Základní metody sociální práce Individuální (případová) sociální práce Východiska, hodnoty Cíle případová práce - soustředěná pozornost člověku, který potřebuje sociální službu, proces kde se setkává klient a sociální pracovník aby spolu řešili určitý úkol hodnota jedince je nadřazena všemu ostatnímu (je postavena výše než zájmy institucí nebo jiné hmotné hodnoty) každý člověk si zaslouží péči, úctu, důstojnost a příležitost vyjadřovat svoji individualitu člověk má schopnost řídit svoje kroky , je schopen se rozhodovat, má potenciál určovat svoje cíle a také jich dosahovat individualita klienta - soc. pracovník musí vnímat a přijímat jedinečnost klienta musí umět také individualitu klienta ukázňovat nebo utlumovat, aby bylo možné postupovat k cíli individualita soc. pracovníka - soc. pracovník přináší do vztahu pracovníka a klienta svoji individualitu cíl případové práce je změnit situaci klienta úkol sociálního pracovníka je podpořit a zvýraznit pozitivní a síly a schopnosti klienta, nabízet nové úhly pohledu a způsoby řešení situace, kterou klient vnímá jako problémovou, neřešitelnou, pomáhat klientovi orientovat se Proces a) orientace a vzájemné poznávání b) šetření (mapování, diagnostika) c) stanovení cílů d) plánování e) intervence (realizace plánů) f) ukončení a vyhodnocení (jiné způsoby členění procesu případové práce : · příprava, otevření, dojednávání, průběh. ukončení · první kontakt a zjištění klíčových informací, sociální intervence, ukončení a vyhodnocení) · sociální studie, vyšetření,intervence, ukončení ) ad a) orientace a vzájemné poznávání · motivace klienta ke kontaktu s institucí, službou · první kontakt · budování vztahu ad b) šetření (mapování) · probíhá paralelně s budováním vztahu · zaměřuje se na shromažďování, třídění a rozbor informací · fáze : - vyjasňování co klient potřebuje, co žádá, co si přeje - vyjasňování jaké má klient schopnosti a omezení k samostatnému naplnění přání - vyjasňování jaké jsou možností podpory, zdroje pomoci oblasti: osobní doklady bydlení¨ práce rodina volný čas zdraví sociální vztahy atd. (např. osobní péče, škola školní prospěch,…..) zdroje: klient rodina a další blízké osoby jiné služby spolupracovníci v rámci služby prostředky : rozhovor dotazníky modelové situace produkty aktivit klienta (kresba, modelování, deník,) pozorování zprávy a poznatky z jiných institucí (pozn. k získávání informací : informace z „třetí ruky“ - vždy svolení klienta, klient má právo vidět veškeré písemné záznamy) Výsledek soc. diagnozy (mapování)musí být pravdivý, měl by být objektivní, je třeba odlišovat fakta a úsudky !! ad c) stanovení cílů · směřují k tomu, co chce klient dosáhnout · směřují ke změně nebo udržení žádané situace · jsou formulovány pozitivně · jsou konkrétní, ověřitelné ad d) plánování · postupné kroky k dosažení cílů · jasné , srozumitelné, dosažitelné · konkrétní a ověřitelné termíny (tzn. co, kdo udělá, kde, do kdy, za jakých podmínek , jakým způsobem) ad e) intervence (realizace plánů) podporovat motivaci klienta, všímat si motivačních projevů, oceňovat pozitivní změny podporovat vztah respektovat tempo klienta ad e) ukončení a vyhodnocování průběžné vyhodnocování se děje po celou dobu spolupráce ukončení spolupráce podle podmínek stanovených ve smlouvě o spolupráci závěrečné vyhodnocení na hodnocení se vždy účastní klient případová práce v přirozeném prostředí klienta je možná ve všech etapách spolupráce s klientem ochrana soukromí „sociální kontrola“ specifičtí klienti manipulativní klient agresivní klient dětský klient klienti se závislostmi specifické metody případové práce krizová intervence poradenství Profesionální vztah · Profesionální vztah je vše co uspořádává a rámuje setkání dvou lidí, jeden je pomáhající pracovník, druhý je příjemce pomoci. Rámec Prostředí Čas Způsob, kterým se dosáhne výsledku ( typ služby, např. poradenství. Obsah (důvod, proč se klient na službu obrací, kontrakt – definice problému, cíl, …) Vztahové prvky: spolupráce a podmínky spolupráce, přijetí klienta (s respektem, takový jaký je) a způsob chování Mlčenlivost Důvěra Klientova zakázka Pracovníkova osobnost, příslušnost k teorii (Diagnostik, expert, mediátor, facilitátor, poradce, kouč,…) Etická