jejich sexuální práva a nedůvěra v jejich schopnosti je vhodným způsobem napl- v 719 T • 1 / iv i / / v / v • v / i / i ví ví v/ i novat. lo je posilováno společenským míněním, ze je zadouci, aby clovek začínal se svým pohlavním životem až v okamžiku, kdy je za nej schopen nést odpovědnost.720 717 Viz KOZÁKOVÁ, Zdeňka. Sexualita a sexuální výchova osob s mentálním postižením v podmínkách zařízení sociální péče, s. 29-30. 718 VALENTA, M., MÜLLER, O. 44. 719 Srov. ZELENKOVÁ, Barbora. Lidsky důstojné zacházení se sexualitou osob s lehkou a středně těžkou mentální retardací, s. 38. 720 Viz MELLAN, Jiří, s. 13. 417 Nyní si predstavíme Úmluvu o právech osob s postižením a její koncept pojmu postižení Následně si vysvětlíme samotnou diagnózu mentální retardace a přiblížíme si cílovou skupinu této kapitoly. 15.3 Úmluva o právech osob s postižením a její koncept pojmu postižení V této kapitole vycházíme z konceptu pojmu postižení, tak jak jej nově formuluje Úmluva o právech osob s postižením (dále jen Úmluvo). Úmluva byla přijata OSN v prosinci roku 2006 a v září 2009 byla ratifikována Českou republikou. Mezi osoby s postižením radí tato Úmluva, „osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové poškození(impairmcnts), jez jim v interakci s různými bariérami může bránit v jejich plném a účinném zapojení do společnosti na rovném základě s ostatními. "721 Postižení je formulováno jako výsledek společenské praxe, kdy dochází ke stretu mezi osobami s poškozením (ímpairments) a bariérami, které se utváří z postojů a podmínek prostredí.722 Postižení tedy není prvotně součástí osoby mající nějaké poškození (ímpairments) a není ani primárně determinováno samotným poškozením člověka, ale vzniká až v interakci s jeho okolím. Je tak vnímáno jako „živá" a stále se rozvíjející koncepce, kterou je možné v důsledku pozitivně ovlivňovat legislativní úpravou.723 Zjednodušeně lze říci, že diskriminace vede k postižení Hovoříme o změně paradigmatu v pohledu na osoby s postižením, jelikož v této koncepci dochází ke spojení medicínského modelu s modelem sociálním do modelu lidskoprávního. Tento koncept přímo podporují základní principy Úmluvy, a to především (cl.3, d): „Respektování odlišnosti a přijetí osob s postižením ja ko součást lidské různorodosti a přirozenosti. "Účelem této Úmluvy je respektovat, chránit a naplňovat užívání všech lidských práv a základních svobod osobami s postižením na rovném základě s ostatními a podporovat úctu k jejich přirozené lidské důstojnosti. Ve formulovaném účelu je zakotveno i samotné právo osob s postižením prožívat svou sexualitou či právo založit rodinu, které je dále rozvedeno ještě v čl. 23 Úmluvy. 721 Úmluva o právech osob s postižením, čl. 1. 722 Viz MILFAIT, René. Práva lidís postižením. Inovační potenciál Úmluvy, In: www.is/TE/jabok.cz 723 Srov DISABILITIES 4-16. [online], [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/ Documents/Publications/train ing14en.pdf 418 Pri spolupráci s lidmi s mentálním postižením je žádoucí do způsobu našeho vnímání těchto osob zakomponovat dvě roviny - interní a externí pohled. Sloučením těchto dvou pohledů dochází k naplnění modelu lidskoprávního, o kterém jsme hovorili výše. Externí pohled v sobě zahrnuje teoretickou rovinu znalostí o diagnóze mentální retardace a interní pohled obsahuje znalosti o konkrétní osobě s mentálním postižením, které je možné získat pouze na základě osobního poznání. Je naplněním individuálního prístupu.724 Jakákoli kategorizace osob s dovětkem diagnózy by měla sloužit danému člověku, tj. v našem případě by mu měla zaručovat srozumitelnost jazyka a sociálního prostredí, právo využít podporovaného rozhodování jakožto rovnocenného prostředku činit volby a možnost čerpat sociální služby specializující se na podporu dané klientely v různých oblastech života. Je nutné mít na paměti, že účelem této kategorizace není na jejím základě osoby s postižením vylučovat ze společnosti, ale umožnit jim rovnocennou participaci. Nyní si tedy vysvětlíme teoretický obsah diagnózy. 