Ø  Autor práce si klade za cíl poukázat na legitimitu profesionálně řízené
> aktivity dopisování s vězni, jako humanitární a pastorační služby,
> podporující
> lidskou důstojnost a korespondující s duchem evangelia.
>
> Přisvědčující argumenty čerpá z pojmové látky specifické pro neteologickou,
> světskou etiku, posléze zejména z etiky křesťanské. Dále hojně vychází z
> církevních dokumentů, svých zkušeností z praxe v Arcidiecézní charitě Praha
> a z
> poznatků odborné veřejnosti.
>
> Dobrou praxi demonstruje při bližším popisu konkrétního projektu „Pomoc
> vězňům“, který dopisování již realizuje. Soustředí se na zachycení
> problémových
> okruhů a rizik vyplývajících z dopisování s vězni, upozorňuje na možnosti,
> jak
> jim předcházet.  V závěru prezentuje nabídku interdisciplinárního zapojení
> služby dopisování s vězni do kontextu pastorační práce vězeňských
> kaplanů.

Ø

Ø

Ø
>
> Annotation:
> Author aims to refer about legitimacy of a professionally controlled
> correspondence with prisoners. It is understood to be a humanitarian and pastoral
> service, which supports human dignity and is corresponding with the spirit of
> the gospel.
>
> He draws arguments from the theory specific for
> non-theological, profane ethics, also from Christian ethics, from plenty of church documents,
from his field experience in
> Archdiocese
> Caritas Prague and finally from knowledge of several experts.
>
> One particular programme is demonstrated in a concrete
> project called „Help for prisoners", which has already kept up the correspondence. It is focused
on problematic spheres and risks of the correspondence with prisoners and it
> points out possibilities of prevention.

 At the end a cross-disciplinary involvement in the correspondence is presented as well as its
context with the pastoral work of prison chaplains.