dilemata v profesionálním vztahu Otázky pomoci a kontroly „překračování „ hranic profesionálního vztahu Motivace klienta Pomoc a kontrola Podpora silných stránek klienta Vztah, přijetí klienta Sociální práce se skupinou Smysl skupinové sociální práce * podpora úsilí jedince o změnu v jeho sociální situaci a sociálním fungování * rozvoj vzájemných pozitivních vztahů mezi členy skupiny a zlepšení sociálního fungování skupiny * účinný a efektivní způsob pomoci lidem, které spojuje obdobný problém Význam skupiny Co přináší možnost sdílení zkušeností s dalšími lidmi, kteří mají podobné zájmy, podobné problémy a podobné cíle ? * nejsem ve své situaci sám, ještě někdo jiný se potýká se stejným trápením * mohu mluvit o svých starostech s někým, kdo jim rozumí, má s nimi zkušenost * dozvídám se nové informace * mohu porovnat a využít zkušenosti druhých * mohu nabídnout svoje zkušenosti * otvírají se mi nové pohledy na řešení problémů * úspěchy ostatních jsou pro mne povzbuzením * můj úspěch povzbuzuje ostatní * získávám odvahu i dovednost otevřeně komunikovat, vyjadřovat a prosazovat svoje názory * učím se respektovat názory druhých * rozumím lépe sobě * rozumím lépe druhým * získávám nové zkušenosti * získávám podporu a odvahu vyzkoušet jak se chovat jinak Skupina je systém vzájemné pomoci členové pracují na společných problémech, podporují se a mají snahu prospět druhým vzájemně výhodné vztahy posilují každého člena a ten se stává částí produktivního celku Skupina je prostředek i kontext služby Skupina tvoří prostředí, ve kterém se uskutečňuje sociální služba. Skupinové síly zapojujeme k podpoře takové atmosféry a vztahů, které pozitivně motivují členy ke společné práci a vzájemné pomoci. Každá aktivita se odráží v životě skupiny, i aktivita jednotlivce, která probíhá mimo setkání skupiny nebo mimo prostředí skupiny skupinu a její členy ovlivňuje. Úloha skupinového pracovníka Skupinový pracovník povzbuzuje a podporuje atmosféru sdílení, emoční angažovanost a řešené problémů Typy skupin : Skupiny lze dělit podle různých hledisek : Podle počtu členů malé a velké skupiny Podle způsobu vzniku formální a neformální Podle zaměření skupiny homogenní (skupina nezaměstnaných, skupina lidí se závislostí,…) skupiny úkolově zaměřené (řeší konkrétní problém) skupiny psychoterapeutické (léčebné nebo výcvikové) skupiny zaměřené na dosažení sociálních cílů (preventivní aspekty, práce s mládeží,…. Skupiny svépomocné (vzájemná pomoc a podpora) Sociální pracovník Co dělá ? Ovlivňuje skupinu tak, aby podporoval, její vnitřní síly, aby se rozvíjely vzájemné vztahy uvnitř skupiny, aby skupinové procesy a interakce formovaly sociální chování skupiny i jednotlivců Co musí znát a umět ? Skupinový pracovník musí znát teorii skupinových procesů , principy a techniky skupinové práce si musí osvojit ve skupinovém sebezkušenostním výcviku. Skupinová dynamika Zahrnuje všechno co se děje a co ovlivňuje dění ve skupině cíle a normy, pravidla členství interakce a vztahy mezi členy role a podskupiny atmosféra , koheze a tenze Cíle skupinové práce Cíle si formuluje skupina sama podle svého zaměření a složení Normy skupiny Každá skupiny má svá nepsaná pravidla, která vyjadřují co je z hlediska této skupiny správné a žádoucí nebo naopak Dodržování pravidel skupina vyžaduje a tím ovlivňuje postoje a chování členů Např. : Doplňte (nejméně 4 praktické příklady skupinových norem a způsobů jejich vymáhání)) Koheze a tenze Koheze je soudržnost skupiny, pospolitost, vzájemnost, stabilizující faktor. Tenze je napětí, nutí členy pracovat na obtížných nebo nepříjemných úkolech, dynamizující faktor. Pro fungování skupiny je potřebná dynamická rovnováha tenze a koheze Doplňte : Jak se koheze a tenze odráží na atmosféře skupiny Role ve skupině Role ve skupině odráží (obvykle) jaké role hraje člen skupiny ve svém životě. Skupiny dává možnost nahlédnout a rozpoznat svoji roli , popř. vyzkoušet jiné, rozšířit jejich repertoár. Úkol: Každý působíte v různých skupinách (ve škole např. v seminárních skupinách, ve skupinách při výuce výběrových kurzů, ) Zvolte si skupinu, formulujte cíle skupiny a Vaše osobní cíle popište proces práce skupiny, kdo ji vede formálně, charakterizujte styl vedení, kdo je neformálním vedoucím, jak se řeší rozpory, … popište svoji roli ve skupině Podskupiny Vytvářejí se na základě vzájemných sympatií nebo společných zájmů (může být únikem do bezpečnějšího prostředí, je třeba „zvědomovat“, mluvit o tom, co se děje) Pravidla členství Pravidla členství vytvářejí bezpečný rámec pro dobrou práci skupiny. Je nezbytné je se skupinou probrat a dohodnout před zahájením vlastní práce skupiny. Některá pravidla se mohou stát normami skupiny. 