- definice náboženství – stručně, neakademicky, „víra,“ „věřící,“ „církev,“ „mše“


- třídění náboženství – ne k systematice, jen teistická – neteistická; mono – poly (a stručně
mezitvary); světová – národní – lokální


- vznik a rané fáze náboženství – vznik jednotlivého, vznik obecně předpoklady, nelze; rané fáze:
stručně evoluční, degenerační; celková linie vývoje (libovůle)


- archaická náboženství současnosti – zastoupení kolik, kde, nemá jednotnou podobu, neliterární,
novodobá literární fixace


- fenomén šamanismu – výraz ze Sibiře, podobně u jiných archaických, spojení funkcí později
odlišených, spontánní, původ ve zkušenosti změněného stavu vědomí, šamanská nemoc, novošamanismus


- náboženství předků současných evropských národů: stručně, ne k obsahu, které, jak doloženy,
pokusy o obnovu, slovanské podrobněji


- antická náboženství: Egypt, Persie, Řecko, Řím, dobře doloženy, etapy, helénismus – míšení,
souvislost s filosofií, mystéria, pokusy o obnovu


- čínské náboženství: prehistorické kořeny, I-ťing (12. stol. před n.l.); lidové náboženství trvá;
náboženství vzdělanců (kritické, spíše etika), státní kult, role císaře a mandarínů; reformátorské
osobnosti v 6. stol. před n.l.: Kung-fu-c‘, Lao-c‘, konfuciánství (zabarvení státního kultu a
náboženství vzdělanců; dnes ne funkční); taoismus – životní styl vedle náboženství a spolu s ním
(filosofie, věštění, léčení); až od přelomu letopočtů taoistické náboženství (chrámy, duchovenstvo,
systém představ), dnes oživené; buddhismus v Číně, nová pozice náboženství v Číně v posledních
letech, obnova či odhalení pravého stavu