Kompozice a poslech Kompozice hudby nObecné cíle nRozvoj dovednosti kreativně řešit problémy nRozvoj schopnosti zaznamenat vnitřní prožitky nVyjádření pocitů nIntegrovat části do celku n nCíle ve skupině nSdílení pocitů, myšlenek a zkušeností nKooperativní učení n nSpecifické cíle nUsnadnění katarze nPodpoření terapeutického procesu, léčení nVytváření odkazů pro pozůstalé n n Techniky kompozice - písně nVariace na písně nKlient mění slova, verše nebo celý text písně – po představení písně a rozhovoru o ní se doplňuje nový text do připraveného schematu nKontaktní písně nJednoduchý text a melodie kontaktní písně by měl obsahovat jména členů skupiny (jméno klienta), jednoduchý rytmický doprovod, pohyb a různé interaktivní prvky (podání rukou, úsměv apod.) Techniky kompozice - blues nSkládání písní nKlient komponuje vlastní píseň za podpory terapeuta nNejvhodnější formou je blues n či píseň ve 4/4 taktu nOdlehčenou formou se zde zpívá o dramatech života nJednotlivé verše mohou posunovat děj ke katarzi n Příklad osobní písně nJá jsem přišel o svou lásku nKdo je na tom jako já? nJá jsem přišel o svou lásku nProvází mne samota n nJá jsem přišel o svou lásku nJiná na mě čeká snad nJá jsem přišel o svou lásku nNebudu se litovat Možná témata osobních písní nZastihla mě špatná zpráva nJakou šanci ještě mám? nNeboj se už srdce moje nAž se odsud pohnu pryč nJsme si cizí s mojí mámou nTeď už budu sama sebou nRozloučit se není těžké n n n n Techniky kompozice - instrumentální nDoprovod k písni nKlient či skupina komponuje jednoduchý instrumentální doprovod k písni n nInstrumentální skladba nKlient či skupina komponuje vlastní instrumentální skladbu na jednoduché nástroje nVýsledek se jednoduše – vlastním způsobem „notace“ – zaznamenává n Techniky kompozice nHudební koláž nKlient vybírá řadí za sebou zvuky, písně, fragmenty hudby tak, aby vytvořil autobiogravickou nahrávku nKlient instrumentalizuje a diriguje skupinu, aby zahrála skladbu podle jeho představy nVnitřní hudba nKlienti opakovaně v tichu naslouchají vnitřní hudbě, kterou postupně zaznamenají na tři archy papíru nZ takto zaznamenané hudby pak sestaví partituru skladby, kterou za pomoci zvoleného dirigenta interpretují na hudební nástroje (vokalizací). Poslech nTerapeutický poslech nKlient poslouchá hudbu a reaguje na ni – verbálně či nonverbálně nJe třeba sledovat reakce klienta a dát prostor k reflexi nCíle nRozvoj schopnosti naslouchat nAktivizace a relaxace nEvokace afektivních stavů a zkušeností nRozvoj motorických dovedností nEvokace imaginace a fantazie nPodpora reminiscence, paměti nebo regrese nPodpora kontaktu klienta se skupinou, se sociokulturní komunitou nPodpora interakce mezi klientem a terapeutem nUsnadnění sebereflexe, přístupu k nevědomému materiálu nStimulování spirituálních zkušeností n Poslech nKriteria při indikaci poslechu n nHudební preference a hudební minulost klietna nDélka schopnosti koncentrace kienta nVýběr skladby odpovídající terapeutickému záměru n Poslech a jeho variace nHudební anestezie – poslech k podpoře účinků anestetik a analgetik, k redukci bolesti a úzkosti přidružené k bolesti n nHudební relaxace – poslech ke snížení stresu a napětí, ke snížení úzkosti a navození tělesné relaxace n nMeditativní poslech – pomoc pro rozjímání na tématy a k podpoře spirituální zkušenosti n nStimulační poslech – k podpoře bdělosti, zvýšení energetické hladiny, nabuzení senzomotorické aktivity, k pozvednutí nálady n nEurytmický poslech – k rytmizaci jemné i hrubé motoriky, řeči, dechu, ke strukturování pohybu Poslech a jeho variace n nPoslech s reakcí – má vyprovokovat konkrétní aktivitu či verbální odpověď nZprostředkující poslech – hudba je párována s různými typy informací nebo zkušeností, které chceme fixovat a učinit zapamatovatelnými a snadno vybavitelnými nHudební reminiscence – má evokovat vzpomínky na minulé události a zkušenosti nHudební komunikace – klient na požádání přináší hudbu, která je pro něj významná a něco o něm sděluje. Nebo terapeut přináší hudbu, kterou chce něco sdělit klientovi nPoslech vlastní hudby – klient poslouchá nahrávku vlastní improvizace, vystoupení nebo kompozice a reflektuje sebe a svou zkušenost n n n Projektivní poslech nPoslechové projektivní techniky zahrnují: nProjektivní zvuková identifikace – klient poslouchá zvuky a má identifikovat, co znamenají nProjektivní vyprávění příběhů – klient podle hudby ústně nebo písemně vytváří příběh nVolné asociace – klient píše vše, co ho při poslechu napadá, aniž by věnoval pozornost významu vytvářeného textu nHudební dramatizace – klient dramatickými prostředky předvádí, co slyší v hudbě nProjektivní pohyby na hudbu – klient se pohybuje, jak mu hudba napovídá nProjektivní kreslení – klient kreslí během poslechu hudby n n Imaginační poslech nTypy imaginačního poslechu: n nŘízená hudební imaginace – klient si při poslechu představuje imaginace, které prezentuje terapeut nNeřízená hudební imaginace – klient imaginuje volně při poslechu hudby. Hudba je většinou krátká. nProvázená hudební imaginace – klient poslouchá hudbu, volně imaginuje a vede přitom dialog s terapeutem nŘízená interaktivní imaginace – klienti ve skupině společně vytvářejí imaginace na hudbu pod vedením terapeuta Pravidla pro imaginaci nZačínáme upozorněním, že imaginaci je možné přerušit, pokud je nepříjemná nImaginaci má předcházet relaxace nVyužívá se klidná, instrumentální, ne vokální hudba nS charakterem hudby má korespondovat slovní projev terapeuta nSlovní vodítko nMá být co nejjednodušší, pouze rámcové nMá se odvíjet od bezpečného místa nMůže obsahovat projektivní úkol nMusí klienta vrátit do reality / slovem, dotekem nPo imaginaci musí následovat reflexe zážitků a pocitů nS naléhavými pocity a zážitky je třeba dále pracovat n n n n Kontraindikace relaxačních technik nNevhodné pro osoby, které potřebují zpevnění, ne uvolnění. Jsou to především: nLidé po traumatu nDěti a dospělí v regresi nLidé s psychózami n nNedoporučují se lidem s epilepsií a schizofrenií n