MSSP 1. ROČNÍK

Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, majíce na zřeteli, že
podle zásad vyhlášených v Chartě Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných a
nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem svobody, spravedlnosti a míru ve
světě, majíce na mysli, že lid spojených národů v Chartě znovu potvrdil svou
víru v základní lidská práva, důstojnost a hodnotu lidské osobnosti a že vyjádřil své
odhodlání podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň při větší svobodě, uznávajíce, že
Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních paktech o lidských právech
prohlásily a dohodly se na tom, že
každému přísluší v nich stanovená práva, a to bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti,
pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního
původu, majetku, rodu nebo jiného postavení, pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv
Spojené národy prohlásily, že
dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc, přesvědčeny, že
rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů
a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit
svou úlohu ve společnosti, uznávajíce, že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti
musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, majíce na zřeteli,
že dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním životem a vychováno v duchu ideálů
prohlášených v
Chartě Spojených národů, a to zejména v duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a
solidarity, majíce na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči byla zakotvena v

ž
ž1924  Ženevská deklarace práv dítěte
ž1959  Deklarace práv dítěte přijatá Valným shromážděním Organizace Spojených národů
ž20.11.1989 v New Yorku přijata Úmluva o právech dítěte
ž30.9.1990 podepsána jménem ČSFR
ž2.9.1990 vstoupila v platnost v ČSFR
3.12.2013
2
Úmluva o právech dítěte

Ženevské deklaraci práv dítěte z roku 1924 a v
Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými národy v r. 1959 a uznána ve
Všeobecné deklaraci lidských práv, v
Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (zejména v článcích 23 a 24), v
Mezinárodním paktu o hospodářských , sociálních a kulturních právech (zejména v článku 10) a ve
statutech a příslušných dokumentech odborných organizací a mezinárodních organizací, zabývajících
se péčí blaho dětí, majíce na mysli, že, jak je uvedeno v
Deklaraci práv dítěte přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů 20. listopadu 1959,
dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní
ochranu před narozením i po něm, pamětlivy ustanovení
Deklarace sociálních a právních zásad ochrany a zajištění blaha dětí, se zvláštním ohledem na
vnitrostátní a mezinárodní úpravu umísťování do institucí náhradní péče,
Minimálních standardních pravidel OSN, týkajících se výkonu soudnictví za účasti mladistvých
(Pekingská pravidla),
Deklarace o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů, uznávajíce, že
ve všech zemích světa jsou děti žijící ve výjimečně obtížných podmínkách a že tyto děti vyžadují
zvláštní pozornost, berouce náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot každého národa pro
ochranu a harmonický rozvoj dítěte, uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování
životních podmínek dětí v každé zemi a zejména v rozvojových zemích, dohodly se na následujícím:

¡děti jsou považovány většinou za malé dospělé
¡ a „majetek rodičů“
žod 18. stol.
¡Děti jsou vnímány jako samostatná společenská vrstva
ž1. polovina 20. století
¡– vznikají zákony na ochranu dětí
¡– děti už nejsou soukromým majetkem rodičů
¡– ochranu ano, soucit ne
¡– ne objekty charity, ale lidské bytosti s právy
ž2. polovina 20. století
¡– je třeba lépe chápat psychické potřeby dětí
¡– nejen příprava na dospělost, ale vlastní hodnota dětství
¡– děti mají své vlastní zájmy (x zájmy dospělých)
¡– děti nejsou pasivními příjemci rodičovského působení
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
3

žŽenevská deklarace (1924)
¡Děti jsou objekty zákona
¡„… dítě musí dostat“
žDeklarace OSN (1959)
¡Děti jsou právními subjekty
¡„Dítě bude užívat všech práv …“
žÚmluva o právech dítěte (1989)
¡Děti jsou plnoprávnými osobami a jejich potřeby jsou práva, který svět dospělých musí respektovat
a naplňovat.
¡
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
4

ž
žNepřípustnost diskriminace (čl. 2)
žZájem dítěte (čl. 3)
žZachování života a jeho rozvoj (čl. 6)
žSpoluúčast (čl. 12)
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
5

žČlánek 1
ž
žDítě – každá lidská
ž bytost mladší 18 let
žpokud se ho netýká
ž dřívější dosažení
ž zletilosti
3.12.2013
6
Úmluva o právech dítěte
24-himba.jpg

ČÁST 1
Článek 1
Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle
právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.

žČlánek 2
žRespektovat
ž a zabezpečit práva
¡každému dítěti
¡bez jakékoliv
¡ diskriminace
3.12.2013
7
Úmluva o právech dítěte
children-atlas.jpg

Článek 2
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená
touto úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle
rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního,
etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného
postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo
chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z postavení, činností,
vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů, zákonných zástupců nebo členů rodiny.

