1
10. AFEKTIVNÍ PORUCHY
Při kvalifikaci patologické nálady je rozhodující intenzita změny nálady, trvání a přítomnost
doprovodných tělesných příznaků. Spolehlivá diagnóza vyžaduje aktuální i retrospektivní zhodnocení.
Je nutné hovořit nejen s nemocným, ale i s lidmi z jeho okolí, hlavně se členy rodiny, kteří jsou schopni
popsat změnu, která nastala a udat její časový průběh.
1. Manická epizoda
Základním příznakem manické epizody je porucha nálady. Alterace se může pohybovat od nálady
povznesené nebo podrážděné až po expanzivní. Další příznaky – zvýšená aktivita nebo neklid,
zvýšená hovornost, roztržitost, neschopnost se soustředit až myšlenkový trysk, snížená potřeba
spánku, zvýšená sexuální aktivita, utrácení, nezodpovědnost, riskantní chování, jehož důsledky si
jedinec neuvědomuje.
U psychotické mánie jsou přítomny bludy a halucinace. Bludy jsou časté, vyskytují se přibližně u
poloviny manických epizod. Manické bludy bývají expanzivní, velikášské a náboženské, dále se
vyskytují paranoidně-perzekuční bludy.
2. Bipolární afektivní porucha
Vyznačuje se střídáním manických a depresivních epizod, respektive stavem remise. Remise je stav
bez známek afektivní poruchy.
Smíšená epizoda – má jí téměř polovina pacientů při přechodu z jedné fáze do druhé – vyznačuje se
současně přítomností depresivní a manické symptomatologie
Depresivní epizody bývají delší než manické – manické trvají 3 – 4 měsíce, depresivní 6 – 9 měsíců, s
věkem se zkracuje délka manické epizody a roste délka depresivní.
3. Depresivní epizoda
Deprese je častá psychická porucha, která je spojena s dlouhým trváním epizody, vysokou
chronicitou, častými relapsy, psychosociálním a tělesným narušením a vysokou sebevražedností.
Nálada u deprese bývá popisována jako pesimistická, zoufalá, s pocity beznaděje a bezvýchodnosti.
Svět je prožíván jako odstíny šedé a černé. Ke dvěma dalším klíčovým symptomům patří ztráta zájmu
a prožitku radosti a pokles energie a zvýšená únavnost. K dalším symptomům patří ztráta sebedůvěry,
výčitky a pocity viny, úvahy o sebevraždě. Ze somatických příznaků jsou nejčastější poruchy spánku s
typickým ranním nedospáváním, snížená chuť k jídlu s úbytkem hmotnosti, ranní pesima (deprese je
nejhorší ráno). Obsahem depresivních bludů jsou pocity viny, zájem o vlastní tělo a perzekuční
bludy.
U nejtěžších depresí často chybí motivace a energie k impulzivnímu nebo násilnému jednání a
paradoxně se zlepšením nemocný získá energii k realizaci sebevraždy. Řada nemocných před
realizací sebevraždy prochází určitými fázemi. Zpočátku má nemocný pouze fantazijní představy,
které postupně nabývají konkrétní podoby. Nemocný se jim zpočátku brání, vysílá svému okolí
signály o pomoc, které však často nejsou poznány. Postupně se zrajícím rozhodnutím dochází k
paradoxnímu zklidnění.
4. Rekurentní depresivní porucha
Je charakterizována opakovanými depresivními epizodami, respektive stavem remise. I když může
jedinec prodělat v životě pouze jednu depresivní epizodu, recidivy jsou spíše pravidlem než výjimkou
U nás se vyskytují i rekurentní sezónní deprese, které probíhají vždy na podzim a v zimě a na jaře a v
létě dochází k remisi – někteří autoři udávají prevalenci až 10 %.
2
Léčba afektivních poruch
Stabilizátory nálady jsou hlavními léky. Ideální stabilizátor nálady by měl mít akutní antimanický a
antidepresivní účinek, měl by působit preventivně a případně splňovat další požadavky, například mít i
antipsychotický efekt. Měl by být dobře tolerován a nástup účinku by měl být rychlý. Ke klasickým
stabilizátorům nálady patří lithium.
Základním vodítkem pro volbu léčebného postupu je intenzita deprese. U lehké deprese je dostačující
psychoterapie, byl prokázán efekt kognitivně-behaviorální a interpersonální terapie. U těžších forem
je nezbytná biologická léčba, ke které patří farmakoterapie a elektrokonvulzivní terapie.
TRVALÉ PORUCHY NÁLADY
Pro diagnostiku trvalých poruch nálady je nutné trvání delší než dva roky.
a) Cyklotymie
Cyklotymie tvoří část tzv. bipolárního spektra. Jedná se o střídající se stavy deprese a hypománie,
které nesplňují diagnózu depresivní nebo hypomanické epizody. Další příznaky – pokles energie,
insomnie, ztráta sebedůvěry a pocity neschopnosti, sociální stažení, ztráta zájmu a anhedonie, nebo
zvýšená energie, snížená potřeba spánku, zvýšené sebevědomí, tvořivé myšlení, zvýšená družnost,
větší hovornost, přehnaný optimismus, přeceňování.
Cyklotymie je charakterizována časným začátkem (12 – 14 let) a sezónností.
b) Dystymie
Dystymie vychází z koncepce existence mírné chronické deprese. Klasickým obrazem dystymie je
skleslý, introvertovaný, zamyšlený, úzkostlivě přesný jedinec, neschopný se radovat a zahloubaný
do vlastní neschopnosti.
Počátek je obvykle již v dětství a dospívání. Způsobuje zřetelné sociální selhávání.