Psychoanalýza
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by
měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl,
Encyklopedický styl a Odkazy.
Psychoanalýza je teorie osobnosti založená Sigmundem
Freudem (1856–1939). Spolu s analytickou psychologií
(Jung), individuální psychologií (Adler), kulturní psychoanalýzou
(Horneyová, Fromm, Sullivan) a dalšími spadá
do oblasti psychodynamické psychologie, která za základ
lidské psychiky a motivace lidského chování považuje neuvědomované
procesy skrytě probíhající v podvědomí,
předvědomí či nevědomí. Freudova psychoanalýza přisuzuje
hlavní roli pudům, především sexuálnímu pudu, který
nazývá libido.
Psychoanalýza významně ovlivnila vývoj psychologie,
patří k všeobecnému vzdělání psychologů a dodnes se
užívá v psychoterapii a psychologickém poradenství.
Freudismem bylo inspirováno mnoho pozdějších psychologických
i psychoterapeutických směrů, ať už na Freuda
navazovaly (jako již Freudova dcera Anna Freudová)
nebo mu naopak oponovaly. Revidovaná verze Freudovy
teorie se nazývá neofreudismus.
1 Základní pilíře psychoanalýzy
1.1 Psychický determinismus
Každý psychický jev má svoji příčinu, byť neuvědomovanou.
Psychické obsahy jsou asociativně spojeny.
1.2 Fyziologický determinismus
Člověk je biologická reaktivní bytost, která je poháněna
fyziologickými silami, pudy. Hlavní úlohu Freud přisuzuje
sexuálnímu pudu (libidu), který tělo naplňuje energií
a aktivizuje jej. Později zavádí pud života (eros podle
řeckého boha lásky), který obsahuje např. pud sebezáchovy
nebo již zmíněný pud sexuální, a proti němu pud
smrti (označovaný zase Thanatos podle řeckého boha
smrti), který usiluje o návrat k „dřívějšímu anorganickému
stavu“ a je zodpovědný za agresivitu a destruktivitu.
1.3 Konstantnost psychické energie
Podle Freuda má lidská psychika tendenci udržovat
duševní energii na nízké konstantní úrovni. Dojde-li k přílišnému
nahromadění energie, má tendenci se jí zbavovat,
její uvolnění je pak spojeno s úlevou nebo s pocity
slasti.
2 Struktura psychiky
2.1 Topografický model psychiky
Lidská psychika dle Freuda sestává ze tří vrstev:
• vědomí (pomyslná špička ledovce), které je vázáno
na vnímání, zahrnuje tu část osobnosti, kterou si
jedinec plně uvědomuje.
• předvědomí obsahuje zapomenuté, ale vybavitelné
myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí, atd. Obsahy
předvědomí a vědomí lze verbalizovat (vyjádřit
slovy).
• nevědomí je nejrozsáhlejší a vědomí nepřístupná
část psychiky, představuje změť neorganizovaných
představ, přání, obav, zkreslených obrazů skutečnosti.
Do nevědomí jsou vytěsněny myšlenky a city,
které by pro jedince byly při uvědomění příliš zraňující,
ponižující, budily pocity úzkosti nebo viny
(viz obranné mechanismy dále). Podle Freuda co je
nevědomé, má stálou tendenci stát se vědomým a
psychika musí vynakládat energii, aby se tomu nestalo.
Proto například lidé, kteří toho moc vytěsnili,
mohou podle Freuda cítit únavu bez zjevné příčiny.
2.2 Strukturální model psychiky
Související informace naleznete také v článku
Ego, superego a id.
Freud vymezuje tři poměrně nezávislé složky (id, ego a
superego), které se řídí rozdílnými, navzájem rozpornými
principy a cíli:
• id (ono), z něhož vyvěrá pudová duševní energie
(libido), která je hybnou silou člověka, je zdrojem
energie pro ego i superego. Id je iracionální, nebere
ohled na realitu, jeho cílem je okamžité uspokojení
1
2 2 STRUKTURA PSYCHIKY
svých přání, řídí se principem slasti. Id je zcela nevědomé.
Podle Freuda představují sny splněná přání
id a jsou bránou do nevědomí. Projevy ryzího id lze
pozorovat u kojenců.