15.4 Mentální retardace íotlivé definice mentální retardace se obvykle liší jen v malých detailech. Obecně pbiuie shoda, že mentální retardace se projevuje výrazným snížením kognitivních schopnbsfipod společností stanovenou normu IQ_(tj. IQjpásmo s horní hranicí 70) a soucasnyr^Hurušením adaptačních schopností jedince. Jedná se o stav trvalý a vrozený. Trvalost v tomSoorípadě nevylučuje přirozený vývoj osobnosti a rozvoj schopností a dovedností v íntenŕkci s podnětným prostredím. Nejedná se tedy o trvalost ve smyslu úplné stagnace vývbj^725 Mane Vágnerová za hlavní znaky této diagnózy označuje nedostatečný rozvoj myslení a reci, limitovanou schopnost učení a z toho plynoucí obtížnější adaptaci jedince mHs^žné životní podmínky.726 Mentální retardace je součástí 10. Revize Mezinároas^klasifikace nemocí QMKNTO), kde je zaražena mezi poruchy duševní a poruchy chsyání, tj. v rozmezí kódových čísel F00 - F99. MKN-10 definuje mentální retardaci jal^is tav za- 724 Viz Parents with intellectual disabilities. Past, Present and Futures. Introduction, s. 4-5. 725 Srov. ZELENKOVÁ, Barbora. Rodičovství a osoby s lehkou a středně těžkou mentální retardací, s. 35. 726 Viz VÁGNEROVÁ, Marie, s. 289. 419 ■Z^príkladů je patrné, že rozdíly ve schopnostech osob s mentálním postižením jsou znacneľ^pj^xínám nepostačí orientace pouze dle stupne mentální retardace, jelikož ta má v izolovan^n*p®hJ^du (pohled pouze externí) velmi nízkou výpovední hodnotu. S tématem podpory osol^^mejjtáhiím postižením v oblasti sexuality přímo souvisí uznání a podpora práva na sebeurčenÍTÍW^třeby této kapitoly si výklad sebeurčení v krátkosti představíme. 15.5 Podpora sebeurčení osob s mentálním postižením Sebeurčení v sobe zahrnuje úkony mravní autonomie človeka, tj. příležitost vlastními úkony utvářet svůj život na základe svých preferencí a schopnosti rozhodovat se. Sebeurčení potvrzuje hodnotu človeka být nezávislým aktérem vlastního života a přiznává jí morálne-právní status osoby. Sebeurčení je do jisté míry závislé na příležitostech, které jsou definovány podmínkami daného prostředí. Těmto příležitostem by mely předcházet zkušenosti, které vedou k realistickému sebeuvědomění, sebevědomí, pozitivnímu vnímání sebe sama a dosažení očekávaných výsledků skrze své jednání, které získáváme v průběhu našeho dětství a dospívání. Sebeurčení odráží sebeaktualizaci človeka, tedy skutečnost, že se učíme na základe svých vlastních zkušeností a v kontextu svého života meníme své preference.734 Tato oblast je u osob s mentálním postižením velmi často narušena, což má dalekosáhlé důsledky na jejich sebepojetí. Podporuje to jejich závislost na okolí, čímž jsou nepřímo vystaveni riziku manipulace a zneužívání. Popsaný stav je navíc determinován nedostatkem srozumitelných informací, na základe kterých by osoba s mentálním postižením mohla uplatnit svou schopnost činit volbu, tzn. učinit informované rozhodnutí. Osoby s mentálním postižením mají výrazne menší prostor k uplatňování svého práva na sebeurčení než většinová společnost. Umelé snižování každodenního rizika nést následky svých rozhodnutí upírá osobám s mentálním postižením jeden z nej důležitějších zdrojů učení. Ve snaze chránit je, tak bráníme přirozenému rozvoji osobnosti.735 734 Srov. Wehmeyer, M. L. & Metzer, Ch. A., s. 111. Cit. podle: Wehmeyer, M. L, & Berkobien, R. (1991). Selfdetermination and self-advocacy: A case of mistaken identity. The Association for Persons with Severe Handicaps Newsletter, 7, 4. s. 111-119.