EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA UK, 2. ROČNÍK, KS

RIZIKOVÉ SKUPINY

SEMINÁRNÍ PRÁCE

TÉMA:

CHUDOBA A NEZAMĚSTNANOST

JANA GREGAROVÁ

DENISA PRŮŠOVÁ

KATEŘINA BÚTOROVÁ

BOHUMILA URBANOVÁ

INGRID TULEJOVÁ

PETRA PETŘÍKOVÁ

Chudoba a nezaměstnanost

Tyto dva společenské jevy spolu úzce souvisí, i když první je daleko starší. Vznik chudoby nemůžeme
datovat. V bibli ve SZ se objevuje myšlenka, že je trvalým průvodcem života. V knize Rút je
uvedeno, že vdově je dovoleno sbírat na poli po sklizni klasy. Právě vdovy a sirotci jsou pokládáni
za nejchudší.[1] V prvním společenství křesťanů se uplatňovala zásada společného majetku. Tak byl
setřen rozdíl mezi bohatými a chudými.[2]^ Od 4. století se stávají středem péče o chudé, kláštery
a později farnosti. Je to na dlouhou dobu církev, která tuto službu na sebe bere.

Za vlády Karla Velikého (9. stol.) byl vydán soubor zákonů a nařízení zvaný „KAPITULARE“, který
stanovil povinnost pro lenní pány starat se o své poddané. Šlo o jeden z prvních pokusů upravit
péči o nejchudší občany[.][3]

Ve 13. a 14. stol. roste počet chudých ve společnosti. Při klášterech a farnostech vznikají
špitály, které mají funkci chudobinců a nemocnic. Chudina byla tak početná, že církev byla schopna
postarat se jen o ty nejpotřebnější. Počet žebráků stále roste. [4]

V době reformace v Německu během 16. stol. vznikaly chudinské zákony. Rakouský policejní řád roku
1552 ustanovil „domovské právo“, z něho byla odvozena povinnost obce postarat se o osoby v případě
nouze.

Důležitý byl také zákon anglické královny Alžběty (Poor Law). Tento zákon z počátku 17. stol.
znamenal první krok k sekularizaci a laicizaci péče o chudé.[5] Josef II. zavádí v Rakousku v roce
1782 tzv. farní chudinské instituty. Buduje se síť útulků pro chudinu. V roce 1868 je upraven
chudinský zákon. Další formou pomoci bylo umístění do obecního ústavu (chudobince) nebo do cizího
zařízení na náklady obce.[6]

Až do 18. stol. chudoba překrývala i nezaměstnanost a prakticky s ní splývala. Ve střední Evropě
vzniká nezaměstnanost jako taková až s genezí trhu práce. Ten předpokládá formálně svobodné občany.
V roce 1781 byl vydán patent o zrušení nevolnictví, v roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Nevolník,
poddaný neznal nezaměstnanost, o jeho pracovní síle rozhodoval pán a snažil se ji co nejvíce pro
sebe využít. Při tom ovšem platilo, že i když lidé hodně pracovali, byli chudí. Jakmile byly
uvolněny masy pracovníků, docházelo k velkému přesunu z venkova do rostoucích měst. Urbanizace a
industrializace se staly dalšími podmínkami vzniku trhu práce. Objevil se veliký přetlak nabídky
pracovní síly na trhu práce.

Nezaměstnaní se dostali na společenské dno.[7]

V roce 1905 vznikly ve Francii první systémy pojištění pro případ nezaměstnanosti v Dánsku hned rok
poté. V Rakousku - Uhersku byl roku 1903 zaveden systém zprostředkovatelen práce.[8] Za I. světové
války byla nezaměstnanost snížena na minimum – dělníci byli většinou na frontě. Lidé trpěli
nedostatkem potravin.

