ISLÁM

Výrazy kolem islámu

n   Slovo arabského původu islám znamená spočinutí, odevzdání; míní se odevzdání Bohu.



n   Z hlediska islámu je jeho vyznavačem v širokém slova smyslu každý, kdo vyznává prorocké nauky o
jediném Bohu, tedy např. i Žid nebo křesťan.



n   Vyznavač islámu je muslim, ne islamista! Islamista je příslušník jistého politického hnutí
dovolávajícího se islámu.



n   Přídavné jméno muslimský a islámský je obvykle zaměnitelné.

Vznik islámu I.

n   Arabský poloostrov v době Muhammadova života, včetně Mekky, kde bydlel, měl vlastní
polyteistické náboženství. Obyvatelé byli, např. při obchodních cestách v kontaktu s Židy a
křesťany ve východním Středomoří.



n   Muhammad (nar. 570 n. l.), obchodní působení, měl pravděpodobně od r. 610 vnitřní zkušenosti,
které interpretoval jako Boží zjevení, jež mu zprostředkoval Džibríl známý v křesťanství jako
archanděl Gabriel.

Vznik islámu II.

n   Mekkánci zjevení nepřijali, Muhammad r. 622 odešel do Mediny - hidžra, pokládáno za začátek
islámu, islámský letopočet - kratší, lunární roky.



n   Mekkánci vypravili proti Medině válečnou výpravu, poraženi. Z předislámské svatyně poutní místo
islámu. Ke Ka´abě (úvodní obrázek) se zabudovaným černým kamenem každoroční pouť.



n   Obrázek: slovo Alláh (Bůh) arabsky



Korán I.

Korán II.

n   Existuje tradované pořadí kapitol (súr), je zajímavé odlišit nejstarší mekkánské a pozdní
medinské súry; oficiální pořadí je (kromě první súry: Fátiha – Oteviratelka) mechanicky podle
rozsahu, od nejdelší po nekratší súru.

n   Korán je napsán v klasické arabštině a recituje se tradičním melodickým, zpěvným způsobem;
recitace Fátihy; začíná slovy Bismi-l-láhi r-rahmaní r-rahím, Ve jménu Boha milosrdného a
slitovného.

n   Korán obsahuje rozsáhlou látku společnou s Biblí: vypráví o stvoření, andělech, prvních lidech,
o starozákonních postavách, o Ježíšovi a jeho matce Marii.

n   Ježíš je v Koránu označován jako prorok, posel Boží, duch Boží, slovo Boží, mesiáš; popírá se,
že by byl Božím synem.

Fátiha

n   1. Al-hamdu li-llahi rabbi al-Aalameena
2. Ar-rahmani ar-raheemi
3. Maliki yawmi ad-deeni
4. Iyyaka naAbudu waiyyaka nastaAeenu
5. Ihdina as-sirata al-mustaqeema
6. Sirata al-latheena anAamta Aalayhim
7. Ghayri al-maghdoobi Aalayhim wala ad-daleena



n   Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

n   Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého,

n   Milosrdnému, Slitovnému,

n   vládci dne soudného!

n   Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme,

n   veď nás stezkou přímou,

n   stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou,ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu
jsou.

Šíření islámu I.

n   šíření v prvním období z Arabského poloostrova na sever - východní Středomoří (tzv. Blízký
východ), Persie (dnes Írán), na západ – sever Afriky

n   od začátku 8. století islám vládne na Pyrenejském poloostrově, dnešní Španělsko a Portugalsko;
pod vládnou islámu tři komunity muslimové, křesťané s Židé; vysoká civilizační úroveň, vzor pro
Evropu

Šíření islámu II.

n   dnešní rozšíření islámu: další postup v Africe, Turecko, Balkán, Rusko a sousední země střední
Asie na jeho jižní hranici; dál na východ: dnešní Pákistán, sever Indie, Bangladéš, Indonésie

Dva hlavní směry v islámu

n   islám těsně propojen se státem, nejvyšší představitel chalífa spíše světský vládce



n   většina mínění, že chalífa má být volen, sunnité, dnes asi 80 – 85% muslimů



n   menšina: chalífa (imám) má být z Muhammadovy rodiny, strana Álího (arabsky ší´a Álí) ,
Muhammadova synovce, odtud výraz ší´ité, 15 – 20% muslimů, prakticky 100% Írán, mírně přes polovinu
Irák (nynější spor)

Pět pilířů islámu - modlitba

Pět pilířů islámu - souhrn

•     šaháda – vyznání víry

•     salát – modlitba

•     zakát – náboženská daň na sociální účely

•     saum – půst o ramádánu (jiná omezení v jídle)

