1
1. HISTORIE, PRACOVNÍCI V OBLASTI DUŠEVNÍCH NEMOCÍ
Psychopatologie – plán:
1. Historie, pracovníci v oblasti duševních nemocí.
2. Norma, normalita, příčiny vzniku psychických nemocí, MKN 10.
3. Diagnostické metody, právní předpisy.
4. Poruchy osobnosti, poruchy pudů, poruchy vědomí.
5. Poruchy vnímání, poruchy myšlení, poruchy paměti.
6. Poruchy vůle, poruchy emocí.
7. Organicky podmíněné duševní poruchy (demence, deliria, epilepsie).
8. Poruchy spojené s návykovými látkami.
9. Psychotické poruchy.
10. Afektivní poruchy.
11. Neurotické poruchy – fobické, úzkostné, obsedantně-kompulzivní.
12. Poruchy vyvolané stresem. Somatoformní poruchy. Poruchy příjmu potravy.
13. Sexuální dysfunkce. Poruchy osobnosti.
14. Psychické poruchy u dětí.
Test, kdo neuspěje v testu, bude skládat ústní zkoušku.
Literatura:
 RABOCH, Jiří a kol. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012. 466 s. ISBN 978-80-246-1985-
9.
 ŘÍČAN, Pavel a kol. Dětská klinická psychologie. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006. 603
s. Psyché. ISBN 80-247-1049-8.
 SVOBODA, Mojmír, KREJČÍŘOVÁ, Dana a VÁGNEROVÁ, Marie. Psychodiagnostika dětí a
dospívajících. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. 791 s. ISBN 978-80-7367-566-0.
 SVOBODA, Mojmír, HUMPOLÍČEK, Pavel a ŠNOREK, Václav, ed. Psychodiagnostika
dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 487 s. ISBN 978-80-262-0363-6.
 SVOBODA, Mojmír, ČEŠKOVÁ, Eva a KUČEROVÁ, Hana. Psychopatologie a psychiatrie: pro
psychology a speciální pedagogy. Vyd. 2. Praha: Portál, 2012. 317 s. ISBN 978-80-262-0216-5.
 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 5. Praha: Portál, 2012. 870 s.
ISBN 978-80-262-0225-7.
 GORDON, Barbara. Tančím tak rychle, jak dokážu. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011. 292 s. ISBN 978-
80-7367-580-6.
 GREENBERG, Joanne. Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem. Vyd. 2. Praha: Triton,
2012. 278 s. ISBN 978-80-7387-620-3
 F., Christiane, HERMANN, Kai a RIECK, Horst. My děti ze stanice ZOO. 8. vyd., V nakl. OLDAG
6. vyd. Ostrava: OLDAG, 2010. 261 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978-80-7411-034-4.
 FOUCAULT, Michel. Dějiny šílenství. Lidové noviny: Praha, 1994. ISBN 80-7106-085-2.
 JOHN, Radek. Memento. 7. vyd., V nakl. Pavel Dobrovský - Beta 1. vyd. Praha: Dobrovský, 2014.
305 s. ISBN 978-80-7306-587-4.
 KESEY, Ken. Vyhoďme ho z kola ven. Vyd. 7., V Argu 1. Praha: Argo, 2010. 275 s. ISBN 978-80-
257-0265-9.
Filmy:
 Přelet nad kukaččím hnízdem
 Král rybář
 Don Juan DeMarco
2
 Návrat domů
 Čistá duše
 Kurz negativního myšlení
KDO PRACUJE S LIDMI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM:
Psychiatr:
 lékař s atestací, zdravotnictví, hrazen ze zdravotního pojištění;
 ambulance, nemocnice, pobytová léčebná zařízení (odvykací pro léčbu závislostí, závažné duševní
poruchy, organické poruchy);
 pomáhá v případě psychické nepohody vždy za použití diagnostiky (diagnóza, medikace, doporučení
další léčby – například psychoterapie).
Psycholog:
 jednooborová psychologie – magisterské studium (FF);
 ve zdravotnictví s atestací jako klinický psycholog (především na neurologických odděleních
nemocnic);
 školská zařízení – pedagogicko-psychologické poradny, školy, výchovná a výchovně-nápravná
zařízení, dětské domovy a kojenecké ústavy;
 zdravotnická zařízení, krizová centra, pobytová psychiatrická zařízení, poradny pro manželství a
rodinu;
 sport, policie, firmy, banky, personalistika, vzdělávání, výzkum, doprava, profesní poradenství,
reklama aj.;
 soukromé ambulance.
Psychoterapeut:
 akreditovaný výcvik v psychoterapii – ministerstvo zdravotnictví;
 výcviky různého zaměření, různé délky, různé ceny, vždy se sebezkušeností a s praxí (celkově
nejméně pět let);
 referenční organizací je Evropská asociace pro psychoterapii (EAP – European Association for
Psychoterapy) – v ČR dnes diskuse o zákonných uzavřených podmínkách limitujících profesi
psychoterapeuta;
 existují i dílčí „minivýcviky“ či workshopy – neudělají z člověka terapeuta, ale terapeutovi mohou
rozšířit repertoár;
 pomáhá překonávat a řešit osobní trápení, psychickou nepohodu a vztahové problémy, sebe-rozvoj,
obtížné rozhodování apod. pomocí psychoterapeutických metod, bez použití medikace, ale někdy
paralelně s psychiatrem.
Supervizor:
 v psychoterapii – většinou psychoterapeut, psycholog, výcvik v supervizi, dohlíží na práci
psychoterapeutů přibližně dva roky po výcviku;
 v sociálních službách – pomáhá omezit vliv stresu u pracovníků a snížit riziko vyhoření.
Sociální pracovník:
 psychiatrické nemocnice, organizace sociálních služeb pracující s duševně nemocnými.