Vybrané osobnosti filosofie 20. století Zuzana Svobodová Proměna člověka Postmoderna Rysy postmoderny •konec velkých vyprávění, hrdinů, cílů •meta-příběhy ztratily přesvědčivost •konec univerzální platnosti jednoho systému •kritika „konečných projektů“ •pluralita •anything goes •ráz kultury? •směr? •význam? •mapa – myšlenky, jazyk, symboly Rysy postmoderny •cesta bez cíle – návrat – rozpomínání •pasti postmoderny: libovůle, nezájem, nedůvěřivost, neodpovědnost •kritika plochého racionalismu •kulturní pluralita – neúcta „minulých“ tradic •nausea, únava, rezignace •nedůvěra v historii (chybí kontinuita smyslu) •vykořeněnost, život bez paměti, bez budoucnosti • Rysy postmoderny •návrat před historii: dinoparky •spravedlnost jako hodnota – rovnost, rovnoprávnost – nivelizace hodnot (snaha po absolutní spravedlnosti – utopie) •svět jako hra, kterou vymýšlíme •konec schémat •začátek překvapení, zvláštního (ne normalitě) • Paradigma •ř. paradeigma – ukázané, vzor, příklad, vzorec, rozvrh, schéma •l. paradigma (angl. paradigm) •Platón: říše idejí – prvotní vzor světa •gramatika: vzor, pravidlo •vzorec kultury, model / povaha poznávání • •ústřední pojem současné pluralitní epistemologie, zaměřené na nahodilost (kontingenci) vývoje a náhlost proměn vědeckého poznání: předmět poznání je určen paradigmatem a nikoli opačně Paradigma •předpoklad, samozřejmé východisko, určuje normu •Bacon (1561-1626): idoly (jeskyně, kmene, tržiště, divadla) •Ptolemaios, Newton, Einstein, Darwin •styl, vnitřní jednota •krize: anomálie nad průměr, pád normality • •Thomas Samuel Kuhn (1922-1996) Struktura vědeckých revolucí – paradigma nástrojem vlastní verifikace •Karl Raimund Popper (1902-1994) – falzifikace (Netřeba trvat na tom, co teorii potvrzuje; spíše hlídat to, co by ji mohlo vyvrátit.) • Paradigma •paradigma hermetické filosofie •paradigma newtonovsko-karteziánské •paradigma neklasické vědy (vícealternativní, pluralitní věda): –nikdy nelze shromáždit všechna data, kritika indukce –svět chaosem i řádem, bod nestability, efekt motýlího křídla –princip neurčitosti – nezaznamenané údaje mohou zapříčinit velkou změnu –postoj pozorovatele – úloha efektů vyvolaných pozorováním –neúplnost, spornost vědy (cíl: formální bezespornost) Ustavující pohyby postmoderny •in: Poláková, Jolana, Perspektiva naděje. Hledání transcendence v postmoderní době. Praha, Vyšehrad, 1994. • •1) Uvolňování od systémových společenských vazeb •2) Prolamování horizontů moderního rozumu • •Státy se připodobňují strojům, lidé se mění ve statistické soubory voličů, producentů, konzumentů, pacientů, turistů či vojáků. (Václav Havel) •Postmoderní vědění prostě není nástrojem autorit. Vybrušuje náš smysl pro rozdíly a posiluje naši schopnost tolerovat nesouměřitelné. (Jean F. Lyotard) • Havel in Poláková, s. 14. Lyotard in Poláková, s. 16. Ahistoričnost postmoderny •pluralita jako princip •rezignace na otázku pro jednom výkladu, smyslu •prožitek, zakoušení světa namísto racionální kritické analýzy, snahy po odhalení podstaty, pochopení, pojetí (pojem) •postmoderna je ahistorická: nezajímá se o historické kontexty, ani o velká vyprávění •možná reakce na historismus, který v Evropě živil nacionalismus, konfesní a ideové konflikty •ahistorismus jako „nová svoboda“? • • (ne)přítomnost postmoderního člověka •Bělohradský: pozdní čl je všude přítomen, ale není ničeho současníkem –současník: čl, který má hluboký, neúčelový, smysluplný podíl na jiném příběhu –být přítomen: někde prodlévat – •Funda: vnímá obě polohy opačně: –být přítomen: odpovědné bytí –být současníkem: bloumat, ale nebytovat – •postmoderní toulání – není bloumání, ale okoušení plurality prožitků •postmoderna se odříká racionality a kritického myšlení – sr.: když umírá antika, rozbují se mystéria Další literatura k tématu •Neubauer, Zdeněk, Přímluvce postmoderny. Praha, Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová 1994, 83 stran. ISBN: 80-7111-012-4 •týž, Biomoc. Praha, Malvern, 2002 •týž, O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání. Praha, Malvern, 2004 •Leanne Tomasevic: článek v HN 3/12/2007: Nový hit mezi lidmi z komunikace: postmoderní marketing • homo... •homo legulus (hledač) •homo viator (Komenský, G. Marcel) → postmoderna: homo turisticus (turista) •homo loquens •homo faber (H. Bergson, Max Frisch – čl a technika) •homo economicus •homo sociologicus (Německo, 1958) •homo ludens (Johan Huizinga) •homo aesteticus •homo politicus •homo movens – homo viator – homo spiritualis •homo insipiens (x sapiens) •... • http://209.85.129.132/search?q=cache:Xlhd_WabhGcJ:oic.ftvs.cuni.cz/doktorske_sk/obhaj/Bednar.doc+ho mo+viator&cd=4&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&lr=lang_cs&client=firefox-a http://www.spiritofplace.cz/indexcz.html : Zakoušet ducha místa znamená bydlet „Jestliže člověk bydlí, je umístěn v prostoru a zároveň vystaven určitému charakteru prostředí. Ony dvě psychické funkce, jež jsou do tohoto procesu zapojeny, můžeme označit jako 'orientaci' a 'identifikaci'. Aby člověk nalezl oporu pro svou existenci, musí být schopen se orientovat, musí vědět, kde je. Ale také se musí identifikovat se svým prostředím, tj. musí vědět, jaké je určité místo. Osobní identita člověka předpokládá identitu místa. Identifikace a orientace jsou základní stránky bytí člověka ve světě. Zatímco identifikace je základnou pro pocit člověka, že někam přináleží, orientace je funkce, která mu umožňuje být homo viator, což je též součástí jeho přirozenosti. Pro moderního člověka je příznačné, že se po dlouhou dobu honosil svou rolí poutníka. Chtěl být volný a dobývat svět. Dnes začínáme chápat, že skutečná svoboda předpokládá, že též někam patříme, a že bydlet znamená patřit ke konkrétnímu místu.“ z knihy Genius loci od Christiana Norberga-Schulze (1994) Max Frisch "Homo faber" : 2 min 5 sek - 26. září 2008: www.youtube.com: http://www.youtube.com/watch?v=H1bF56W- Film Homo Faber: http://www.csfd.cz/film/8102-homo-faber/?text=724 homo insipiens: http://www.cts.org.au/1999/homoinsipiens.htm Cesta k postmodernímu tázání po lidství zabydlenost vs. bezpřístřešnost •Sebeuvědomění: Kdo / co jsem? •Osamělost – možnost setkání se se sebou samým. Stát se sobě zkušeností. •Epochy zabydlenosti a bezpřístřešnosti v dějinách lidského ducha. •„Co je člověk, že ho bereš na vědomí?“ (Ž) •„Quid ergo sum..., quae natura mea?“ (Augustin) – člověk: grande profundum (velká hlubina) – úžas nad tím, co na člověku nelze chápat jakou součást světa. • Cesta k postmodernímu tázání po lidství •Aurelius Augustinus (†430): čl – grande profundum •Tomáš Akv. (†1274): čl – rod zcela zvláštního rázu, „horizont a rozhraní duchovní a tělesné přírody“ •Cusanus (Mikuláš z Kusy/Kusánský, †1464): homo non vult esse nisi homo (čl nechce být ničím jiným než člověkem – cesta k přirozenosti, řádu), B razič mincí, čl směnárník, odhadující jejich cenu. Čl v sobě nese vše, vše může poznat. Nekonečnost (prostorová a časová) světa pouze myšlená, nikoli prožitá. Osobnosti – k výběru referátu / písemné práce • • • • • • • • Max Scheler Edith Stein Roman Ingarden Maurice Blondel Emmanuel Mounier Alexandre Koyré Albert Camus J.-P. Sartre Jacques Maritain Maurice Merleau-Ponty Karl Jaspers Henri Bergson M. Buber F. Rosenzweig E. Lévinas Paul Ricoeur Jean Hyppolite Jacques Derrida Gilles Deleuze Erich Fromm Romano Guardini Gabriel Marcel Jean Lacroix Pierre Teilhard de Chardin Claude Lévi-Strauss Claude Tresmontant Michel Foucault Simone Weil Jean-François Lyotard Gilles Lipovetsky volný výběr – dle dohody s vyučující Jan Patočka Karel Vrána Erazim Kohák Jolana Poláková • •