1 4. PORUCHY OSOBNOSTI, PORUCHY PUDŮ, PORUCHY VĚDOMÍ PORUCHY OSOBNOSTI Jako osobnost se označuje souhrn všech psychických a tělesných vlastností, jako biopsychosociální jednotka, neboť na jejím utváření se podílejí vlivy biologické, psychologické a sociální, které ji udržují v dynamické rovnováze. Během života přetrvává vědomí kontinuity, jedinečnosti, odlišnosti od okolí a účasti na vnějším dění. i Navenek se osobnost projevuje uceleným souborem vlastností, který se označuje jako povaha. Změna osobnosti může nastat v důsledku poškození mozku, například po úrazu nebo vlivem dlouhodobého zneužívání psychoaktivních látek, jako projev schizofrenie nebo jako důsledek traumatické zkušenosti. a) Depersonalizace – u poruch vnímání. b) Transformace osobnosti Transformace osobnosti je vzácně se vyskytující závažná porucha, s níž se lze někdy setkat u schizofreniků. Pacient je přesvědčen, že je někým jiným, takže ignoruje vlastní identitu. c) Alternace osobnosti Alternace osobnosti je vzácná porucha disociačního charakteru. Vyskytuje se u osob s histriónskými rysy a projevuje se tak, že jedinec náhle ztrácí svoji původní identitu a vystupuje jako osobnost jiná, přičemž na dřívější zážitky má amnézii. d) Depravace osobnosti Depravace osobnosti znamená její úpadek se sklonem k asociálnímu jednání. K depravaci dochází u jedinců závislých na psychotropních látkách (alkoholu, drogách). PORUCHY PUDŮ Jde o fylogeneticky velmi staré reakce, složité reflexy nepodmíněné a podmíněné, které jsou druhově stálé a zajišťují nezbytné potřeby jedince. Jde o zděděnou schopnost jednat určitým způsobem. Dělení pudů:  Pud zachování rodu – sexuální, péče o potomstvo.  Pud zachování jedince – obživný, sebezáchovy, orientační, zvídavosti.  Pud sdružovací (sociální).  Pud pro zpříjemnění existence (pud zdobivosti, vlastnický, sebeuplatnění). a) Pud sexuální Nedostatek sexuální touhy, selhání genitální odpovědi, poruchy orgasmu a ejakulace patří do skupiny sexuálních dysfunkcí. Ke kvalitativním poruchám patří nejrůznější sexuální parafilie (deviace), například exhibicionismus, tušérství atd.). b) Pud péče o potomstvo (rodičovský) Poruchy rodičovského pudu se projevují v interrupcích, zanedbávání péče o potomka nebo jeho týrání, může dojít i k vraždě dítěte. c) Pud obživný (potravový) K poruchám obživného pudu lze řadit sitiofobii – odmítání jídla, schizofrenik odmítá jídlo, protože je otrávené, těžce depresivní pacient proto, že si je nezaslouží. Pojídání nestravitelných předmětů (například omítky, hlíny, výkalů – koprofagie) se označuje jako pika. Vyskytuje se u těžce mentálně postižených a dementních jedinců, někdy u schizofreniků. 2 Chorobné zvýšení obživného pudu se nazývá bulimie, jeho snížení anorexie – poruchy příjmu potravy. d) Pud sebezáchovy Je vrozenou obrannou reakcí na zachování vlastní existence. Může se projevovat v podobě agresivního chování nebo útěkem. U zvířat a vzácně i u člověka se lze setkávat se stuporem (znehybněním). Poruchy pudu sebezáchovy se projevují sebepoškozováním (automutilací), lze se s nimi setkat u některých povahových abnormit nebo u těžších depresí a schizofrenie. Nejzávažnějším projevem je sebevražda. Sebevražda může být demonstrativní, sledující upoutání pozornosti okolí, vyvolání soucitu v obtížné životní situaci, cílem není zemřít. Zcela vážné, promyšlené rozhodnutí ukončit vlastní život charakterizuje sebevraždu bilanční, kdy se zdá, že z těžké životní situace není úniku. e) Pud