UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

                                  Evangelická teologická fakulta

                                    Černá 9/646, 115 55 Praha 1







                                Práce k předmětu „Rizikové skupiny“

                                            Prostituce







                        „Všechny chyby, které máme, se dají odpustit snáze

                         než prostředky, které používáme k jejich utajeni“

                                         La Rochefoucauld

                                Z knihy Nejstarší řemeslo (str. 71)



















                                  Vypracovaly: Kateřina Nováková

                                           Jitka Májová

                                           Marie Šárová

                               Vyučující: PhDr. Hana Pazlarová, PhD.

                                     Studium: PSP, II. ročník

ÚVOD:


Toto téma bývá často vázáno a spojováno s předsudky, i když jak se říká „na každém šprochu pravdy
trochu“. Je však potřeba si připustit, že prostituce je tu s námi, co lidstvo existuje. Za takové
jednání se dá považovat i to, když opičí samice v klidu jí a samec v návalu pudovosti zapomene, že
jí chtěl dobrůtku vzít - všechno dopadne úplně jinak.

Téma prostituce se stává ve společnosti čím dál tím více aktuální už z toho důvodu, že je často
spojováno s trestnou činností, ale i z důvodu, že prostituce stále nemá ucelená pravidla.


Práce je orientovaná spíše teoreticky, je členěna do několika kapitol, v kterých se věnujeme
definici prostituce, ale i její historií a formám. Za velmi důležité jsme považovali zmínit přístup
k prostituci z právního hlediska, návrh zákona o regulaci prostituce, kde jsme se okrajově zabývaly
jeho nedostatky. Závěr práce je věnován funkci státu a také organizacím, které se této problematice
aktivně věnují.



1.     Vymezení pojmu


Na úvod práce vnímáme jako potřebu vymezit pojem prostituce. Pochází z latinského „prostitutio,
prostituere“ a znamená ukazovat se, nabídka, vystavení na obdiv. Označuje někoho, kdo se nabízí.
Giddens 2003 považuje prostituci za poskytování sexuálních služeb za úplatu. S touto definicí se
shoduje mnoho dalších autorů (např: Chmelík 2003, Basserman 1993 aj) Tento výraz se začal používat
ve středověku a označoval ty, kteří si sexem vydělávali peníze. V mnoha starých společenstvích se
volná láska nepovažovala za špatnou, spíše byla výsadou bohatých. Byla úzce spjata s uctíváním
božstev. Prostituce byla vlastně i na dvorech daleko před naším letopočtem. Tzv. Chrámová
prostituce, v Mezopotámii a po celém Předním východě. Vládcové mívali svoje harémy a konkubíny.

Dnes máme přístup k moderním studiím existence, průběhu i dopadu prostituce. Trocha historie na
začátek pro představu o vnímání prostituce průřezem dějinami.

2.     Historie prostituce


Ve Starém zákoně byly lehké ženy považovány za „zbloudilé ovce“. Staří Židé je také kamenovali. V
Novém zákoně se ke slovu dostává odpouštění hříchů a sám Ježíš se jedné takové ženy zastal slovy:
„Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.“ V Bibli se téma prostituce připomíná také v příběhu Sodomy a
Gomory a Babylónu.

Ve starověku doložitelně vedlo město Athény a Korint. Zde se setkáme s velkým nadšením spočinutí v
náručí prostitutek, obyvatelé chtěli uniknout většímu zlu a to spočinutí
v náruči chlapců. Aby se nepodporovala homosexualita, filozof a zákonodárce Solón v Athénách
založil první nevěstinec. Nevěstince byly pokladnicí, ze které bylo možno financovat výstavbu lodí
a výzbroj pro armádu. Domy musely být označeny a nevěstky nosily určené oblečení nebo jiný znak
svého povolání.

V Římě byly nevěstky ve zcela výjimečném postavení. Prostitutky často asistovali u zrodu důležitých
státních ustanovení. Veřejná prostituce se objevovala při slavnostech, večírcích. Zajímavé bylo, že
ovdovělá žena se nechávala zapsat do „rejstříku prostitutek“, protože pak mohla bez úhony přijímat
pánské návštěvy. V Římě byla prostituce spíše nenápadná a velmi luxusní záležitostí zde byla
prostituce mužská. Mladí otroci, kteří do Říma byli dováženi, měli vysokou cenu.