[online], [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.beachcenter.org/research/FullArticles/PDF/SD1_How%20Self-Determined.pdf 735 Srov. ZELENKOVÁ, Barbora. Lidsky důstojné zacházení se sexualitou osob s lehkou a středně těžkou mentální retardací, s. 27. 424 Právo na sebeurčení významným způsobem narušuje institut náhradního rozhodování, který je v České republice v oblasti péce o osoby s mentálním postižením hojně nadužíván. Změnu by měla přinést nová úprava občanského zákoníku. Možnost svobodně a na rovném základě s ostatními uplatňovat své právo na sebeurcení je velmi důležitou složkou zdraví tak, jak jej formuluje WH O, když hovorí o tom, že „zdravíje stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody (well-being), a nesestava se jen z absence nemoci nebo vady. "736 Dle Ryffové a Keyese je výše formulovaná sociální pohoda (well-being) tvořena šesti základními aspekty: sebeprijetím, pozitivními vztahy s ostatními, autonomií (v myšlení i jednání), zvládáním životního prostredí, smyslem života a osobním rozvojem. V Úmluvě je právo na sebeurcení staveno v ěl. 3 (a): „respekt pro přirozenou lidskou důstojnost, osobní autonomu, zahrnující vlastní svobodné rozhodovaní, a nezávislost osob s postižením". Jak již bylo výše zmíněno, sebeurcení je souhrnem několika schopností. Tento souhrn tvorí: schopnost rozhodovat se a řešit problémy, identifikace následků mého jednání, stanovení reálných cílů a způsobu jejich dosažení, schopnost hájit svá práva aj. To vše s ohledem na osobní preference jedince a příležitost svou volbu uplatnit a mít ji v rámci možností pod kontrolou.737 Z praxe musím poznamenat, že osoby s mentálním postižením mají mnohdy problém rozpoznat už jen samotnou možnost volby. Často je to zapříčiněno výrazně menším prostorem činit volby v jejich osobní historii. Je zřejmé, že je to oblast, kterou je možné ve spolupráci s danou cílovou skupinou rozvíjet a posilovat. Je velmi důležité ucit osoby s mentálním postižením rozlišovat vlastní preference a umožnit jim rozhodovat se v rozporu se svým okolím. Znovu zdůrazňuji, že tito lidé mají výrazně menší prostor činit volby ve srovnání s většinovou populací. Mnohdy si nemohou vybrat, kde a s kým budou žít, obvykle si nemohou vybrat ani své osobní asistenty v rámci pobytových služeb a mohou tak být odkázáni na podporu osoby, která jim nedůvěřuje a nevěří v jejich schopnosti. Podpora sebepojetí a určitého sebepoznání, tzn. schopnosti rozlišovat své touhy, co mám a nemám rád, je velmi důležitá pro pozdější pestoval/zdravých mezilidských vztahů a v důsledku je prevencí všech forem zneužívání společně s důrazem na rozvoj schopnosti sebeobhajoby a vyjádření nesouhlasu. Srozumitelné „ne" 736 Viz Health promotion glossary, [online], [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: www. wh o. i nt/h p r/N P H/d ocs/h p_g I ossa ry_e n. pdf 737 Srov. Wehmeyer, M. L. & Metzer, Ch. A. 111. 