Nový stát přejal v roce 1918 sociální legislativu z Rakouska - Uherska. Gentský systém byl
uzákoněn v ČSR roce 1921. Po válce počet postižených chudobou vzrostl o válečné veterány, invalidy
a pozůstalé po padlých. Další skupinu tvořili nezaměstnaní – válečná výroba skončila, ale mírová
ještě nebyla rozvinuta. Důsledky války přinutily stát k rozvoji sociální péče. Vzniklo ministerstvo
sociální péče. Bylo zavedeno sociální pojištění pro zaměstnance.[9]

Během II. světové války nezaměstnanost nebyla. Průmysl v Čechách a na Moravě vyráběl pro potřeby
německé armády. Po válce se v letech 1948 – 66 udržovala ve vyspělých zemích planá nezaměstnanost.
Tato situace končí krizí v 70. letech. V této době se začíná formovat teorie tzv. sociálního státu
– nejprve v Německu a pak ve Francii. Oba státy se staly vzorem pro zbytek Evropy.[10] U nás po
válce došlo k první vlně znárodnění a první peněžní reformě. Bývalí majitelé podniků ztratili
majetek, úspory, sami se stali chudými. Postupně byly zrušeny všechny dosavadní pojišťovny, jejich
prostředky byly převedeny do Ústřední národní pojišťovny.

Od 60. let se ozývá kritika systému. V období tzv. normalizace spadalo sociální zabezpečení pod
ministerstvo práce a sociálních věcí.[11] V ČSSR do roku 1989 oficiálně žádná nezaměstnanost
neexistovala, neexistoval trh práce. Působil systém umístěnek. Uměle byla vytvářena pracovní místa
bez ohledu na potřeby ekonomiky. Plánování vedlo k přezaměstnání a tak k celkové nízké efektivitě
ekonomiky. K proměně dochází po roce 1989, kdy byl znovu „objeven“ trh práce se všemi důsledky.

Nezaměstnanost

V dnešní době je jedním ze sociálně politických problémů nezaměstnanost. Nezaměstnanost je jeden ze
staronových problémů, se kterým se musí česká společnost vypořádat.

Samotná nezaměstnanost není problémem, jde vlastně o jakýsi přirozený vývoj
společnosti. Nezaměstnanost se stává problémem tehdy, když už se stává masovou. Podle Mareše je pro
společnost nejméně obtížně vyrovnat se s frikční nezaměstnaností.[12] Frikční nezaměstnanost je
dočasná. Lidé jsou nezaměstnání jen dočasně, do té doby, než naleznou nové zaměstnání. „Pokud se
však nezaměstnanost stává masovou a doba trvání jednotlivých případů nezaměstnanosti se prodlužuje,
dostává se do centra pozornosti nejen těch, kdo ztrácejí práci, ale i do centra pozornosti celé
společnosti a jejích státních a politických institucí.“[13] Tady již můžeme mluvit o sociálně
politickém problému. Vznikají finanční problémy, protože stát a společnost musí podporovat lidi,
které nemají zaměstnání a nemohou si sami zajistit zdroje nutné pro přežití. Naše společnost
funguje totiž na principu solidarity. Finanční stránka není však jediným problémem. Mohou se
objevit i různé sociální důsledky. Člověk se může dostat na hranici sociálního vyloučení. Tím, že
dlouhou dobu nepracuje nebo nemůže nalézt zaměstnání, klesá danému člověku sebevědomí, připadá si
nepotřebný a zbytečný. S nedostatkem financí může klesnout jedinci životní úroveň a s tím je
spojené i riziko špatného zdravotního stavu. Pokud situaci přeženu, nesamostatný člověk se stává
frustrovaným a může od svého problému utíkat pomocí alkoholu, drog nebo vytvoření si podobné jiné
závislosti. Člověk, který dříve byl zaměstnán, se stává zoufalým a využívá všechny dostupné
prostředky pro získání financí. Nebojí se ani krádeží a jiné kriminální činnosti. Je nutné si proto
uvědomit, že nezaměstnanost je vážný problém.

V naší společnosti se vyskytuje několik forem nezaměstnanosti. Jednou jsem již v práci
zmínila frikční nezaměstnanost. Tedy dočasnou nezaměstnanost. Jde o normální změny v zaměstnání,
během nichž si osoba hledá novou práci. Nebo jde o absolventy, kteří právě dokončili studium a
hledají uplatnění na trhu práce. „ Vedle běžné změny zaměstnání, která je jádrem frikční
nezaměstnanosti, ztrácí řada pracovníků své zaměstnání i díky rozpadu neefektivních podniků a
institucí.“[14] Jde o strukturální nezaměstnanost, můžeme ji říkat i technická. Může vzniknout i
tím, že zanikne třeba celé odvětví, potřebou nových profesí a kvalifikací. Do této nezaměstnanosti
mohou zapadnout i lidé s vysokou kvalifikací. Nezaměstnanost, která vzniká například střídáním
ročních období, se nazývá sezonní. Jako příklad si zde můžeme uvést zemědělce. Ti asi logicky budou
mít v zimě méně práce než na jaře a v létě. Cyklická nezaměstnanost, která vzniká v případě
nedostatku pracovních míst. Ještě se můžeme setkat se skrytou nezaměstnaností. V knize Petra Mareše
se můžeme dočíst, že se jedná o lidi, kteří nejsou registrováni jako nezaměstnaní, ačkoliv
zaměstnání nemají. Tyto osoby si ani práci nehledají. Jedná se například o ženy v domácnosti.[15]