Středověk už je ve znamení křesťanství. To vyhlásilo válku smilnění na základě taktiky, že na této
půdě lze stanovit jasné dělící čáry, mezi tím co je správné a špatné. Už
v počátku to vyvolalo zmatky, protože nikdo nevěděl jak s cudností a zdrženlivostí jít daleko. Pro
duchovní bylo stanoveno při vstupu do úřadu držet se stranou manželky a neplodit děti. Ti
odvážnější poukazovali na to, že Bůh jim dal ženu a děti, takže proč by najednou měli vše zapudit.
Žena kněží byla zase zbavena nejdůležitější role - stát se matkou. Boj o zdrženlivost kněží, který
trval více než tisíc let, skončil celibátem, zakazujícím kněžím vstupovat do manželství. Celibát
ovšem nevyřešil zásadní problém úplného odřeknutí se ženy. Vztah křesťanství k ženě zůstal
nejchoulostivějším bodem mravní nauky a napomáhal k mnoha problémům a zavinil nejednu potíž.
Například jedna z krizí nám známá jako „hon na čarodějnice“ I přesto, že Asketové hlásali zatracení
žen a nazývaly je nádobami hříchů, církev se s prostitucí musela smířit a dokonce z toho měla i
určité výhody. Příjmy z domů, které církev pronajímala správcům nevěstinců, pobírala papežská
komora. Nad prostitucí bděla stálá církevní i světská kontrola.

Za vlády Ludvíka IX, který byl velký odpůrce prostituce, byly zřizovány domy, kde se nevěstkám
ochotným zanechat svého povolání, poskytovala ochrana, živobytí, bydlení
a dokonce i renta. Této výzvě ale uposlechlo mnoho málo žen, proto Ludvík hrozil prostitutkám
zabavením majetku a vyhnáním z města. O sto let později se prostituce vytlačovala do určitých
čtvrtí a ulic. Toto opatření se využívá dodnes.

Nemůžeme opomenout mnohá válečná tažení napříč Evropou. Tady se proslavily tzv. markytánky, které
byly ochotné sdílet strasti vojenských tažení s vidinou nějakého zisku. Ve středověkém evropském
městě povolání nevěstky mělo svoje cechovní pravidla, bylo daněno a platila povinnost nosit určený
oděv (značka na paži, červená čapka, závoj).

Zhruba od 15. století byly prostitutky nazývány kurtizánami. Dostávalo se jim vzdělání, byly
emancipované, uměly číst, psát, zpívat. Platily daně a musely být označené zpravidla červenou
stužkou nebo odznakem na rameni. Kurtizány si vybíraly tu nejlepší klientelu, žily v přepychu a
také se objevovaly na nejznámějších obrazech. I v této době byla prostituce vytěsněna do určitých
lokalit, aby se zabránilo šíření epidemie syfilis. Objevovali se různá opatření a nařízení, ale
syfilis mařila veškeré potěšení z kurtizán a byla mnohem účinnější než všechna nařízení zakazující
prostituci. Po panice ze syfilis byli hromadně rušeny „vykřičené domy“, ale to způsobilo nepříjemné
finanční ztráty pro města. Navrátit důvěru v prostituci měli luxus a velkolepost zařízení. V 17.
století bylo normální, aby panovník a členové vysoké šlechty měli svou placenou milenku, která byla
nejen krásná a šikovná, ale také vzdělaná
a vlivná. Manželky tyto ženy musely respektovat. Milenky měly ve výsledku větší vliv na muže, než
ony samotné. V roce 1687 Ludvík XIV. hrozí kuplířům uříznutím nosu a uší společně s pokutami,
přesto, že sám měl s milenkami 11 dětí.

V 18. a 19. století se prosadila prostituce jako nejoblíbenější oblast zábavního průmyslu, došlo k
vytvoření silné kapitalistické vrstvy. Tito zbohatlíci velmi rádi navštěvovali podniky, kde si
mohli vybrat z velkého počtu dívek, které byly vystavené nahé a měly pevnou cenu. Prostituce byla
opět na výsluní.

