* vznik moderních národních států – národní integrace, která je současně kulturní asimilací * etnicko – kulturní loajalita znemožňuje principy demokratické vlády * !členství v etnicko – kulturní skupině předurčuje i politické preference * HOMOGENNÍ NÁROD (překrytí kulturně – skupinové identity s geografickými hranicemi státu) * Nutný pro stabilní a legitimní moc a fungování většinové demokracie – * teprve na kulturně homogenním pozadí se může rozvíjet soutěž zájmů, idejí etc. * Změna tohoto postoje až v 60. letech 20. století – v důsledky pol. změn * Historický a evropský kontext migrace * Situace po 2. světové válce * Evropa se mění v kontinent imigrace * 1.období v letech 1950-1973/4 * Primární pracovní migrace * Nábor zahraničních pracovníků (neřízena, neomezeně) * 1973 ukončení přijímání nových pracovníků * 2.období v letech 1970-1989/90 * Sekundární migrace * Slučování rodin, feminizace migrace * kanál pracovní migrace zúžil a dovoloval vstup vysoce odborně vybaveným imigrantům, druhou možností byla migrace ilegální. * 3.období po roce 1989/90 * ukončení studené války v letech 1989-90 s podstatným nárůstem počtu migrantů žádajících azyl a ilegálních migrantů. To přispělo k diverzifikaci jak zemí původu migrantů, tak počtu evropských zemí ovlivněných mezinárodní migrací. * Postoje k žadatelům o azyl negativnější * Přijímání uprchlíků z komunistického bloku – potvrzení západní ideologie * 80.-90.léta – azyl v podstatě jediným legálním kanálem pro vstup * V roce 1983 bylo v Evropě registrováno 70.000, v roce 1989 350.000 a v roce 1992 697.000 žadatelů o azyl. Od tohoto roku se počet žadatelů snížil v závislosti na nových, přísnějších podmínkách k získání azylu. V roce 1998 bylo žadatelů 366.000. * Restriktivní imigrační politika * Obchod s lidmi, novodobé otroctví * Regularizace migrace * Od roku 1980 v zemích současné EU regularizováno 5 miliónů nelegálních přistěhovalců * Migrace v současnosti * Riziko kulturní – ztráta identity * Riziko sociální – krize sociálního státu * Riziko bezpečnostní - terorismus * Základní modely imigrační politiky * Situace do 90. Let 20. Století * 1. Diskriminační model (diferenčně – exkluzivní) * Dočasný a návratná pobyt * Participace pouze na trhu práce * Komplikovaný přístup k občanství * Německo, Rakousko, Švýcarsko * 2. Asimilační model * Jednostranný proces rychlé adaptace jednotlivce do společnosti * Rychlé získání občanství vs. vzdání se původní identity ve veřejném prostoru * Občansko-politická integrace – kulturně-sociální asimilace * Kulturně-skupinová odlišnost čistě soukromá záležitost * Francie * 3. Pluralitní/multikulturní model * Imigrantům zaručena politická integrace a současně podpora jejich sociokulturní rozdílnosti * Základní jednotkou integrace: etnicko-kulturní skupina (komunita) * Kanada, Austrálie, Švédsko,Velká Británie, Nizozemí * 90.léta 20. století – konvergence přistěhovaleckých politik zemí EU a Nového Světa * Sebedefinice – přistěhovalecké země * Integrace: dvoustranná společenská smlouva mezi příchozím a přijímací společností * Břímě leží především na příchozím * Hledání rovnováhy mezi imperativem asimilace přistěhovalců do občanského národa a uznáním jejich svobody udržovat svá socio-kulturní specifika * Rovnováha mezi úskalími francouzského asimilačního modelu občanské integrace jednotlivců a britského pluralistického modelu multikulturní integrace skupin * Občanská asimilace:právní řád, politické instituce * Jádro kultury občanského státu * Proceduralistické hodnoty svobody, demokracie, rovné příležitosti * Praktický předpoklad integrace – znalost jazyka * Obhajoba liberálního multikulturalismu • 6o. Léta – emancipační hnutí minorit, zmnožení životních stylů • Absence jediné národní kultury s jedinou sadou hodnot závazných pro všechny – nemůžeme chtít po přistěhovalcích, aby se asimilovali • Maximalistické pochopení standardů lidských práv • Integrace – Asimilace do občanského národa, nikoliv do životního stylu Integrace mezi asimilacionismem a multikulturalismem * Spor dvou protikladných konceptů rovnosti * Osvícenský koncept občanské individuální rovnosti * odložení tradičních skupinových vazeb – klanových, etnických, náboženských (osvobození od skupinových pout) * Právo na asimilaci do národní kultury * Pasivní nositel jedné z mnoho partikulárních tradic se stává aktivním nositelem jednoho univerzálního rozumu (instituce, symboly, diskurz politického národa) * Velké národy Evropy – nositelé všelidského rozumu a pokroku * Asimilace Bretoňců, Okcitánců, Skotů, Velšanů – východ ze světa iracionálních kmenových předsudků do světa racionální svobodné volby * Kritika falešného universalismu osvícenství * Univerzalita a neutralita veřejné identity občanského národa falešná – odpovídá skupině, která má ve společnosti kulturně hegemonní postavení * Britská identita – neměla neutrální vztah k identitě irské, skotské, velšské – výraz nadvlády anglosaské identity nad ostatními * Americká národní identita – primát protestantismus, kultura WASP * Veřejná kultura nebyla neutrální k etnickým, náboženským skupinám, k pohlaví, sexuální orientaci * Nositelé menšinových rysů – potlačení rysů vlastní skupiny rysy jiné skupiny, která měla moc k tomu, aby je vyhlásila za atributy obecného lidství a normality * Odpověď – kulturní pluralismus (multikulturalismus) * Multikulturalismus Redukce kulturních podmínek členství ve společnosti na osvojení liberálně-demokratických hodnot a jazyka + dodržování LP - vede k multikulturalismu de facto 60.