Cílové skupiny ohrožené nezaměstnaností a chudobou

K lidem nejvíce ohrožených chudobou či sociálním vyloučením patří ti lidé, kteří
splňují alespoň jednu ze tří podmínek: jejich příjem se řadí na hranici národní úrovně chudoby,
trpí závažným materiálním nedostatkem nebo žijí v domácnosti, protože nemají zaměstnání.

Každý stát má hranici chudoby jinou. Česká republika patří podle údajů Eurostatu k chudobou nejméně
ohroženým státům v EU.[16]

V roce 2013 se pod hranici příjmové chudoby dostal člověk s měsíční částkou nižší

než 9 674 korun, pár s méně než 14 512 korunami, samotná matka s malým potomkem s méně než 12 577
korunami či rodiče s náctiletým a malým dítětem s méně než 22 251 korunami.

Pod hranicí příjmové chudoby tak v ČR loni žilo 886 tisíc lidí. Příjmová chudoba hrozila 45
procentům nezaměstnaných.[17]

Míra ohrožení chudobou začala v ČR přibližně v roce 2010 stoupat, přičemž většinou nejde o lidi
žijící na ulici. Nejvíce ohroženi jsou lidé bez stále práce, neúplné rodiny a rodiny se třemi a
více dětmi. Nejhůře jsou na tom samoživitelé. Za jednu ze sociálních skupin ohrožených chudobou
jsou považováni také senioři – týká se to každého pátého člověka v důchodovém věku. Nejhůře jsou na
tom lidé nad 65 let, kteří navíc ztratili životního partnera nebo žijí sami v domácnosti z jiného
důvodu.[18]

Další ohroženou skupinou jsou pak příslušníci etnických menšin. Nejvíce ohroženou
menšinou je romská menšina. Podle vládní Zprávy o stavu romské menšiny za rok 2012 mají Romové
stále špatné postavení v oblastech vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení i bezpečnosti. Řada Romů
čelí dlouhodobé, opakující se a v řadě domácností koncentrované nezaměstnanosti. Dle údajů
krajských koordinátorů pro romské záležitosti se míra nezaměstnanosti v sociálně vyloučených
lokalitách chudších regionů pohybovala v rozmezí 70 až 100 procent. V roce 2012 bylo dle
kvalifikovaných odhadů krajských pracovišť Úřadu práce ČR evidováno 47 854 romských uchazečů (v
roce 2011 jich bylo 38 456). Alarmující je situace romské mládeže ve věku mezi 15 a 26 lety, která
čelí 61 procentní nezaměstnanosti. Navíc 77 procent z nich nemělo nikdy žádnou pracovní zkušenost.
[19]

Dlouhodobě znevýhodněnou skupinou jsou osoby se zdravotním postižením.

Lidé se zdravotním postižením jsou největší a zároveň nejohroženější minoritou světa. Přes svou
odlišnost mají všichni handicapovaní jeden společný bod – nejsnadněji padají do chudoby. V České
republice je lidem se zdravotním postižením poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. Např. pomocí
pracovní rehabilitace, specializovanými rekvalifikačními kurzy, zřizováním chráněných pracovních
míst nebo příspěvky pro zaměstnavatele.[20]

Vývoj a statistika nezaměstnanosti

Ke sledování nezaměstnanosti se užívá měřítek zachycujících počet a složení
nezaměstnaných (podíl osob s určitými charakteristikami nebo s určitou délkou nezaměstnanosti v
celku nezaměstnaných), ale i relativních měr (uváděných v %).