• ego (já) se řídí principem reality a má sebezáchovnou
funkci. Vzniká z části id v průběhu vývoje dítěte
vlivem jeho interakcí (vzájemného působení) s
vnějším světem. Je racionální, zvažuje činy a jejich
následky. Přání id porovnává s realitou, dává jim
přijatelnou formu a uspokojuje je ve vhodnou chvíli
a vhodným způsobem. Ego je vědomé, předvědomé
i nevědomé. Nevědomá část se pomocí obranných
mechanismů (viz dále) vypořádává jak s nepřijatelnými
přáními id, tak s extrémními zákazy superega.
Silné ego je znakem zdravě vyvinuté osobnosti.
• superego (nadjá) vzniklo v průběhu socializace z
konfliktů dítě versus autorita, poskytuje ventil vlastním
agresivním impulsům jedince, jde o proti sobě
projevenou agresivitu. Obsahuje vědomě či nevědomě
internalizované (zvnitřněné) omezení, zákazy
a příkazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro dítě
významnými autoritami. Je zdrojem nevědomého
pocitu viny, vnitřní tísně. Řešení lze hledat v
náboženství, které poskytne vysvětlení (jsi hříšník)
i řešení (věříš-li, budeš spasen). Superego je moralizující
silou v člověku, řídí se principem dokonalosti.
Jednou jeho částí je svědomí, druhou částí
je ideální ego, které usiluje o dokonalost a jehož
základem byly činnosti a projevy dítěte, které rodiče
chválili. Superego může být v rozporu se současnými
hodnotami jedince. Silně rozvinuté superego
se vyskytuje u perfekcionistů, slabě rozvinuté u
zločinců.
2.3 Obranné mechanismy
2.3.1 Konflikty
Id, ego a superego na sebe silově působí pomocí katexe a
antikatexe. Katexe je proudění energie z id směrem k objektu
uspokojení, jenž může být vnější (např. činnost přinášející
uspokojení) nebo vnitřní (např. sebeláska). Ego
a superego působí proti této síle antikatexí. Konflikty můžou
být následující:
• id versus ego: holčička chce ukradnout panenku,
avšak neukradne ji, neboť se obává, že by se cítila
špatně
• id versus superego: holčička chce ukradnout panenku,
avšak neukradne, neboť maminka říkala, že
krást se nemá
• ego versus superego: holčička již má našetřené peníze,
takže si panenku může koupit, ale neudělá to,
neboť v náboženské výchově ji učili, že člověk má
žít střídmě a dávat almužnu. Našetřené peníze proto
věnuje žebrákovi.
2.3.2 Ego-obranné mechanismy
Jestliže konflikty id, ega a superega získají na přílišné síle,
vyúsťuje tento stav do úzkosti:
• automatická (primární) úzkost vzniká, když je
ego zaplaveno přívalem nezvládnutelných podnětů,
projevuje se prožívanou bezmocí a panikou. Automatická
úzkost vzniká nejčastěji v dětství, kdy je
ego nedostatečně vyvinuté.
• signální úzkost se vyvíjí v pozdějším věku a funguje
jako upozornění blížící se nebezpečnou či
traumatickou situaci, má zabránit vzniku automatické
úzkosti. Má za následek mobilizaci sil a obranných
mechanismů ega.
Obranné mechanismy představují nevědomou obranu ega
před nezvládnutými afekty a pudovými přáními. Člověk
jimi získává čas, aby nashromáždil dostatečné množství
energie a mohl racionálně čelit věcem takovým, jaké jsou.
Problém nastává, pokud jich jedinec užívá příliš často a
příliš dlouho, když nahrazují reálné řešení jeho problémů.