Ve druhé polovině 20. století OSN vydala Konvenci o boji proti zneužívání lidských bytostí a
vykořisťování bližního prostitucí - ČR ji ratifikovala.

Celkově bylo 17., 18., 19. století obdobím rozkvětu prostitutek, konkubín a kurtizán. Sex za peníze
byl opět považován za běžnou součást života a lehkých žen bylo velké množství.
V dnešní době je prostituce provozována za účelem dosažení co největšího zisku, na kterém však
profitují další osoby, kuplíři. Prostituce je často doprovázena majetkovou, násilnou nebo
mravnostní trestnou činností.

3.     Formy prostituce

V historickém ohlédnutí za prostitucí jsme již zmiňovali prostituci homosexuální. Je mnoho
kritérií, podle kterých ji můžeme členit. Pokud budeme členit podle subjektu poskytovaných služeb,
do této kategorie kromě již zmiňované homosexuální, neboli mužské, bude patřit i prostituce ženská
a dětská. Druhé kritérium členění je podle místa, kde je činnost provozována.

Ženská prostituce – nejproblémovější skupinou je pouliční a silniční prostituce. V této skupině
jsou nejvíce ohroženy mladistvé (případně i mladší 15 let), mladé ženy většinou nevzdělané,
mentálně zaostalé, sociálně nevyspělé, osoby na útěku z výchovných ústavů či od rodin a kriminálně
závadové. Tato skupina prostitutek bývá zdrojem mnoha rizik, protože se pohybují v antisociální
subkultuře a podílejí se na páchání majetkové a násilné trestné činnosti. Za nejrizikovější skupinu
prostitutek se považují mladistvé dívky, které jsou nejvíce ochotni poskytovat rychlí, nejlacinější
a nejrizikovější sex. Tyto dívky jsou nadále také nejohroženější z důvodu šíření pohlavních nemocí,
násilné i mravnostní trestné činnosti ze strany kuplířů, zákazníků, ale mohou být také oběti
obchodování se ženami.

S pokročující dobou, ale narůstá počet osob poskytující prostituci v erotických podnicích,
masážních salonech a sex barech. Ženy, které vykonávají prostituci v těchto zařízení, nejsou jen
občanky České republiky, ale i cizinky, nelegálně se zdržující na našem území. Počet osob
prostituujících se odhaduje asi na 6 tisíc. V souvislosti s touto formou prostituce dochází
k institucionalizaci tzv. „ veřejných domů“.

V posledních letech narůstá počet žen, které vykonávají sexuální služby ve svých vlastních bytech.
Přehled o tomto druhu prostituce neexistuje, ale je prokázáno, že existuje celá řada rizik,
kriminálních, zdravotních a sociálních, včetně ohrožování mravní výchovy mládeže. Tato prostituce
bývá často provozována za účasti manželů či druhů žen. Škála sexuálních služeb a klientela je velmi
široká.

Další kategorií jsou hotelové prostitutky, které služby poskytují po telefonické domluvě především
cizincům na delší pobyt. Zajímavostí je, že ve většině případů tyto služby mají úzkou spojitost
s hotelovým personálem a také do této činnosti bývají zainteresováni taxikáři. Ženy, které
vykonávají erotické služby v těchto zařízení, jsou většinou starší 20 let, mají dobré vystupování a
je možné, že řada z nich jsou vysokoškolsky vzdělané.

Mezi poslední členění prostitutek podle prostředí patří tzv. luxusní prostitutky. Jedná se
o ženy, „na úrovni“, schopné své klienty i reprezentovat při společenských povinnostech Proto mají
svou klientelu omezenou a vysoce solventní.

Další skupinou, kde prostituce může působit je:

Mužská prostituce – asi nejznámější pro společnost bude prostituce homosexuální. Provozují ji
převážně chlapci kolem 18 let, věkový průměr výrazně klesá. Většina těchto chlapců pochází ze
sociálně slabého prostředí, z nefunkčních rodin, z náhradní rodinné péče, či propuštěny
z výchovného zařízení. Často je tato prostituce spojována se závislostí na drogách a alkoholu, také
samotní prostituti páchají trestnou činnost na svých klientech ale i na sobě navzájem. Tento druh
prostituce patří do nejrizikovějších skupin ohrožení pohlavními nemocemi jako je AIDS a přenosu
viru HIV, vychází to ze statistiky Národního referenční laboratoře pro AIDS. Zajímavostí je, že
tuto prostituci nemusí provozovat muži s čistě  homosexuální orientací.