Základní ukazatele hodnocení nezaměstnanosti v Česku

Obecná míra nezaměstnanosti = ukazatel podílu nezaměstnaných osob v ekonomicky aktivní
společnosti.[21] Český statistický úřad ji stanovuje na základě výběrového šetření pracovních sil,
zkratka VŠPS (tj. je vyhodnocován z reprezentativního vzorku společnosti).[22]

Podíl nezaměstnaných osob = podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15-64 let, ze všech
obyvatel ve stejném věku. [23]Tento ukazatel je v pravomoci MPSV a je stanovován na základě údajů
Úřadu práce.[24] Tento termín nahrazuje zveřejňovanou míru registrované nezaměstnanosti, která
poměřovala všechny uchazeče o zaměstnání vůči ekonomicky aktivním osobám. Změna byla provedena na
základě dohody ČSÚ a MPSV s platností od ledna 2013 ).[25]

Další ukazatele nezaměstnanosti

• Míra dlouhodobé nezaměstnanosti = podíl nezaměstnaných osob déle než 12 měsíců
v ekonomicky aktivní společnosti.

• Specifické míry nezaměstnanosti = podíl nezaměstnaných osob s danými charakteristikami
v ekonomicky aktivní společnosti ( např. podíl nezaměstnaných bez kvalifikace v celku ekonomicky
činných osob bez kvalifikace).[26]

Nezaměstnanost v ČR (podíl nezaměstnaných osob) k 30.11. 2015 činila 5,9%, tj. 431 364
uchazečů o zaměstnání. Na jedno pracovní místo připadá v současné době 4,1 uchazeče. Města největší
nezaměstnaností s vyšším než je republikový průměr jsou v okresech Most (11,2%), Karviná (10,9%),
Bruntál (10,7%), Ústí nad Labem (10,9%), Ostrava-město (9,9%), Chomutov (9,3%), Sokolov a Děčín
(oba 8,5%). Oproti předchozím létům je také zaznamenán nárůst počtů uchazečů na ÚP z řad
absolventů škol ( podílejí se 5,5%), zdravotně postižení tvoří 13,4% z celkově nezaměstnaných.[27]

Chudoba, její hranice je stanovena na úrovni 60% mediánu národního disponibilního
příjmu. V Česku je hranice příjmové chudoby pro domácnost jednotlivce pro rok 2014 vypočítána ve
výši 9.901,-Kč/měsíc. Počet osob ohrožených příjmovou chudobou se dlouhodobě drží na úrovni 9% až
10% , za rok 2014 byla stanovena hodnota na 9,7%. [28]

Služby pro lidi postižené chudobou a nezaměstnaností

Chudobu je možné řešit tím, že se budeme zabývat již její prevencí. Prevencí chudoby je tzv.
negativní daň a tou je například:

1. Záporné zdanění příjmu - je to peněžní pomoc. Spočívá v tom, že do určité výše
příjmu není placena daň a domácnosti, které částky nedosahují je tato částka dorovnána tzv.
zápornou důchodovou daní. Tento způsob se ukázal jako nevhodný, jelikož nemotivuje lidi řešit svou
životní situaci vlastními silami, proto se tento způsob v naší zemi neuplatňuje.[29]

2. Minimální příjmové veličiny - Sem patří minimální mzda, životní minimum,
existenční minimum, veřejná sociální pomoc.[30]

Chudobou jsou nejvíce ohroženi nekvalifikovaní, mladí, starší lidé, a rodiny s dětmi. To znamená,
že chudoba souvisí se zaměstnaností nebo spíše s nezaměstnaností.[31]

Pomoc při nezaměstnanosti:[32]

Úřad práce:

· Informuje o volných pracovních místech, o jejich náročnosti, požadavcích atd.

· Poskytují poradenství v právních, ekonomických, psychologických, sociálních
otázkách, pokud se jedná o zaměstnání nebo rekvalifikaci.

· Poskytuje finanční podpory zaměstnavatelům, kteří přijmou nového zaměstnance.
Podporují a usnadňují zaměstnávání mladistvých a handicapovaných občanů.

· Poskytují dávky a podporu v nezaměstnanosti.

· Podporují finančním příspěvkem ty, kteří chtějí začít s drobným podnikáním.

· Zajišťují odbornou praxi a zaměstnávání absolventů škol.

· Podporují organizování a spolufinancují rekvalifikační programy a
rekvalifikace.

