Etiké aspekty profese sociální práce


Etika sociální práce, činností a způsobů jednání  sociálních pracovníků, pracovníků v sociálních
zahrnuje  všechny kladné humanistické hodnoty, které se vyvíjely  během staletí  lidského soužití.
,   její  zásady vycházejí  z obecně uznávaných norem společnosti.


Mravní zásady, které by měl sociální  (pomáhající) pracovníci dodržovat bývají obvykle
formalizovány do  podoby pravidel  schválených profesní komorou – etický kodex.


Etický kodex sociálních pracovníků ČR vydala v roce 1995  Společnost sociálních pracovníků ČR.

Obsahuje etické zásady, založené na  hodnotách  demokracie a lidských práv, zavazující sociální
pracovníky  k respektování jedinečnosti každého člověka  a jeho práva  na seberealizaci a
k profesionální zodpovědnosti.

Pravidla  stanovují  žádoucí způsoby profesionálního chování s ohledem na náročné , popř.
konfliktní situace. Týkají se  např. klientova práva na sebeurčení, ochrany jeho soukromí,
klientova přístupu k záznamům, nároku na služby,  na způsob jejich poskytování , atd. Odpovědnost
sociálního pracovníka je definována  nejen vůči klientům, ale také vůči kolegům, profesi a celé
společnosti.


Ochranu práv klientů, respekt k jejich individualitě, autonomii a důstojnosti  zdůrazňují a
zakotvují  Zákon č. 108/2006 Sb.  o sociálních službách  a Standardy kvality sociálních služeb
(zejména oblast procedurálních standardů)


Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách  se v praxi setkávají s etickými problémy a
etickými dilematy.


Etická dilemata  vznikají tehdy, cítí-li pracovník , že stojí pře dvěma  nebo více stejně
nevhodnými možnostmi, které představují konflikt  morálních principů (např. konflikt práva klienta
na sebeurčení a povinnost  soc. pracovníka chránit zájem dítěte, „hledání menšího zla“)


Etické problémy  vznikají v situaci kdy je evidentní, jak by měl sociální pracovník rozhodnout, ale
toto rozhodnutí se mu osobně příčí (např.  rozpor mezi kriterii instituce pro poskytnutí pomoci a
kriterii pracovník