1. PŘEDMĚT EKONOMIE
Ekonomie je věda, která se zabývá společenskou realitou zvanou
ekonomika.
Je to společenská věda.
Chceme-li, aby sloužila reálnému životu, nelze oddělovat
ekonomickou teorii (ekonomii) a ekonomickou praxi (ekonomiku).
Každá společenská věda musí nutně společenskou praxi
zjednodušovat, vybírat rysy podstatné a od nepodstatných vlivů (na
dané úrovni zevšeobecní) abstrahovat (vyvozovat). Právě výběr
podstatných rysů a rozhodnutí, které souvislosti jsou pro daný jev
nepodstatné, výrazně odlišuje jednotlivé ekonomické odborníky a ti
pak docházejí k odlišným teoretickým závěrům. Ekonomická věda
není jednotná a existuje řada teoretických směrů (např.
Keynesiánci, monetaristé apod.), které dávají odlišná doporučení
pro hospodářské politiky konkrétních vlád.
Pro ekonomické zákonitosti je typické, že neplatí v každém
dílčím případě, ale prosazují se dlouhodobě, jako tendence.
2. EKONOMIE MAKRO A MIKRO
Makroekonomie i mikroekonomie řadíme společně do tzv. obecné
ekonomie. Na rozdíl od aplikovaných ekonomických věd, které
zkoumají například podnikové finance, účetnictví, logistiku,
marketing a podobně, obecná ekonomie zkoumá a vyvozuje
základní ekonomické vztahy platící v ekonomice. Tyto vztahy
zkoumá pro dílčí trhy (např. trh automobilů) = mikroekonomie,
nebo pro celou národní ekonomiku (trh všech výrobků a služeb) =
makroekonomie.
Mikroekonomie - zákonitosti dílčích trhů, představíme si
konkrétní firmu na konkrétním trhu.
Makroekonomie – o jednu rovinu výše, ekonomie státu,
zkoumáme subjekty v obecnější poloze, firma je reprezentantem
určitých funkcí v ekonomice státu.
Ekonomie v mnoha ohledech nezná hranice, ekonomové se
zabývají i fungováním světové ekonomiky. Pro tuto rovinu
nemáme samostatné pojmenování – její význam však stále roste.
3. VZTAH EKONOMIE K JINÝM VĚDÁM
Ekonomie je jedním z pohledů zkoumajících naši
společenskou realitu.
Ekonomie patří mezi společenské vědy.
Společností se zabývá celá řada dalších společenských věd
(psychologie, sociologie, demografie, politologie, historie,
hospodářský zeměpis, právo, etika a řada dalších) - každá ze
svého zorného úhlu. Předmět zkoumání je však jeden, proto
je logické, že spolu tyto vědy spolupracují. Ekonomie
využívá poznatků těchto věd.
Ekonomie používá řadu nástrojů přírodních věd, například
matematika a statistika. Bez těchto znalostí se také
neobejdete.
Ekonomie vychází také z poznatků vědy všech věd filozofie. I
ekonom musí vědět, proč žijeme, jaká je teorie poznání a
poznatelnosti okolního světa atd.
4. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ SYSTÉMY
Lidé potřebují nalézt systém, který umožňuje spojovat jejich síly směrem k
dosažení svých cílů a efektivně využívat dostupné zdroje. Hovoříme o
ekonomickém systému.
Dosud poznané systémy:
zvykový systém
příkazový systém
tržní systém
V praxi se setkáváme s ekonomickými systémy smíšenými.
Uvedené ekonomické systémy se liší tím, jak odpovídají na základní tři
ekonomické otázky.
Který ekonomický systém je nejlepší? Ten, který řeší odpověď na tři základní
otázky nejefektivněji (maximalizace užitku při optimálním využití zdrojů).
5. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ OTÁZKY
Základní ekonomické systémy se liší tím, že různě odpovídají na
základní ekonomické otázky:
co a kolik se bude vyrábět,
každá společnost má jen omezené zdroje (viz hranice
produkčních možností) a musí se rozhodnout, co a kolik
vyrobí, aby zajistila své přežití a případně další rozvoj
(pravěký kmen se nemohl rozhodnout, že si udělá okružní
cestu kolem světa - jednak na to neměl zeměpisné znalosti,
neměl vhodné dopravní prostředky a ani si nemohl dovolit
takovou "dovolenou", protože by neměl kdo zajistit dostatek
jídla),
jak a s jakým rozdělením zdrojů se bude vyrábět,
každá společnost má volbu technologií (cestu může stavět
tisíc otroků nebo dvacet těžkých povozů) opět záleží na
zvážení, jaké výrobní faktory má společnost k dispozici a co
považuje za nejefektivnější. Ve starém Římě bylo tisíc
lidských pracovních sil (otroků) levnější než těžké povozy,
dnes jsou zaměstnanci daleko nejvyšší nákladovou položkou,
proto firmy raději využívají stroje a mechanizaci, které
udělají tutéž práci v daleko kratším čase, a tím ušetří.
Jak se členové společnosti o výsledný produkt rozdělí?