425 pro prípad sexuálního obtěžování je nutno s klienty obvykle natrénovat pomocí nácviku krizových scénářů na principu „co udělám, když". „Okolísi často neuvědomuje, že pokud není dítě s mentálním postižením od dětského věku vedeno k vyjadrení praní a učení se rozhodovat (což je sociální dovednost), pak je vysoké riziko, že se vjakémkoli věkovém období nebude umět dobre rozhodnout — napr. v situaci sexuálního jednaní a chovaní. "m Taková osoba pravděpodobně nebude umět odmítnout prípadné výzvy k sexuální aktivitě, či na druhé straně nebude schopna přijmout odmítavou reakci jiné osoby. Nízká úroveň těchto dovedností tak vede k nízké sebeochraně klienta pred prípadným zneužitím.739 Podpora kladného, avšak realistického sebepojetí je velmi důležitá pro zdravý vývoj osobnosti. Pakliže nebudeme vést osobu s mentálním postižením k sebeúctě a sebeprijetí s akceptováním vlastních limitů a vědomím silných stránek, vystavujeme ji zvýšenému riziku vlastní instrumentalizace jinými osobami na základě výměny za pocit hodnoty (ač treba krátkodobý) a přijetí. Prístup, který se zaměřuje na rozvoj schopností a dovedností a staví na silných stránkách jedince je empowerment prístup, který je výchozím přístupem pro podporu osob s mentálním postižením v oblasti sexuality a partnerských vztazích. 15.6 Empowerment přístup Empowerment přístup se do češtiny překládá nejčastěji jako zmocnění. Judi Chamberhn, v článku „A working definition of empowerment" definuje tento pojem jako souhrn několika schopností. Můžeme tedy užívat termín uschopňovaní. Tyto schopnosti jsou v souladu s principy Úmluvy. Mezi schopnosti, které jsou rozvíjeny v rámci empowerment přístupu, patří: • Mít moc rozhodovat - mít prostor, ve kterém mohu aktivně rozhodovat o svém životě a přímo působit na svou vlastní situaci. Vlastním rozhodováním snižuji svou závislost na okolí. V Úmluvě nalezneme hned v čl. 3 (a): „respekt proosobní autonomii, zahrnující vlastní svobodné rozhodovaní, a nezávislost osob s postižením " • Mít přístup k informacím a zdrojům - v souvislosti s lidmi s mentálním postižením se jedná především o převedení informací a zdrojů do srozumitelného jazyka, který zohledňuje míru kognitivních schopností těchto osob. Dále s tím 738 ŠTĚRBOVÁ, Dana. Sexualita osob s mentálním postižením. 75 739 Viz ŠTĚRBOVÁ, Dana. Sexualita osob s mentálním postižením. 75 426 související podpora dostupnosti informací a zdrojů napríklad skrze aktivity sociálních služeb. Vycházíme z predpokladu, že k tomu, aby mohla jakákoli osoba učinit informované rozhodnutí, musí mít dostatek srozumitelných (v našem prípade doslova jednoznačných) informací. V Úmluvě nalezneme v čl. 3: „(ej Rovnost příležitostí, (f) Dostupnost." Mít na výběr z více možností, které nejsou omezeny pouze na odpověď „ano/ne, bud/anebo" - lidé s mentálním postižením potřebují v této oblasti podporu pro svou sníženou schopnost rozpoznávat možnost volby, s čímž souvisí i nižší míra uvědomování si důsledků svých rozhodnutí. Asertivita - znamená rozvíjet schopnost adekvátním způsobem prosazovat svá práni a rozhodnutí a posilovat umení říci „ne". Souvisí s výše zmiňovaným nácvikem krizových scénářů. Pocit, že mám svou hodnotu - vedomí si své vlastní lidské důstojnosti. V Úmluvě v čl. 3 (a): „Respektpro přirozenou lidskou důstojnost,...." Myslet kriticky - tedy nejednat podle předem pripravených scénářů, uvědomovat si možnost odlišného pohledu na vec, naučit se rozpoznávat, kdo jsem, co chci a co mohu dělat. Souvisí se schopností asertivního jednání. Kritické myšlení je pro človeka s mentálním postižením velmi těžké, mnohdy až nemožné. Když přemýšlím kriticky, vnímám danou vec z různých úhlů pohledu, a to dokáže