Problematiku obranných mechanismů rozpracovala Anna
Freudová, nejmladší ze čtyř dětí Sigmunda Freuda. Mezi
nejčastějšími jsou:[1][2]
• negace (popření): odmítnutí nebo překroucení nepřijatelných
skutečností, např. pacient na informaci,
že má nádor, reaguje pevným přesvědčením, že došlo
např. k záměně tkáňového vzorku; matka si nechce
připustit špatné vlastnosti svého syna
• potlačení (represe): znepokojující myšlenky nebo
vzpomínky jsou odstraněny z vědomí, např. zahánění
myšlenek
• vytěsnění: nevědomé potlačení, např. amnézie na
sexuální zneužívání v dětství
• racionalizace: dodatečné rozumové, společensky
přijatelné vysvětlení (omluvení) nepřijatelných činů
nebo myšlenek, např.: zanedbávání dítěte je vysvětleno
tím, že dítě se potřebuje naučit samostatnosti,
protože v životě jej nikdo nebude vodit za ručičku;
vyhazov z práce je odůvodněn tím, že jedinec „nelezl
šéfovi do zadku“, zatímco pravý důvod byl jeho nízký
pracovní výkon.
--- Reakce kyselých hroznů (bagatelizace):
znehodnocování nedosažitelného cíle, např. z
Ezopových bajek: liška, která nemůže dosáhnout
na hrozny si říká: „stejně jsou ještě nezralé
a byly by kyselé“.
--- Reakce sladkých citronů: opak, vyzdvihování
předností toho, co je dosažitelné
• intelektualizace: nepříjemné téma je učiněno
předmětem úvahy, čímž je od něj získán emoční odstup,
např. člověk s vytěsněnými pedofilními sklony
3
se stane vědcem, který toto téma intenzivně studuje;
zaměření se na detaily plánování pohřbu místo na
smutek
• regrese (infantilizace): návrat k projevům dřívějšího
vývojového stupně; např. vztekání se při nedosáhnutí
svého cíle
• transgrese: opak regrese, „útěk dopředu“, přeskočení
vývojového stupně, např. přehnaně zdvořilé a
ukázněné dítě
• fixace: lpění na určitém způsobu reagování, přestože
se opakovaně prokáže jeho neúčinnost; např. vybírání
si stále stejných typů partnerů, ačkoliv minulé
vztahy s nimi vedly vždy ze stejného důvodu k rozcho-
du
• útěk do fantazie (autistická reakce): fantazijní
prožívání nedosažitelného, denní snění, např. neúspěšný
spisovatel sní o tom, jak pořádá tiskové konference
a nestačí rozdávat podpisy; romantické představy
náctiletého
• projekce: nežádoucí charakteristiky, myšlenky nebo
tendence nevědomě připisujeme druhému; např.
já jsem klidný, ale ty mě znervózňuješ; když dojdou
argumenty konstatování „jsi prostě blbej“
• reaktivní formace (reaktivní výtvor, reakce,
opačné reagování): chování přesně opačné než je
nevědomá motivace, jelikož ta způsobuje úzkost,
např. nespokojenost v sexu vede k boji proti pornografii;
„nenávidím tě“ může znamenat „miluji tě“ (ale
bojím se ti otevřít)
• přesun (přemístění): energie je vybita na méně
ohrožujícím objekt, který nemá k vlastní příčině
vztah, např. vztek na šéfa si jedinec „vyleje“ doma na
dětech (vynadá jim za nepodstatnou věc); prásknutí
dveřmi místo udeření člověka
• identifikace: jedinec zvyšuje svou hodnotu napodobováním
jiné osoby s vysokou prestiží – jejího
chování, hodnot, názorů, atd., čímž si dotyčný jakoby
přivlastní část jejích úspěchů, např. podřízený,
který napodobuje vyjadřování, gesta a styl oblékání
svého šéfa.
• konverze (somatizace): převedení duševního napětí
do tělesné oblasti, např. trvalý stres se projeví jako
„škubání oka“, udělají se vředy
• disociace: narušení jednoty vnitřního prožívání a
vnějšího jednání, např. nutkavé jednání (držení palců,
zaťukávání do dřeva)
• izolace: omezení sociálního kontaktu, stažení se do
ústraní, např. hráč, který odvede na hřišti špatný výkon
nějakou dobu odmítá rozhovory s novináři
• substice: zahrnuje kompenzaci a sublimaci:
--- kompenzace (psychologie) (parakompenzace):
nahrazení nedostatku; např. nepříliš inteligentní
student chce vyniknout v nějakém
sportu, stane se vůdcem pouličního gangu, atd.