žČlánek 3
žJe předním hlediskem
žRespektují se práva a povinnosti rodičů
žInstituce, služby a zařízení musí odpovídat standardům
ž
3.12.2013
8
Úmluva o právech dítěte
kluksihrajenakoberci.jpg

Článek 3
1.Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už
uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými
orgány.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči,
jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných
zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná
zákonodárná správní opatření.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce, služby a zařízení odpovědné
za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady, zejména v oblastech
bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.

žČlánek 4
ž
žučiní potřebná opatření k provádění práv
ž uznaných touto úmluvou
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
9
images.jpg

Článek 4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná zákonodárná, správní a jiná
opatření k provádění práv, uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodářská, kulturní a sociální
práva, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uskutečňují taková opatření v maximálním rozsahu
svých prostředků a v případě potřeby i v rámci mezinárodní spolupráce.

žČlánek 5
ž
žRodiče orientují a usměrňují dítě při výkonu práv v souladu s místním obyčejem a v souladu s jeho
rozvíjejícími se schopnostmi.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
10
images (1).jpg

Článek 5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti
rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místními obyčeji, členů širší rodiny nebo
obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení
jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se
schopnostmi.

žČlánek 6
ž
žNa život
ž
ž
3.12.2013
11
Úmluva o právech dítěte
deti.jpg

Článek 6
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a
rozvoj dítěte.

žČlánek 7
žNa registraci ihned po narození
žjméno
žnárodnost
žstátní příslušnost
ž(znát své rodiče)
žpéči rodičů
ž
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
12
rodina8.jpg

Článek 7
1.Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní
příslušnost a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv a v souladu se svým
vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z příslušných
mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez
státní příslušnosti.

žČlánek 8
ž
žNa zachování totožnosti
¡Státní příslušnost
¡Jméno
¡Rodinné svazky
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
13
rodina13.jpg

Článek 8
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho
totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se zákonem a s
vyloučením nezákonných zásahů.
2.Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpečí mu státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení.

žČlánek 9
žNesmí být proti jejich vůli (s výjimkami)
¡Všichni se účastní řízení
¡Zajištěn kontakt s oběma rodiči
¡Poskytují se informace
ž
3.12.2013
14
Úmluva o právech dítěte
family-planning-2.jpg

Článek 9
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých
rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s
platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové
určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například jde-li o zneužívání nebo
zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.
2.V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčastnit se
řízení a sdělit svoje stanoviska.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou
rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy
dítěte.
4.Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli zásahu státu, který je smluvní stranou
úmluvy, jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která nastala z
jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů
dítěte, tento stát, který je smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne dítěti, rodičům nebo
případně jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena
(členů) rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte. Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí, aby podání takové informace samo o sobě nemělo žádné
nepříznivé důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).

žČlánek 10
žVstřícné posuzování žádostí
žPrávo udržovat kontakt s oběma rodiči
žOpustit zemi i vstoupit do ní
ž
ž
ž
ž
3.12.2013
15
Úmluva o právech dítěte
svet-pepsi-upr.jpg

Článek 10
1.Za účelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl. č. 9, odst. 1, státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, posuzují žádosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na území státu, který je
smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění pozitivním, humánním a urychleným způsobem. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné
nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.
2.Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné okolnosti právo udržovat
pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Za tímto účelem a v souladu se svým
závazkem podle čl. 9, odst. 2, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte a
jeho rodičů opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo opustit
kteroukoli zemi podléhá pouze takovým omezením, která stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu
národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a
která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v této úmluvě.

žČlánek 11
ž
žPrávo na ochranu ze strany státu v případě, že je dítě nezákonně uneseno nebo drženo v zahraničí
(např. jedním z rodičů).
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
16
2881-180.jpg

Článek 11
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k potírání nezákonného přemisťování dětí
do zahraničí a jejich nenavracení zpět.
2.Za tímto účelem budou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilovat o uzavření dvoustranných
a mnohostranných dohod a o přístup k existujícím dohodám.

žČlánek 12
ž
žPatřičná pozornost
žMusí být vyslyšeno vždy
ž
3.12.2013
17
Úmluva o právech dítěte
10_jpg_50a39637c3.jpg

Článek 12
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své
vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej
dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a
úrovni.
2.Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo
správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo a nebo prostřednictvím zástupce nebo
příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly
vnitrostátního zákonodárství.

žČlánek 13
žPrávo na svobodu projevu zahrnuje svobodu
¡vyhledávat
¡přijímat
¡a rozšiřovat informace bez ohledu na hranice.
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
18
336186fed2_20236739_o2.jpg

Článek 13
1.Dítě má právo na svobodu projevu: toto právo zahrnuje vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace
a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění
nebo jakýmikoli jinými prostředky podle volby dítěte.
2.Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká
stanoví zákon a jež jsou nutná:
a)k respektování práv nebo pověsti jiných
b)k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky.

žČlánek 14
žPrávo na svobodu myšlení, svědomí, náboženství
žRodiče usměrňují dítě způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
19
Dokonala_modlitba.jpg modlitba.jpg

Článek 14
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a
náboženství.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících
případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá jeho
rozvíjejícím se schopnostem.
3.Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká
předepisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, veřejného zdraví nebo
morálky nebo základních práv a svobod jiných.