človek s mentálním postižením pouze v omezené míre, neboť to mimo jiné vyžaduje i jistou míru predstavivosti. Doporučuji bořit limity predstavivosti těchto osob názornými ukázkami (nácvik situací), v praxi se mi velmi osvedčila metoda videoukázek (obzvláště v prípade, kdy potrebujeme probírat neco, co daný človek nemá na vedomé úrovni) a podpora mluveného slova situačními obrázky. Možným zdrojem pro rozvoj schopnosti kritického myšlení a asertivního jednání jsou skupiny tzv. sebeobhájců. Naučit se vyjádřit svůj vztek - u osob s mentálním postižením se bude jednat především o společné hledání způsobu, jak vyjádřit vztek společensky akceptovatelnou formou. Napr. mám vztek, tak se půjdu ven projít, abych se uklidnil, nebo půjdu a roztrhám staré noviny apod. U některých osob bude nutná pomoc s rozpoznáním spoušteče nepríjemného pocitu. Necítit se sám, ale jako součást společnosti - v Úmluvě v čl. 3 (d): „Respektování odlišnosti a přijetí osob se zdravotním postižením jako součást lidské různorodosti a přirozenosti' 427 Pochopit, že lidé mají svá. práva - a tedy že i já mám svá práva a co je jejich obsahem. A zároveň, že je nutné respektovat práva ostatních osob. Můžeme v Úmluvě vztáhnout na čl. 3: „(bj) Nedisknmmace. Rovnost mezi mužem a ženou." Mít možnost ovlivňovat svůj život a život společnosti - v Úmluvě čl. 3 (c): Dl / / v- / ■ / Ví V / 1 í v •« „rme a ucmne zapojeni a začleněni do společnosti. Učit se dovednostem, které považuji za důležité - mít možnost určit, co se chci naučit a v čem se chci vzdělávat. Mít možnost ovlivnit pohled ostatních na mé schopnosti a mou způsobilost svobodně jednat - budeme-li v človeku posilovat vedomí vlastní hodnoty a umožňovat mu, aby rozhodoval, či spolurozhodoval o svém živote, zvyšujeme tím míru pozitivního společenského povedomí o osobách s mentálním postižením, jakožto kompetentních aktérů vlastního života. Pokud človek s mentálním postižením pracuje mezi lidmi bez postižení, získává tím nejen práci, ale i prostor aktivně se podílet na zmene povedomí svého okolí o lidech s mentální retardací. Vyjít z ústraní - tento termín se užívá v souvislosti s lidmi s homosexuální orientací. Ti mohou vzhledem ke stigmatizujícímu vnímání své sexuální orientace společností přejít k jejímu skrývání, což má neblahý vliv na jejich sebevědomí a sebepojetí. Uvědomovat si, že růst a vývoj osobnosti je nekončící proces - v Úmluvě můžeme nalézt souvislost s čl. 3 (V): „Respektovanírozvíjejících se schopností dětí se zdravotním postižením a jejich práva na zachování identity. "Schopnosti a dovednosti človeka jsou ovlivnitelné výchovou a vzděláváním. Zvyšovaní sebevědomí a tím překonávání stigmatu 740 Jedním z hlavních principů pri spolupráci s lidmi s mentálním postižením je poskytovat jim „přijetí" a důvěru v jejich schopnosti.741 Přijetí jejich limitů s důrazem na silné stránky a podpora dílčích schopností je základem pro rozvoj kladného sebehodnocení, což následné pozitivně utváří sebepojetí osob s mentálním postiže- 740 Viz CHAMBERLIN, Judi. A working definition of empowerment, s. 43-46. 741 Významu „přijetí" se ve své knize Jako muže a ženu je stvořil věnuje Jean Vanier. Formuluje tezi, že účinná intervence u těchto osob v oblasti mezilidských vztahů a sexuality je možná pouze skrze absolutní přijetí v komunitě, kde skrze posilující vztahy s ostatními členy bude člověku s mentálním postižením umožněno vytvořit si důvěrný bezpečný vztah, který mu umožní otevřít se sobě i světu kolem sebe. 428 ním. Podmínkou efektivní spolupráce je neodsuzovat. S tématem empowerment úzce souvisí informovaný souhlas, který si vysvětlíme v následující podkapitole. 