Každý ze členů společnosti chce získat svůj podíl na
vyrobených statcích, aby přežil, aby si zvýšil životní úroveň
atd. Zde hodně záleží na vlastnických vztazích výrobních
faktorů
6. ZVYKOVÝ SYSTÉM
Nejstarší ekonomický systém. Odpovědi na tři základní ekonomické otázky:
co a kolik se má vyrábět rozhoduje vůdce kmene (rada
starších apod.) dle zvyků daného kmene,
jak a s jakými zdroji se bude vyrábět (kolik lidí má bránit
vesnici, kolik pracuje na poli, kolik vyrábí rohože, kolik bojovníků a
s jakou výzbrojí a jakými zásobami dobývá nová teritoria apod.) také
rozhoduje vůdce kmene.
rozdělování vyrobeného produktu je v počátcích podle potřeb
členů kmene (vyrobený produkt byl malý a stačil sotva k přežití),
později už ale lidé zdokonalují své nástroje, technologické postupy a
dělbu práce a vzniká nadprodukt, který si přivlastňují nejmocnější
příslušníci kmene.
Rozhodování o základních ekonomických otázkách je tedy závislé na
schopnostech a vůli jedinců, je subjektivní. A protože nikdo není
dokonalý, i toto rozhodování může být chybné.
Zvykový ekonomický systém v dnešní době naleznete např. v
centrální Austrálii, Africe nebo u kmenů amazonského pralesa.
7. Příkazový systém
Odpovědi na základní ekonomické otázky:
co a kolik se bude vyrábět rozhoduje politická špička (úzký
okruh nejvýše postavených lidí) a své rozhodnutí většinou formuluje
do závazného plánu. Touto elitou bývají v dnešní době politické
strany ultrapravicového nebo ultralevicového zaměření.
jak a s jakými zdroji opět rozhoduje elita v podobě plánu.
rozdělování vyrobeného produktu je podle pravidel stanovených
rovněž touto špičkou (výše mezd, výše daní apod.).
Příkazový systém je extrémem, který lze v čisté podobě
najít velmi zřídka. Někteří teoretikové mají snahu zcela eliminovat
tržní vlivy v příkazové ekonomice umělým zrušením peněz jako
prostředníka směny (např. pokus Pol Pota v Kambodži 1975 - 1979).
Často je spojen s omezováním vlastnických vztahů (za socialismu
bylo potlačeno soukromé podnikání apod.).
Nevýhodou příkazového systému je, že rozhodování o
základních ekonomických otázkách je závislé na schopnostech a vůli
jedinců, je subjektivní. A protože nikdo není dokonalý, i toto
rozhodování může být chybné.
Výhodou příkazového systému je velmi rychlá schopnost
aktivizovat všechny zdroje společnosti ve vyhrocených situacích
- živelné pohromy, napadení státu nepřítelem apod.
8. Tržní systém
Odpovědi na základní ekonomické otázky
co a kolik se bude vyrábět rozhoduje trh a jeho zákony (zákon
nabídky a zákon poptávky) nezávisle na chtění jednotlivců a skupin,
jak a s jakými zdroji se bude vyrábět také rozhoduje trh a
jeho zákony,
rozdělování vyrobeného produktu je dáno úspěšností na trhu
(úspěšný vydělá, neúspěšný prodělá). Kdo se neúčastní procesu
výroby, nemá nárok na existenční zabezpečení - čistý tržní systém
neřeší přerozdělování pomocí státního rozpočtu.
Tržní systém je extrémem s opačnými charakteristikami, než je
příkazový systém. V tomto systému vše řeší trh a jednotlivci se tomuto
systému podřídí nebo zde nejsou schopni existence. Objektivitu
fungování tržních principů (tzv. neviditelná ruka trhu) označují
všichni příznivci tohoto ekonomického systému jako jeho největší klad.
Nevýhody tohoto ekonomického sytému - funguje pouze v
podmínkách dokonalé konkurence (historici s určitými výhradami za
takové prostředí označují Anglii na počátku 19. století) a v současné
době je silně deformován existencí monopolů. Neumí efektivně řešit
externality trhu (např. znečištění životního prostředí). Tržní sytém
nebere sociální ohledy k těm, kteří z různých důvodů nemohou
pracovat (děti, starci, nemocní, nezaměstnaní apod.).
9. Smíšené ekonomické systémy
V ekonomické realitě se většinou nesetkáváme s extrémními
polohami ekonomických systémů (zvykový systém, příkazový
systém, tržní systém). Mnohem běžnější jsou smíšené systémy,
které v určitém poměru kombinují výše popsané ekonomické
systémy s tím, že prvky některého z nich převažují.
Z tohoto pohledu byl například socialistický ekonomický
systém uplatňovaný v ČR do roku 1989 příkazovým
systémem s určitými prvky tržního hospodářství (existovaly
peníze a směna).
Současný ekonomický systém v ČR označujeme za
tržní systém, ovšem s řízenými zásahy státu tam, kde tržní
mechanismus selhává.
Přechod od jednoho ekonomického systému k jinému označujeme
jako transformační období.