Dále pro lidi chudé a nezaměstnané najdeme pomoc sociálním zabezpečení. Do této pomoc zařazujeme:

1. Dávky státní sociální podpory: [33]

· Přídavek na dítě - Je to obligatorní peněžitá a opakující se dávka. Poskytuje
se v závislosti na výši příjmu v rodině, pokud příjem není vyšší než částka životního minima. Je
nárokem na nezaopatřené dítě.

· Sociální příplatek - Je obligatorní peněžitá a opakující se dávka. Dávkou stát
přispívá rodinám s nízkými příjmy.

· Příspěvek na bydlení - Obligatorní peněžitá opakující se dávka. Je to dávka
testovaná a přispívá na náklady spojené s bydlením.

· Rodičovský příspěvek - Je dávkou netestovanou.

2. Sociální pomoc[34]

· Pomoc v hmotné nouzi: Příspěvek na živobytí - Příjem nedosahuje částky na
živobytí, který se měří podle životního a existenčního minima.

Doplatek na bydlení - Doplatek osobě do částky na
živobytí po zaplacení nákladů na bydlení.

Mimořádná okamžitá pomoc - Je jednorázovou dávkou.

STRUKTURA UCHAZEČU A VOLNÝCH PRACOVNÍCH MÍST k 30. 11. 2015

BEROUN

K 30. 11.2015 bylo evidováno na ÚP Beroun celkem 3009 uchazečů o zaměstnání, z toho osob se
zdravotním postižením 283[35]

plně invalidní

částečně invalidní

os. zdravotně znevýhodněná

1. st. invalidity

154

2 st. invalidity

105

3. st. invalidity

uchazeči s evid. delší 5 měsíců

1809

ženy těhotné,kojící a matky do 9 měs.po porodu

osoby pečující o dítě do 15 let

433

osoby potřebující zvl. pomoc

věková struktura evidovaných osob:

do 19

z toho do 18

20-24

25-29

30-34

35-39

40-44

45-49

50-54

55-59

60-64

nad 65

123

365

305

390

378

283

331

369

153

průměrný věk je 40,3

vzdělanostní struktura evidovaných osob

Bez vzděl.

Neúpl. zákl. vzděl.

Zákl. vzděl.

Nižší střední

Nižší střední odborné

Stř.odb. s výuč.list.

Střed.odb.bez mat.

ÚSV

ÚSOs vyuč. a mat.

ÚSO

s mat. bez vyuč.

Vyšší odb.

Bc.

VŠ

Doktor.vzděl.

866

1007

127

597

144

délka nezaměstnanosti

Do 3 měsíců

3-6 měs.

6-9 měs.

9-12 měs.

12-24 měs.

nad 24 měs.

887

423

265

225

419

790

Průměrná výše měsíční dávky v nezaměstnanosti je v Berouně aktuálně 6565 Kč.

Struktura volných míst - dle vzdělání

Bez vzděl.

Neúpl. zákl. vzděl.

Zákl. vzděl.

Nižší střední

Nižší střední odborné

Stř.odb. s výuč.list.

Střed.odb.bez mat.

ÚSV

ÚSOs vyuč. a mat.

ÚSO

s mat. bez vyuč.

Vyšší odb.

Bc.

VŠ

Doktor.vzděl.

779

411

[36]

Použitá literatura:

· Bible: Písmo svaté starého a nového zákona. Praha, 1990, ekumenický překlad

· KREBS, Vojtěch. Sociální politika. Vyd. 1. Praha: Codex Bohemia, 1997, 327 s. ISBN
80-85963-33-7, s. 94.

· MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Slon, 1994, str. 114, ISBN
80-901424-9-4.

· MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 2., dopl. Praha: Sociologické
nakladatelství, 1998, 172 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-901424-9-4.

· MATOUŠEK, Oldřich , Alois KŘIŠŤAN (ed.). Encyklopedie sociální práce. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-80-262-0366-7.

· MATOUŠEK A KOL., Oldřich. Základy sociální práce. 1. Praha: Portál, 2001, ISBN
80-7178-473-7.

· TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C.H.
Beck, 2010, xli, 379 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-322-6.

internetové zdroje:

·
http://ekonomika.idnes.cz/chudoba-a-socialni-vylouceni-v-cesku-d7/ekonomika.aspx?c=A140528_142525_e
konomika_spi, vid. 28.12. 2015.