žČlánek 15
ž
žPrávo na sdružování a pokojné shromažďování
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
20
MDW1lhXCONWTngH-U7HsA2MCLTj7UzcQ0t37KXhKERU&width=341.jpg stolni tenis.jpg

Článek 15
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu sdružování a svobodu
pokojného shromažďování.
2.Výkon těchto práv nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkou těch omezení, jež stanoví zákon a
jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti nebo
veřejného zdraví nebo morálky či ochrany práv a svobod druhých.

žČlánek 16
ž
žPrávo na:
žSoukromý život
žRodinu
žKorespondenci
žČest
žPověst
ž
ž
3.12.2013
21
Úmluva o právech dítěte
home-alone.jpg

Článek 16
1.Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova
nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.
2.Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

žČlánek 17
žzaměřené na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte.
¡
3.12.2013
22
Úmluva o právech dítěte
DSC01562.JPG

Článek 17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou funkci hromadných sdělovacích
prostředků a zabezpečují dítěti přístup k informacím a materiálům z různých národních a
mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního, duchovního a
mravního blaha dítěte a také jeho tělesného a duševního zdraví. Za tímto účelem státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
a)hromadné sdělovací prostředky k šíření informací a materiálů, které jsou pro dítě sociálně a
kulturně prospěšné a které odpovídají duchu článku 29 této úmluvy,
b)mezinárodní spolupráci při tvorbě, výměně a rozšiřování takových informací a materiálů z různých
kulturních, národních a mezinárodních zdrojů,
c)tvorbu a rozšiřování knih pro děti,
d)hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní ohled na jazykové potřeby dětí
náležejících k menšinové skupině či domorodému obyvatelstvu,
e)tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály škodlivými pro jeho
blaho, majíce na mysli ustanovení článků 13 a 18 této úmluvy.

žČlánek 18
žZa výchovu a vývoj dítěte
žSlužby a zařízení péče o děti
ž
ž
3.12.2013
23
Úmluva o právech dítěte
lcvhBcvxRa6RGl1GMwIfg-Ymhk9IoQGl5ryYtG-DKX8&width=341.jpg

Článek 18
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada,
že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče nebo v odpovídajících
případech zákonní zástupci mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem
jejich péče musí při tom být zájem dítěte.
2.Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí a
zabezpečují rozvoj institucí, zařízení a služeb pro děti.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná opatření k tomu, aby bylo
zabezpečeno právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o děti, která jsou pro ně
určena.

žČlánek 19
žpřed jakýmikoli formami zneužívání
žPostupy a prevence
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
24
1256183-img-dite-nemoc-matka.jpg

Článek 19
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a
výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo
zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo
vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo
jakýchkoli osob starajících se o dítě.
2.Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné postupy k vytvoření sociálních programů
zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dítěti a těm, jimž bylo svěřeno, jakož i jiné formy
prevence. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování, léčení a následné sledování výše
uvedených případů špatného zacházení s dětmi zahrnují rovněž podle potřeby postupy pro zásahy
soudních orgánů.

žČlánek 20
žPrávo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem.
žPři volbě řešení je nutné dbát na jeho kulturní původ.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
25
TAJ3b7e12_ODSOUZENI_ilustrace_04.PNG

Článek 20
1.Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním
zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou
státem.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí v souladu se svým vnitrostátním
zákonodárstvím náhradní péči.
3.Tato péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy, institut "kafala" podle islámského
práva*), osvojení a v nutných případech umístění do vhodného zařízení péče o děti. Při volbě řešení
je nutno brát ohled na žádoucí kontinuitu ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní
a jazykový původ.
*)    Trvalá forma pěstounské péče, která dítěti nedává právo na užívání jména rodiny
       či právo dědit.

žČlánek 21
žje nutné zabezpečit, aby se v první řadě bral do úvahy zájem dítěte.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
26
nahradni-480.jpg

Článek 21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují systém osvojení,
zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy zájem dítěte, a:
a)zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány, které v souladu s
příslušným zákonem a ve stanoveném řízení na základě všech odpovídajících a spolehlivých informací
určí, že osvojení je přípustné z hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a
zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém
projednání, které se může ukázat nutným,
b)uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní způsob péče o dítě, pokud dítě nemůže
být předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo v rodině osvojitele nebo o ně nemůže být
pečováno jiným vhodným způsobem v zemi původu,
c)zabezpečí, aby sítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která by platila v
případě osvojení ve vlastní zemi,
d)činí všechna opatření potřebná k zajištění toho, aby osvojení v cizí zemi nevedlo k neoprávněnému
finančnímu zisku zúčastněných osob,
e)podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním dvoustranných nebo mnohostranných
dohod nebo smluv a v jejich rámci usilují o to, aby umístění dítěte do péče v jiné zemi bylo
uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.