-70.léta změna – liberální MK se mění v komunitaristický MK * v pluralita skupinových identit – cílové veřejné dobro * v přechod od respektu ke skupinové příslušnosti jednotlivce k oslavě plurality skupin (uzavřené komunity) * v KULTURA se stává hlavním terénem zápasu o uznání různých skupin, zatímco nerovné postavení jednotlivců v socioekonomické struktuře jde stranou * (citace Barša 2003:95-) Podoby komunitaristického MK * v USA – zápas o dvojjazyčnou výuku v základních školách s velkou mírou hispánského obyvatelstva, zavádění nových disciplin – gender, black či Jewish studies, Austrálie a Kanada – MK státní ideologií MK: liberální a komunitaristický * Kritika falešného univerzalismu může probíhat dvojím směrem: * 1. odmítnutí samotného ideálu univerzalismu a přijetí opačné pozice – (partikularismus) – komunitaristický MK * 2.snaha dosáhnout pravého univerzalismu – liberální MK * někteří liberálové kritizují mk samotný Tříúrovňová typologie integrace Opatření vedoucí k úspěšné integraci menšin * Liberální kritikové MK – vazba mezi kulturní a a socioekonomickou asimilací * Předmoderní způsob života původních obyvatel Ameriky, Austrálie s sebou nese segregaci od mainstreamové společnosti * Slučitelnost kultury s požadavky postindustriální společnosti * Etnická rezidenční segmentace a profesní specializace z hlediska liberálních norem přijatelná, pokud je zajištěn průměrný životní standard (př. Vietnamští přistěhovalci) * Pokud ekonomická nika s sebou nese nízký status – nepřijatelné (ti, které česká většina identifikuje jako Romy) * Návrat asimilace v liberální kritice MK nemusí znamenat návrat k asimilacionismu (respekt kulturní plurality bez esencealizace a segregace; integrace jednotlivců bez vnucování jediného způsobu života) Je integrace přistěhovalců realizovatelná? * Nárůst sociálně – ekonomické fragmentace západních společností * Nárůst kulturně – skupinové rozmanitosti * Hledání útočiště v exkluzivních identitách a kulturách (etnické, rasové, náboženské) * Kulturní homogenita – hegemonie majority (kritika modelu „melting pot“) Dvoudimenzionální model akulturace (Berry,1980,1997) Faktory ovlivňující proces integrace * Věk * Pohlaví * Úroveň vzdělání * Kulturní distance * Mezigenerační transmise hodnot * Akulturační stres Generační rozdíly v procesu integrace * První generace – orientace na minulost, separace * Druhá generace – tendence asimilovat * Třetí generace – integrace versus de–asimilace („návrat ke kořenům“) * „Vnuk se snaží vzpomenout na to, co se syn snaží zapomenout.“ (M. L. Hansen) Kulturní distance * Stupeň vzdálenosti hostitelské země ke kultuře země původu imigrantů * Dijker (1987) „Postoje alochtonů vůči Surinamcům, Turkům a Maročanům“ • Pozitivnější postoje vůči Surinamcům * Forbes (1999) – studie „Identita skotských Pákistanců“ • Jsem muslim 97% • Jsem Pákistánec 46% • Jsem Skot 22% • Jsem černý 26% • Jsem Brit 9% * Nauck (2001) – studie adaptace různých etnik v Německu • Nejlépe se adaptují Italové • Nejhůře se adaptují Turci (tendence k segregaci, etnická homogenita při výběru partnerů) Mezigenerační transmise hodnot * Předávání hodnot původní kultury od rodičů k dětem • Mezigenerační konflikty * Etnicita - zásadní pro vymezení skupinové identity minorit * Vynalézání tradic (invention of tradition) • Umělá konstrukce vlastní identity • Posilování sebeúcty Akulturační stres * Kulturní šok * negativní hodnocení a iritace při prožívání cizosti v jiné kultuře * Etnická identita – akulturační stres • Vysoké hodnocení vlastní etnické identity, devalvace hostitelské kultury – snížení stresu • Vysoká identifikace s vlastní etnickou skupinou – přesvědčení o existenci externí podpory • Vysoké lpění na etnické identitě – terč diskriminace Faktory ovlivňující intenzitu kulturního šoku (Furnham, Bochner 1996) * Námaha – naučené strategie jednání často nefungují * Bezmocnost – neúspěchy * Zmatení rolí – imigrant neví, co se od něj očekává a co může on očekávat od druhých * Vnímání odlišnosti – obtíže při respektování a internalizaci norem a hodnot cizí kultury * Stesk * Ztráta statusu - frustrace Reintegrační šok – „návrat do cizího domova“ * Odcizení od rodiny a přátel • Pokud je člověk v cizině sám – ztráta kontinuity společného příběhu * Změna hodnotové orientace a životních postojů • Pobyt v ekonomicky slabých zemích – kritika excesivní konzumní kultury bohatého Severu • Syndrom Červeného kříže * Ztráta profesních a soukromých kompetencí • Pobyt v cizině – odlišné činnosti • Soukromý život – postradatelnost