•     hadždž – výroční pouť do Mekky



Súfismus – islámská mystika

n   islám je aktivní náboženství

n   súfismus pěstuje osobní spiritualitu, súfiové často pokládají Ježíše za svého duchovního mistra

n   původ slova súfí je nejasný

n   súfismus se často vyjadřoval v poesii a hudbě

n   súfiové vykládají Korán alegoricky a v souladu s novoplatonismem a gnosticismem

n   súfiové připomínají mnichy, mívají své domy (podobné klášterům), představené, společné modlitby
a obřady, zvláštní oblečení, ale mají rodiny a obvykle i civilní práci; dělí čas mezi komunitu,
rodinu a práci

n   některé taríqy (súfijské řády) mají spíše ráz denominací, např. Bektašíja na Balkáně

n   islámští fundamentalisté súfismus odmítají jako nemuslimský

Súfijská mystika – tančící dervíši

Súfijská mystická poesie



          Já jsem Ten, Jejž miluji,
       a Ten, Jejž miluji, je já.
       Jsme dva duchové, již žijí v jednom těle.
       Když vidíš mne, vidíš i Jeho.
       když vidíš Jeho, nás oba zříš.


                                                Husajn ibn Mansúr al-Halládž, 857–922

Súfijská mystika, současné osobnosti I.

n   súfí Bawa Muhayaddeen ze Srí Lanky nar. 1914

n   má žáky v i v západním světě

n   hinduisté používají o něm výrazy bába a guru (označení duchovních autorit)

Súfijská mystika, další současné osobnosti

Islámská kultura

n   Islám vstoupil do kulturního kontextu, s židovskou a křesťanskou kulturou, včetně antického
řeckého dědictví.

n   Pomocníky muslimů při integraci do soudobé kultury byli nestoriánští křesťané. Překládali pro
muslimy do arabštiny díla řeckých filosofů, např. Aristotela.

n   Vedle filosofie ve zlatém období islámu kvetlo umění (literatura, poesie i próza, výtvarná
umění, zejména architektura) a věda (matematika, medicína).

n   Významné podněty rané evropské kultuře dal kontakt Židů, křesťanů a muslimů v Cordóbském
chalífátu, zejm. od 8. do 13. století.

Islámská architektura I.

Islámská architektura II.

Islámská architektura III.

Islámská architektura IV.

Islámská architektura V.

Islámský fundamentalismus

n   Na konci 18. stol. vyvolal Muhammad Abd al-Wahháb v sunnitském islámu radikální reformní hnutí
nedůvěřivé k tradiční kultuře a k lidovým náboženským zvykům, a volající po návratu k vlastnímu
textu Koránu.



n   Radikálního islámu se chopila různá protikoloniální povstalecká hnutí, která národně
osvobozovací boj označilo jako džihád (původní význam: úsilí, snaha).



n   Extremní podobou fundamentalismu je náboženské násilí páchané na neozbrojeném, nebojujícím
obyvatelstvu a jeho majetku, tedy teror.

Islám v západním světě I.

n   Velké skupiny muslimů se dostali do západoevropských zemí jako pozvaní přistěhovalci za prací
(zejména Německo) nebo v rámci volného stěhování lidí mezi metropolí a koloniálními územími (zejm.
Francie), jejich řady posílili také studenti z islámských zemí.

n   Tradiční skupiny muslimů bydlí na Balkáně (Turecko, Bosna Herzegovina, Albánie, Makedonie), v
Polsku (jazykově polonizovaná etnická skupina tzv. polských Tatarů) a různá etnika v Rusku (vč.
evropské části).

n   Mapa na další straně ukazuje rozložení populace hlásící se k islámu v Evropě.

Islám v západním světě II.

n   K islámu (k súfismu) přestupovali v průběhu 20. století různé osobnosti západního světa; jedna
jejich skupina vytvořila perennialistickou (též tradicionalistickou) školu, která zasáhla do
různých oborů: religionistiky, filosofie, politologie; zakladatel Švýcar Frithjof Schuon na obrázku

n   Jinou významnou osobností byl francouzský marxistický filosof Roger Garaudy

Islám v západní Evropě - mapa

Islám v Česku

n   První muslimové, volný pohyb v rámci Rakousko-uherské monarchie (zahrnovala i Bosnu
Herzegovinu), pokusy muslimů cizinců a Čechů o státní uznání za I. republiky marné; uznáni za
Protektorátu

n   Po převratu r. 1989 se ustavily Islámské nadace v Praze a Brně, brněnská postavila (obrázky),
pražská získala budovu, 2005 registrováno Ústředí muslimských obcí