žČlánek 22
ž
žPrávo dítěte,
ž žádajícího
ž o přiznání
ž statutu
ž azylanta,
ž na zvláštní
ž ochranu.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
27
HuangShan3.JPG

Článek 22
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření potřebná k zabezpečení toho, aby dítě
žádající o přiznání postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním nebo
vnitrostátním právem a postupem považováno za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých rodičů, jiných
osob, anebo bez doprovodu, obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při využívání práv
stanovených touto úmluvou a jinými dokumenty v oblasti mezinárodního humanitárního práva lidských
práv, jichž jsou uvedené státy smluvními stranami.
2.Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují, budou-li to považovat za
potřebné, součinnost v úsilí Spojených národů a jiných příslušných mezivládních organizací  nebo
nevládních organizací spolupracujících se Spojenými národy k ochraně a pomoci takovému dítěti a k
vyhledávání rodičů nebo jiných členů rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace k jeho
opětovnému spojení s rodinou. Jestliže rodiče nebo jiné členy rodiny nelze nalézt, poskytuje se
dítěti stejná ochrana jako každému jinému dítěti z jakéhokoli důvodu trvale nebo přechodně
zbavenému své rodiny, jak je stanoveno touto úmluvou.

žČlánek 23
žprávo na plný a řádný život
žv podmínkách zabezpečujících důstojnost,
žpodporujících sebedůvěru
ža umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
28
malir_na_dite.jpg

Článek 23
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že duševně nebo tělesně postižené dítě má
požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a
umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého dítěte na zvláštní péči, v
závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporují a zabezpečují oprávněnému dítěti a osobám,
které se o ně starají, požadovanou pomoc odpovídající stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných
osob, které o dítě pečují.
3.Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v souladu s odstavcem 2 poskytuje podle
možností bezplatně, s ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o dítě starají,
a je určena k zabezpečení účinného přístupu postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě,
zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k
dosažení co největšího zapojení dítěte do společnosti a co největšího stupně rozvoje jeho
osobnosti, včetně jeho kulturního a osobního rozvoje.
4.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v duchu mezinárodní spolupráce podporují výměnu
odpovídajících informací v oblasti preventivní zdravotní péče a medicínského, psychologického a
funkčního léčení v případě postižených dětí, včetně rozšiřování a přístupu k informacím týkajícím
se metod rehabilitační výchovy a profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti, a prohloubit tak své zkušenosti v těchto
oblastech. V tomto směru se bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.

žČlánek 24
žPrávo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných zařízení.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
29
j0313993.jpg

Článek 24
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné
úrovně zdravotního stavu a na využívání rehabilitačních a léčebných zařízení. Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na
přístup k takovým zdravotnickým službám.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování tohoto práva a zejména činí
potřebná opatření:
a)ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti,
b)k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro všechny děti s důrazem na rozvoj
základní lékařské péče,
c)k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské péče, mimo jiné také využíváním
snadno dostupné technologie a poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody, přičemž se
bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění životního prostředí,
d)k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu,
e)k zabezpečení toho,aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti , byly informovány o
zdraví a výživě dětí, přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí dětí i o
předcházení nešťastným případům, aby měly přístup ke vzdělání a aby byly podporovány při využívání
těchto základních znalostí,
f)k rozvoji osvěty a služeb preventivní zdravotní péče, poradenské služby pro rodiče a výchovy k
plánovanému rodičovství.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a nutná opatření k odstranění všech
tradičních praktik škodících zdraví dětí.
4.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují podporovat mezinárodní spolupráci pro
postupné dosažení plného uskutečňování práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se bere
zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.

žČlánek 25
žPrávo dítěte na pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností spojených s
jeho umístěním.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
30
Scope_mother_disabled_child_0.jpg

Článek 25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte, které bylo svěřeno příslušnými
orgány do péče, ochrany nebo léčení tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na
pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností spojených s jeho umístěním.

žČlánek 26
ž
žPrávo na výhody sociálního zabezpečení.
ž
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
31
Disabled-child-008.jpg

Článek 26
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na výhody sociálního
zabezpečení včetně sociálního pojištění a činí nezbytná opatření k dosažení plného uskutečňování
tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem.
2.Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti dítěte a osob, které se o
ně starají, jakož i s ohledem na veškerá další hlediska, která jsou spojena se žádostí o poskytnutí
těchto výhod , podanou dítětem nebo ve prospěch dítěte.

žČlánek 27
žPrávo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
32
sectio9.jpg

Článek 27
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na životní úroveň
nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.
2.Rodiče nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou v rámci svých schopností a finančních
možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s podmínkami daného státu a v rámci svých
možností činí potřebná opatření pro poskytování pomoci rodičům a jiným osobám, které se o dítě
starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby poskytují materiální pomoc a podpůrné
programy, zejména v oblasti zabezpečení potravin, šatstva a bydlení.
4.4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná k zabezpečení obnovy
péče o dítě ze strany rodičů nebo jiných osob, které nesou za dítě finanční odpovědnost, ať už na
území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo v zahraničí. Zejména v těch případech, kdy žijí
v jiném státě než dítě, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují přístup k mezinárodním
dohodám nebo uzavírání takových dohod a rovněž tak dosahují jiných odpovídajících dohod.