sdružovací (sociální) Poruchu tohoto pudu lze spatřovat v projevech nadměrného samotářství, odmítání kontaktu s druhými lidmi, v opačném případě v závislosti na přítomnosti druhých, neschopnosti být o samotě. S výrazným oslabením sociálního pudu se lze setkat v některých případech schizofrenie, těžké deprese nebo specifických poruch osobnosti. f) Pud pro zpříjemnění existence Je narušen v případech, kdy jedinec odmítá vymoženosti civilizace. Příkladem poruchy pudu sebeuplatnění je herostratismus (Herostrates zapálil chrám bohyně Artemidy v Efesu, aby se o něm mluvilo). PORUCHY VĚDOMÍ Výraz „vědomí“ má dva významy, jedná se buď o stav bdělosti, pozornosti (vigilita), nebo o uvědomování si sebe sama a svého okolí. Obsah lidského vědomí se stále mění, neboť je tvořeno okamžitými vjemy, myšlenkami a pocity. K fyziologickým změnám vědomí patří spánek a hypnóza. Každé bezvědomí bezprostředně ohrožuje život člověka a jeho příčiny mohou být nejrůznější – interní oběhové, metabolické (hypoglykémie), intoxikace, ale i chirurgické (úrazy hlavy, fraktury), neurologické (mozkové embolie, zánět mozku, epilepsie). 1. Kvantitativní poruchy vědomí – jsou to v podstatě poruchy vigility, které se podle intenzity dělí: a) Synkopa (mdloba) – krátkodobé bezvědomí vlivem nedostatku kyslíku. b) Somnolence – stav zvýšené ospalosti, kdy postižený reaguje na slovní podněty. c) Sopor (stupor) – pacient reaguje pouze na bolestivé podněty a nelze ho již vzbudit. d) Kóma – vyhasínají základní reflexy, například zornice přestávají reagovat na osvit. 2. Kvalitativní poruchy vědomí Kvalitativní poruchy vědomí se vyznačují v podstatě zachovanou vigilitou, která je změněna poruchou některých z psychických funkcí, a tedy poruchami schopnosti vlastní identifikace a orientace v zevním světě. a) Delirium Delirium (stav zmatenosti) – duševní porucha způsobená poruchami činnosti mozku. Pacient má dlouhodobě sníženou pozornost na zevní podněty, jeho myšlení je dezorganizované až inkoherentní, úroveň vědomí bývá snížena a je obtížné udržet bdělost delší dobu, trpí halucinacemi, dostavuje se často inverze cyklu spánku a bdění, psychomotorická aktivita může být snížená nebo zvýšená, je přítomna dezorientace časem, místem i osobou, zhoršení paměti. Příčiny jsou různé – mozkové poruchy a onemocnění, metabolické poruchy, infekce s horečkami, nejrůznější léky a návykové látky. 3 b) Mrákotné stavy Mrákotné stavy neboli obnubilace – je to náhlá ztráta vědomí a náhlý návrat vědomí, po kterém následuje amnézie na dobu poruchy. Vyskytují se u epilepsie, po traumatech hlavy, po úžehu, u psychóz. Formy mrákotných stavů:  Stuporózní forma – nemocný se nepohybuje, nehnutě leží nebo stojí, zrak upírá do neurčita, mimika chybí, na otázky nereaguje, nepřijímá jídlo.  Deliriózní forma – pacient je neklidný, ve stálém pohybu, hlučný, agresivní, efektivita je zvýšená, často bývá silná úzkost.  Automatická (vigilambulantní) forma – nemocný si počíná nenápadně, na první pohled jakoby vědomě, jeho činy jsou však v rozporu s jeho zdravou osobností ve své normě. Může se projevit ve formě fugy, kdy nemocný odcestuje z domova nebo z pracoviště, na cestě o sebe přiměřeně pečuje, cílem cesty jsou často místa známá z minulosti nebo pro pacienta nějak emočně významná. Na fugu je úplná amnézie. Hypnóza Hypnóza představuje uměle navozenou změnu vědomí, tj. uměle navozený stav, kdy pokusná hypnabilní osoba ztrácí vědomí zevního světa a kontakt se zevním