1
9. PSYCHOTICKÉ PORUCHY
SCHIZOFRENIE
Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které významně narušuje schopnost nemocného
srozumitelně se chovat, jednat a uplatnit se v životě. Je to psychotické onemocnění. Psychóza hluboce
naruší vztah člověka ke skutečnosti a dochází při ní ke změnám osobnosti. Jedná se o vleklé onemocnění
se sklonem k chronicitě. Postihuje pracovní schopnost člověka, a tak snižuje jeho společenské uplatnění.
Schizofrenie je onemocnění, které má řadu variant jak v psychopatologickém projevu, tak v průběhu i
míře postižení. Mnohé charakteristiky se mohou měnit v závislosti na životních podmínkách
nemocného. Budou se lišit podle rodinných vztahů, způsobu života i podle očekávání kladených na
člověka v dané kultuře.
Tři základní syndromy schizofrenie:
 Psychomotorický útlum – snížená spontánní hybnost, neměnná mimika, emoční plochost – apatie,
monotónní řeč, nemluvnost.
 Dezorganizace – nepřiléhavé emoce, inkoherence v myšlení a řeči, chudý obsah řeči.
 Zkreslení skutečnosti – bludy, halucinace.
Příznaky, které typické psychotické projevy předcházejí a patří do tzv. prodromální fáze. Ta může začít
nenápadně a dlouho před propuknutím schizofrenní psychózy a zahrnuje změnu obvyklého chování v
práci, škole či rodině, sklon k úzkosti, podrážděnosti nebo skleslosti, ztrátu zájmů a sníženou péči o
vlastní osobu i své okolí.
Hlavními příznaky schizofrenie jsou nápadné psychopatologické změny, především poruchy myšlení, jako
jsou bludy, nebo rozvolnění souvislosti myšlenek, poruchy vnímání, například halucinace, a poruchy
jednání, které se stává podivným a nepochopitelným. Nemocný prožívá stav vnitřního napětí spojený s
hlubokým pocitem odcizení vlastního prožívání i dějů kolem sebe. Děje a předměty, které jej obklopují,
se mu jeví jako významné a naléhavé, nicméně nesrozumitelné, podivně strojené, nebo přímo inscenované.
Pro prožívání schizofreniků jsou typické různé varianty vztahovačného myšlení, většinou se silou bludného
přesvědčení. Patří sem pocit, že vše kolem nemocného je nějak osobně pro něho významné, nepřirozené a
„hrané“. To, co se kolem nemocného děje, k němu osobně a naléhavě promlouvá, ale ne vždy je úplně
srozumitelné. Přesvědčení, že je člověk vystaven inscenování zdánlivě nenápadných a běžných situací,
které však mají jiný význam a jsou řízeny někým nebo něčím neznámým a s neznámým cílem, je spojeno
s duševním napětím a s pohotovostí ke zbrklým a nepřiměřeným činům.
Mezi ostatní příznaky patří nečinnost, ztráta zájmů a sociální stažení, dále oploštění, zchudnutí a
nepřiměřenost emočních reakcí a katatonní známky v motorice pacienta – negativismus, mutismus a
stupor, ale i nepřiměřené a nesrozumitelné vzrušení. Důležitými příznaky jsou formální poruchy myšlení,
mezi něž patří inkoherence, zárazy v myšlení nebo neologismy.
 Negativní příznaky – jsou důsledkem snížení nebo vymizení nějaké vlastnosti – patří mezi ně
například zpomalení motoriky, hypobulie, plochá emotivita a apatie, zchudnutí obsahu řeči a
myšlení.
 Pozitivní příznaky – zahrnují nadměrné, přehnané a nepřiměřené projevy duševní činnosti. Zahrnují
především bludy a halucinace, bizarní a neklidné chování.
Ataky psychopatologie se střídají s relativně stabilními obdobími. Funkční způsobilost pacienta ke
zvládání nároků života se zhoršuje. Posléze dojde ke zklidnění ve stadium stabilizace psychopatologie s
občasnými dekompenzacemi rezidua.
2
Jedná se o onemocnění poměrně časté. Začíná většinou mezi 15 a 35 lety, nejméně polovina případů již
před 25. rokem. Postihuje stejně často muže i ženy, ale u mužů začíná v průměru o několik dříve.
Onemocnění schizofrenií má tendenci ke kumulaci v rodinách.
Příčiny schizofrenie nejsou známy. Neví se, zda existuje jedna dostačující a nezbytná příčina onemocnění.
Předpokládá se multifaktoriální původ a mnohočetné patogenetické vlivy. Na dědičné vlohy působí
zátěž, která onemocnění spouští. Takovou zátěží jsou v adolescenci nároky přechodu do dospělého
zodpovědného života. Může to být i tělesné trauma či nemoc, ale také zkušenost s drogou.
