Existují pravidla pro uplatňování čárek ve větě jednoduché a v souvětí. Pravidla psaní čárek ve větě jednoduché. K dobrému pochopení pravidel potřebujeme znát jednotlivé větné členy: podmět přívlastek neshodný přísudek přísl.urč času Stromy uprostřed zahrady mají dnes přívl.shodný předmět doplněk přísl.urč.způsobu voňavé květy zabarveny do růžova. Podmět – vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti, stavu nebo vlastnosti Nejčastěji je vyjádřen pod.jménem, ale může být všemi druhy slov (mladší pracovali). Přísudek – vyjadřuje co podmět dělá, co se s ním děje, jaký je. Bývá vyjádřen slovesem. Přísudek jmenný se sponou: Bratr je (bude) architektem. Počasí je (bude) příznivé. Předmět – je závislý na slovese nebo přídavném jménu a tážeme se na něj pád.otázkami mimo 1. a 5. pád. Bývá vyjádřen pod.jménem, zájmenem (trápil ho), infinitivem (schopen dosáhnout). Přívlastek – rozvíjí podstatné jméno, přesněji ho vymezuje shodný - shoduje se s pod.jménem v čísle, pádě a rodu, bývá vyjádřen příd.jménem neshodný - neshoduje se v čísle, pádě a rodu, bývá vyjádřen pod.jménem či příslovcem Přísl.určení – určuje význam sloves (může i rozvíjet příd.jméno či přísl.) pomocí vnějších okolností místa, času, způsobu, míry, příčiny Bývá vyjádřeno příslovcem, pod.jménem v předložkovém pádě Doplněk - určuje vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého děje Přívlastek rozvíjí pod.jméno bezprostředně, doplněk prostřednictvím slovesa (mají zabarveny). Bývá vyjádřen příd.jménem (pod.jménem). Ve větách jednoduchých čárkou oddělujeme: 1. Vsuvky. Přihodilo se to, vzpomínám si dobře, právě před rokem. Vsuvka je volně vložena do věty. obsahově s větou souvisí, ale není závislá na žádném jejím členu. Vsuvky oddělujeme čárkami. Některé vsuvky, zpravidla vyjádřené jedním slovem, čárkami neoddělujeme: Přihodilo se to myslím před rokem. Přihodilo se to, pokud mě paměť neklame, Přijdu k vám možná za týden. 2. Oslovení. Pavle, jak se ti to líbí? Dejme se do jídla, přátelé! Všechny vás, studenti, srdečně vítáme. Oslovení je jednočlennou větou, může stát zcela samostatně. Podobně je to s citoslovci či jinými výrazy postavenými mimo větu: Haló, slyšíte mě? Hudbu, tu miloval ze všeho nejvíce. 3. Jednotlivé členy několikanásobných větných členů, pokud nejsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo s významem slučovacím. V sadě byly pěstovány jabloně, třešně a hrušky. Znáte některé obrazy Alšovy nebo Mánesovy? Jsou-li spojeny jinými výrazy, oddělujeme je čárkou: (ale, nýbrž, a proto, a to, a tedy, a ne, nejen – nýbrž i, jednak – jednak, ani – ani, buď – anebo) Jsou to ochotné, a proto úspěšné prodavačky. Byly to nejen zajímavé, ale i nové informace. 4. Volný přívlastek stojící za svým řídícím členem, který můžeme vynechat aniž se změní smysl věty: O tomto tématu, nyní často probíraném, vám mohu poreferovat. Svěrákův Kolja, poctěný Oskarem, je stále promítán. Bez čárky-přívlastek těsný: Cizokrajné ovoce dovezené v nemrazicích kamionech rychle poléhalo zkáze. 5. Přístavek Pomocí podstatného jména blíže určuje větný člen, ke kterému je přistaven: Antonín Dvořák, rodák z Nelahozevsi, se ocitl v Americe. 6. Vysvětlivky, výčty, volně připojené větné členy, které bývají uvedeny výrazy: a to, totiž, tj., zejména, zvláště, jako Ve městech, zejména velikých, se lidé málo znají. Ze všeho nejraději měl rohlíčky, a to pocukrované. V jednoduchých větách se čárky nepíší: 1. Jsou-li jednotlivé větné členy několikanásobných větných členů spojeny spojkami a, i, ani, nebo s významem slučovacím. Na břehu leželo mnoho velkých i malých kamenů. 2. V ustálených spojeních: staří mladí, hory doly, zuby nehty, čím dál tím více, přišlo pět šest lidí, křížem krážem. 3. Mezi přívlastky postupně se rozvíjející (nelze vložit a): Zazpívali jsme si naše krásné lidové písně. 4. Před ani za přívlastek těsný (který nelze vynechat aniž by se změnil smysl věty): Pravidla potřebná k silničnímu provozu jsou všeobecně známa. 5. Mezi příslovečná určení, která nejsou souřadně spojena: V Praze dne 1. září. Stalo se to včera ráno nedaleko autobusové zastávky v Novosedlech. 6. Před přirovnávacími spojkami jako, jakožto, než, uvozují-li jen větný člen, nikoliv celou větu. Opatroval ji jako oko v hlavě. x Opatroval ji, jako by se předtím nic nestalo. Jsi starší než já. x Jsi starší, než jsem si myslel. 7. Před spojkami vyjadřujícími totožnost: aneb, čili, neboli Báseň výpravná neboli epická. Pravidla psaní čárek v souvětí Poznávacím znamením věty je přítomnost slovesa ve tvaru určitém. Chirurgové by měli operovat a léčit. Věty v souvětích souřadných i podřadných (kdy je jedna věta závislá na druhé) oddělujeme čárkami. Čárky v souvětích nepíšeme Mezi dvěma hlavními větami v poměru slučovacím, spojenými spojkami a, i, ani, nebo. Noc byla jasná a měsíc svítil. Mezi větami vedlejšími závislými na téže větě, spojenými spojkami a, i, ani, nebo. Byli spolu jen několik měsíců, kdy bylo teplo a kdy se dalo spát pod širým nebem. Čárka před –a- se píše: Jestliže je poměr mezi větami v souvětí souřadném jiný než slučovací. Poměr mezi větami v souvětí souřadném může být: Slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový Strýc sbírá rád houby, a proto si vyšel zrána do lesa. (poměr důsledkový) Výborně jsem si zalyžovali, a dokonce jsme si i zabruslili. (poměr stupňovací) Vedlejší větu vloženou do věty hlavní nebo mezi dvě věty hlavní oddělujeme čárkou z obou stran. Prvním dárkem, který dostal, byl krásný nůž. Čekali jsme na něj, a když nepřišel, odešli jsme.