1) Mlčenlivost a důvěrnost (co se děje a řekne ve skupině patří jenom do skupiny, jinde se to o tom nemluví) 2) Otevřenost a upřímnost (vyjadřování skutečných pocitů tady a teď) 3) Právo říci „stop“ (skupina respektuje právo každého člena nemluvit o tom o čem nechce) 4) Odpovědnost k sobě i druhým (základní pravidla společenského chování a soužití) 5) Dodržování organizačních pravidel (pravidelná docházka, dochvilnost, plnění úkolů) Vývoj skupiny 1) Formální ustanovení skupiny(předcházejí úvahy o jejím sestavení) 2) Formování skupiny (vytváří se normy fungování, vnitřní vazby, role, hierarchie, vůdcové) 3) Udržovací fáze (vnitřní vztahy jsou vytvořeny, moc a kontrola rozděleny, , skupina má vlastní identitu – „my“, podmínky pro optimální fungování a naplňování cílů 4) Reorganizační, diferenciační fáze ( konfliktní přezkoumávání zaběhnutých norem, zvyklostí, rolí, konflikty, soupeření, výsledkem může být vybroušení skupinových norem i rozpad skupiny) 5) Rozpuštění, rozpad, ukončení činnosti skupiny Skupina jako sociální mikrosvět Členové skupiny se po uplynutí určité doby začnou projevovat tak, jak je pro ně obvyklé. S ostatními členy skupiny začnou jednat tak, jak jsou zvyklí běžně jednat s lidmi. Není potřeba popisovat v čem spočívají komunikační nesnáze, je to vidět. Co zajistí , aby to bylo vidět ? Bezpečné prostředí (normy skupiny a pravidla členství) Tady a teď Skupina musí vnímat, zkoumat a rozumět aktuálnímu skupinovému dění Skupina věnuje čas a prostor aktuálním prožitkům a citům členů skupiny – poskytuje zpětnou vazbu, odkrývá a ozřejmuje způsoby komunikací, umožňuje zkoušet a osvojovat si nové způsoby. Dění ve skupině musí být spojeno s reflexí a sebereflexí. Dávej a ber Každý získá od skupiny tolik, kolik jí poskytne. Co podporuje aktivitu a otevřenost členů skupiny ? Bezpečný prostor Zájem ostatních ………………..(doplňte další faktory) ……………….. Empatie Vnímavost k ostatním Sebepoznání, sebereflexe Vnímavost k sobě Co ovlivňuje fungování skupiny ? Vůdcovský styl Role vůdce, vztah formálního a neformálního vůdce Stanovení cíle, míra souladu skupinových individuálních cílů Míra konformity Počet členů skupiny povaha členství (dobrovolné, nedobrovolné) Jak probíhá práce se skupinou Sociální pracovník (formální vedoucí) stanoví základní předpoklady pro vytvoření a existenci skupiny Promyslí a zná odpovědi na otázky: Co je účel a cíl skupiny? Jakými způsoby a prostředky bude dosaženo cíle? Kdo budou členové skupiny? Kolik členů bude ve skupině ? Kde se bude skupiny scházet ? Jaký bude program a aktivity skupiny? První setkání skupiny : Vzájemné představení všech členů skupiny Uvolňující a sbližující způsob zahájení Nekonfliktní atmosféra Přímá a upřímná komunikace Čas na shrnutí probraných témat Čas na vyjádření každého k tomu, co se dělo. Svépomocné skupiny Klienti je vytvářejí sami Proč ? Každý potřebuje někam patřit Být členem neznamená stigmatizaci Členové si nemusí navzájem vysvětlovat jak se žije s problémem, všichni s ním mají zkušenost Všichni členové jsou na tom stejně Každý člen pomoc dostává a také ji poskytuje Kdo je schopen pomoci druhému pomůže i sobě Všichni si pomáhají navzájem, starší a zkušenější jsou oporou mladším Společně prožívají nezdary i radostné chvíle Selhání není důvodem k vyloučení Ve své skupině je každý člen doma ……………. (doplňte další možnosti ) ……………. ……………. Historie : Anonymní alkoholici ( 10. 6. 