Stereotypy (se zaměřením na „etnické“ stereotypy) * zobecnění, které vzbuzují kontroverze. Zdaleka ne každé zobecnění je totiž kontroverzní, např. v přírodních vědách (zobecnění věcí, zvířat, procesů…) * označují schematický, standardizovaný obraz (v našich hlavách) dané etnické skupiny nebo představu o vlastnostech jejích členů svázaných s jejich příslušností k dané skupině * obvykle klasifikačně zabarvené * těžko podléhají změně, protože jsme je získali v průběhu začleňování do všech úrovní společnosti (výchova v rodině, ve škole, názory „ulice“, médií, politiků…) * úzce souvisejí s identitou; narušení či změna představy o „jiných“ vyvolává intuitivní pocit ohrožení vlastního sebepojetí (které se utváří právě v protikladu k představě o jiných), útoku na vlastní osobu (proto bývají reakce při diskusích o předsudcích často velmi emotivní a konfliktní) * sebereprodukují se, kdo byl vychován ve stereotypech má tendenci je dále sám opakovat – výchovou vlastních dětí, svým účinkováním ve společnosti * jsou iracionální, nevycházejí z opravdové zkušenosti z opravdového kontaktu, proto je racionální informace nemusí logicky vyvrátit; přesto mají jejich nositelé sklony prezentovat je jako výsledky logických úvah či „zdravého selského rozumu“ (racionální argumenty narážejí na hradbu „protiargumentů“, silnější důkazy pak vyvolávají hněv, agresi nebo reakce typu: „To jsou takový chytrý řeči, ale každej přece vidí, že…“); vzhledem k jejich odtržení od reality může jeden člověk použít zcela protikladné stereotypy, aniž by to považoval za problém * osobní zkušenost s někým, kdo do stereotypu nezapadá, ho ještě nemusí změnit. Pamatujeme si to, co je pro nás „obvyklé“, co si pamatovat chceme, ostatní vytěsňujeme nebo posouváme do jiné oblasti (na způsob: „výjimka potvrzuje pravidlo“ nebo „bílá vrána mezi černými“), přitom mohlo jít o náš jediný osobní kontakt se členy dané skupiny * jsou široce sdílené, vytvářené, předávané a upevňované v podobě společenských norem, jsou vnímány jako normativní postoje (nesluší se „hájit cikány“) * protože fungují jako obecně přijatá společenská norma, jsou snadno politicky zneužitelné – „kdo se k nim nehlásí, nepatří do společnosti (není „náš“)“ – politik vytáhne jeden jejich aspekt a vyzývá k přihlášení se k němu, kdo tak neučiní, je vyobcován (např. antisemitismus v předválečné německé společnosti – politici k němu strhli i osoby neutrální, kdo byl přímo proti, byl vyřazen ze společnosti do koncentračních táborů) * vznikají zvláště, když jsou skupiny v kontaktu, ale ne těsném a osobním a bez zájmu o sebe navzájem (např. Češi X Vietnamci a Romové, dříve Židé) * jejich náboj často ovlivněn ekonomicko-sociální úrovní (bohatí budí sympatie a chudí opovržení) a kulturní blízkostí, ale nejenom, někdy to může být i naopak! * vyskytují se v podobě i (z pohledu mluvčího) zcela nevinných či „vtipných“ hlášek a narážek Mají i své výhody, pokud jsme schopni je udržet v bezpečných mezích * jsou ekonomické, protože šetří čas, uspořádávají informace do logických celků a vztahů * brání společnost před náporem jiných hodnot * integrují, upevňují jednotu a solidaritu ve společnosti Druhy stereotypů * heterostereotypy – předmětem jsou cizí etnické skupiny * autostereotypy – předmětem je vlastní etnická skupina, často jsou pozitivními protiklady různých, danou skupinou vytvořených heterostereotypů. Lidé totiž usilují o dobré sebehodnocení (sebe sama i ze strany ostatních), lépe se cítí uvnitř vážené a dobře hodnocené skupiny * pozitivní - představy a soudy exponující kladné vlastnosti skupiny nebo oceňující skupinu kladně; obvykle autostereotyp, pokud se jedná o heterostereotyp, jde většinou o momentální společenskou módu (příklady Britů v 60. letech, Američanů v 90. letech…) * negativní – obvykle heterostereotyp, často také nazýván předsudek * emocionálně lhostejný – obvykle části autostereotypů * verotyp – vzniká shodou stereotypů cizí skupiny na danou skupinu s jejím autostereotypem (např. Poláci si o nás myslí, že jsme milovníci piva, neznabozi a bojíme se válčit, obecný názor v české společnosti o sobě je přitom skoro stejný – shoduje se, i když některé části radši moc nezdůrazňuje) Lze se jich zcela zbavit? * obecně ne, sociální klasifikace (škatulkování) je přirozený proces našeho mozku, který začíná již v útlém věku, podle klíčů, jež nám poskytne naše mateřská kultura (formou výchovy atd.). Naše mysl nemá takovou kapacitu, aby uchovávala informace o každém případu, proto je zjednodušuje a shrnuje do větších celků. Skupinové stereotypy tedy mohou existovat, ale nesmí se stát základem pro jednání vůči jednotlivcům z těchto skupin (zvláště ty negativní a nebezpečné) * Lze však odstraňovat potenciál k předsudkům v konkrétních případech – odhalovat a vysvětlovat jejich příčiny a omyly. Zvláště je to potřeba tam, kde jsou stereotypy výrazně negativní, brání vzájemné komunikaci, porozumění a začlenění skupin v rámci jedné společnosti a mohou vést k násilí. Např. stereotyp „Francouzi milují víno“ není třeba odbourávat, i když zdaleka nemusí být vždy pravdivý. * Stereotypy se nejlépe mění, když probíhá zároveň změna norem ve společnosti (např. veřejně obviňovat Židy z rituální vraždy a jiných nesmyslů se od Masarykovy obrany Hilsnera „prostě nedělá“, čímž výrazně poklesl antisemitismus v české společnosti), na které můžeme pracovat my všichni Shrnutí a náměty: * skupiny zdaleka nejsou homogenní, to je jen dojem pod vlivem stereotypu, a některé stereotypně přisuzované rysy nesdílí ani trochu podstatná část dané skupiny – mohou být tedy zcela mylné * pokud statisticky skutečně existuje prvek, jehož četností se daná skupina znatelně liší od naší – např. Romové mají nižší zaměstnanost než zbytek obyvatel, Francouzi pijí častěji víno než Češi atd., musíme si uvědomit, že: 1) nejde o dědičný, biologický rys (viz rasismus); 2) pokud jde o kulturní rys, který se nám nelíbí (např. ženská obřízka, nucené sňatky), tak proč a za jakých okolností se v té kultuře usadil (tedy opět: není „přirozený“, „odvěký“, dědičný, což znamená, že je změnitelný); 3) často nejde ani o rys kultury (to, co je skupinou přijaté a s čím se ztotožňuji), ale o chování vynucené „strukturou“ (institucemi, politikou, soupeřící společností, přírodními podmínkami atd.), často např. zmiňovaná nižší zaměstnanost Romů nebo vyšší hospodářská kriminalita etnických menšin atd.