Formy onemocnění schizofrenií
a) Simplexní schizofrenie – poměrně málo častá, ale prognosticky závažná forma onemocnění má v
popředí příznaky změny chování s úpadkem vůle, zlhostejněním, zpovrchněním, ztrátou zájmů a
oploštěním emocí. Emoce mají situaci nepřiměřený charakter.
b) Paranoidní schizofrenie – je charakterizovaná především bludy a halucinacemi, které se liší mírou
uspořádanosti a naléhavosti podle průběhového stadia onemocnění. Bludy mohou zahrnovat témata
perzekuční, ale i velikášská. Často vedou nemocného k symbolickým výkladům skutečnosti nebo ke
snaze ovlivnit skutečnost prostřednictvím myšlenek, působení na dálku a různých nezvyklých
postupů (magické myšlení).
c) Hebefrenní schizofrenie – je charakterizovaná vrtkavostí, necílenou nebo potrhlou aktivitou a
nepřiměřeně nezbednými, nevypočitatelnými projevy, které vedou k jakési fragmentaci
(rozkouskování) chování. Pacient se často chová manýrovaně, strojeně mluví, planě filozofuje,
nápadně a nepřiléhavě se projevuje i v ustrojení. V popředí projevů onemocnění jsou zkarikované,
přehnané projevy nedospělosti v mírné formě provázející dospívání.
d) Katatonní schizofrenie – u tohoto typu jsou v popředí poruchy psychomotoriky. Mohou se
projevovat nadměrnou vzrušeností, bezcílným neklidem, nebo projevy chorobného
nerovnoměrného útlumu motoriky. Tělo a končetiny setrvávají v nastavených polohách a při
pasivních pohybech je zvýšený svalový tonus. Závažným projevem je katatonní stupor, který může
být spojen se zaujímáním nepřirozených pozic.
e) Reziduální schizofrenie – stavy, které často následují a přetrvávají po odeznění akutních příznaků
schizofrenního onemocnění.
Léčba
Léčba schizofrenie se opírá o farmakoterapii antipsychoticky působícími léky. Čím dříve se s léčbou
začne, tím lepší je prognóza, tím menší pravděpodobnost relapsů onemocnění. Udržovací léčba neuroleptiky
brání novým atakám onemocnění a poskytuje pacientovi prostor k rehabilitaci a návratu do života.
Nezbytnou součástí terapie je psychoedukace – snaha pacienta poučit o povaze jeho onemocnění a
důvodech léčebných zákroků a opatření. Je třeba ho připravit na obtíže v léčbě i na obtíže plynoucí z
následků onemocnění. Tam, kde to lze, je třeba ho od začátku začít učit se novým sociálním
dovednostem, případně obnovovat nebo udržovat staré, které jsou nemocí ohroženy. Součástí léčby je i
pracovní terapie – udržení jistoty v dovednostech, odkrytí a využití skrytých zanedbávaných dovedností,
aktivace zájmů a koníčků. Rodinná terapie – edukace rodinných příslušníků o povaze onemocnění
pacienta a nácvik komunikace s ním.
3
OSTATNÍ PSYCHOTICKÁ ONEMOCNĚNÍ:
a) Schizoafektivní porucha – velmi častá, u pacienta se vyskytují známky poruchy nálady a
schizofrenní poruchy současně, vedle bludů je typická přítomnost chorobně zvýšené nebo skleslé
nálady. Přítomny jsou také další příznaky typické pro schizofrenii – nesouvislé myšlení, neologismy,
halucinace.
b) Akutní přechodná psychotická porucha – je charakterizovaná akutním začátkem – bez prodromů se
často již během dvou dnů rozvine obraz psychotického stavu – na počátku onemocnění je obvykle
dobře rozpoznatelný stres. Obsahuje všechny symptomy schizofrenního onemocnění, příznaky se
velmi rychle střídají a proměňují.
c) Trvalá porucha s bludy – onemocnění charakterizované jedním nebo více dobře formovanými
bludy, které se prolínají s životem pacienta. Typicky se jedná o bludy perzekuční, ale i žárlivecké,
hypochondrické a kverulantské (blud ublíženosti doprovázený snahou domoci se veřejné nápravy a
zadostiučinění), mohou být doprovázeny i halucinacemi. U těchto nemocných není formální porucha
myšlení, emotivita je přiměřená, osobnost jako celek budí dobře integrovaný dojem. Blud ale může
zcela ovládnout pacientovo prožívání i jednání. Prosazuje se do každodenního pacientova života a
působí mu značné utrpení.
d) Schizotypní porucha – podobá se prodromálnímu stadiu schizofrenie, mezi příznaky patří
stereotypní myšlení, sklon k obřadnostem, malá schopnost soustředit a řídit vlastní myšlenky,
myšlení je často těkavé a nevýpravné. Pacienti popisují depersonalizační prožitky, jsou sociálně
stažení a pohroužení do sebe, takže působí chladně a povzneseně, jsou nejistí, stále ve střehu a
podezřívaví. Málokdy se u nich daří prokázat bludy.