10. HISTORICKÝ VÝVOJ EKONOMICKÝCH TEORIÍ
Moderní ekonomické teorie se začaly vydělovat z filozofie a
církevního učení v 17. a 18. století. Tak jako u všech společenských
věd, ani zde nenajdeme ucelené učení, které dává jediný možný
pohled na ekonomickou realitu, která nás obklopuje. Ekonomické
učení můžeme rozdělit do mnoha "škol".
Nejdůležitější ekonomické teoretické školy, tak jak postupně
vznikaly:
merkantilismus (17. století). – praktici, teorie se orientuje
především na obchod, ve kterém vidí zdroj bohatství. V oblasti
hospodářské politiky doporučuje významné zásahy a regulace ze strany
státu, zejména v zahraničním obchodě.
Klasická škola (18. století)
Utopický socialismus a marxismus ( 19. století)
Rakouská škola (19. století)
Neoklasická škola (19. století a začátek 20. století)
Keynesiánství (20. století)
Monetarismus (20. století)
Ekonomická věda není jednotná. Vzniká a postupně se
vyvíjí řada škol, které nám dávají často i protichůdná doporučení
pro řešení makroekonomických a mikroekonomických problémů.
Využitelnost jednotlivých ekonomických teorií v praxi a jejich
přínos je možné hodnotit až s větším časovým odstupem (nejlépe
několik století).
11. Klasická škola
od poloviny 17. století do druhé třetiny 19. století v Anglii a Francii;
zabývala se především makroekonomií (ekonomií celého
hospodářství) a prosazovala hospodářský liberalismus a
nezasahování ze strany státu,
hlavní představitelé Adam Smith a David Ricardo;
poprvé použit pojem „neviditelné ruky trhu“.
12. Utopický socialismus a marxismus
tyto myšlenkové směry byly přímou reakcí na negativní
dopady rozvíjejícího se kapitalismu (a čistého tržního ekonomického
systému) na průmyslové dělnictvo, zneužívání levné práce dětí a dalších
vážných sociálních jevů,
utopičtí socialisté očekávali přeměnu společnosti „shora“ díky
osvícené vládě mocných a bohatých,
na myšlenky utopických socialistů navázal Karel Marx (19.
století) s teorií nadhodnoty vytvářené dělnickou třídou, kterou si
bez zásluh přivlastňují vykořisťovatelé = vlastníci kapitálu a
pozemkoví vlastníci,
od Marxovy ekonomické teorie byl už jen kousek k politické
teorii revolučního dělnického hnutí Lenina (Rusko), která výrazně
ovlivnila dějinné události celého dvacátého století.
13. Rakouská škola
poslední třetina 19. století;
zaměřena především na mikroekonomii, psychologii jednotlivce
v hospodářství (péče o vlastní blahobyt jako základní hnací motor),
teorie mezního užitku;
představitelé C. Menger a H. H. Gossen;
na tradice této školy navazoval F. A. von Hayek s výkladem
hospodářského cyklu.
14. Neoklasická škola
konec 19. století až 30. léta 20. století;
tato škola se zaměřila na mikroekonomii, snažila se o
matematizaci ekonomických věd, které byly do té doby pouze slovně
dedukovány. Přinesla teorii mezní produktivity a mezních nákladů,
teorii celkové rovnováhy,
významní představitelé byli A. Marshall, V. Pareto, J.B.Clark,
L.Walrase.
15. Keynesiánství
30. a následující léta 20. století;
zabývá se především úlohou státu v ekonomice a hospodářkou
politikou;
jeho dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz z roku
1936 teoreticky zdůvodňuje potřebu aktivního působení státu na
straně poptávky, snižování nezaměstnanosti a mírnění dopadů
hospodářských krizí,
hlavní představitel John Maynard Keynes.
16. Monetarismus
50. a následující léta 20. století;
tato teorie je určitým protipólem keynesiánských státních zásahů
do ekonomiky. Klade důraz na samoregulační funkce peněz v
ekonomice. Jde o soudobou podobu neoklasické ekonomie,
hlavní představitel Milton Friedman.
17. TEORIE POTŘEB
Potřeba je pociťovaný nedostatek.
Každý člověk má vlastní potřeby, odlišné od ostatních. Potřeby jsou
nekonečné (uspokojení jedné potřeby vytváří další potřeby). S
Členění:
potřeby hmotné a nehmotné;
potřeby zbytné a nezbytné - subjektivní členění - je základním právem
člověka sám rozhodovat o svých potřebách, co považuje za zbytné
(obejde se bez nich) a bez kterých nemůže existovat.
Potřeby uspokojujeme pomocí statků a služeb. Snaha uspokojit své
potřeby je základním hnacím motorem každého ekonomického systému.
Statky členíme:
statky hmotné a nehmotné;
statky volné a ekonomické (volné statky získáme zdarma - např.
vzduch, sluneční světlo, ekonomické statky jsou omezené a někdo k nim má
vlastnické právo - získáme jen protihodnotou za něco jiného).
Služby jsou cizí činnosti a členíme je:
služby věcné (oprava auta apod.) a osobní (služba určité osobě - úprava
účesu kadeřníkem).