žČlánek 28
žPrávo na vzdělání
žKázeň ve škole
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
33
African-child-safari-school-1024x768.jpg

Článek 28
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na vzdělání a s cílem postupného
uskutečňování tohoto práva a na základě rovných možností zejména:
a)zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání,
b)podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání zahrnujícího všeobecné a odborné vzdělání, činí
je přijatelné a dostupné pro každé dítě a přijímají jiná odpovídající opatření, jako je zavádění
bezplatného vzdělání a, v případě potřeby, poskytování finanční podpory,
c)všemi vhodnými prostředky zpřístupňují vysokoškolské vzdělání pro všechny podle schopností,
d)zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělání a odborné přípravy k
povolání,
e)přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke snížení počtu těch, kteří školu
nedokončí .
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná k tomu, aby kázeň ve
školách byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s touto
úmluvou.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a podporují mezinárodní spolupráci ve věcech
týkajících se vzdělání, zejména s cílem přispět k odstranění nevědomosti a negramotnosti ve světě s
cílem usnadnit přístup k vědeckotechnickým poznatkům a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím
bude brán zvláštní ohled na rozvojové země.

žČlánek 29
žzaměřená na přípravu na aktivní život dospělého a zodpovědného člověka
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
34
14767243-cheerful-smiling-child-at-the-blackboard-school-concept.jpg

Článek 29
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat k:
a)rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání, a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu,
b)výchově zaměřené na posilování úcty k lidským právům a základním svobodám a také k zásadám
zakotveným v Chartě spojených národů,
c)výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře, jazyku a hodnotám,
k národním hodnotám země trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a k jiným civilizacím,
d)přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti, v duchu porozumění, míru,
snášenlivosti, rovnosti pohlaví a přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a
náboženskými skupinami a osobami domorodého původu,
e)výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.
2.Žádná část tohoto článku nesmí být vykládána způsobem omezujícím svobodu jednotlivců a organizací
zřizovat a řídit výchovné instituce. Za všech okolností je však třeba zabezpečit dodržování
principů stanovených v odstavci 1 tohoto článku a podmínek, aby vzdělání poskytované těmito
institucemi odpovídalo minimálním standardům stanoveným státem.

žČlánek 30
žvlastní kultura
žvlastní náboženství
žvlastní jazyk
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
35
images (3).jpg

Článek 30
V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny nebo osoby domorodého
původu, nesmí být dítěti náležejícímu k takové menšině nebo domorodému obyvatelstvu odpíráno právo
společně s příslušníky své skupiny užívat vlastní kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní
náboženství a používat svého vlastního jazyka.

žČlánek 31
žodpočinek a volný čas
žúčast ve hře a oddechové činnosti
žúčast na kulturním životě a umělecké činnosti.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
36
images (4).jpg

Článek 31
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na
účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním
životě a umělecké činnosti.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo dítěte na účast v
kulturním a uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány odpovídající a rovné
možnosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.

žČlánek 32
žHospodářské vykořisťování
žNebezpečná práce
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
37
images (5).jpg

Článek 32
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na ochranu před hospodářským
vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit
jeho vzdělávání nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu,
mravnímu nebo sociálnímu rozvoji.
2.Státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, přijímají zákonodárná, správní, sociální a výchovná
opatření k zabezpečení provádění tohoto článku. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení
jiných mezinárodních dokumentů státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména:
a)stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro vstup do zaměstnání,
b)stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zaměstnání,
c)stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k účinnému zabezpečení plnění tohoto článku.

žČlánek 33
žochrana před drogami
žnezákonná výroba
žobchodování
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
38
images (6).jpg

Článek 33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná opatření, včetně
zákonodárných, sociálních, správních a kulturních, k ochraně dětí před nezákonným užíváním
narkotických a psychotropních látek definovaných příslušnými mezinárodními smlouvami a k zabránění
zneužívaní dětí při jejich nezákonné výrobě a obchodování s těmito látkami.

žČlánek 34
ž
žSexuální vykořisťování
žZneužívání
žProstituce
žKuplířství
žPornografie
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
39
images (7).jpg

Článek 34
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítě před všemi formami sexuálního
vykořisťování a sexuálního zneužívání, k zabezpečení tohoto závazku státy zejména přijímají
nezbytná vnitrostátní , dvoustranná a mnohostranná mezinárodní opatření k zabránění:
a)svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné sexuální činnosti,
b)využívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním praktikám za účelem finančního
obohacování,
c)využívání dětí v pornografii a při výrobě pornografických materiálů za účelem finančního
obohacování.

