K novověké filosofii 17.–19. století Zuzana Svobodová Blaise Pascal (1623–1662) •nechodil do školy, učí jej jeho otec (matka brzy zemřela) •geniální matematik, obhajuje ideál „jasného a zřetelného“ poznání •ale racionální a matematické myšlení neodpovídá na nejpodstatnější otázky člověka •„srdce má své důvody, o kterých rozum neví“ •„Víra je toto: cítit Boha srdcem, nikoliv rozumem.“ •později v klášteře Port-Royal – středisko jansenismu, morálně přísné katolictví (x jesuitské kazuistice) ØMyšlenky (Pensées) „Veškerá důstojnost člověka spočívá v myšlení.“ Člověk je myslící třtinou. „Poslední krok rozumu je uznání, že existuje nekonečno věcí, které ho překračují.“ Myšlenka se musí ztratit v údivu. Být člověkem znamená „být v rozporu“. Ø •„Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jakobův, nikoli filosofů a učenců“, •„Oheň, jistota, jistota, cítění, radost, mír“, „zapomenutí světa a všech věcí kromě Boha“, „dokonalé vnitřní odříkání“ • •„Všechny věci vzešly z ničeho a jsou vyzdviženy až k nekonečnému.“ •„Všechno neštěstí ve světě pochází z toho, že nedokážeme být v klidu ve svém pokoji.“ http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/38/Blaise_Pascal.jpeg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/80/Arts_et_Metiers_Pascaline_dsc03869.jpg Blaise Pascal stroj schopný sčítat a odčítat, P. sestrojil ve 22 (19) letech, na pomoc otci – výběrčímu daní (uvnitř propojená ozubená kolečka) Baruch Spinoza (1632–1677) ØEtika vyložená způsobem užívaným v geometrii •úsilí o matematickou jednoznačnost ve filosofii (etice, ...) •Deus sive natura – ztotožňuje Boha a přírodu, Bůh skrytou příčinou věcí •„svoboda je poznaná nutnost“ •vliv na filosofy-básníky: •J. G. Herder, J. W. Goethe, A.Shopenhauer, F. Nietzsche, B.H. Bergson, A. Einstein • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/Spinoza.jpg Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) •monády – činné síly ve věcech, každá odlišná, individuální (každá zrcadlením univerza), mají představy a proměny, pohyb vychází zevnitř, „nemají okna“ – neovlivňují se •„Celá příroda je plná života“ •„předzjednaná harmonie“ – uložena v monádách •zlo vyplývá z konečnosti (nedokonalosti) člověka a světa •„nejlepší ze všech světů“ •(Voltaire polemizuje) •→ vliv na německou dialektickou •filosofii •→ idea o holotropním vesmíru •(celostní, živý ve všech jeho částech) • •zkonstruoval mechanickou kalkulačku, •která byla schopna násobit a dělit •až šesticiferná čísla http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6a/Gottfried_Wilhelm_von_Leibniz.jpg Anglický empirismus •John Locke (1632-1704) – učitel, rádce, lékař ØEsej o lidském rozumu – „nic není v intelektu, co by dříve nebylo ve smyslech“, tabula rasa – zapisuje se zkušenost prostřednictvím smyslů (sensualismus) •George Berkeley (1684-1753) –esse est percipi (bytí je vnímání) → subjektivní idealismus • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6a/BishBerk.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b8/John_Locke.jpg Anglický empirismus •David Hume (1711-1776) •zkušenost jsou naše duševní stavy – smyslové dojmy: „imprese“ x představy (ideje) •Of the Standard of Taste (1758): nová estetika, pojmy vkus, zdravý rozum; city vždy pravdivé (citové soudy), kritérium vkusu vždy subjektivní, spontánní, intuitivní, proměnlivé – hranice: estetický zdravý rozum •(většinově uznávaná kritéria) • •poznávací skepticismus •→ I. Kant, K. R. Popper • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/David_Hume.jpg Francouzské osvícenství •Charles-Louis Montesquieu (1689-1755) ØDuch zákonů •– historie a forma státu (práva), •kritika absolutního státu, •teorie dělby moci ØPerské listy http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Montesquieu_1.png Francouzské osvícenství François Marie Arouet Voltaire (1694-1778) •v mládí 2x v Bastile, zastánce teze o nezbytnosti osvíceného despotismu, panovníci ať se řídí filosofickým racionalismem. •dějiny tkví v proměnách ducha a kultury •deismus (Bůh stvořitel, dále nezasahuje) •myšlenky tolerance, sociální a politický ráz francouzského osvícenství •1755 zemětřesení v Lisabonu, 30.000 mrtvých → ØPoème sur Désastre de Lisabonne ØCandide (1759) – tragikomický „filosofický román“; „Je třeba obdělávat svou vlastní zahrádku.