15.7 Informovaný souhlas při práci s lidmi s mentálním postižením Informovaný souhlas je termín prevzatý z lékařského prostredí742. Dana Štěrbová tento termín aplikuje na oblast sexuality osob s mentálním postižením, když hovorí o informovaném souhlasu se sexuální aktivitou nebo také o tzv. kvalifikovaném souhlasu se sexuální aktivitou. Jedná se o ideální stav vědomého souhlasu, kdy je člověk poučený o pohlavně prenosných chorobách a možnosti jejich prenosu, o způsobu ochrany, o možnosti neplánovaného početí, o nutnosti a způsobech dodržování hygieny apod. Tento souhlas dává osoba, která chce být sexuálně aktivní a souhlasí tak s prípadnými riziky, která může sexuální aktivita přinášet. Souhlas musí být oboustranný, aby se zamezilo prípadnému sexuálnímu zneužívání.743 Na základě výsledků výzkumu Kennedy a Niedebuhl z roku 2001, bylo autory stanoveno, že klient musí mít k vyjádření informovaného souhlasu tyto predpoklady: - musí mít základní sexuální znalost; - musí rozumět důsledkům sexuální aktivity; - musí mít základní schopnosti, jak se ubránit - zajistit si bezpečí.744 Domnívám se, že aby bylo vůbec možné dostát všem těmto požadavkům, je nutné mít znalosti o konkrétním klientovi, tedy zahrnout do posuzování již vícekrát zmiňovaný interní pohled. Aby bylo navíc možné vnímat klienta v jeho celistvosti, je nutné zahrnout do našeho konceptu íjeho osobní historii. Jsme formování zkušenostmi, které získáváme v průběhu celého života, a velké množství informací o motivech jednání konkrétní osoby se nám může vyjevit až v momentě, kdy ji nevnímáme pouze v rámci jedné životní etapy, ale v kontextu celé její historie. Ta 742 V jeho původním významu se s ním můžeme setkat v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně v čl. 5: „Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat." 743 Viz ŠTĚRBOVÁ, Dana. Sexuální výchova a osvěta u osob s mentálním postižením, s. 28-29. 744 Viz ŠTĚRBOVÁ, Dana. Sexualita osob s mentálním postižením, s. 72-73. Cit. podle Kennedy, C. H. & Niedebuhl, J. (2001). Establishing criteria for sexual consent capacity. American Journal on Mental Retardation, 106, 503-510. 429 i i 11 M i i pilu i^ro kapitoly si ukážeme na konkrétních příkladech aplikaci em-powerment přístupu při p^| ' 'I I1 11 sfv,i,1^Hf a partnerských vztahů osob s mentálním postižením. — 15.9 Aplikace empowerment přístupu na konkrétní příklady partnerských vztahů Uvedené kazuistiky jsou součástí mé absolventské práce Lidsky důstojné zacházení se sexualitou osob s mentálním postižením. Všechna jména jsou zámerne zmenená. Pro účely této kapitoly jsem kazuistiky zkrátila. Příklad první: Libor a Ivana Libor, 62 let Osobní a rodinná anamnéza: Diagnóza lehká mentální retardace, plně způsobilý k právním úkonům. Před narozením Libora byla jeho matka operována na rakovmu prsu. Všestém měsíci těhotenství podstupuje rentgen plodu na základě tvrzení gynekologa, že není těhotná. Na konci šestého měsíce prodělává operaci pod celkovou narkózou. Když je Liborovi rok, ochrne matka na pravou ruku a nemůže jej ani chovat. S výchovou jí pomáhají sourozenci, ale péče je nedostatečná. Libor trpí citovou i podnětovou deprivací. Když jsou Liborovi čtyři roky, matka umírá. Otec pracuje jako úředník. Má slabé srdce. Po smrti Liborovy matky se znovu žení. Bere si matčinu sestřemci, která je učitelkou. Libor se domnívá, že je to jeho skutečná biologická matka, o existenci jiné ženy