·
http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/aktuality/zprava-o-stavu-romske-mensiny-ros
te-pocet-socialne-vyloucenych-lokalit-i-nezamestnanost-mladych-romu--113912/

· http://www.statistikaamy.cz/2014/04/v-cr-byl-zdravotne-postizeny-kazdy-desaty/

· https://cs.wikipedia.org/wiki/Nezam%C4%9Bstnanost[online]. [cit. 2015-12-30].

· https://cs.wikipedia.org/wiki/Nezam%C4%9Bstnanost[online].[cit. 2015-12-30].

· http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/zmena_metodiky[online].[cit. 2015-12-30].

· http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes

· https://www.czso.cz/documents/10180/23178400/tk_silc2014_souhrnny_popis.pdf

· https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/qrt/dostupné[online].[cit. 2015-12-31].

· https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes/ dostupné [online].[cit. 2015-12-31].

________________________________

[1] Bible: Písmo svaté starého a nového zákona. Praha, 1990, ekumenický překlad, SZ, Rt. 2,16, str.
233

[2] Bible:ref.1, NZ, Sk. 2,45, str. 115

[3]MATOUŠEK A KOL., Oldřich. Základy sociální práce. 1. Praha: Portál, 2001, str. 88, ISBN
80-7178-473-7.

[4] MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Slon, 1994, str. 114, ISBN
80-901424-9-4.

[5] MATOUŠEK A KOL., ref. 3, str. 93

[6] MATOUŠEK A KOL., ref. 3, str. 116

[7] MAREŠ, Petr, ref. 4, str. 64

[8] MAREŠ, Petr, ref. 4, str. 105

[9] ) MATOUŠEK A KOL., ref. 3, str. 121

[10] MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 2., dopl. Praha: Sociologické
nakladatelství, 1998, 172 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-901424-9-4.

[11] MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 2., dopl. Praha: Sociologické
nakladatelství, 1998, 172 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-901424-9-4.

[12]MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 2., dopl. Praha: Sociologické
nakladatelství, 1998, 172 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-901424-9-4.

[13]MAREŠ, Petr. ref. 10 (str. 11)

[14]MAREŠ, Petr. ref. 10 (str. 19)

[15]MAREŠ, Petr. ref. 10 (str. 20)

[16]http://ekonomika.idnes.cz/chudoba-a-socialni-vylouceni-v-cesku-d7/ekonomika.aspx?c=A140528_1425
25_ekonomika_spi, vid. 28.12. 2015.

[17]Srov., ref. 16.

[18]Srov., ref. 16.

[19]http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/aktuality/zprava-o-stavu-romske-mensiny
-roste-pocet-socialne-vyloucenych-lokalit-i-nezamestnanost-mladych-romu--113912/

[20]http://www.statistikaamy.cz/2014/04/v-cr-byl-zdravotne-postizeny-kazdy-desaty/

[21]MATOUŠEK, Oldřich , Alois KŘIŠŤAN (ed.). Encyklopedie sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál,
2013, 570 s. ISBN 978-80-262-0366-7. s331

[22]https://cs.wikipedia.org/wiki/Nezam%C4%9Bstnanost[online]. [cit. 2015-12-30].

[23]Oldřich Matoušek a kol., Encyklopedie sociální práce, s.331

[24]https://cs.wikipedia.org/wiki/Nezam%C4%9Bstnanost[online].[cit. 2015-12-30].

[25]http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/zmena_metodiky[online].[cit. 2015-12-30].

[26]Oldřich Matoušek a kol., Encyklopedie sociální práce, s.331

[27]http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes

[28]https://www.czso.cz/documents/10180/23178400/tk_silc2014_souhrnny_popis.pdf

[29] KREBS, Vojtěch. Sociální politika. Vyd. 1. Praha: Codex Bohemia, 1997, 327 s. ISBN
80-85963-33-7, s. 94.

[30] KREBS, Vojtěch, ref. 29, s 95.

[31] KREBS, Vojtěch, ref. 29, s 97 - 98.

[32] KREBS, Vojtěch, ref. 29, s 285.

[33] TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C.H. Beck,
2010, xli, 379 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-322-6, s. 264 - 269.

[34] TRÖSTER, Petr, ref. 33, s. 358

[35]https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/qrt/dostupné[online].[cit. 2015-12-31].

[36]https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes/ dostupné [online].[cit. 2015-12-31].