--- hyperkompenzace (překompenzace): nejde
o kompenzaci (vyrovnání nedostatku na úroveň
normálu), ale o přesun z jedné extrémní
pozice do druhé – z outsidera se
stane šampion. Např. slavný řecký řečník
Démostenés, který měl vadu řeči, ale usmyslel
si, že se přesto stane vynikajícím řečníkem –
dosáhl toho dlouhodobým tréninkem (snažil se
překřičet mořský příboj, vyslovoval s kamínky
vloženými do úst, atd.)
--- sublimace: převedení nepřijatelných pudových
motivů do společensky přijatelné formy;
např. agresivita → boxer, touha rozřezávat →
chirurg, sex → malíř aktů
• theokalypsis: náboženská posedlost, při níž je patrná
souhra následujících třech psychických okolností:
1. náboženská inflace, 2. posedlost ega a 3. vytvoření
zvláštní ideologie (Imago Dei)
• theonemesis: dynamika náležící důsledkům posedlosti
bytostným Já; pokus o změnu ve chvíli,
kdy “theokalypsis” již nedokáže zajistit dostatečnou
adaptaci
3 Vývoj osobnosti
Vývojová stadia (nazývaná v psychoanalýze někdy též fáze
či období) jsou v psychoanalýze nejen vývojovou teorií,
ale poskytují i terminologickou výbavu pro typologii
osobností, která ve směrech navazujících na freudismus
už nemusí být dávána do přímé souvislosti se skutečnými
vývojovými fázemi.
3.1 Stadium orální
Orální stadium je zhruba první rok života. Hlavní zdroj libosti
a pudového uspokojení dítěte je stimulace v oblasti
úst (orální oblast), např. sáním z prsu při kojení, cucáním
palce, strkáním věcí do úst, atd. (fáze orální závislosti),
později (fáze orálně agresivní), až se začnou prořezávat
zuby, i kousáním. Frustrace, s kterou se jedinec na tomto
vývojovém stupni musí vyrovnat, pramení z odstavení
dítěte.
Za příznivých podmínek by dítě mělo v této první fázi
prožívat bezpečí plynoucí z úzkého vztahu k matce a kontinuitu
v uspokojování vlastních biologických potřeb. Míra
uspokojování může mít vliv na osobnostní vlastnosti.
Optimismus, lehkověrnost a manipulativnost při dobrém
uspokojování, pesimismus, podezíravost a závistivost při
nedostatečném.
4 5 REFERENCE
Osoby fixované do orálního stadia (přílišné uspokojování
potřeb dítěte) mají tendenci udržet si ústa jako svou primární
erotogenní zónu, což se může projevit v sexu, ale i
v orientaci na jídlo, kouření, nových poznatcích („hltáme
je“), atd. Tyto orální typy (orální charakter) dále chtějí
být v přehnané míře zahrnování péčí a pozorností, vyžadují
podporu, jsou zaměřeni na přijímání, dávání jim činí
problém. Mají většinou srdečný vztah k dětem, přírodě,
mateřství a ženám obecně, někdy bývají narcistní, agrese
se u nich projevuje pasivně jako manipulace.[3][4]
Röhr používá pro takové chování termín orální proble-
matika[5]
, které se podle něj vyznačuje závistí k jiným,
kterým se dostává více pozornosti než orálně fixované
osobě. Podle něj kojenec zakouší slast a uspokojení, pokud
je krmen a je v tělesném i vřele lidském kontaktu s
matkou. Pokud se mu takového kontaktu nedostává, vzniká
právě tato „žízeň“ po lásce a náklonnosti.
3.2 Stadium anální
Anální neboli sadisticko-anální stadium zahrnuje zhruba
druhý a třetí rok života. Zdroj uspokojení se přesouvá
na anus (řitní otvor). Uspokojení dítě získává při zadržování
a vypuzování exkrementů. Zdrojem frustrace je
odmítnutí exkrementů rodiči (exkrement je dárek dítěte
pro rodiče) a výchova k udržování tělesné čistoty.
Při nadměrných požadavcích rodičů na čistotu se může
vyvinout nadměrná pořádkumilovnost, šetrnost a
tvrdohlavost, při přílišné shovívavosti sklon k nepořádnosti,
plýtvání a uvolněnosti.