žČlánek 35
žPrávo na ochranu před únosy, prodáváním dětí a obchodováním s nimi.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
40
images (8).jpg

Článek 35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a
mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli
účelem a v jakékoli podobě.

žČlánek 36
žostatní druhy vykořisťování
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
41
images (9).jpg

Článek 36
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními formami vykořisťování,
které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte.

žČlánek 37
žZákaz mučení
žLidské zacházení
žZatčení
žTrestání
žPrávní pomoc
žKontakt s rodiči
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
42
stažený soubor.jpg

Článek 37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby:
a)žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo
trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími 18 let nebude ukládán trest smrti a trest
odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu,
b)žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte
se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní opatření a na co nejkratší možnou
dobu,
c)s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti
lidské bytosti a způsobem, který bere ohled na potřeby osoby daného věku. Především musí být každé
takové dítě umístěno odděleně od dospělých, ledaže by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je
v jeho vlastním zájmu, a s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat písemný a přímý
styk se svou rodinou,
d)každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci,
jakož i právo odvolávat se k soudu nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému orgánu proti
rozhodnutí o odnětí svobody a v každém takovém případě na přijetí neodkladného rozhodnutí.

žČlánek 38
žPřímá účast v bojových akcích
žarmáda
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
43
images (10).jpg images (11).jpg

Článek 38
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují uznávat a zabezpečovat dodržování norem
mezinárodního humanitárního práva, které se na ně vztahují v případě ozbrojených konfliktů a které
se dotýkají dítěte.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna proveditelná opatření k zabezpečení toho,
aby se osoby, které nedosáhly 15 let věku, neúčastnily přímo bojových akcí.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují povolávání do svých ozbrojených sil osob
mladších 15 let. Při povolávání osob, které dosáhly věku 15 let, avšak které jsou mladší 18 let,
přijímají přednostně osoby starší.
4.V souladu se svými závazky podle mezinárodního humanitárního práva, které mají vztah k ochraně
civilního obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
přijímají všechna proveditelná opatření k zabezpečení ochrany dětí postižených konfliktem a péče o
ně.

žČlánek 39
žtělesné a duševní zotavení
žsociální reintegrace dítěte
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
44
images (12).jpg

Článek 39
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna nezbytná opatření k podpoře tělesného i
duševního zotavení a sociální reintegrace dítěte, které je obětí jakékoli formy zanedbání,
využívání za účelem finančního obohacení nebo zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého,
nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a
reintegrace se uskutečňují v místě a prostředí podporujícím zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.

žČlánek 40
žrozvíjení smyslu dítěte pro důstojnost a čest
žznovuzačlenění dítěte
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
45
images (13).jpg

Článek 40
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte obviněného, obžalovaného nebo
uznaného vinným z porušení trestního práva na takové zacházení, které rozvíjí smysl dítěte pro
důstojnost a čest, které znovu posiluje úctu dítěte k lidským právům a základním svobodám jiných a
bere ohled na věk dítěte, napomáhá znovuzačlenění dítěte a zapojení dítěte do prospěšného působení
ve společnosti.
2.Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení mezinárodněprávních dokumentů státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy , zejména zabezpečují, aby:
a)žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno vinným z porušení trestního práva pro jednání
nebo opomenutí, která nebyla zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním právem v době, kdy k nim
došlo,
b)každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení trestního práva mělo přinejmenším tyto následující
záruky:
i.být považováno za nevinné až do doby, kdy podle zákona je prokázána vina,
ii.být okamžitě a přímo, v nutných případech prostřednictvím svých rodičů nebo zákonného zástupce,
informováno o obviněních, proti němu vznášených, a mít při přípravě a při uplatnění své obhajoby
právní nebo jinou potřebnou pomoc,
iii.aby věc byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem příslušným, nezávislým a nestranným
úřadem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu v přítomnosti právního zástupce nebo jiné
odpovídající osoby a v přítomnosti rodičů nebo zákonných zástupců dítěte, ledaže by se zvážilo, že
jejich přítomnost, zejména s ohledem na věk a situaci dítěte, není v jeho zájmu,
iv.aby nebylo nuceno vypovídat nebo přiznávat vinu; aby se mohlo seznamovat s výpověďmi svědků buď
přímo anebo prostřednictvím jiných a aby byla zabezpečena rovnoprávná účast svědků obhajoby a
hodnocení jejich výpovědí,
v.jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti trestnímu zákonu, aby toto rozhodnutí, jakož
i jakákoli v důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu se zákonem přezkoumatelná vyšším
pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem,
vi.aby mu byla zajištěna bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže dítě nerozumí jazyku v řízení
používanému nebo jím nehovoří,
vii.aby ve všech stadiích řízení bylo uznáváno jeho soukromí.
3.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o vypracování zákonů a zákonných procedur, o
zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z
porušení trestního práva a zejména o:
a)stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se děti považují za nezpůsobilé porušit
trestní právo,
b)v případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez přijetí soudní procedury za
předpokladu dodržování lidských práv a právních záruk.
4.Je nezbytné vytvořit různé záruky, jako je pečovatelská služba, pravidla o poradenství a dozoru,
konzultativní služby, zavedení zkušební lhůty, náhradní péče, programy vzdělávání a zabezpečení
takového zacházení s dětmi, které odpovídá jejich blahu, jakož i jejich poměrům a spáchanému
deliktu.