světem je zprostředkován a měněn hypnotizérem. Nejedná se o spánek, i EEG odpovídá během hypnózy bdělému stavu. Vědomí je však zúžené a dochází ke zvýšené sugestibilitě hypnotizovaného k vlivu hypnotizéra. Hypnotizující subjekt může pomocí slovní sugesce v hypnotickém transu ovlivňovat vegetativní funkce hypnotizovaného. Je možno použít též techniky posthypnotické sugesce, kdy si po skončení hypnózy hypnotizovaný s použitím podmíněného reflexu navodí například stav relaxace, obdobný jako mu byl navozen v hypnotickém stavu. Na prožitky v hypnotickém stavu má jedinec amnézii. Hypnóza se používá v psychoterapii, například při léčbě psychosomatických onemocnění. PORUCHY SPÁNKU Spánek je jednou z forem vědomí, opak bdělosti. Pro organismus je nezbytný jak pro funkce tělesné, tak pro potřeby psychické (ukládání dat do dlouhodobé paměti). Ortodoxní (NREM – non rapid eyes movements) spánek a paradoxní (REM) spánek – REM spánek se označuje jako snový spánek. Cyklus NREM + REM spánek trvá asi 60 až 90 minut, v průběhu noci se tato spánková stadia tedy opakují pětkrát až šestkrát. 1. Poruchy průběhu spánku:  Poruchy usínání – delší než 30 minut.  Časté noční buzení – více než jedenkrát za noc.  Předčasné probuzení – ranní typ nespavosti – probuzení dříve než 30 minut před obvyklou dobou.  Usínání v průběhu dne. Jako spánkovou poruchu lze hodnotit všechny tyto stavy, pokud se opakují alespoň třikrát týdně po dobu jednoho měsíce. Neuspokojivé množství nebo kvalita spánku působí člověku značnou tíseň nebo narušují sociální či profesní funkce. 2. Organicky podmíněné poruchy spánku Organicky podmíněné poruchy spánku vznikají v důsledku tělesných nemocí. 3. Neorganicky podmíněné poruchy spánku 4 Neorganicky podmíněné poruchy spánku lze dělit na dyssomnie, to je porucha množství, kvality nebo načasování spánku, a na parasomnie charakterizované abnormálními epizodami v průběhu spánku. A. Dyssomnie: a) Insomnie – dlouhodobá porucha charakterizovaná nedostatečným množstvím nebo kvalitou spánku. U insomnie je narušeno, prodlouženo usínání nebo dochází k častému nočnímu probouzení. Je součástí depresivních poruch, úzkostných poruch, posttraumatické stresové poruchy. b) Hypersomnie – stav nadměrné denní ospalosti a záchvatů spánku, je vzácná – například únavový syndrom. c) Porucha rytmu spánek – bdění – spánková inverze, je vzácná, například u závislosti na návykových látkách. B. Parasomnie: a) Somnambulismus – náměsíčnost, některé mozkové struktury jsou bdělé, jiné jsou v hlubokých stadiích NREM. Vyskytuje se většinou u dětí, probudit lze spícího s obtížemi, na epizodu má amnézii. Porucha je nebezpečná tím, že se člověk může při pohybu zranit. b) Pavor nocturnus – noční děsy – epizody děsu, křiku v průběhu spánku, často se vyskytuje u dětí, člověk křičí v silné úzkosti, může i vyskočit a utíkat. Člověk se dá jen těžko probudit, po probuzení je neorientovaný, neví, kde je a co se stalo. Vyskytují se u posttraumatické stresové poruchy. c) Noční můry – úzkostné sny – velice živé sny, provázené strachem nebo ohrožením života. Člověk se z nich dá lehce probudit nebo se sám probudí, uvědomuje si, kde je a že to byl jen sen. d) Narkolepsie – záchvatovité onemocnění s nepřekonatelnými atakami spánku, záchvat spánku přichází kdykoli při hovoru, při chůzi. e) Spánková apnoe – přerušení dýchání na krátkou dobu. f) Syndrom neklidných nohou – škubání nohou při spánku, může souviset s kardiovaskulárním onemocněním.