neví. Otec umírá po ráně elektrickým proudem, když je Liborovi 28 let. Libor je přímým svědkem této události. Zůstává v péči nevlastní matky. Vztah s rodiči popisuje Libor jako harmonický, rád na své dětství vzpomíná. Nevlastní matka nakonec umírá ve věku 86 let. Libor tuto událost popisuje slovy: „Mamka, jednou měla. jít k zubaři na středisko a oni hlásili v rádiu, nechoďte nikam, je náledí. Mamka šla a upadla tady na rohu na tom chodníku, nebylo to posypaný, nic a někdo šel a ona byla skrčená jako, že opravuje auto a hned převoz do nemocnice. "Z nemocnice se už nevrátila. Od té doby má Libor panickou hrůzu z náledí. V zimních obdobích chodí ven jen s doprovodem asistenta, odmítá jakékoli samostatné vycházky. Klientem chráněného bydlení je od svých 49 let. Přihlášku mu podala jeho nevlastní matka ještě předtím, než zemřela. Školní docházka: 1955 - 1965 chodí do základní školy praktické, 1965 - 1967 učňovská škola (knihařská dílna). 432 Zaměstnání: V letech 1967 - 1978 pracuje ve chráněné dílně, 1978 - 1980 pracuje jako pomocný údržbář, poté se vrací do chráněné dílny na dalších čtrnáct let. Od roku 1996 je klientem CDS, pracuje v dřevodílně. Ivana, 60 let Osobní a rodinná anamnéza: Diagnóza lehká mentální retardace, plně způsobilá k právním úkonům. Matka byla uklízečka, otec povoláním voják. Má mladší sestru Olgu. Po smrti svých rodičů zůstává Ivana bydlet se sestrou. Později žije i s jejím manželem a dvěma dětmi. S manželem Olgy vychází Ivana špatně. Olgu popisuje jako přísnou. Sestra je v současnosti v invalidním důchodu a je stále doma. Její děti se již odstěhovaly. Školní docházka: Základní škola praktická. Učňovská škola. Zaměstnání: Ivana pracuje v chráněné dílně. Libor a Ivana jako pár: Libor s Ivanou spolu chodí 42 let. Poznali se na učilišti, Libor toto setkání popisuje následovně: „Já jsem jí řekl svoje jméno a ona. taky. A už to začalo fungovat. "Po několika letech zakázala Liborovi jeho matka, aby se s Ivanou vídal. Důvodem byly finance. Ivana po Liborovi chtěla stále nějaké peníze, za které nakupovala ovoce pro sestřiny děti. Dva roky se nevídali. Po smrti jeho matky se dali opět dohromady. Libor ten mezičas nesl špatně. „Jako ty dva roky jsem probrečel mámě tady. Máma říkala, neplač, najdeš si jmou, pusťji k vodě, Libore, holekje. "Na otázku, zda někdy chodil i s nějakou jmou dívkou, odpověděl, že ano. Posléze je zřejmé, že pojmu „chození s někým" rozumí jinak. Liborovy vztahyjsou především platonické, kamarádské. Další dvě dívky, které označuje za své bývalé partnerky, jsou dívky, se kterými se vídá pouze příležitostně. V rámci chráněného bydlení vznikly jako součást individuálního plánování různé plány na podporu jejich partnerského vztahu. Nejdůležitějším plánem je plán zaručující společně strávený víkend lx za měsíc bez přítomnosti asistenta, který vznikne, když je Liborovi 59 let. Do té doby může být s Ivanou přes noc pouze v době Vánoc či Velikonoc a jen občas během prodloužených víkendů. Ivana bydlí u Olgy. Pracuje, ale celý svůj plat odevzdává své sestře. Nemá žádné peníze, se kterými by mohla volně nakládat. Olgaji nikdy neučila, jak s penězi hospodařit, jak být samostatná. Atak to Ivana skutečně neumí. Je přesně stanovená finanční částka, kterou musí Ivana Liborovi zaplatit, aby u něho mohla být. Dříve Ivana Liborovi nepřispívala, což mělo významnější dopad na jeho finanční rozpočet. Matka Ivany prý souhlasila, aby spolu bydleli. Souhlasila i s případným sňatkem, ale bylo to podmíněno tím, že je nebude více podporovat. Chtěla, aby Ivana