Anální charakter (přílišné nároky rodičů na čistotu) se
vyznačuje spořivostí, hromadění majetku a peněz (peníze
= exkrementy) až lakotě, sklony k sběratelství, nutkavou
potřebou čistoty (dle Freuda obranný mechanismus reaktivní
formace na pudovou zálibu v nečistém – viz obranné
mechanismy), svéhlavostí, potřebou kontrolovat druhé,
perfekcionismem.
3.3 Stadium falické
Falické neboli časné genitální stadium představuje zhruba
čtvrtý rok života. Místo uspokojení se přesouvá na genitální
krajinu.
Podle Freuda chlapci hodnotí penis jako cenný majetek,
zatímco dívky jim jej závidí. Láska chlapce k matce zahrnuje
přání tělesného kontaktu, zvědavost na nahé tělo,
nevědomé incestní přání, otec je přitom chápán jako rival
(=oidipovský komplex). Za normálních okolností strach
z potrestání (kastrační úzkost) vede chlapce k potlačení
sexuálních přání vůči matce a k identifikaci s otcem
(agresorem), která s sebou přináší i všechny atributy otce
– a tedy i jeho moc. Tím je oidipovský komplex rozřešen
a chlapec přebírá mužskou roli.
Oidipovský komplex u děvčat (někdy se nazývá Elektřin
komplex) Freud příliš nepopisoval, ale předpokládá se,
že jde o analogický proces. Absenci penisu dívky dle
Freuda vnímají jako defekt, případně si myslí, že již byly
kastrované. Mají incestní přání vůči otci a rivala vidí v
matce, rozřešení je v identifikaci s matkou.
3.4 Stadium latence
Stadium latence je podle Freuda zhruba od pěti let do
začátku dospívání. Je to období relativní stability, emoční
a sexuální tužby ustupují do pozadí.
3.5 Stadium genitální
Genitální stadium nastává zhruba od 11 nebo 12 let. Je to
navázání na falické stadium, kterým považuje Freud vývoj
člověka za více méně dokončený. Nastupuje heterosexuální
sexuální chování. Freud spekuloval, že člověk se
vyvinul z druhu, u kterého puberta nastávala v 5–6 letech
(genitální stadium tedy navazovalo na stadium falické).
Stadium latence je tak jen přechodné stadium poskytující
dítěti dodatečný čas, aby si osvojilo kulturní normy,
poznatky a sociální role.
4 Kritika psychoanalýzy
Kritika psychoanalýzy: Na tvorbě hodnot, které jsou součástí
dynamické složky osobnosti, se nepodílí pouze nevědomí
činitelé. Freud chápe totiž hodnoty jako nevědomé
pohnutky sídlící v oblasti id a idealizované morální
standardy v superegu.
Dále je Freudova psychoanalýza kritizována v oblasti vývoje
morálky a hodnot, kdy právě tento vývoj nekončí
v dětství (jak předpokládá Freud), ale pokračuje do
konce života jedince. Reforma psychoanalýzy zahrnovala
ve 40. letech vznik nového sociologického směru s
prvky psycho-biologického principu jako jednoho z možných
přístupů k osobnosti (představitelé reformovaného
psychoanalytického učení jsou Horneyová, Sullivan, Fro-
mm).
Psychoanalytickým teoriím obvykle zcela chybí empirický
základ, obvykle jde o výzkumem nikterak nepodložené
představy jednotlivých teoretiků.[zdroj?]