“ Svět je svou podstatou problematický, není nejlepší, ale lze zlepšit/zhoršit → konstruktivní úsilí, finalistický optimismus (v té době také: humanistický optimismus – Robinson Crusoe) ØPanna Orleánská ØFilosofické listy Jean Jacques Rousseau (1712–1778) •city, člověk, příroda •pokrok civilizace příčinou úpadku lidskosti •za obnovení přírody v člověku •za rovnost všech •znejisťuje osvícenství, podněcuje romantismus – hnutí velkých citů ØRozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi ØEmil aneb O výchově ØO společenské smlouvě http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b7/Jean-Jacques_Rousseau_%28painted_portrait%29.jpg Immanuel Kant (1724–1804) •přírodovědec (Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru), fyzik, antropolog, logik, metafyzik, ... •Královec /Königsberg, pietistická rodina; poslední slova: „Je to dobré.“ •učitelem v šlechtické rodině: „Považoval za velké umění zabývat se účelně dětmi a naladit se na způsob jejich myšlení, ale prohlašoval také, že by si nikdy nemohl toto umění osvojit.“ •po 9ti letech: učitelská činnost na univerzitě: filosofie, matematika, fyzika, geografie, přirozené právo, mechanika, mineralogie. 15 let soukromým docentem. •Lze nalézt důvěryhodné základy lidského ducha? •Zkoumání předpokladů rozumu – „kantův kopernikovský obrat“: poznání vykládáno z člověka (dosud z předmětu) •otázky po nepodmíněném v člověku, podmíněném ve světě a nepodmíněném jako takovém; „nezbytné úkoly“ metafyzického myšlení: Bůh, svoboda, nesmrtelnost • I.K. 4. dítě, 8 sourozenců, jen 4 se dožili dospělého věku Kantova učitelská činnost na univerzitě: 20 hodin týdně: „Co se mne týče, sedím denně před kovadlinou přednáškového pultu a ve stejném taktu mávám kladivem navzájem se podobajících přednášek.“ Immanuel Kant (1724–1804) ØKritika čistého rozumu – „stojíme před novým zrozením metafyziky“ – obrana metafyzického poznání lidského ducha •(ale) skutečnost se neodráží bezprostředně v lidském duchu, skutečnost ne nejeví ve svém bytí přímo, sama o sobě (uchopujeme věci jako jevy, ne věci o sobě) •(nýbrž) v člověku/poznávajícím subjektu: předpoklady zkušenostního poznání (apriori – předem dané struktury: nazírací forma času a prostoru, základní myšlenkové kategorie: možnost, nutnost, příčina,...; svět pro nás; aposteriori) Immanuel Kant (1724–1804) •Člověk je ze své podstaty puzen pronikat otázkami nad sebe a nad konečný svět: Vedle zkušenostního poznání také transcendentální dialektika: Idea duše a svobody vůle, Idea světa, Idea Boha. Čl je občanem dvou světů – pokus prolomit konečnost a dospět k absolutnímu. •„Že se duch člověka někdy zcela vzdá metafyzických zkoumání, lze právě tak málo očekávat, jako že my, abychom nevdechovali neustále znečištěný vzduch, zastavíme raději zcela dýchání.“ ØKritika praktického rozumu – právě v oblasti praktického se může najít to bezpodmínečné; předpoklady etiky, svoboda mravního citu – kategorický imperativ – brání člověku, aby jednal podle zvůle a nálady; ukazuje se, když chce člověk vážně vědět, jak má jednat: „tak a ne jinak musíš jednat“: nepodmíněnost: mít povinnost. ØKritika soudnosti Immanuel Kant (1724–1804) •píše německy a latinsky •neprojektuje nový světový dům, ale vyžaduje od čl sebepoznání •Existuje filosofie školská a filosofie podle pojetí světového (in sensu cosmico) – to je věda o posledních účelech lidského rozumu, věda o nejvyšší maximě používání našeho rozumu. Její obor působnosti vyznačují otázky: • 1.Co mohu vědět? → metafyzika 2.Co mám činit? → morálka, etika 3.V co smím doufat? → náboženství 4.Co je člověk? → antropologie (na ní lze převést ostatní ot.: Co je to za bytost, která může vědět, má činit, smí doufat?) 5. •(Heidegger: V Kantových otázkách jde o lidskou konečnost – první 3 otázky odhalují omezenost člověka, 4. je přímo otázkou po konečnosti v člověku, otázka po bytnosti pobytu, nikoli antropologie, ale fundamentální ontologie – jako základ metafyziky.) • Immanuel Kant (1724–1804) •kategorický imperativ: •Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem. •Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikoli prostředkem. • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cc/Immanuel_Kant_%28portrait%29.jpg Obrázek “http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3c/Kant%27s_tombstone_Kaliningrad.jpeg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Pamětní deska na ruské univerzitě v Královci. Němečtí romantikové •Friedrich Schiller (1759-1805) – Kantův žák, velmi K. obdivuje •Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) – navazuje na renesanční hermetismus •Johann Gottfried Herder (1744-1803) – básník, filosofické zkoumání dějin a jazyka. Odmítá Kanta: říše nekonečných výmyslů, zkáza mladých myslí, zpustošení duší. •Johann Gottlieb Fichte (1762-1814) – myslíme tak, jací jsme; aktivní idealistický postoj: vytváříme svět v ideji, svět je sebeuskutečňováním Já, společenství svobodných bytostí, „říše duchů“. Naše svoboda má kořeny ve svědomí. Přítomnost: věk dovršeného egoismu: „Já musí být zničeno.