bydlela 433 u matky Libora. Nyní jezdí Ivana za Liborem dvakrát týdně. Když je Ivana u Libora, může vykonávat práce, které doma běžně nezastává. Je ráda v roli paní domu. Tuto roli si potvrzuje i při komunikaci s Liborem: „Jak to jíš, sedm si jinak, učeš se, nedělej tohle, nesměj se, mluvíš moc nahlas atd." Libor je šťastný, ví, že to s ním myslí dobře, tak se nad jejím lamentováním vždy jen pousměje a udělá, jak mu bylo řečeno. Sám říká: „Stará, se o mé jako moje mamka.." Libor rád sleduje erotické příběhy, které se občas objevují v televizi, na záchodě mu visí několik kalendářů s nahými slečnami. Na otázku, zda někdy zažil to, na co se dívá v těch filmech, odpověděl: „Nezažil. Ale znám to, jak to chodí. Není, nakonec co z toho. Byl by malér tady. Dozvedela by se to Olga a už by sem Ivana nesméla jezdit nikdy. "Připouští, že se na téma sex s Ivanou nikdy ani nebavil. Když je Ivana u něj doma, tak se ne erotické filmy nedívá. Ivana je nemá ráda. Viděl ji několikrát nahou a párkrát se i různě hladili. Když se koupe, tak jí třeba umyje záda. Oba by si přáli spolu bydlet, Olga jim to však zatím nechce umožnit. Dosud spolu nestrávili společnou dovolenou z finančních důvodů. Olga to Ivaně nechce zaplatit, tak Libor jezdí s přáteli. Libor s Ivanou tak spolu tráví poslední víkend v měsíci, dva dny v týdnu a různé svátky. Jejich přání o společném soužití se pravděpodobně nikdy nevyplní. Aplikace empowerment přístupu: Vždyje nutné aplikovat základní princip „přijetí" a „důvěry v jejich schopnosti", dále je nutné respektovat formu jejich vztahu a nenutit je překračovat hranice, které si společně nastavili (ty nenuť do pohlavního styku či jiných sexuálních aktivit). V rámci tohoto páruje obzvláště nutné poskytovat podporu při komunikaci s Olgou, konkrétně při vyjednává podmínek společného soužití, trávení dovolených. U obou je důležité podporovat jejich sebeurčení - vytvářet prostor volby a podporu při rozpoznávání situace volby, upozornění na důsledky volby a navržení j mých variant. Na základě rozhovorů posilovat vědomí toho, co chci (chci být ve vztahu nebo ne). Pnkiatklmliý: Karel a Pavla Karel, 48 let Osobní a rodinná ananrnezaT'©*agnóza lehká mentální retardace, poúrazová epilepsie a logopedická vada. Při psychickém rozru^esX^estupňuje jeho logopedická vada a objevují se záchvaty. Hůř slyší najedno ucho, je částečneoTfl^ignýve způsobilosti k právním úkonům. Ze svého reálného života utíká různými fantaziemi. (J55 434 Na dvou párových příkladech jsme si ukázali aplikaci empowerment prístupu do praxe. 15.10 Závěrem Vrámci této kapitoly jsme se dozvěděli, že podpora osob s mentálním postižením v oblasti sexuality a partnerských vztahů, která zohledňuje lidskou důstojnost, je možná skrze empowerment prístup, který těmto osobám přiznává morálně právní status osoby. Tento prístup se do češtiny překládá jako zmocňování ci uschopňování a zaměřuje se na rozvoj dílcích schopností a dovedností osob s mentálním postižením, čímž podporuje jejich nezávislost, pozitivně utváří jejich sebepojetí, a to v důsledku podporuje rozvoj zdravých mezilidských vztahů. Do tohoto prístupu je také nutné zahrnout osobní historii daného člověka, která má přímý vliv na jeho současné jednání a rozhodování, rozlišovat mezi přáním a informovaným (zodpovědným) rozhodnutím člověka, utvářet okolní podmínky tak, aby bylo možné cink rozhodnutí a současně poskytovat těmto osobám prostor volby. Základem podpory je však absolutní přijeti z víra ve schopnosti dané osoby být aktivním strůjcem svého života. 441