žvětší míra uskutečnění práv dítěte
¡Právní řád státu
¡Mezinárodní právo
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
46
stažený soubor (1).jpg

Článek 41
Nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší míře napomáhají uskutečnění práv dítěte a
která mohou být obsažena v:
a)právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo
b)mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.

žČást II, čl. 42
¡Právo na informace
¡   o této úmluvě ve státě,
¡   ve kterém dítě žije.
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
47
images (14).jpg stažený soubor (2).jpg

ČÁST II
Článek 42
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s využitím odpovídajících prostředků široce
informovat o zásadách a ustanoveních této úmluvy jak mezi dospělými, tak mezi dětmi.

ž
žČl. 43 – Výbor pro práva dítěte
ž
žČl. 44 – Zprávy o přijatých opatřeních
ž
žČl. 45 – Mezinárodní spolupráce
ž
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
48

Článek 43
1.Pro zjišťování pokroku dosaženého státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, při plnění závazků
přijatých touto úmluvou se zřizuje Výbor pro práva dítěte, který vykonává níže stanovené funkce.
2.Výbor se skládá z deseti odborníků vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností v
oblasti, která je předmětem této úmluvy. Členové výboru jsou voleni státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, z řad jejich státních příslušníků a vykonávají tuto funkci jako soukromé osoby,
přičemž je brán ohled na spravedlivé zeměpisné rozdělení a na zastoupení hlavních právních systémů.
3.Členové výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu osob navržených státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy. Každý stát, který je smluvní stranou úmluvy, může ze svých občanů jmenovat jednu
osobu.
4.První volby do výboru se konají do šesti měsíců ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, a poté
každé dva roky. Nejméně čtyři měsíce před termínem konání dalších voleb generální tajemník
Spojených národů dopisem vyzve státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby do dvou měsíců
předložily své návrhy. Generální tajemník pak sestaví seznam všech takto navržených osob v
abecedním pořádku s udáním států, které tyto osoby navrhly, a předloží jej státům, které jsou
smluvní stranou úmluvy.
5.Volby se konají na zasedáních států, které jsou smluvní stranou úmluvy, svolaných generálním
tajemníkem do sídla Spojených národů. Na těchto zasedáních, na kterých dvě třetiny států, které
jsou smluvní stranou úmluvy, tvoří kvorum, jsou do výboru zvoleny ty osoby, které obdrží největší
počet hlasů a absolutní většinu hlasů přítomných a hlasujících zástupců států, které jsou smluvní
stranou úmluvy.
6.Členové výboru jsou voleni na období čtyř let. Vystupujícího člena výboru lze volit znovu, je-li
navržen. Funkční období pěti členů výboru, zvolených v prvních volbách, uplyne koncem druhého roku;
neprodleně po prvních volbách předseda vylosuje na zasedání jména těchto pěti členů.
7.Jestliže člen výboru zemře nebo odstoupí nebo oznámí, že z jakéhokoli důvodu nemůže dále plnit
své povinnosti ve výboru, stát, který je smluvní stranou úmluvy a který jej navrhl za kandidáta,
jmenuje jiného svého občana, který se souhlasem výboru vykonává funkci po zbytek funkčního období.
8.Výbor vypracuje vlastní jednací řád.
9.Výbor zvolí své funkcionáře na období dvou let.
10.Zasedání výboru se normálně konají v sídle Spojených národů anebo v jiném vyhovujícím místě
určeném výborem. Výbor se pravidelně schází jednou ročně. Dobu trvání zasedání výboru určují a v
případě potřeby kontrolují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, na svém zasedání, s výhradou
schválení Valným shromážděním.
11.Generální tajemník Spojených národů poskytne personál a zařízení potřebné k účinnému plnění
funkcí výboru podle této úmluvy.
12.Se souhlasem Valného shromáždění obdrží členové výboru utvořeného podle této úmluvy odměnu z
prostředků Spojených národů za podmínek, o nichž rozhodne Valné shromáždění.
Článek 44
1.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují předkládat prostřednictvím generálního
tajemníka Spojených národů zprávy o opatřeních přijatých k uvedení práv uznaných v této úmluvě v
život a o pokroku, jehož bylo při užívání těchto práv dosaženo:
a)do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou úmluvy,
b)poté každých pět let.
2.Ve zprávách podle tohoto článku se poukáže na případné skutečnosti a obtíže, které se týkají
stupně plnění závazků podle této úmluvy. Zprávy rovněž obsahují informace dostatečné k tomu, aby
byl zabezpečen úplný přehled výboru o provádění úmluvy v dotyčné zemi.
3.Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který předložil komplexní úvodní zprávu nemusí v
následujících zprávách na základě odstavce 1, písm. b) opakovat základní informace poskytnuté
dříve.
4.Výbor může od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, požadovat další informace významné pro
provádění úmluvy.
5.Výbor prostřednictvím Hospodářské a sociální rady předkládá Valnému shromáždění Spojených národů
každé dva roky zprávu o své činnosti.
6.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, své zprávy zpřístupňují široké veřejnosti ve vlastní
zemi.
Článek 45
Pro zajištění účinného provádění úmluvy a podněcování mezinárodní spolupráce v oblasti upravené
touto úmluvou :
a)Odborné organizace UNICEF a jiné orgány Spojených národů mají právo být přítomny jednání o
provádění těch ustanovení této úmluvy, která spadají do oblasti jejich činnosti. Výbor může vyzvat
UNICEF a jiné příslušné orgány podle své úvahy, aby podaly názory odborníků na provádění této
úmluvy v oblastech spadajících do jejich činnosti.
b)Výbor podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF a jiným příslušným organizacím
zprávy došlé od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, obsahující požadavek nebo ukazující na
potřebu technické rady nebo pomoci, případně doplněné o poznámky nebo návrhy výboru týkajících se
těchto požadavků nebo oznámení.
c)Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby požádalo generálního tajemníka, aby z pověření
Valného shromáždění provedl šetření týkající se specifických otázek, které mají vztah k právům
dítěte.
d)Výbor může činit návrhy a všeobecná doporučení založená na informacích získaných na základě
článků 44 a 45 této úmluvy. Tyto návrhy a všeobecná doporučení se postupují dotčenému státu, který
je smluvní stranou úmluvy, a sdělují Valnému shromáždění zároveň s případnými připomínkami států,
které jsou smluvní stranou úmluvy.