1935) Později (r. 1970) navazují Al-Anon (skupiny pro lidi blízce spojené s alkoholiky) Alateen (skupiny dětí alkoholově závislých rodičů) Anonymní hráči, Anonymní jedlíci a mnoho dalších Neexistuje přesná definice svépomocné skupiny , nevíme přesně co a jak v ni funguje, ale zkušenosti svědčí o tom, že se jedná o účinnou rozšiřující se formu pomoci Typologie svépomocných skupin a) lidé, jejichž stav , situace nebo chování vedou ke stigmatizaci, k vyloučení z kategorie lidí „normálních“ (např. alkoholici, bývalí vězňové, lidé s diagnozou duševní choroby,….) b) lidé , kteří žijí ve stigmatizujících podmínkách, trpí v důsledku problémů partnerů a blízkých (např. partneři a děti alkoholiků, ) c) lidé s problémy, které nemusí být stigmatizující , ale přivádějí je do sociální izolace, ti, kteří takový problém nemají, obtížně chápou jejich situaci (např. rodiče dětí s postižením) d) skupiny lidí vytvářené na základě rasových, etnických nebo náboženských vazeb s cílem vzájemné pomoci (např. pomoc při zajišťování vzdělání,….) e) skupiny organizované na ochranu určitých specifických zájmů či řešení aktuálních problémů) (např. zachování lokality Význam svépomocných skupin Posilují komunitu a vztahy v komunitě Posilují sebeuvědomění členů Podporují hledání nových způsobů jak řešit problémy Komunitní sociální práce Vyjasnění pojmů Co je to komunita ? Znaky komunity : hranice pilíře struktura Komunita je vymezena hranicemi, ty mohou být geografické, politické, ekonomické nebo sociální. Komunita je vystavěna na pilířích, které tvoří : sdílené hodnoty, společné kulturní dědictví, společné zájmy, společné problémy) Komunita má strukturu , tvoří ji formální a neformální organizace a sociální uskupení, skrze něž obyvatelé vykonávají určité funkce „Komunita je místo, kde člověk může získávat emocionální podporu, ocenění, a praktickou pomoc v každodenním životě „ (Hartl, Komunita občanská, komunita terapeutická (aby mohl získávat musí také dávat) Charakteristiky vyváženě žijící komunity (J.W. Gardner 1939) je různorodou jednotkou má společný základ sdílených hodnot vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a týmovou prací má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci usnadňuje lidem účast na veřejných věcech typy komunit : občanská komunita (společenství osob, které žijí ve společném prostoru) výcviková komunita ( společenství osob, které se zaměřuje na sebepoznání, získání dovedností,…) terapeutická komunita (specifická forma organizace léčby)spirituální komunita (společenství, které sdílí společné myšleny a ideje, mohou žít také ve společném prostoru) Cíle komunitní práce Vyvolat a podporovat změny v rámci místního společenství Aktivizovat lidi, umožnit jim, aby se sami postarali o řešení problému.y Znaky komunitní práce Používá se, pro řešení problémů a navození změny v místním společenství. Zapojuje do řešení problému všechny, kdo ho mohou ovlivnit, do rozhodování a do života komunity zapojuje občany, místní organizace a instituce Rozšiřuje možnosti lidí ovlivnit to se ději s nimi a kolem nich. Proces komunitní práce 1. zjišťování a analýza potřeb 2. plánování 3. realizace 4. vyhodnocení (evaluace) ad. 1. zjišťování a analýza potřeb SWOT analýza (přednosti, nedostatky, hrozby příležitosti) Zapojení expertů a obyvatel Výsledek : dobře popsat a pojmenovat problém Problém je specifický a konkrétní je vyřešitelný v kratším časovém horizontu lidé ho beroz za svůj, jsou ochotní se angažovat při řešení existuje klíčová osoba, která má podstatný vliv na jeho řešení ad.2 plánování je třeba formulovat cíl prostředky, které povedou ke změně časovou, personální, finanční náročnost metody a způsoby jak zapojit „potřebné subjekty“ (občané, organizace, samospráva, podnikatelé,….) „jak najít a získat ty, kteří mají to, co my potřebujeme“ publicita ad. 3. realizace komunikace uvnitř realizačního týmu a komunikace se zúčastněnými subjekty zapojování veřejnosti význam vztahu veřejnosti k aktivitám získávání dárců ad 4. vyhodnocení (evaluace) Strategie a prostředky komunitní práce Příklady komunitních aktivit a projektů Doporučená literatura : MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha : Portál, 2001 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha : Portál, 2003 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha:Portál 2003 ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. Praha : Slon , 1997 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. Praha. Slon 1999 NOVOTNÁ ,Věra, SCHIMMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha : UK ,1992