5 Reference
[1] PhDr. Michaela Peterková: Ego-obranné mechanismy
[2] AllPsychoONLINE: Ego Defense mechanisms
[3] Target Fonagy: Psychoanalytické teorie, Portál 2005, Pra-
ha
[4] Vojtěch Franče: Fáze psychosexuálního vývoje podle
Freuda, FF UK
5
[5] RÖHR, Heinz-Peter. Hysterie – strach z odmítnutí. Praha
: Portál, 2009. 157 s. ISBN 978-80-7367-607-0. Kapitola
Hysterická struktura osobnosti, s. 30–101. (česky)
6 Související články
• Psychoterapie
7 Externí odkazy a literatura
• Bohumíra Lazarová: Poradenské strategie a teorie
osobnosti, Učební text k předmětu Krizověinervenční
kompetence učitelů, Katedra společenských
věd Fakultry sportovních studií Masarykovy
univerzity Brno, nedatováno
• Charles Rycroft: Kritický slovník psychoanalýzy,
Institut aplikované psychoanalýzy
• Alena Plháková: Dějiny psychologie, GRADA
2006, ISBN 80-247-0871-X
• Victor Drapela: Přehled teorií osobnosti, Portál
2003, ISBN 80-7178-766-3
• Pavel Říčan: Psychologie osobnosti, GRADA 2007,
ISBN 978-80-247-1174-4
• Josef Langmeier, Dana Krejčířová: Vývojová psychologie,
Grada Publishing, a.s., 2006, ISBN 80-
247-1284-9
• Stanislav Kratochvíl: Základy psychoterapie, Portál
2006, ISBN 80-7367-122-0
• Mojmír Svoboda: Psychopatologie a psychiatrie,
Portál 2006, ISBN 80-7367-154-9
PSYCHOANALÝZA V ČESKÝCH ZEMÍCH
• Jiří Kocourek: Dějiny české psychoanalýzy, Analogon,
1992, r. IV, č. 9, s. 30–34
• Jiří Kocourek: Historie psychoanalýzy v Československu,
Psychoterapeutické sešity, 1987, č. 22, s.
1–29
• Michael Šebek: Předválečný vývoj psychoanalýzy v
Čechách in Psychoanalýza v Čechách: Sborník ze
semináře ke 140. výročí narození Sigmunda Freuda
(ed. Martin Mahler), Praha 1997, ISBN 80-85844-
34-6
• Bohuslav Brouk: Psychoanalysa, Praha 1932, bez
ISBN
• Bohuslav Brouk: Psychoanalytická sexuologie, Praha
1933, bez ISBN
• Vladimír Borecký: Bohuslav Brouk a psychoanalýza
v českém surrealismu v letech 1930–1947 in Český
surrealismus 1929–1953 (eds. Lenka Bydžovská a
Karel Srp), Praha 1996, ISBN 80-7010-047-8
• Vladimír Borecký: Psychoanalýza v ilegalitě: Osudy
Freudova učení v českých zemích, Dějiny a současnost,
duben 2006, r. XXVIII, č. 4, 34-36
• Český Sigmund Freud — Bohuslav Brouk, Český
rozhlas 3 — Vltava, 31. prosince 2002, 50 min.
• Psychoanalýza na webu Bohuslava Brouka
6 8 ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE
8 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence
8.1 Text
• Psychoanalýza Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychoanalýza?oldid=11816848 Přispěvatelé: Honza Záruba, Mmh, Petr.adamek, Lenka64,
Mr Hyde, Frettie, ŠJů, Danny B., FlaBot, Honyaboy, Mercy, Japo, JAnDbot, Hynas, Thijs!bot, Silesianus, Mychajlo, Elm, VolkovBot,
TXiKiBoT, Synthebot, Algir2000, Ria, SieBot, Bab dz, PixelBot, Alexbot, Lovelygirl, ArthurBot, Alsa, WikiDreamer Bot, Alecs.bot,
Luckas-bot, Sahar, Zruda, Calmik, Xqbot, RibotBOT, Viko, MastiBot, RedBot, ButkoBot, KamikazeBot, TjBot, Draffix, EmausBot, ZéroBot,
RgBot, Solosusice, Hrozivý obraz falické matky, Jik jik, WikitanvirBot, ChuispastonBot, Solus ipse Inc., Matěj Suchánek, Gumruchobot,
CocuBot, MerlIwBot, VHS, Stoch, Bildo, Cree, Mordemy, Makecat-bot, Rotlink, Addbot a Anonymové: 14
8.2 Obrázky
• Soubor:Broom_icon.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/Broom_icon.svg Licence: GPL Přispěvatelé: http:
//www.kde-look.org/content/show.php?content=29699 Původní autor: gg3po (Tony Tony), SVG version by User:Booyabazooka
• Soubor:Psi2.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6c/Psi2.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní
autor: ?
• Soubor:Wiki_letter_w.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6c/Wiki_letter_w.svg Licence: CC-BY-SA-3.0
Přispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape. . Původní autor: Jarkko Piiroinen
8.3 Licence obsahu
• Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0