ž
žČl. 46 – všechny státy jsou zvány
žČl. 47 – ratifikace Úmluvy
žČl. 48 – Přístup k listině
žČl. 49 – platnost Úmluvy
žČl. 50 – změny v textu Úmluvy
žČl. 51 – práce s výhradami k textu
žČl. 52 – vypovězení Úmluvy
žČl. 53 – uložení textu Úmluvy
žČl. 54 – jazykové varianty Úmluvy
3.12.2013
Úmluva o právech dítěte
49

ČÁST III
Článek 46
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům.
Článek 47
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se ukládají u generálního tajemníka Spojených
národů.
Článek 48
Tato úmluva zůstává otevřena k přístupu všem státům. Listiny o přístupu se ukládají u generálního
tajemníka Spojených národů.
Článek 49
1.Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po datu uložení dvacáté ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu u generálního tajemníka Spojených národů.
2.Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k ní přistoupil po uložení dvacáté ratifikační
listiny o přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátý den po uložení ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu.
Článek 50
1.Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, může navrhnout změnu úmluvy a předložit ji
generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Generální tajemník poté seznámí s pozměňovacím návrhem
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se žádostí, aby mu sdělily, zda jsou pro svolání
konference států, které jsou smluvní stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o něm.
Generální tajemník svolá tuto konferenci pod záštitou Organizace spojených národů, vysloví-li se
alespoň třetina států pro její uspořádání. Každý pozměňovací návrh přijatý většinou států, které
jsou smluvní stranou úmluvy, přítomných a hlasujících na konferenci bude předložen Valnému
shromáždění Organizace spojených národů ke schválení.
2.Změna odsouhlasená na základě odstavce 1 tohoto článku vstoupí v platnost, bude-li schválena
Valným shromážděním Spojených národů a přijata dvoutřetinovou většinou států, které jsou smluvní
stranou úmluvy.
3.Vstoupí-li změna v platnost, stává se závaznou pro státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
které ji přijaly. Ostatní státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou nadále vázány jen
ustanoveními této úmluvy a kterýmikoli dřívějšími změnami úmluvy, jež přijaly.
Článek 51
1.Generální tajemník Spojených národů přijímá a rozesílá text výhrad, které státy učinily při
ratifikaci nebo přístupu k úmluvě.
2.Výhrada neslučitelná s předmětem a účelem této úmluvy se nepřipouští.
3.Výhrady mohou být kdykoli odvolány oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Spojených národů,
který o tom informuje všechny státy. Takové oznámení je účinné dnem, ve kterém bylo doručeno
generálnímu tajemníkovi .
Článek 52
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu vypovědět písemným oznámením generálnímu
tajemníkovi Spojených národů. Vypovězení se stane účinným jeden rok po dni, ve kterém bylo doručeno
generálnímu tajemníkovi.
Článek 53
Tato úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených národů.
Článek 54
U generálního tajemníka Spojených národů bude uložen původní text této úmluvy, jehož anglické,
arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění má stejnou platnost. Na důkaz toho níže
podepsaní zmocněnci, kteří jsou k tomu řádně pověřeni svými vládami, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v New Yorku, dne 20. listopadu 1989