Velmi výstižně vypovídá o této problematice kniha „My děti ze stanice ZOO“.

Dětská prostituce - tento druh prostituce je považován ze společenského hlediska za
nejnebezpečnější formu. Jelikož se jedná o nezletilé děti a kuplíři či organizátoři si jsou dobře
vědomi, že se dopouštějí společensky nebezpečné trestné činnosti. Dětská prostituce je často
spojována s pornografii a může dítě poznamenat fyzicky, psychicky i na celý život. Prostituce dětí
se většinou děje organizovaně a utajovaně.


Ročně je obchodováno ve světě přibližně 1,2 milionu dětí. Většinou jsou odesílány
z chudých zemí, do vyspělých zemí, kde jsou nabízeny zákazníkům. Mezi země, kde patří dětská
prostituce ke skrytému problému, patří Švédsko. Výzkumy provedené na Lund University prokázaly, že
1,4 % mladých lidí mezi 10 - 18 roky bylo obchodováno v rámci dětské prostituce. Tyto děti
pocházely většinou z Estonska a z Ruska. Ve Švédsku je zakázáno mít sex s osobou mladší 15 roků a
sex za úplatu s osobou 15 - 18 roků. Za zvláště závažný čin je považováno zneužití nezletilého
dítěte s velmi nízkým věkem - přesto je tato prostituce skrytě provozována. Trestní sazby u těchto
činů pro pachatele mohou dosáhnout až 8 roků vězení. Dalším závažným problémem, které Švédsko řeší,
je dětská pornografie, která je též zakázána a přesto provozována.

Za tvz: " ráj dětské prostituce" můžeme jmenovat již zmíněné Thajsko. Tento problém má své kořeny
již během vietnamské války, kdy do této oblasti dorazilo mnoho vojáků, kteří měli peníze a mohli si
koupit sexuální služby. Bohužel tento trend pokračoval i po ukončení války a mnoho dětí se stává i
obětmi únosů.


4.     Prostituce a právo


Od nepaměti se představitelé států snaží vypořádat s prostitucí. V současnosti existují tři
možnosti, jak k prostituci přistupovat.

První možnost je reglementace, kdy se stát v podstatě ve snaze kontrolovat prostituci, stává její
spoluorganizátorem. V těchto případech se stát může dostat do rozporu
s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi. Na druhou stranu se omezuje možnost
pro kuplířské mafie a stát může prostituci zdanit.

Dalším přístupem je abolice, kdy stát sice samotnou prostituci neřeší, ale zaměřuje se na průvodní
jevy, které prostituci provázejí.

Třetím přístupem je represe, kdy stát prostituci považuje za trestnou činnost, trestá jí
a prostituce tedy existuje pouze nelegálně.

V České republice není prostituce nijak právně upravena a jsou pouze jednotlivé zákony, které se
prostituce dotýkají. Například v minulosti byla prostituce upravená zákonem č. 241/1922 § 15, o
potírání pohlavních nemocí, kdy byly státem zřizovány ústavy pro prostitutky. Zde se jim dostalo
dočasného útulku a také možnosti pro nápravu. Od roku 1958 je Česká republika vázána Mezinárodní
úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi
a vykořisťování prostituce jiného. Tato úmluva, ale nikdy nebyla zařazena do Sbírky zákonů. V
případě nezletilých se prostitucí zabývá zákon č. 356/1999 § 6, který řeší právní ochranu dětí,
které provozují prostituci. Jedinou možností je regulace vyhláškami, které vydávají jednotlivé
obce. Jedná se o nabízení sexuálních služeb na veřejných prostranstvích v rámci ochrany veřejného
pořádku. K těmto vyhláškám přistupují hlavně pohraniční obce, které jsou na hranici s Německem a
Rakouskem. Průběžně probíhající politické debaty o legalizaci prostituce, zůstávají zatím bez
praktického výsledku.