“ •Obdiv ke Kantovi: „On vůbec netápal, nýbrž viděl. Ve světle jsou ovšem věci jiné než v temnotě tápání.“ •„Na učence z povolání se nehodím...chci jednat, mám velké žhavé projekty... Mou hrdostí je, abych zaplatil činy své místo v lidstvu, abych ze své existence vyvodil věčné důsledky pro lidstvo a pro celý duchovní svět.“ → manifesty, pamflety,... •„Jak slunce jasná zpráva... Pokus donutit čtenáře k pochopení.“ •Když se „člověk vzdá pro vyšší svobodu své vlastní svobody a samostatnosti a ztratí ji, bude se podílet na jediném, pravém božském bytí.“ •„Žít v Bohu znamená být v něm svobodný.“ Němečtí romantikové • •Friedrich Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854) – také obdiv ke Kantovi: „obraz jeho ducha ve své celé uzavřené jedinečnosti /bude/ zářit celou budoucností filosofického světa.“ Idea polarity (dvoupolárnost: subjektivní, ideový svět – duch a dějiny; objektivní, hmotný svět) – ve světě nikdy jen jedno, nebo jen druhé; v prazákladu absolutní jednota subjektu a objektu, ducha (sebeuvědomování přírody) a přírody (něvědomé činnosti ducha). Filosofie identity, emotivní, intuitivní panteismus. Zájem o mystiku, vliv na filosofii iracionalismu. •„Dějiny jako celek jsou neustálým, ponenáhlu se odhalujícím zjevením absolutního... /jsou/ eposem básněným v Božím duchu.“ • •hlavní rysy romantismu: intuitivní myšlení, emocionalita, příroda http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/90/Friedrich_schiller.jpg Friedrich Schiller ØListy o estetické výchově (Über die ästhetische Erziehung des Menschen) ØListy o kráse http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0e/Goethe_%28Stieler_1828%29.jpg Johann Wolfgang Goethe ØSpřízněni volbou (←Stendhal – kap. v Červený a černý I/7) ØUtrpení mladého Werthera ØPrometheus ØFaust http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/64/Johann_Gottfried_Herder.jpg J. G. Herder http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/Johann_Gottlieb_Fichte.jpg J. G. Fichte http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/FriedrichWilhelmSchelling.jpg F. W. J. Schelling Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) •„Spinozův dědic“ – odhodlán žít v míru s celým světem, ale osamělosti vystaven ve svém nitru: čl je „první rozmluvou, kterou vede příroda s Bohem“, přesto slyší uchem Werthera: „hlas zcela do sebe zapuzeného, sebe sama postrádajícího a nezadržitelně se propadajícího stvoření“. • Johann_Heinrich_Wilhelm_Tischbein_007 Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770–1831) •žák Schellingův, vrchol osvícenského myšlení ØFenomenologie ducha – myšlenka (idea) principem • světa. Svět je seberozvíjením absolutní ideje. Jednota protikladů – negace negace. Rozum vládne dějinami. •jednota bytí a myšlení, princip jednoty: „Vše, co jest rozumné, je skutečné, a co je skutečné, jest rozumné.“ •Dialektika – vývoj protikladů: logika, filosofie přírody, filosofie ducha. Teze (bytí), antiteze (nebytí), synteze (dění). •Prostřednictvím aktivity člověka se projevuje rozvoj rozumu, ducha. Člověk aktivním tvůrcem dějin (přetváření světa prací) •Filosofie – nejvyšší projev absolutního ducha; idea myslící sebe samu. •starohegelovci – interpretují světového ducha nábožensky •mladohegelovci – interpretují světového ducha jako sociálně-materiální zákonitost dějin http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/97/Hegel.jpg Georg Wilhelm Friedrich Hegel •nejradikálnější odklon od antropologického tázání – myšlenkový systém, který vedl k „vyvlastňování konkrétní lidské osoby a konkrétního lidského společenství ve prospěch světového rozumu“. Abstrakce •Čl – princip, v němž světový rozum dospívá ke svému dokonalému sebevědomí. Snaha o nový světový dům pro člověka v čase, dějinách. •„V každém člověku je světlo a život, je vlastnictvím světla; a není osvětlován světlem, jako temné těleso, které jen trpí cizí zář, nýbrž rozhořívá se jeho vlastní zápalná látka, a je vlastním plamenem.“ (z mládí) • citace: Buber, Problém člověka, s. 41. Tři velké antropologické systémy •Aristotelés: kosmologický (domov pro čl antického, svět věcí, čl věcí mezi věcmi) •Tomáš Akv.: teologický (domov pro čl křesťanského středověku) •Hegel: logologický (nikdy se nestal skutečným domovem pro moderního čl)