Anatomie textu Jednotlivé prvky odborného textu Situace autora textu lDisponuje určitým poznáním k tématu lMá s ním nějaké zkušenosti - předporozumění lStanovil si výzkumný cíl lVyhledal k němu nějaké dokumenty lUčinil si vlastní výzkumné šetření lDozvěděl se zajímavé informace l lA nyní musí vše převést do lineárního textu, který bude lsledovat jeden cíl lsouvislý a soudržný lsrozumitelný lodpovídající žánru l l lK tomu potřebuje znát a rozvíjet jednotlivé prvky, lkteré utvářejí anatomii textu. l Poznání Informace Rozhovory Pozorování Dotazniky Zkušenosti Modré vrcholky Přehled prvků odborného textu lAntitéma lTvrzení lArgument lRéma lCíl lTéma l l Cíl lText potřebuje centrální bod, ohnisko, kolem něhož se vše "točí". lTím ohniskem je přesně formulovaný cíl práce. l Je to základní konkrétně formulovaný záměr, s kterým potom promýšlíme, kombinujeme a upravujeme všechny ostatní prvky. lCíl určuje obsah všech části textu a je v nich výslovně uváděn. l l l lCíl lmusíme před začátkem práce konkrétně stanovit lv průběhu si jej jasně uvědomovat lvšechny části práce k němu výslovně vztahovat l lJakkoliv složité členění má text, sleduje vždy jen jeden cíl. l Téma a réma lKe stanovenému cíli postupujeme lrozvíjením dvou základních prvků v textu ltéma-réma. l Téma je tím, z čeho vycházíme. l Východisko pro stanovení cíle, pro hledání pramenů. l l Réma je nový prvek. l Nová informace a nové zjištění, ke kterému na základě stanoveného cíle a s ním souvisejících otázek a hypotéz docházíme. lRéma je jádrem sdělení. l l l l Model textu l lTéma a réma je uvnitř textu různě zpracováváno la lze identifikovat jeho jednotlivé části. l lTéma a réma bývá v textu zpracováváno postupně. lNapříklad: l lT1 Formulace cíle – co chci v rámci daného tématu zkoumat lR1 Formulace otázek a hypotéz (jaká možnost řešení se nabízí) l lT2 Co už se o tématu vzhledem k cíli ví (z literatury a dokumentů) lT3 Jak budeme k cíli postupovat (popis vlastního přístupu, výzkumu, pozorování) l lR2 Výsledky výzkumu lR3 Formulace závěrů l lAntitéma lAT Zde autor předkládá problémy, které jsou vzhledem k probíranému tématu vhodné k dalšímu zpracování. l l Tvrzení a argumenty lRůzná tvrzení je třeba v textu dokazovat – formulovat argumenty, labychom nějakou skutečnost potvrdili jako správnou, nebo vyvrátili jako chybnou. l lVnější argumenty l - publikovaný úsudek odborníka l - zákon l - tvrzení kompetentních osob l - historická fakta lVnitřní argumenty l - definování dané věci l - přímé souvislosti l lVnější argumentace induktivní (zdůvodňujeme) l Paní XY je závislá na alkoholu, protože to potvrdil odborný test, kterému se podrobila v protialkoholní poradně PL Bohnice v březnu t.r. lVnitřní argumentace deduktivní (uzuzujeme) l Paní XY nemůže ráno začít s jakoukoliv činností, aniž by si dala svou skleničku vodky, stavy opilosti jí znemožňují získat práci a udržet si, aby získala svou denní dávku alkoholu, manipuluje s lidmi ve svém okolí a ztrácí důvěru nejbližších lidí. Z těchto skutečností lze usuzovat, že je již na alkoholu zcela závislá. Tvrzení a argumenty l lArgument l musí pocházet z věrohodného zdroje. l Věrohodné argumenty jsou vystavěny: lna základě citací z literatury s uvedením bibliografie. lna základě výzkumného šetření s konkrétními výsledky lna základě systematického pozorování lna základě statistik podle obecně přijímaných metod v daném oboru l lTvrzení: l musí být přesně formulována l musí být vymezena jejich platnost l Nevhodná argumentace lZákladní chyba l Dochází k ní tehdy, když při svém dokazování vycházíme z nesprávného tvrzení, z informace, která je jednostranná, zkreslená nebo neúplná. l lMimoběžné zacílení l V argumentaci mířit jen k tomu, co chceme dokázat, co je naším cílem. l (Nehovoříme o historii šikany ve světových organizacích, když je cílem zkoumat možné příčiny šikany.) l lGeneralizace l Malý počet jevů neumožňuje správné zobecnění. Pokud někde něco platí, nemůžeme z toho vyvodit, že to platí všude. Výpovědi je tedy třeba upřesňovat, odstupňovávat, podmiňovat. l lNevhodná analogie l Shodují-li se nějaké jevy v jistých znacích, neznamená to, že se shodují v ostatních. To je třeba při užívání příkladů a analogii odlišovat. l lEmocionální argumentace l Vychází z autorových pocitů, z vlastního přesvědčení. Tento způsob argumentace narušuje věrohodnost práce. (Vegetariánství je jediný přijatelný způsob života, při kterém nejsou tak krutě zabíjena nevinná zvířata.) Antitéma lNazýváme tak část v závěru práce, ve které sdělujeme: lJaké další výzkumné cíle by bylo žádoucí v souvislosti s daným tématem ještě zkoumat lJakých dalších témat se daný odborný text dotýká.