V Evropě mezi nejznámější státy, kde je prostituce legalizována, patří Holandsko. Zde je tato
činnost považována za podnikání, které má svou právní úpravu a je také oficiálně zdaněno. Podobný
přístup najdeme například v Belgii, kde je prostituce povolená, ale je zakázané kuplířství a
nevěstince. Podobný přístup má i Francie a v Německu najdeme od roku 2002 zákon regulující
prostituci.

Ve světě za ráj prostituce je považováno Thajsko, kde je možné najít širokou nabídku těchto služeb,
za kterými cestují lidé z celého světa. Opakem je pak například Írán, kde je prostituce považována
za zločin.


5.     Prostituce a organizace


Kromě přístupu státu tu ale máme i organizace, které se věnují této problematice. V této práci
vnímám potřebu zmínit neziskovou organizaci „ Rozkoš bez rizika“, která se aktivně této činnosti
věnuje. Posláním této organizace je poskytovat zdravotní, sociální a terapeutické služby ženám,
které pracují v sexbyznyse. Jejich úlohou je také snižování rizik, která s sebou prostituce
přináší. Věnují se poradenské činnosti, kterou poskytuji ve dvanácti krajích České republiky.
Organizace pravidelně pořádá přednášky, besedy, divadelní představení s cílem přiblížit tuto
problematiku širší veřejnosti.

Připomínkují návrh zákona k regulaci prostituci, který leží od roku 2014 v Poslanecké sněmovně.
Poukazují na to, že se návrh téměř nezabývá ochranou práv osob poskytujících placené sexuální
služby, že plošně zakazuje nabídku sexuálních služeb na veřejnosti, což by mělo za následek
přesunutí pracovníků či pracovnic do ilegality, tedy do bytů bez platného oprávnění. V rámci návrhu
je také potřeba se věnovat prostituci z lidskoprávního pohledu, je potřeba poukazovat na pracovní
podmínky, je potřeba vytvářet programy zaměřené na odchod ze sexbyznysu a také je potřeba se
zabývat destigmatizací osob z této oblasti.

Další organizace, které se věnují oblasti prostituce v České republice jsou La strada, Bílý kruh
bezpečí, občanské sdružení Šance a organizace KARO. To je německá nezisková organizace, zabývající
se přeshraniční sociální prevenci na česko-německé hranici.


ZÁVĚR:


Prostituce je stará jako lidstvo samo. Je často označována za " nejstarší řemeslo" a je známa ve
většině kultur. V některých kulturách byla provozována jako posvátná v mnoha tolerována a jiných
tvrdě trestána. S prostitucí se můžeme setkat i živočišné říši. Například
u šimpanze bonobo, nalezneme nabídku sexu samci za kvalitní potravu. Neexistuje asi ideální řešení,
jak se s prostitucí definitivně vypořádat. I když se stát snaží nastavit nějaká pravidla už od
konce devadesátých let, stále zákon pojem prostituce nezná. Každá společnost musí najít tu
nejpřijatelnější formu, která jí, v rámci doby, bude vyhovovat.

Je důležité chápat tuto problematiku nejen jako problém "padlých žen", ale celospolečenský jev
provázející lidstvo.


LITERATURA:


SCHREIBER, Hermann. Nejstarší řemeslo: Kulturní dějiny prostituce. 1. vyd. Praha: Mladá fronta,
1993, 333 s. ISBN 80-204-0363-9.


CHMELÍK, Jan. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 201 s.,
[4] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7178-739-6.


LACROIX, Paul. Dějiny prostituce I.: Starý Orient, Egypt, Izrael, Řecko. Olomouc: Fontána, 2003,
185 s. ISBN 80-7336-056-x


EVA VANÍČKOVÁ. Dětská prostituce. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 8024722186.


ŠÍDOVÁ, Lucie, Jana POLÁKOVÁ a Hana MALINOVÁ. Ze sexybyznysu na trh práce?: přenos znalostí v
oblasti legálního uchopení prostituce a jeho dopad na trh práce. Vyd. 1. Brno: Rozkoš bez rizika,
2013, 187 s. ISBN 978-80-260-4963-0.


http://www.icm.cz/


http://www.rozkosbezrizika.cz/